přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Rozšíření Evropské unie

Jednání o přistoupení – kapitoly související s působností Ministerstva zemědělství

Ministerstvo zemědělství sleduje stav přístupových jednání zejména při projednávání kapitoly 11 – Zemědělství (problematika rozvoje venkova, systému evidence půdy /LPIS/, platební agentury, jednotné nařízení o společné organizaci trhů, integrovaný administrativní a kontrolní systém /IACS/, zemědělské účetní datové sítě /FADN/, obchodní mechanismy se zemědělskými produkty, vývozní náhrady a zvláštní ochranná opatření a státní podpory, zásoby zemědělských produktů, přímé platby a jejich režim, včetně případných doplňkových vnitrostátních přímých plateb (tzv. top up), politika jakosti a ekologické zemědělství), kapitoly 12 – Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární záležitosti (otázky spojené s veterinární politikou, uváděním potravin a krmiv na trh, pravidly v oblasti bezpečnosti potravin, zvláštními pravidly pro krmiva a rostlinolékařskou politikou) a kapitoly 13 – Rybolov.

Jednotlivé kandidátské nebo potenciálně kandidátské státy

Evropská rada v prosinci roku 2006 v rámci přístupových jednání s Tureckem, které je kandidátskou zemí od r. 1999, pozastavila otevření osmi kapitol včetně kapitol 11 Zemědělství a rozvoj venkova a 13 Rybolov. Na dlouho poslední posun v přístupových jednáních nastal v červnu roku 2010, kdy byla otevřena třináctá kapitola, a to kapitola 12 Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika (z celkových 35 byla dosud uzavřena pouze jedna - kapitola 25 Věda a výzkum). V důsledku přetrvávajících rozporů mezi Tureckem a EU tedy nedošlo od července 2010 do října 2013 k otevření žádné kapitoly, i když dle hodnocení Komise z r. 2014 posléze došlo v Turecku k některým pozitivním posunům, mimo jiné i v oblastech spadajících do kapitol 11 a 12. Tyto pozitivní posuny se pak projevili otevřením čtrnácté kapitoly – kapitoly 22 Regionální politika v říjnu 2013. V závěrech Rady pro obecné záležitosti z prosince 2013 pak byly oceněny pozitivní kroky Turecka jako např. přijetí demokratizačního balíčku, zároveň však obsahovaly konstatování o přetrvávajících nedostatcích v oblasti základních práv a svobod. Rada rovněž zdůraznila význam ratifikace a implementace readmisní dohody EU s Tureckem, podepsané v Ankaře dne 16. 12. 2013, s níž byl zahájen také vízový liberalizační dialog mezi EU a Tureckem (readmisní dohoda vstoupila v platnost dne 1. 10. 2014). Turecko má v současné době stále otevřeno 14 kapitol, 4 z nich jednostranně blokuje Francie, a to včetně kapitoly 11 „Zemědělství a rozvoj venkova“, která je blokována také ze strany EU. Co se týče oblastí souvisejících se zemědělství, dle poslední zprávy EK z roku 2015 je vytvořena zemědělská účetní datová síť, avšak jejím fungováním se bude třeba ještě zabývat. Turecko by mělo také zcela odstranit veškerá omezení importu živého skotu, značné úsilí bude vyžadovat plné začlenění acquis v oblastech vedlejších živočišných produktů, welfare zvířat, identifikace a registrace zvířat a kontroly jejich pohybu. Další postup je třeba ve sbližování právních předpisů u strukturálních opatření, státních podpor a politiky rybolovu, nutné je také posílení institucionálních kapacit a přijetí návrhu zákona o rybolovu. Celkový pokrok reforem je však zpomalen kvůli vnitropolitickému vývoji.

V červenci 2010 byly zahájeny přístupové rozhovory s Islandem, které díky členství Islandu v Schengenském prostoru a jeho celkové připravenosti pokračovaly velmi rychle. Během roku 2012 Island pokročil v celkem 16 kapitolách a měl otevřeno 27 z celkových 35 kapitol, z toho 11 provizorně uzavřených. Průběh projednávání jednotlivých kapitol se však zastavil po islandských volbách v dubnu 2013, v nichž i díky diskusím ohledně rybolovu, představujícímu polovinu islandského exportu a desetinou HDP, zvítězily euroskeptické strany odmítající regulaci ze strany EU. Po volbách nová vláda dle očekávání rozhodla, že další přístupová vyjednávání nebudou pokračovat. Stáhnutí přihlášky do EU však musela vláda dočasně odložit, neboť docházelo k demonstracím požadujícím, aby o tomto kroku bylo rozhodnuto v referendu (nejednalo se však o protesty proti samotnému přerušení přístupových jednání). I když se referendum nakonec neuskutečnilo, dne 12. 3. 2015 Island oficiálně stáhl svou žádost o členství v EU.

Mezi další státy, kterým byl udělen status kandidátské země, patří od roku 2005 Bývalá jugoslávská republika Makedonie, u které však navzdory opakovaným doporučením Evropské komise i Evropského parlamentu zatím nebylo schváleno zahájení přístupových rozhovorů kvůli sporu s Řeckem ohledně názvu makedonského státu. Rada pro obecné záležitosti na svém zasedání v prosinci roku 2013 nerozhodla o zahájení přístupových rozhovorů s Makedonií, pokrok byl však zaznamenán např. v zavádění integrovaných administrativních a kontrolních systémech, nutných pro oblast zemědělství (IACS a LPIS). Určitý pokrok lze v poslední době pozorovat v přijetí národní strategie pro zemědělství a rozvoj venkova na období 2014-220 a v oblasti monitoringu výlovu ryb. V dubnu 2015 však vyjádřila Rada vážné znepokojení nad zhoršující se situací v zemi, zejména v oblasti právního státu, základních práv a svobody sdělovacích prostředků, které představují základní demokratické hodnoty, o něž se EU a její politika rozšíření opírají. Vybídla proto všechny strany, aby se ujaly svých povinností, přijaly okamžitá opatření v zájmu udržitelného řešení a konstruktivně usilovaly o obnovení politického dialogu. Přístupový proces Makedonie je tak i nadále ve slepé uličce.

Černá Hora se stala kandidátskou zemí EU v prosinci r. 2010 a jednání s ní probíhají podle tzv. nového přístupu. Tzv. screeningová jednání začala počátkem roku 2012 a byla, včetně kapitol 11 Zemědělství a rozvoj venkova, 12 Bezpečnost potravin, fytosanitární a veterinární politika a 13 Rybolov, dokončena v červnu roku 2013. V červnu též Černá Hora přijala tzv. akční plány popisující postup při odstraňování nedostatků v otevřených kapitolách.  EK v červenci 2015 přijala programový dokument nástroje předvstupní pomoci (IPARD II) na období 2015-2020. V posledním období došlo k přijetí řady reforem, dle hodnotící zprávy EK je však třeba zaměřit se na jejich implementaci a dosažení konkrétních výsledků. K říjnu 2015 má Černá Hora otevřeno celkem dvacet kapitol, z toho dvě už jsou uzavřeny, včetně kapitoly 28 „Ochrana spotřebitele a zdraví“ (otevřena 16. 12. 2014), a další dvě jsou provizorně uzavřeny. Vláda přijala v červnu 2015 národní strategii pro zemědělství a rozvoj venkova, akční plán pro sbližování s acquis a strategii a akční plán pro rybolov na období 2015-2020. V odvětví rybolovu plánuje Černá Hora plně harmonizovat legislativu s aquis do r. 2020. Dle EK již nyní vykazuje dobrou úroveň harmonizace, a proto navrhuje otevření kapitoly 13 Rybolov. V sektoru bezpečnosti potravin musí země zlepšit administrativní kapacity v kontrolních orgánech a laboratořích a pokračovat v modernizaci potravinových podniků. Ačkoliv země zatím není členem EU ani eurozóny, platí se zde od roku 2002 eurem jako oficiálním platidlem.

V roce 2012 se stalo oficiálně kandidátskou zemí Srbsko. V červnu roku 2013 se Evropská rada rozhodla zahájit s balkánskou zemí přístupová jednání, která formálně započala v lednu roku 2014. Zásadní kapitolou srbských přístupových jednání je kapitola 35 Jiné otázky, kde bude politicky sledována normalizace vztahů s Kosovem. Společně s kapitolou Finanční kontrola budou tyto dvě prvními jednacími kapitolami otevřenými do konce roku 2015. Co se týče oblasti zemědělství, srbská vláda již v lednu roku 2013 přijala základní pravidla pro systém podpor v zemědělství a v rozvoji venkova a byly taktéž vytvořeny základy pro integrované administrativní a kontrolní systémy. K září 2014 byl dokončen tzv. screening celkem u dvaceti kapitol, včetně kapitoly 11 Zemědělství a rozvoj venkova a kapitoly 12 Bezpečnost potravin, fytosanitární a veterinární politika, během roku 2014 se však nepodařilo otevřít žádnou kapitolu.  V červnu roku 2015 vyjádřila EU názor, že Srbsko nelze považovat za dostatečně připravené k jednání o kapitole 11 Zemědělství a rozvoj, o měsíc později však shledala, že je naopak dostatečně připravené na jednání v případě kapitoly 13 Rybolov. Země se dle hodnocení EK z listopadu 2015 musí zaměřit na rozvíjení akčního plánu pro sbližování s acquis v sektoru zemědělství a rozvoji venkova, zajistit odpovídající přidělování zdrojů a přijmout akční plán na posílení veterinárních a fytosanitárních laboratoří. Cílem srbské vlády je dokončit přístupové rozhovory do roku 2018 a stát se členskou zemí EU na začátku nového finančního cyklu, tedy kolem roku 2020.

Komise nadále pokračuje i v jednáních o přístupu s Albánií, Bosnou a Hercegovinou a Kosovem. V říjnu 2012 vzala Rada pro obecné záležitosti na vědomí doporučení Komise udělit status kandidátské země Albánii, to však Rada schválila až po dalším doporučení EK začátkem června 2014. Albánie dle posledního hodnocení dosáhla rovnoměrného pokroku v plnění klíčových priorit, které jsou nezbytné pro otevření přístupových rozhovorů. Z pohledu našeho sektoru zde byl učiněn určitý pokrok v oblasti zavádění zemědělských statistik a kontrolních systémů, nicméně EK vybízí k posílení správních kapacit, institucionálního a právního rámce, pokroku v některých důležitých právních předpisech a jejich prosazování a k přijetí odvětvových strategií EK však v poslední zprávě vítá dokončení strategie pro zemědělství a rozvoj venkova pro období let 2014–2020 a bere na vědomí, že se Albánie zavázala posílit správní kapacitu řídícího orgánu a platební agentury s ohledem na skutečnost, že jim bylo svěřeno řízení nástroje IPARD.

Původní stabilizační a asociační dohoda s Bosnou a Hercegovinou byla sice podepsána již v roce 2008 a ratifikována v roce 2011, v platnost ale nevstoupila zejména kvůli nesplnění požadavků souvisejících s implementací rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (případ Sejdic-Finci týkající se diskriminace na základě národnosti). V dubnu 2015 však již Rada přijala rozhodnutí o uzavření dohody o stabilizaci a přidružení s Bosnou a Hercegovinou, která vstoupila v platnost dne 1. června 2015. Rada uvítala, že orgány Bosny a Hercegoviny přijaly v červenci roku 2015 program reforem a vyzvala k zachování pozitivní dynamiky provádění reforem. BaH následně podala žádost o členství v EU dne 15. 2. 2016. Z pohledu našeho sektoru jsou přípravy v raném stadiu a země musí zejména posílit administrativní kapacity, sladit úřední veterinární a fytosanitární kontrolní systém s normami EU, vypracovat národní strategický plán na rozvoj venkova a zřídit vnitrostátní struktury pro realizaci předvstupní pomoci.

Na konci října roku 2013 byla zahájena jednání o stabilizační a asociační dohodě s Kosovem, která byla ukončena v květnu roku 2014, k podpisu dohody došlo v říjnu roku 2015. Kosovo je v současnosti pouze potenciálním kandidátem na členství v EU, nicméně situace v zemi prozatím není zcela stabilizována. Kromě provádění reforem a plnění podmínek stanovených Komisí je pro Kosovo v procesu evropské integrace také zásadní, aby nadále pokračovalo v dialogu se Srbskem, který probíhá pod záštitou EU. Ačkoliv země zatím není členem EU ani eurozóny, platí se zde od roku 2002 eurem jako oficiálním platidlem. V odvětví zemědělství se musí země především zaměřit na zlepšení v oblasti pozemkových úprav, přenesení kontrolních pravomocí na Kosovskou potravinovou a veterinární agenturu a založení interního oddělení auditu Agentury pro rozvoj venkova.

Další zájemci o užší spolupráci s EU

V březnu roku 2014 podepsala Ukrajina s EU asociační dohodu, respektive její politickou část, část ekonomickou podepsala v červnu téhož roku. Tato dohoda byla ratifikována ukrajinským a Evropským parlamentem v září 2014. Přestože Ukrajina zatím nemá statut potenciální ani kandidátské země, poskytuje dohoda zemi výhody volného obchodu a politické a bezpečností spolupráce. Předpokládá také další sbližování a prohlubování spolupráce mezi EU a Ukrajinou v osmadvaceti klíčových oblastech od dopravy přes vědu, zdraví, zemědělství po bezpečnostní, zahraniční a regionální politiku. Ukrajina označuje členství v EU za jedinou perspektivu svého vývoje a kolem roku 2020 by ráda podala oficiální přihlášku o členství v EU. V červnu 2014 podepsala Ukrajina s EU také dohodu o Prohloubené a komplexní oblasti volného obchodu (DCFTA), vzhledem k obavám z další destabilizace země, a zejména s ohledem na umožnění přístupu Ukrajiny na trh Společenství nezávislých států v rámci dvoustranného preferenčního režimu Ukrajina - Rusko, však EU v září 2014 odložila provádění DCFTA až do ledna 2016.

Koncem června roku 2014 EU uzavřela asociační dohody, včetně DCFTA, s dalšími dvěma zeměmi Východního partnerství – Gruzií a Moldavskem. Tato dohoda umožňuje vzájemné otevření trhů těchto zemí a EU. Dohoda by dále měla v těchto zemích posílit demokracii a fungování právního státu, ale také podnítit provedení potřebných reforem a zesílení boje s korupcí. Perspektivu budoucího členství v EU nicméně zatím země nemají, nicméně vlády obou zemí asociaci považují za první krok k plnému členství.

Další tři země Východního partnerství (Arménie, Ázerbájdžán a Bělorusko) se v souvislosti s vnitřním vývojem či pod tlakem zvnějšku rozhodly neusilovat o asociaci s EU. Spolupráce mezi EU a Arménií je realizována na základě Smlouvy o partnerství a spolupráci, zatímco Bělorusko jako jediná země Východního partnerství nemá s EU žádný právní rámec vztahů.