přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Označování potravin

Označování potravin patří díky své komplexnosti mezi nejsložitější oblasti v rámci potravinového práva. Jeho prostřednictvím výrobci spotřebitele informují o charakteru potravinu, jeho složení, době trvanlivosti či obsahu alergenů. Součástí označování je také nepřeberné množství různých značek či tvrzení, které mají spotřebitele přesvědčit ke koupi. Ale každá hra má svá pravidla, jaká jsou tedy ta, která platí pro označování potravin?

Požadavky na označování potravin upravuje jednak evropská legislativa, v rámci níž jsou stanoveny obecnější požadavky na označování potravin, tak národní legislativa, která pak stanovuje specifičtější ustanovení pro konkrétní druhy potravin.

Obecné označování

Nejdůležitějším právním předpisem, který upravuje označování potravin obecně, je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, v platném znění, které upravuje základní požadavky a způsob jejich uvedení při označování potravin (např. stanovuje, které údaje musí být uvedeny povinně, jakou velikostí písma musí být uvedeny či povinnost uvést je v určitém zorném poli apod.) Mimo to také stanovuje, že veškeré informace, které jsou na potravině uvedeny, nesmí být klamavé nebo zavádějící.

Požadavky uvedené v nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům se vztahuje na všechny provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se tedy na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení.

Na národní úrovni jsou základní požadavky na označování všech potravin stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, který pak obsahuje zvláštní požadavky v souvislosti s označováním některých produktů živočišného původu. Specifické požadavky na označování konkrétních druhů potravin jsou stanoveny prováděcími vyhláškami k výše uvedeným zákonům, zejména pak vyhláškou č. 417/2016 Sb. o některých způsobech označování potravin, ve znění pozdějších předpisů.

 

Pravdivost informací

Platí, že informace poskytované spotřebiteli nesmí být zavádějící, zejména pokud jde o charakter potraviny, zvláště pak o její povahu, totožnost, množství, složení, vlastnosti, trvanlivost, zemi původu, způsob výroby apod. a připisování účinků nebo vlastností, které potravina nemá. Dále nesmí uvádět informace, které by u spotřebitele vyvolaly dojem, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, přestože stejné charakteristiky mají ve skutečnosti všechny podobné potraviny. Zejména se jedná o výslovné zdůrazňování přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin. Informace o potravině nesmějí připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.

Ostatní

S požadavky na označování je možné se setkat také v legislativě, která označování primárně neřeší, ale jejich ustanovení mají dopad na označování, např. na volbu zákonného názvu potraviny. Jedná se například o Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, v platném znění. Na mezinárodní úrovni mohou pak být požadavky na označování potraviny stanoveny v normách a směrnicích Codex Alimentarius, podle nichž se postupuje v mezinárodním obchodu s potravinami.

Přílohy