přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Věřím, že krizi máme za sebou

3.1.2017

Zemědělec, 2. ledna 2017

Závěr rokuje vhodnou příležitostí k ohlédnutí, a tak jsme podobně jako loni oslovili ministra zemědělství Mariana Jurečku a požádali ho o zhodnocení uplynulého období, které mnoha zemědělcům v České republice, zejména těm se živočišnou výrobou, přineslo nemalé problémy a potravináře trápilo trvající ruské embargo na dovoz potravin z Evropské unie. Zeptali jsme se také na to, jak může stát s těmito problémy pomoci a co mohou zemědělci a potravináři očekávat od následujícího období. Rozhovor s ministrem vedl ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček.

Letos uplynou tři roky, prakticky to jsou ale roky dva, kdy začala platit nová společná zemědělská politika. Co byste na ní podle dosavadních zkušeností hodnotil jako pozitivní a co by se mělo změnit?

Jsem rád, že se podařily některé pozitivní kroky, a sice že nová Společná zemědělská politika umí být daleko více konkrétní. To znamená, že dnes umíme nasměrovat část prostředků zemědělcům, kteří dělají citlivé komodity, ovoce a zeleninu, brambory, cukrovou řepu, chmel a především živočišnou výrobu. Za tyto konkrétní věci, které mají vyšší přidanou hodnotu, nejen ve vztahu k samotné výrobě, k životnímu prostředí, ale i k zaměstnanosti na venkově, tak dostane zemědělec konkrétní část peněz. Vidíme jako pozitivní i některé další věci, které se nám podařilo nastavit v rámci oblastí LFA. Zde jsme dali podmínku určitého zatížení dobytčí jednotkou tak, aby peníze šly především těm, kteří reálně vytvářejí přidanou hodnotu v rámci zemědělství a krajiny a nejenom těm, kteří jednou za rok posečou a zmulčují. Byť nemůžeme vyloučit, že si někteří najdou k těm penězům nějakou tu „zneužívací" cestičku. Co se, myslím, nepovedlo a co zůstává velkou výzvou pro mne a mé kolegy na Ministerstvu zemědělství i na Státním zemědělském intervenčním fondu pro příští rok i roky další, je zjednodušování. Jsme si vědomi toho, že nové podmínky Společné zemědělské politiky jsou složité, a to dílem kvůli evropské legislativě a dílem i kvůli tomu, co jsme přidali my. Ať už na Ministerstvu zemědělství, nebo třeba na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, kde nám zpřísnili podmínky pro čerpání a dali nám spoustu nových povinností, které musíme přenášet na zemědělce. To jsou věci, o nichž chceme v příštích měsících jednat se zemědělskou veřejností a připravit vše tak, aby to bylo uživatelsky více komfortní.

Letošní rok byl velmi problematický pro chovatele dojnic, prasat i pro celou živočišnou výrobu. Zemědělská veřejnost, myslím, oceňuje snahu o podporu v živočišně výrobě, kterou váš resort tomuto odvětví věnoval Je ale tato podpora dostačující a bude stabilizovat alespoň současně stavy chovaných hospodářských zvířat?

Věřím tomu, že ten, kdo má dnes svůj chov alespoň na průměrné úrovni, už by neměl mít důvod pro to, aby živočišnou výrobu ve svém podniku zavřel. Podpory, které letos směřují navíc do zemědělství, jsou poměrně velké. A příslib, který jsem dal počátkem tohoto roku, že udělám maximum pro to, aby producenti mléka a vepřového masa nekončili ke konci roku v červených číslech, platí a podařilo se ho splnit. Samozřejmě nám pomohlo, že dochází k oživování cen u těchto komodit. Ale i suma u zelené nafty, která se ještě po prvním červenci rozšíří, a sazba vratký spotřební daně na hektar bude závislá na zatížení dobytčí jednotkou na hektar, což znamená, že v součtu vrátíme do zemědělství víc peněz, než tomu je doposud. Věřím tedy tomu, že základní podpora, se kterou budou moci zemědělci počítat do budoucna, plus nové dotační tituly, které jsme připravili, budou dostatečnou motivací a řekněme i zárukou, že stát je připraven zemědělce podržet a že on se bude moci skutečně měřit s francouzskými, německými a dalšími evropskými zemědělci.

To je téma, které mezi zemědělci rezonuje a zemědělská veřejnost často kritizuje nejen nestejnou úroveň dotaci v rámci EU, ale také fakt, že například v Německu se uplatňují dotace na úrovni spolkových zemí, ve Francii na úrovni jednotlivých kantonů, které dokážou výrazně podpořit vybrané zemědělské obory, a nerovnoměrnost dále narůstá. Již ministr Lux říkával, že zemědělství by v rámci Evropy nemělo být soubojem rozpočtů, ale působením v konkurenčním prostředí. Bylo někdy toto téma, tedy jiné dotace než ty oficiální v rámci Společné zemědělské politiky, předmětem jednání Rady ministrů zemědělství členských zemí EU?

To, co říkal Josef Lux před dvaceti lety, platí stále a obávám se, že to bude platit i v budoucnu a tento stav nijak dramaticky nezměníme. Základní pravidla Společné zemědělské politiky jasně říkají, že členský stát může druhý pilíř kofinancovat do výše padesáti procent z národních zdrojů, takže jsou státy, například Německo či Rakousko, které to bez problémů udělají, protože síla jejich národního rozpočtu to umožňuje. Potom je zde další, také zcela legální možnost, že státy mohou ad hoc z národních zdrojů doplnit podporu některých vybraných oblastí, kde na rok například přidají k nějakému opatření částku v hodnotě desítek milionů eur. My samozřejmě budeme o této problematice diskutovat a i na to by si měla Evropská komise posvítit. Nad pomocí z národních rozpočtů by měla být kontrola a mělo by být zřejmé, do jaké míry tyto peníze rozkolísávají jednotný unijní trh. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že na západ od nás dostávají zemědělci v některých státech víc, ale v řadě zemí Evropské unie mají méně než naši zemědělci. A podívejme se také na výrobní podmínky a srovnejme českého zemědělce s průměrnou výměrou farmy 150 hektarů například s bavorským nebo francouzským zemědělcem, který má vyšší náklady, vyšší mzdy. Je třeba se na to vždy dívat v celé šíři spektra. Osobně říkám, najděme si svoji cestu, buďme my ti šikovní a poraďme si se zdroji, které máme. Za posledních zhruba deset let máme nejvyšší rozpočet Ministerstva zemědělství a spíše si řekněme, zda ty peníze umíme nasměrovat tak, aby vynaložená investice skutečně měla multiplikační efekt a posunula hospodářství či výrobu někam výš.

V našem zemědělství se již léta říká, že umíme dobře a kvalitně vyrobit, ale neumíme prodat, že zemědělci nemají dobře zvládnutý marketing a síla odbytových organizací není taková, jaká by mohla být. Mluví se o tom, že některé obchodní řetězce nasazují na srovnatelné české výrobky mnohem vyšší obchodní marže než na stejné výrobky zahraniční provenience. Dá se s tím vůbec něco dělat?

To, co říkáte, už dnes není jenom domněnka, ale už je to ověřený fakt. My jsme dokázali Ministerstvo financí donutit k tomu, aby provedlo v maloobchodních řetězcích šetření, a na základě jejich výstupů se prokázalo, že to je již opravdu statisticky ověřitelná praktika. Na české výrobky, například máslo, které řetězce nakupují zhruba za stejné částky jako ty zahraniční, dávají výrazně vyšší marže, a zvýhodňují tak většinou výrobky ze svých mateřských zemí. To je prostě fakt. My se tento problém v současné době snažíme řešit na evropské úrovni. Na poslední Radě zemědělství evropských zemí se nám konečně podařilo spolu se Slovenskem, Slovinskem a některými dalšími státy dát úkol pro komisaře Phila Hogana, aby v příštím roce připravil návrh legislativy, která by se následně mohla dostat na úroveň jednotlivých členských států a umožnila nám, abychom tyto záležitosti mohli regulovat. Věřím, že se to během roku dvou podaří. Klíčový je však zákazník. Pokud totiž začne v řetězci dávat najevo nespokojenost, když na pultech nenajde český výrobek, bude nucen v rámci konkurenčního boje řetězec svoje chování změnit

Jakým způsobem Ministerstvo zemědělství v příštích letech podpoří tuzemské potravináře a jak bude motivovat prvovýrobce k dalšímu zpracování vlastních surovin do výrobků s vyšší přidanou hodnotou?

Ještě se vrátím k předchozímu tématu, protože, co zemědělství chybí a co jako zemědělci neumíme, to je dobrý marketing. Kvantitu s kvalitou vyrobit dokážeme, ale prodat zákazníkovi příběh výrobku a říci, že za ním je nejenom farma či potravinářský podnik, ale také péče o naši krajinu, o životní prostředí a také zaměstnanost, odvedené daně, tedy peníze, které se točí v české ekonomice a z nichž každý poplatník využívá služby, jako je školství, zdravotnictví, sociální péče atd. To je přeci obrovský příběh spojený s naším výrobkem a myslím, že bychom se měli naučit lépe tyto věci lidem vysvětlit. Pokud jde o konkrétní nástroje, které jako Ministerstvo zemědělství máme, pomineme-li podporu značek Regionální potravina či Klasa, musím připomenout Program rozvoje venkova. Každý zemědělec, který v prvním i třetím kole požádal o podporu zpracování vlastních surovin, byl uspokojen. Chci totiž, aby ti zemědělci, kteří mají vůli a snahu jít do zpracování suroviny na konečný produkt pro spotřebitele, peníze na potřebné investice dostali. V případě žádostí zpracovatelů je uspokojení ve třetím kole zhruba osmdesát procent Je třeba říct, že v tomto programovacím období vynakládáme na potravinářství, když sečtu prostředky z Programu rozvoje venkova a národní prostředky, celkem zhruba 9,5 miliardy korun, což je skoro o čtyři miliardy korun víc než v minulém programovacím období 2007 až 2013. Jsem tedy přesvědčen, že potravinářství je dobře zabezpečeno, teď je třeba mít dobré nápady a zákazníka, kterému nové produkty nabídnou.

Vy jste inicioval vznik agrárních diplomatů, kteří mají pomoci růstu našeho agrárního exportu do třetích zemí, dají se již hodnotit výsledky jejich práce?

Osobně pozitivní výsledky práce našich agrárních diplomatů vnímám nejen z řeči čísel, ale i z ohlasů firem, kterých se ptám, jak jsou s činností agrárních diplomatů v Rusku, Srbsku, Saúdské Arábii nebo v Číně spokojeni. Musím říct, že ve všech čtyřech destinacích je po třech čtvrtletích roku 2016 zřejmý meziroční nárůst exportu. A týká se to i Ruska, kde nám i v době embarga roste agrární vývoz meziročně o 11 procent. Agrární diplomaté tedy poskytují našim exportérům zdarma kompletní servis a ti jsou podle reakcí velmi spokojeni. Pro příští rok připravujeme obsazení dalších destinací agrárními diplomaty, a to Japonsko, Libanon a USA. Libanon je tradičním odběratelem našich mléčných výrobků, což hodláme posílit, a Japonsko a USA jsou velké trhy a současně jsou tyto státy nesoběstačné v produkci potravin, takže tam je poměrně velký potenciál pro uplatnění našich produktů. Napřesrok také chceme jako vůbec první ministerstvo v rámci celé státní správy najít pro naše exportní aktivity místního obchodního zástupce, a to na Ukrajině a v Kazachstánu. Chceme navázat spolupráci s místním člověkem s dokonalou znalostí místních podmínek, který je schopen okamžitě poskytnout maximální podporu našim firmám. To bychom rádi zahájili v průběhu prvního čtvrtletí roku 2017 a případně v následujícím období chceme rozšířit i počet zemí, kde budeme takového člověka mít.

Blíží se konec roku a to je čas na bilancování. Pokud se ohlédnete zpět, co se podle vás v zemědělství podařilo a co ne?

Letošní rok byl opravdu hektický. Sebekriticky bych řekl, že vidím velký potenciál v tom, dát do pořádku věci, které se týkají například sucha, oblast závlah a drenážních systémů. To jsou věci, které zde dlouhé roky nikdo neřešil. Tuto oblast péče o půdu a o vodu si chceme zmapovat a zamyslet se nad tím, jak dál postupovat. Jsem si také vědom, že některé legislativní záležitosti nebyly dokonalé a určitý dluh máme, jak jsem již řekl, ve zjednodušení legislativy. Pokud se za letošním rokem ohlédnu, musím konstatovat, že jsme prošli u mléka a vepřového masa jednou z největších krizí snad od roku 1993 a nakonec se nám podařilo vše, co jsme si předsevzali splnit. Osobně věřím, že tu krizi již máme za sebou. Ještě do konce roku 2016 by měly být doplaceny veškeré dotační tituly a zemědělci budou mít peníze na účtech. A také z druhého balíčku již v závěru roku začala chodit rozhodnutí, a pokud se žadatelé vzdají práva na odvolání, měli by do konce roku také dostat peníze. To všechno samozřejmě není práce Mariana Jurečky, je to práce celého týmu, který funguje na Ministerstvu zemědělství a na Státním zemědělském intervenčním fondu.

Na začátku roku jste představil záměr vytvořit Plán státní agrární politiky do roku 2030, jejímž cílem byla právě podpora a oživení živočišné výroby, podpora pěstování ovoce a zeleniny, podpora komodit s vyšší přidanou hodnotou a poskytující práci lidem na venkově, podpora finalizace zemědělských komodit. Jak byste si představoval české zemědělství v roce 2030, kdyby se vše z tohoto plánu splnilo?

Přál bych si, aby tu bylo zemědělství, které umí hospodařit s péčí řádného hospodáře ve vztahu k půdě a ve vztahu k vodě. Aby naše zemědělství bylo moderní, dokonale využívalo všechny možnosti GPS a satelitních technologií, které nám umožní zjednodušit administrativu a kontroly. Ale hlavně bych si přál, aby naše zemědělství umělo v našich podmínkách mírného pásma vyrábět ideálně na sto procent to, co zde vyrábět můžeme, případně i s nějakým přebytkem pro export. A také abychom byli schopni dostat naše potravinářské produkty do světa. Myslím, že Česká republika má předpoklady být v budoucnu na špici evropského zemědělství. Na závěr bych chtěl za loňský rok poděkovat všem svým kolegyním a kolegům zemědělcům, protože vím, jak byl rok 2016 náročný. Děkuji za trpělivost, kterou jste měli s námi jako s Ministerstvem zemědělství i s našimi kolegy, kteří jsou v praxi. Jsme jenom lidé, děláme chyby, ale snažíme se z nich poučit. Nesmírně si vážím toho, že svoji práci berete nejen jako zaměstnání, ale jako poslání. Za to vám děkuji a přeji, ať se vám v roce 2017 daří, ať jsou ceny lepší a ať my vám co nejméně komplikujeme život a jsme pro vás přínosem. Děkuji vám za přízeň.

  • Tisk stránky
  • Poslat e-mailem