Pět let ruského potravinového embarga a šestý rok před námi. Pro mnohé už je to stereotyp.

7. 8. 2019

V červnu letošního roku ruský prezident V. Putin prodloužil do 31. prosince 2020 „potravinové embargo“, které je namířeno proti zemím EU, USA a dalším státům, jež uplatňují ekonomické sankce proti Rusku. Embargo není plošné, zakazuje vozit především maso, masné výrobky, mléko, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu a další vybrané potraviny. Dne 6. srpna 2019 uplynulo již pět let od jeho zavedení. Kam se posunulo ruské zemědělství a potravinářství za pět let bez západní konkurence? Jak situace ovlivnila trh a spotřebitele? Vrátí se ještě evropské potraviny na ruský stůl? Jsou sankce příležitostí pro české firmy?

Zvýšení produkce, soběstačnost, snížení importu, orientace na export

V roce 2010 si Rusko v tzv. Doktríně potravinové soběstačnosti stanovilo cíle, kterých chce v produkci základních potravin dosáhnout a zabezpečit tak alespoň částečnou soběstačnost země. Čísla z roku 2017 potvrzují, že i díky zavedení potravinového embarga bylo cílů dosaženo u šesti z osmi bodů. Pouze mléko a potravinářskou sůl se nedaří produkovat v potřebných objemech. Zato v některých oborech jako např. pěstování obilí, produkce masa (drůbeží a vepřové) jsou statistické výsledky natolik dobré, že v roce 2018 došlo k revizi Doktríny a zvýšení procentních cílů. Nově byly také zařazeny dvě další kategorie – zelenina a ovoce. Viz tabulka č. 1.

Tab. č. 1: Cíle Doktríny potravinové soběstačnosti

 

Cíl z roku 2010

Stav v roce 2017

Nový cíl z roku 2018

Obilí

95%

99,3%

95%

Cukr

80%

94,6%

90%

Rostlinný olej

80%

84,8%

90%

Maso a masné výrobky

85%

90,4%

85%

Mléko a mléčné výrobky

90%

82,4%

90%

Ryby a rybí produkty

80%

80%

85%

Brambory

95%

97%

95%

Sůl

85%

63,6%

85%

Zelenina

-

96,2%

90%

Ovoce a plody

-

36%

70%

Zdroj: Federální služba statistiky RF

Ruskému zemědělství se ve srovnání s dobou před embargem rozhodně daří a procentní cíle jsou naplňovány, ale teprve čísla reálných objemů produkce mohou dát přesnější obrázek situace. Největší rozvoj zažívá produkce vepřového a drůbežího masa. Jedná se o obory, ve kterých Rusko vidí největší perspektivu exportu, a proto se aktivně věnuje získávání veterinárních certifikátů pro export do vybraných zemí. Vyvážet je jediná možnost, jak udržet trh v rovnováze. Když vznikne velký přebytek na ruském trhu, dochází ke snižování cen, to sice přináší výhodnou situaci pro spotřebitele, ale ne dlouhodobě udržitelnou pro chovatele.

V případě hovězího masa, ryb, rybího masa, zeleniny a ovoce jsou objemy natolik nízké, že každý nepatrný přírůstek vytváří v procentní statistice velká čísla. Reálné objemy se ale zvyšují jen pozvolna. Chov skotu, zakládání sadů a další podobné investice mají na rozdíl od chovu drůbeže či prasat dlouhodobou návratnost, a proto investory lákají méně a rozvíjí se pomaleji.

Velmi negativní je situace s mlékem. Srovnání výsledků roku 2018 a 2013 ukazuje, že za pět let Rusko dokázalo zvýšit produkci mléka o pouhá 3% (necelých 200 tis. tun). Dosažení plánované 90% soběstačnosti Rusko předpokládá během 7-8 let. Výrazně vyšší nárůst produkce mléčných výrobků je způsoben především zpracováním importovaného sušeného mléka ze zahraničí (hlavně z Běloruska). Import levnějšího, často sušeného, mléka dlouhodobě způsobuje problémy na ruském trhu, jelikož mu některé mlékárny dávají přednost před dražším domácím. Když ruští farmáři nemají odbyt, nebo mléko prodávají pod cenou, nemají prostředky na další rozvoj svých farem, sektor se nemůže dále rozvíjet a situace s mlékem se dostává do začarovaného kruhu. Situace byla na začátku roku 2018 natolik kritická, že Rusko dočasně pozastavilo dovoz mléka z Běloruska, mj. proto, aby pomohlo stabilizovat ceny a domácí trh mléka. Ačkoliv je chov mléčného skotu jeden z nejvíce podporovaných oborů v Rusku, cíle se stále nedaří naplnit.

Tab. č. 2: Produkce základních druhů potravin v RF v letech 2013-2018 (v tisících tun)

 

2013

2014

2015

2016

2017

2018*

změna 2018/2013 v %

Hovězí maso chlazené

199

185

203

195

205

226

114

Hovězí maso mražené

41,6

43,2

51,7

49,9

56,5

64,5

155,1

Vepřové maso chlazené

1232

1438

1655

1947

2158

2427

197

Vepřové maso mražené

67,5

97,1

108

94,8

232

257

380

Drůbeží maso

3610

3979

4340

4464

4839

4795

133

Masné výrobky

2502

2475

2445

2436

2255

2276

91

Mražené rybí filé

108

110

123

141

145

157

145

Mražená zelenina

45,3

45,8

55,4

71,7

62,6

66,1

146,0

Ovoce, plody a ořechy (sušené)

10,1

12,0

12,2

11,0

15,6

17,6

173,8

Mléko

5386

5349

5449

5569

5390

5568

103

Smetana

103

115

121

125

133

149

144

Tvaroh

371

387

416

410

486

499

135

Máslo

225

250

256

251

270

258

115

Sýry

435

499

589

605

464

473

109

Fermentované mléčné produkty

2521

2520

2445

2492

2905

2825

112

*předběžné výsledky                                                                        

Zdroj: Federální služba statistiky RF

Pravidelně zaznívá, že Rusko se z pozice jednoho z největších dovozců potravin chce stát významným světovým exportérem. V roce 1999 se na celkovém dovozu do Ruska podílely potraviny 28,5%, v roce 2017  to bylo pouze 12,7%. Obdobný vývoj platí pro export potravin. Zatímco mezi lety 1995 a 2010 se export potravin na celkovém exportu Ruska podílel pouze cca 2%, v roce 2018 to bylo už necelých 6%. V roce 2014 Rusko importovalo potraviny v hodnotě 43 mld. dolarů, v roce 2019 to bylo pouze 29,3 mld. dolarů. Agrární export Ruska v roce 2013 16,8 mld. dolarů, v roce 2018 to bylo 25 mld. dolarů a do roku 2024 se počítá s jeho navýšením až na 45 mld. dolarů.

Na druhou stranu struktura exportu agrárního zboží není ideální, jelikož převažují komodity nad výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Rusko je světovou jedničkou v exportu pšenice, pohanky či lněného semínka, zpracovaných potravin je ale v exportním portfoliu zatím jen velmi málo. Viz tabulka č.3.

Tab. č. 3: Ruský export vybraných zemědělských komodit

Komodita

Ruský export

Podíl na celkovém světovém exportu

Tisíc tun

Pořadí ve světě

Pšenice

39 500

1

22%

Pohanka

48

1

29%

Hrášek

1 042

2

15%

Slunečnicový olej

2 100

2

22%

Slunečnicová semena

1 350

2

18%

Lněné semínko

533

1

30%

Cukrovarské řízky

1 059

1

27%

Zdroj: USDA Foreign Agricultural Service

Ruské regiony zakládají specializovaná exportní centra, organizují podnikatelské mise do zahraničí s cílem nabídnout své potraviny, vláda podporuje marketingové projekty na zvýšení popularity ruských potravin a agrárního zboží nebo např. plánuje vysílat do cílových odbytišť své agrární diplomaty. Vybudovat si kvalitní „brand“ bude ale ruské zemědělce a potravináře stát bezpochyby velké úsilí, zatím totiž ruské agrární zboží může konkurovat především nižší cenou. Podle názoru některých analytiků jsou ruské potraviny na světovém trhu nekonkurenceschopné.

Cenu za soběstačnost platí spotřebitelé

Na základě výše uvedených statistik Ministerstvo zemědělství RF hodnotí sankce jako pozitivní faktor na rozvoj zemědělství. Druhá strana mince je taková, že mají negativní dopady na ruské spotřebitele, a to především z důvodu růstu cen. Podle analýzy KPMG mezi lety 2014 a 2019 nejvíce zdražilo máslo (o 79%), mražené ryby (68%) a zelí (62%). Poměrně výrazně vzrostly ceny i těch potravin, na které se sankce nevztahují a které se vyrábí v Rusku. Například pšeničná mouka zdražila za pět let o 25%, těstoviny o 24% a slunečnicový olej o 35%. Jediné zboží, u kterého se za pět let cena téměř nezměnila, jsou brambory.

Jedním z klíčových faktorů na růst cen produkce je růst nákladů ruských zemědělců a potravinářů. Ti jsou totiž zhruba z 50% závislí na importovaném zboží jak u investičních (např. stroje, zařízení), tak i provozních nákladů (např. krmiva, semena). Devalvace kurzu rublu prodražila jejich náklady často i dvojnásobně, což se projevuje v koncové ceně pro spotřebitele.

Růst cen ovlivňuje nákupní chování a ne/spokojenost ruských zákazníků. Problém není v tom, že si nemohou koupit parmezán či jamón, protože ti kteří mají dostatek prostředků, si je koupí během dovolené v Evropě, přes internet nebo předražené v „těch správných obchodech“, kam se dostávají s falešnými dokumenty o původu. Hlavní problém spočívá v tom, že reálné příjmy obyvatel v Rusku se snižují a základní potraviny jsou tak běžným občanům hůře dostupné. Aktuálně více než 50% ruských zákazníků nakupuje potraviny ve slevových akcích, čemuž se aktivně přizpůsobují obchodní řetězce. Aby mohli prodávat zboží se slevou, tlačí na ceny u výrobců. Výrobci chtějí své zboží v řetězcích udržet, a proto se snaží snižovat náklady, což ve většině případů nejde jinak než na úkor kvality. A tím pádem je opět bit zákazník. Rusové jsou ke zdražování potravin a zhoršování kvality stále více citliví a k domácí produkci stále kritičtější.

S tím také souvisí to, že v posledních letech ruské dozorové orgány téměř pravidelně objevují problémy s nekvalitními a falsifikovanými potravinami. Nejčastěji je to u mléčných výrobků, kde mléčný tuk bývá nahrazován levnějšími tuky rostlinnými. V této souvislosti Rusko postupně přijímá nejrůznější opatření, která mají falsifikací potravin zabránit klamání spotřebitelů.  Jedná se např. o elektronickou certifikaci mléčných výrobků nebo zákonem stanovené povinné údaje na etiketách, které má odlišit mléčné výrobky od těch s rostlinnými náhražkami. Dokud ale budou zákazníci z ekonomických důvodů nakupovat levné potraviny s náhražkami, budou na trhu k dispozici bez ohledu na všechny regulace.

Mají evropské potraviny ještě v Rusku šanci?

Když blíže vnímáme situaci ruských spotřebitelů, je možné předpokládat, že evropské potraviny, na které byli zvyklí, které byly levnější a měly stabilní kvalitu, by pro ně v případě uvolnění embarga byly jasnou volbou. To je skutečnost, kterou si uvědomují pravděpodobně všichni, kdo jsou zainteresovaní v potravinářství a zemědělství. Cena a kvalita produktu je víc než národní hrdost, což vidíme i u nákupního chování v ČR.  Nicméně ruská vláda, zemědělci a potravináři se dali za cenu velkých nákladů a úsilí do boje o soběstačnost, ze kterého nyní pochopitelně nechtějí ustoupit. Úspěchy (i když někdy velmi rozporuplné) jsou vidět, a to je motivace pro to, aby na ruský trh stále ještě nebyla vpuštěna západní konkurence, která by veškeré úsilí mohla zhatit. Tlaky ze strany ruských zemědělců, potravinářů a oborových sdružení na to, aby sankce pokračovaly, jsou proto velmi silné. Bylo tak poměrně předvídatelné, že embargo bude prodlouženo na další období – aktuálně do konce roku 2020.

Česká republika má vzhledem ke své struktuře agrárního exportu poměrně štěstí v neštěstí. Až na mléčné a některé masné výrobky, jejichž export byl zastaven, se ostatního českého exportu do Ruska embargo dotklo jen minimálně. Devalvace kurzu způsobila velký propad agrárního exportu do Ruska v roce 2015, ale od té doby stále narůstá. V roce 2018 se v korunovém a objemovém vyjádření dostal na rekordní úroveň (3,1 mld. Kč) a podle statistiky za prvních pět měsíců roku 2019 růst i nadále pokračuje (cca o 15%). K tomu si situaci navíc pochvalují čeští dodavatelé zemědělských a potravinářských technologií, jejichž zboží je na ruském trhu aktuálně velmi žádáno.

Trh potravin v Rusku se za pět let trvání sankcí velmi proměnil. Spoustu oborů již plně ovládli ruští potravináři a ruské potraviny začínají dominovat nad těmi zahraničními. Jak již ale bylo popsáno výše, spotřebitelé nejsou vždy příliš spokojeni. Ceny potravin rostou a na kvalitu se nelze spolehnout. Proto je možné predikovat, že v případě odstranění embarga, které nebude dříve než na konci roku 2020, si některé evropské potraviny mohou najít cestu zpátky na ruský trh.

 

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.