Reakce Ministerstva zemědělství na závěr kontrolní akce NKÚ k opatřením realizovaným na zmírnění dopadů sucha

Podle závěrů NKÚ chybí zásadní opatření pro boj se suchem, stávající dotační programy nejsou na řešení sucha připraveny a resorty nezavádějí nová opatření.  MZe se závěry NKÚ nesouhlasí a považuje za nutné se k nim vyjádřit. Skutečná a kontrolorům známá fakta byla vytržena z kontextu a prezentována bulvární formou. Neodrážejí skutečný stav realizovaných opatření a veřejnosti předkládají zavádějící a zkreslené údaje. 

Není pravdou, že by nevznikla nová opatření v boji s negativními dopady sucha. Od roku 2016 MZe spustilo např. nový dotační program „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádrží“. V jeho rámci podpořilo rekonstrukci či stavbu více než 530 obecních rybníků, z toho bylo nově postaveno 78 rybníků, které zadrží zhruba 250 tis. m³ vody.  Byl navýšen objem vody, které jsou opravené rybníky schopné zadržet, o 1,35 mil. m³.

Nepravdivé je tvrzení, že realizovaná opatření nemají konkrétní a měřitelné cíle. Např. u programu, zaměřeného na budování kapkové závlahy, došlo od roku 2012 k více než trojnásobnému navýšení alokovaných prostředků (rok 2012: cca 10 mil. Kč, rok 2019: cca 35 mil. Kč). U tohoto programu je zcela prokazatelný nižší požadavek na závlahovou vodu než u běžně používaných metod závlahy (o 80 % i více). Díky této metodě tak dochází k výrazně efektivnějšímu využití závlahové vody, a tudíž její výrazné úspoře.

Kontrola vůbec nevzala v potaz efektivitu vynaložených veřejných prostředků na realizovaná opatření. Např. MZe v rámci opatření, která realizuje, vynaloží v průměru na zadržení 1m³ vody zhruba 250 Kč. V rámci programů MZe byl za několik posledních let vytvořen nový zásobní prostor pro vodu v krajině více než 10 mil. m³ vody. Program Dešťovka s mnohonásobně vyššími náklady na 1m³ zadržené vody nedosahuje takové efektivity finanční, ani objemové.

Kontroloři dále vytýkají MZe, že se nestaví přehradní nádrže. Je třeba si uvědomit, že přehradní nádrž se nedá postavit v horizontu několika let, natož v kontrolovaném období 2013-2018. V současnosti se vykupují pozemky pod plánovaným vodním dílem Skalička (mezi roky 2016-2019 vykoupeny pozemky za 570 mil. Kč z celkových 1,2 mld. Kč). V příštím roce začnou výkupy pozemků pod přehradou Vlachovice, na což již vláda uvolnila 705 mil. Kč. Vznikl nový podprogram pro stavební přípravu Nových Heřminov, připravují se výkupy pozemků pod nádržemi Senomaty, Šanov a Kryry. Úspěšně se také projednává rozšíření stávajícího Generalu LAPV (Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod), např. 85 ze 123 obcí, jejichž katastry jsou územním hájením dotčeny, reaguje pozitivně a se zařazením lokalit do Generelu souhlasí. Obecně je třeba zdůraznit, že akumulace srážkových vod v přehradních nádržích je zásadní opatření k zajištění vodních zdrojů v budoucnosti, neboť doplnění poklesu podzemních vod je víceletou záležitostí, a to jen za situace, kdy i regionálně se srážkové úhrny vrátí k dlouhodobému stavu z minulých let. To ovšem s ohledem na vývoj klimatu nelze očekávat, a tedy akumulace povrchových vod je rozhodující, jejich význam pro zásobování obyvatel pitnou vodou, stejně jako zabezpečení pro potřebu všech hospodářských sektorů. Odmítání nejen výstavby, ale dokonce přípravy dalších (a nyní zjevně nezbytných přehradních nádrží) samozřejmě nyní vyžaduje delší čas předprojektové, projektové přípravy, nehledě na obtíže s majetkoprávním vypořádáním nezbytných pozemků. Délka realizace přehrad u nás trvá dosud přes 15 (až) 20 let. Výhrady, že měly být budovány, je nesmyslná, kvůli povodňovým situacím v posledních 20 letech o suchu nikdo nechtěl slyšet, a to i přes varování vodohospodářů.

Nesmyslná je výtka, že dosud nevznikl dotační titul na propojování vodohospodářských soustav pro zabezpečení vodních zdrojů. Tento titul nebyl zřízen, neboť tyto náklady na sebe zatím převzaly Státní podniky Povodí (např. přivaděče Hubenov – Povodí Moravy, Vyšní Lhoty -  Žermanice Povodí Odry), což MZe sdělilo i kontrolorům NKÚ.

Pokud jde o výtku, že chybí právní úprava zaměřená na boj se suchem, je třeba uvést, že novelu vodního zákona a souvisejících zákonů schválila Vláda ČR 8. července 2019 a 26. července 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně PČR. Cílem novely je nastavení operativního řízení v období sucha a stavu nedostatku vody. Pracovníci NKÚ tuto skutečnost nezohlednili, a to přesto, že jim je důvěrně známá a zajisté jsou si vědomi legislativního procesu. Příprava zákona je navíc zcela v souladu se schváleným harmonogramem z roku 2015. Senát rovněž aktuálně schválil povolování výstavby malých nádrží s výškou hráze do 2,5 m a výměrou do 2 ha vodní plochy bez stavebního povolení.

Naprostou dezinterpretací je údajná protichůdnost opatření MZe a MŽP v oblasti úpravy koryt drobných vodních toků. MZe podporuje opravy drobných vodních toků v zastavěném území měst a obcí, zcela v souladu s vodním zákonem, který nařizuje se o vodní díla starat. Současně podporuje aktivity MŽP v rozvolňování koryt mimo intravilány, tam, kde je to technicky a majetkoprávně možné.

NKÚ dále argumentuje, že na náhrady škod způsobených suchem v letech 2015 a 2017 vyplatilo MZe zemědělcům téměř 2,4 mld. Kč a konstatuje, že rostoucí náhrady škod poukazují na to, že realizovaná preventivní opatření v boji se suchem nejsou dostatečně účinná. Je třeba zdůraznit, že zmiňované roky byly z pohledu nedostatku srážek ve vegetačním období a dopadu sucha na zemědělskou výrobu zcela extrémní a nelze na jejich základě posoudit zaváděná opatření. Prostředky na částečnou náhradu škod způsobenou suchem podle tzv. Programu pro řešení rizik a krizí v zemědělství slouží skutečně především k překonání nepříznivého období způsobeného suchem. Je však nutné konstatovat, že principy tohoto dotačního programu jsou zakotveny přímo v evropské legislativě a jejich primárním cílem je zachránit nejvíce nepříznivými klimatickými podmínkami postižené podniky, jejichž existence by byla jinak bez podpory ohrožena.

Pokud jde o přípravu tzv. protierozní vyhlášky, MZe posuzovalo její návrh zejména z pohledu praktických postupů zemědělců, srozumitelnosti požadavků a kontroly dodržování vyhlášky. V těchto parametrech nebylo s návrhem MŽP zcela spokojeno, protože pro zemědělskou praxi představoval dvojí režim podmínek a kontrol - jednak na evropské úrovni stanovených dotačních povinností týkajících se protierozní ochrany, tzv. DZES 5 (Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy), s nimiž nebyl první návrh vyhlášky dostatečně zkoordinovaný, a jednak kompetencí kontrolních organizací -  DZES kontroluje Státní zemědělský intervenční fond, zatímco dodržování vyhlášky je záležitostí obcí s rozšířenou působností.  Připomínky MZe tak směřovaly zejména k tomu, aby zemědělci byli povinni dodržovat jeden systém pravidel a kontroloval je jeden úřad. Cílem MZe je vyhláška, která staví na srozumitelně formulovaných požadavcích, jednotném systému pravidel a kontrol v podobě preventivních opatření, tzv. půdoochranných technologií, a v neposlední řadě možnosti individuálního posouzení a řešení situací, kdy již k erozi došlo, tedy využití tzv. monitoringu erozních událostí. I když se MZe a MŽP zatím nedomluvily na protierozní vyhlášce, MZe v zájmu ochrany půdy upravilo znění standardu DZES 5, a tím došlo k více než dvojnásobnému navýšení ploch, na kterých jsou podmínky standardu vyžadovány, a tudíž prostřednictvím SZIF kontrolovány postupy protierozní ochrany půdy. Od ledna 2020 vstupuje v platnost také nařízení, které zakazuje zemědělcům pěstovat jednu plodinu na souvislé ploše větší než 30 hektarů na erozně ohrožených pozemcích. Od roku 2021 bude toto opatření platit na veškeré orné půdě v celé ČR.

 

Vojtěch Bílý

tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství