Vznik, vývoj a reformy Společné zemědělské politiky

Společná zemědělská politika (dále v textu jen SZP; známá též pod zkratkou CAP – Common Agricultural Policy) je nejstarší politikou Evropských společenství. Římská smlouva z roku 1957 stanovila pro zemědělství několik základních cílů, které byly potvrzeny i Lisabonskou smlouvou.

Vznik, vývoj a reformy Společné zemědělské politiky

Společná zemědělská politika (dále v textu jen SZP; známá též pod zkratkou CAPCommon Agricultural Policy) je nejstarší politikou Evropských společenství. Římská smlouva z roku 1957 stanovila pro zemědělství několik základních cílů, které byly potvrzeny i Lisabonskou smlouvou. Konkrétně jde o tyto cíle:

  • zvýšení produktivity zemědělství pomocí technic­kého rozvoje a optimálního využití výrobních faktorů, zejména pracovní síly,
  • zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělského obyvatelstva zejména zvyšováním individuálních výdělků zemědělců,
  • stabilizace trhů,
  • pravidelné zásobování zemědělskými výrobky,
  • zajištění přiměřené ceny pro spotřebitele.

McSharryho reforma

Koncem osmdesátých let bylo zřejmé, že SZP je nutné reformovat, a to jak z důvodu zastaralosti některých opatření, tak rovněž z důvodu probíhajících rozhovorů o liberalizaci světového obchodu v rámci Uruguayského kola rozhovorů GATT probíhajících v letech 1986 až 1994.

Reforma přijatá v roce 1992 přišla s kompromisem mezi závazkem snížení ceno­vých dotací a nutností udržet přiměřené příjmy zemědělců. Nový mechanismus omezil dotace vázané na velikost výroby a naopak posílil význam dotací a podpor, které se týkaly přímo výrobních faktorů, a tak nezávisle na objemu produkce směřovaly rovnou k výrobci. V oblasti pěstování obilnin bylo poskytování podpor podmíněno povinným ponecháním části orné půdy ladem. Reforma zásadně ovlivnila dva sektory – pěstování obilnin a produkci hovězího masa. Jednalo se o oblasti, kde byly náklady SZP nejvyšší a situace si žádala výraznou změnu. S implementací vzrostl význam kompenzací a naopak cenové intervence a podpory ustoupily do pozadí.

Agenda 2000

Výdaje na Společnou zemědělskou politiku i přes McSharryho reformu v roce 1994 stále dosahovaly výše okolo 40 miliard EUR. V červenci 1997 představila Komise komplexní materiál nazvaný Agenda 2000 – Za silnější a širší Evropu. Komise v této analýze identifikovala pět základních oblastí, kde bude zapotřebí uskutečnit reformy, včetně zemědělství. Přijatá reforma pomohla omezit intervence na trhu pomocí snížení intervenčních cen. Agenda 2000 zdůraznila také důležitost rozvoje venkova.

Mid-term Review

Cílem revize v roce 2003 bylo zvýšení konkurenční schopnosti zemědělství, a to jak uvnitř EU, tak i mimo ni, přechod z podpor poskytovaných na výrobek na podpory poskytované producentovi, zaměření na ochranu životního prostředí, jakost a bezpečnost potravin a pohodu zvířat (welfare). Zjednodušeně řečeno, zemědělský producent se má díky těmto reformním krokům stále více orientovat ve svém rozhodování podle signálů trhu a požadavků  společnosti (spotřebitelů) a neprodukovat komodity, o něž není zájem, nebo jsou na trhu těžko uplatnitelné.

Reforma se zaměřila na tyto okruhy:

  • Odstranění vazby na produkci (decoupling) - odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci zavedením jednotné platby na farmu, což v praxi znamená, že zemědělský výrobce získává jednu platbu namísto několika plateb.
  • Respektování standardů na úrovni farmy (cross – compliance) základem jsou definované zákonné požadavky na hospodaření (veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin, životní prostředí, řádné zacházení se zvířaty) a dobré zemědělské a ekologické podmínky.
  • Modulace – jedná se o přesun přímých podpor zemědělcům na rozvoj venkova.
  • Finanční disciplína (degresivita) – degresivita měla být uplatňována u farem s platbami nad 5 000 EUR. Farmy s platbami do 5 000 EUR byly z tohoto opatření vyjmuty.
  • Rozvoj venkova – podpora těchto oblastí: kvalita potravin, welfare, nové technologie pro zpracování potravin. Dále budou podporováni mladí farmáři, malí zpracovatelé, programy kvality potravin, skupiny producentů (do 70 % nákladů). Rovněž budou poskytovány podpory pro zavedení standardů na farmách a účasti na tzv. poradenském systému.
  • Poradenský systém (audit farem) – smyslem zavedení zemědělského poradenského systému je pomáhat zemědělským producentům při aplikaci standardů v agroenvironmentální oblasti, v oblasti kvality a bezpečnosti potravin a pohody zvířat (cross - compliance).
  • Rozdělení Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF) na Evropský zemědělský záruční fond (EAGRD - pro přímé platby) a na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD).

Kontrola funkčnosti SZP (Health Check)

Dne 20. listopadu 2008 dosáhly členské státy dohody nad kompromisním návrhem změn v SZP. Členské státy EU se shodly na:

  • Sazbě povinné modulace stanovené na 10% (5 nyní + 5 dodatečných) od  roku 2013.
  • Úplném vyloučení zemědělských podniků s platbou od 100 000 EUR do 300 000 EUR z  progresivní modulace.
  • Dodatečné progresivní modulaci u podniků s platbou nad 300 000 EUR ve výši 4%.
  • Míře financování modulovaných prostředků ze zdrojů EU - příspěvku EU 75% u základní sazby; příspěvku EU 90% v regionech konvergence (tj. celá ČR mimo Prahy).
  • Rozšíření podpory citlivých oblastí zemědělství - stropu pro vázané platby pro vybrané citlivé sektory do výše 3,5%.
  • Možnosti financování opatření v rámci programu rozvoje venkova z dodatečně modulovaných prostředků - uznatelnosti některých existujících opatření programů týkajících se řešení tzv. nových výzev k financování z dodatečně modulovaných prostředků. Jedná se o opatření související s adaptací na klimatickou změnu, obnovitelnými zdroji, managementem vodních zdrojů, biodiverzitou, sektorem mléka a inovativními přístupy.

V zemědělské oblasti byly v rámci kontroly funkčnosti SZP definovány nové výzvy pro zemědělství (řízení rizik, klimatická změna, biopaliva, voda, biologická rozmanitost), které byly podpořeny i v rámci Evropského plánu hospodářské obnovy schváleného v roce 2009.

SZP po roce 2013

V návaznosti na Sdělení EK k budoucí podobě SZP po roce 2013 vydané v listopadu 2010 a balíček návrhů k podobě příštího víceletého finančního rámce z června 2011, představila EK dne 12. 10. 2011 legislativní balíček k budoucímu směřování SZP zahrnující návrhy týkající se přímých plateb, společné organizace trhů, rozvoje venkova a horizontálních otázek.  

Stávající reformní návrhy vycházejí ze Sdělení EK o budoucnosti SZP, jehož cílem bylo reagovat na budoucí výzvy pro zemědělství a venkovské oblasti a vytyčit cíle stanovené pro SZP, kterými jsou zejména životaschopná produkce potravin; udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu a vyvážený územní rozvoj.

Irské předsednictví, které v první polovině roku 2013 předsedalo Radě EU, si v rámci svého ambiciózního programu vytýčilo dosažení dohody o budoucí podobě SZP na půdě Rady EU do konce března t.r., což se mu podařilo naplnit, neboť Rada dosáhla na svém zasedání dne 19. 3. 2013 dohodu na společném postoji k legislativním návrhům k budoucí podobě SZP. Podmínkou pro dojednání finální podoby SZP však bylo také dosažení dohody s EP a EK, jejichž postoje se v některých oblastech výrazně odlišovaly od pozic Rady. Z tohoto důvodu probíhaly od dubna do června 2013 trialogy mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem, v rámci nichž byly tyto oblasti podrobně projednávány v zájmu dosažení konečného kompromisu.

Nutno také podotknout, že pokrok ve vyjednávání sektorové legislativy byl rovněž velmi úzce navázán na dosažení dohody o Víceletém finančním rámci (2014 – 2020). Po krachu jednání hlav států a premiérů v listopadu 2012 se dohody členských států podařilo dosáhnout až právě pod patronací irského předsednictví, kdy Evropská rada na svém jednání ve dnech 7. – 8. 2. 2013 nalezla shodu na finančním rámci pro nadcházející programové období.

K završení úsilí irského předsednictví i ostatních členských států došlo na konci června 2013, kdy Rada pro zemědělství a rybářství dosáhla dne 25. 6. politické dohody k legislativním návrhům k budoucí podobě SZP a dala tak předsednictví mandát pro vyjednání finální dohody mezi evropskými institucemi. Dne 26. 6., v rámci posledního ze série plánovaných trialogů, se této meziinstitucionální dohody podařilo dosáhnout ve všech oblastech s výjimkou finančních aspektů souvisejících se SZP, které byly úzce spojeny s dohodou o Víceletém finančním rámci.  

Definitivní završení schvalování reformy zkomplikoval nastupujícímu litevskému předsednictví požadavek Evropského parlamentu opětovně otevřít diskusi právě k nedořešeným aspektům reformy SZP navázaných na Víceletý finanční rámec. Přes námitky řady členských států, které červnový kompromis považovaly za definitivní, byla v druhé polovině září otevřena další trilaterální jednání k těmto sporným otázkám. Dne 24. 9. se však již během závěrečného trialogu podařilo dosáhnout finální politické dohody mezi Radou, Evropským parlamentem a Komisí i o bodech reformy SZP navázaných na příští VFR. Obtížně vyjednaný kompromis následně schválil dne 30. 9. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu a dne 20. 11. byl schválen plénem Evropského parlamentu. Legislativní texty reformy Společné zemědělské politiky pro následující období, včetně nařízení týkajícího se přechodných opatření, byly poté přijaty Radou pro zemědělství a rybářství na jejím zasedání ve dnech 16. - 17. 12.

Klíčové plenární zasedání Evropského parlamentu, které definitivně stanovilo finanční rámec pro SZP na příštích 7 let, se uskutečnilo ve dnech 18. – 21. 11., kdy poslanci přijali návrh nařízení o Víceletém finančním rámci EU na období 2014 – 2020.  

 

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.