Americký úřad nepodpořil snahy o přijetí zákazu používání těchto látek a prostřednictvím celostátního rejstříku (Federal Register, 76, č. 246, 22. 12. 2011) sdělil, že touto problematikou se podrobně zabývala řada vědců, kteří neshledali, že by používání antibiotických růstových stimulátorů generovalo konkrétní rizika pro organismus zvířat a lidí coby spotřebitelů masa a masných výrobků, ani pro selekci baktérií rezistentních vůči antibiotikům.
FDA ale zároveň ujistila, že rezistenci baktérií na antibiotickou terapii i nadále považuje za důležité téma v oblasti veřejného zdraví. Na celém světě je obvyklé, že jsou masná užitkovost a zdraví užitkových zvířat podporovány podáváním antibiotik v subterapeutických dávkách.
V Evropské unii je používání antibiotických stimulátorů již řadu let zakázáno. Od 1. ledna 1996 bylo podle Nařízení (ES) č. 183/2003, článku 11, odstavce 2 s konečnou platností zakázáno uvádění do oběhu a používání posledních antibiotických růstových stimulátorů salinomycinu, monensinu, avilamycinu a flavomycinu.
Již dříve byly zakázány růstové stimulátory avoparcin a tylosinfosfát. Jedním z hlavních důvodů přijetí zákazu bylo zabránit selekci baktérií rezistentních na antibiotika v humánní medicíně. I přes přijetí tohoto zákazu si však stále více humánních lékařů stěžuje na rostoucí problémy v léčbě pacientů vzniklé v souvislosti s rezistencí bakteriálních kmenů.
Zdroj: ÚZEI
