Kartelové dohody tu existují. Není náhoda, že smetana stojí všude 19,90

Musíme postihnout nepřiměřeně vysoké ceny potravin, říká ministr zemědělství Marek Výborný, který by rád rozpohyboval antimonopolní úřad. V rozhovoru pro HN také připouští změny v dotacích pro zemědělce a vysvětluje, proč ve vládě stále není shoda na spotřební dani na víno. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU‑ČSL) je ve funkci teprve půl roku. Od prvního dne podle svých slov řeší, proč antimonopolní úřad nepostupuje razantněji proti kartelovým dohodám na potravinovém trhu. Ty podle ministra existují mezi řetězci i výrobci potravin. Po úřadu proto požaduje aktivnější přístup a návrh opatření, která povedou ke větší konkurenci a poklesu cen. „Někteří obchodníci mají přirážku ne 100, ale i přes 200 procent. A my bychom měli hledat nástroje, jak to postihnout,“ říká Výborný v rozhovoru pro HN.

Kvůli drahým potravinám jste se sešel s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petrem Mlsnou. Podle něj by úřad měl přijít s návrhem opatření, která oligopolní postavení hráčů na potravinovém trhu budou řešit. Co se tedy přesně chystá?

Po panu Mlsnovi jsem za prvé chtěl, aby antimonopolní úřad byl aktivnější a iniciativnější. Máme mezery v dodržování pravidel hospodářské soutěže, což není jen názor ministra zemědělství, ale tvrdí to i analýzy ekonomů. Zcela konkrétně jsem po něm požadoval více sektorových šetření, která musí být rychlejší a musí mít jasné dopady. Máme zákon o významné tržní síle, šetření o jeho dodržování začnou přitom teprve příští rok. Nerozumím, proč tak pozdě, ale zaplaťpánbůh aspoň za to. A za druhé, pokud antimonopolní úřad nemá dostatečné nástroje na vymáhání pravidel hospodářské soutěže, tak jsme připraveni mu je poskytnout. Požádal jsem proto pana předsedu, aby mi do 15. ledna přinesl podněty k legislativním i nelegislativním krokům. Konkrétně jsme vedli debatu o možnosti iniciativněji zahajovat šetření antimonopolního úřadu. Určitě se budeme bavit o úpravách pravidel pro fúze.

Jaké úpravy to budou?

Jsme na úplném začátku. Nebudu ovšem jen čekat na podněty antimonopolního úřadu. Současně vytvářím tým právníků a expertů na soutěžní právo a také s nimi budeme hledat možná řešení. Hovořil jsem o tom i s ministrem financí a jsme na tom v naprosté shodě.

Nebavíte se se Zbyňkem Stanjurou o tom, že i finanční úřady by měly cíleněji kontrolovat řetězce třeba v tom, zda neskrývají část zisků?

To je správná úvaha. Jako ministerstvo zemědělství kontrolujeme kvalitu a bezpečnost potravin. Zákon o cenách je však v gesci specializovaného finančního úřadu. V zákoně je přitom stanoveno, že cena nesmí být nepřiměřeně nízká, tedy dumpingová. Je tak otázka, zda cena nemůže být i nepřiměřeně vysoká. Někteří obchodníci mají přirážku ne 100, ale i přes 200 procent, a to je ukázka opaku dumpingu. A my bychom měli hledat nástroje, jak to postihnout. Pokud je máme, tak musíme konat, což je právě výzva směrem ke specializovanému finančnímu úřadu. A stejně tak musí být dodržována pravidla obchodu v modelování slevových akcí, což zase směřuje na kolegu Jozefa Síkelu na ministerstvu průmyslu a obchodu a Českou obchodní inspekci.

Máte na mysli umělé zdražení zboží a následné zlevnění prezentované jako vysoká sleva?

Máme zákon na ochranu spotřebitele, který spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. A ten jasně říká, jakým způsobem se vypočítávají slevové akce. A na to musí být kontrola.

A ta podle vás není?

Nevím, jakým způsobem je Česká obchodní inspekce aktivní. Budu se na to Jozefa Síkely ptát.

Kdo by určoval, co je nepřiměřeně vysoká cena?

Není cestou stanovit arbitrárně nějaké číslo. Nemáme ani arbitrárně stanovený dumping. Obchodní přirážka v řádu nižších desítek procent je přiměřená. Jsem dalek toho, abych někomu záviděl zisk, který je dosažený cenovou politikou. Pokud je obchodní přirážka 40 procent, tak s tím nemám problém. Pokud je 80, 120, a dokonce 261 procent, tak je něco špatně.

Existuje nějaký předobraz v zahraničí?

K tomu informaci nemám. Hovořil jsem o tom ale s kolegy na radě ministrů zemědělství a rybolovu a v řadě zemí tento problém nemají, protože u nich je soutěžní právo dodržováno. Ale hlavně pravidla férového obchodu tam prodejci a potravináři dodržují zcela automaticky a nediskutují o tom. Tady se vytvořilo prostředí, kde respekt k právu chybí. To je částečně chyba minulé politické reprezentace, ale i poměrně vlažného, alibistického přístupu antimonopolního úřadu.

Proč není ÚOHS aktivnější?

To je otázka na pana předsedu Mlsnu. Ministrem jsem půl roku a tomuto tématu se věnuji od prvního dne. Snažím se ÚOHS rozpohybovat, jakkoliv to není orgán podřízený mně nebo vládě. Chceme, aby tady byla větší konkurence, a to jak v oblasti obchodu, tak v oblasti potravinářství. Znaky oligopolu tady jsou a mně nestačí konstatování ÚOHS, že to tak je. Chci, abychom s tím začali něco dělat.

Velkých řetězů přitom v relativně malém Česku působí osm. Tak velký počet hráčů jinde není a z tohoto pohledu je zde konkurence velká. Znamená to tedy, že se mezi sebou na cenách domlouvají?

To je problém s důkazním břemenem. Ale pokud se podíváte na cenové strategie jednotlivých řetězců, tak jsem přesvědčen, že tady kartelové dohody existují. Všechny řetězce před Vánoci prodávají smetanu za 19,90 koruny. Od antimonopolního úřadu jsem slyšel odpověď, že to je regulérní cenové následování. Já tvrdím, že není, že to je normální kartelová dohoda, kterou je potřeba postihnout. Ceny některých potravin, ovoce a zeleniny jsou přímo u malých producentů ve venkovských obchodech často výhodnější než u velkých řetězců. Člověk by přitom očekával pravý opak.

Existuje problém i u výrobců potravin?

Bezesporu. Prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomášem Prouzou mi bývá podsouváno, že jsem se zaměřil na obchodníky. Oligopol je však i v části potravinářského sektoru. Pokud chci někoho bránit, tak to jsou malé venkovské pekárny, mlékárny, které jsou v nerovném postavení vůči firmám jako Olma, Madeta nebo Penam.

V jaké části potravinářství k tomu dochází? Obchodníci i potravináři měli loni různé výsledky, zarazilo mě ale například, že ziskovost výrazně stoupla třeba zpracovatelům drůbeže.

Vzrostla obrovským způsobem a je třeba se ptát, zda to není na úkor těch, kteří drůbež chovají. Vodňanská drůbež je zpracovatel, nikoliv chovatel. Chovatelé tratí nejvíce a vydělávají ti, kteří mají fakticky monopol na trhu. Odmítám přitom brát v potaz rok 2022, který byl extrémně ziskový pro všechny a všichni vydělali, zemědělci počínaje, obchodníky konče.

Všichni ne. Lidlu zisk klesl, Tesku taky, a to poměrně výrazně.

Nicméně je to pořád v řádu miliard korun. Máme tady osm řetězců, které vykázaly zisk 10 až 12 miliard. A máme tady zhruba 28 tisíc zemědělců a jejich zisk v tom úspěšném roce byl 28 miliard. Přepočteno je to 900 tisíc na jeden podnik. A dneska fakticky u mléka, masa, potravinářské pšenice i krmného obilí jsme na nákladových cenách, nebo i pod nimi. Právě s ohledem na tento vývoj jsme pro letošní i příští rok škrtli provozní dotace potravinářským podnikům. Jde o často zmiňovaný program 13 v rámci národních dotací. Ten není letos ani v příštím roce.

Jde o program, který kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)?

Přesně tak. Šlo v zásadě o provozní dotace velkým potravinářským subjektům, jako byla Olma nebo Madeta. Tyto společnosti vykázaly zisky od 15 do 225 milionů korun. Mají tedy dostatečné prostředky, aby je investovaly do vlastního rozvoje, inovací a moderních technologií.

Proč jste ho škrtli jen na dva roky?

Máme portfolio dotačních titulů a je otázka, zda ho úplně nezrevidovat. Je tam řada kolonek, které jsou nulové. Máme třeba program pro podporu obnovy vodohospodářských staveb v případě povodní. Ten se aktivuje jen v okamžiku, kdy přijde povodeň.

NKÚ provozní dotace pro potravinářské podniky kritizoval už před několika lety. Proč se tedy škrtá až nyní?

Bylo by potřeba se vrátit do éry pana ministra Tomana a vlády Andreje Babiše. Nechci se vracet do historie, ale vláda Andreje Babiše hledala všechny cesty, jak pomoci zpřísněnému byznysu.

Zemědělské dotace od letošního roku výrazně zvýhodňují malé zemědělce. To však vede k tomu, že mnoho majitelů středních zemědělských podniků farmu prodává. Kupující jsou pak často mnohem větší zemědělské skupiny, které se tak dál zvětšují. Jak se podle vás reforma osvědčila a vidíte zde prostor pro úpravu?

Naše vláda přislíbila provést analýzu dopadů prvního roku společné zemědělské politiky. V tuto chvíli mám k dispozici první data. Je zjevné, že se nám nastavením redistributivní platby ve výši 23 procent na prvních 150 hektarů podařilo systém narovnat. Podpořili jsme ty nejmenší rodinné farmy do 480 hektarů, kde dochází k pozitivnímu nárůstu na platbách. Je však pravda, že nejvíce poškozené jsou středně velké podniky od 800 do 2000 hektarů obdělávané půdy. Je nyní na debatě na politické úrovni i na úrovni s oborovými organizacemi, zda po tomto prvním roce nepřistoupit k nějakým úpravám, které by dopady zohlednily a narovnaly. Je třeba zdůraznit, že mluvím pouze o přímých platbách, a je tu i druhý, investiční pilíř. V druhém pilíři máme velmi štědré národní kofinancování až 60 procent a v tom jsme čtvrtí nejštědřejší v rámci EU. Díky tomu do zemědělského sektoru ročně přiteče o čtyři miliardy korun více. Legitimní je debata o vnitřní struktuře, kam podpora zemědělského sektoru směřuje. Je otázka, jestli výsledek, kdy výrazně poškozeni nejsou největší, ale středně velké podniky, je to, co jsme chtěli.

Asi nechtěli…

Myslím, že ne. Po Novém roce mě čeká intenzivní debata na úrovni koalice. Uvidíme, jestli dospějeme k nějaké dohodě. Jsem připraven udělat vše pro to, abychom případnou úpravu dokázali notifikovat u Evropské komise.

Ta úprava by mohla spočívat například ve zvýšení limitu nad 150 hektarů?

To nedokážu říci, bude to předmětem debaty. Čekám na data. Zatím mám srovnání asi 16 zemědělských podniků od malých sedláků po velké podniky, ale musíme mít data validovaná i na základě proběhlých plateb a myslím, že to bude zkraje příštího roku. Musíme nicméně udělat vše pro to, abychom tu za pár let neměli několik velkých zemědělských koncernů a nesnížili tím konkurenci v rámci zemědělského sektoru. Jeden Agrofert nám stačí. Chci, aby zemědělství bylo co nejpestřejší. Máme tu úžasně fungující malé zemědělské farmy a vedle toho velká zemědělská družstva, kde dokážeme aplikovat moderní trendy v zemědělství, jako je precizní zemědělství a další. Na druhou stranu si však nemyslím, že dochází ke skupování zemědělských podniků v důsledku změny společné zemědělské politiky. Narážíme tu na zásadnější problémy, a to je nedostatek mladých lidí v agrárním sektoru. Velmi často je zemědělský podnik prodán, protože majitelé nemají následovníky. Buď si nikoho nedokázali vychovat, anebo z mladé generace nikdo není ochoten podniky převzít.

Přibývá také případů pokusů o nepřátelské převzetí podniků ze strany takzvaných nájezdníků. Vy jste z Pardubicka, kde se také objevil jeden takový případ. Znám ten příběh docela podrobně (jde o případ Zemědělského družstva Dolní Újezd, o jehož ovládnutí usilují společníci miliardáře Jaromíra Tesaře. Přes nesouhlas představenstva vykupují podíly od jednotlivých družstevníků – pozn. red.).

Považuji to za velké nebezpečí, velmi negativně nám to ovlivňuje vztahy na venkově. Byl jsem požádán zástupci místního zemědělského družstva, jestli bych jim nebyl schopen pomoci. Potkal jsem se s oběma stranami, povedlo se mi je dostat k jednomu stolu a přimět k jednání o společném konsenzu. To je však všechno, co mohu udělat. Pohybujeme se ve svobodném tržním prostředí. Stát nemůže jakýmkoliv způsobem ovlivňovat možnost kohokoliv nakládat se svým majetkem. Mé možnosti jsou minimální.

Na druhou stranu chcete regulovat ceny potravin…

Nechci regulovat ceny potravin. Bavíme se o přiměřenosti obchodních přirážek, ale nikoliv o regulaci cen. Je na svobodném rozhodnutí obchodníka, jakou cenovou strategii zvolí.

Kdy bude další schůzka k tichému vínu se Svazem vinařů a dalšími zástupci koaličních stran?

Po Novém roce. Z minulého jednání jsme odešli s pěti různými variantami řešení. Z toho jsou čtyři varianty spotřební daně na tiché víno, které představilo ministerstvo financí. Začíná to analogicky k šumivému vínu na 23,40 koruny za litr a potom se to po čtvrtinách snižuje dolů. Pak tu máme variantu, kterou představil Svaz vinařů a další zástupci vinařského sektoru, a sice stanovení minimální ceny za obsah etanolu v alkoholu včetně tichého vína. To byla úplně nová věc, proto jsem požádal ministerstvo financí o analýzu a o vypočítání finančních dopadů.

Takže vyberete jednu z těch variant?

Závěr nedokážu říci, je to pracovní skupina, kterou jsem založil na základě rozhodnutí předsedů koaličních stran a kterou vedu. S těmito pěti návrhy půjdu na koaliční jednání, tam se musíme dohodnout.

KDU-ČSL byla přitom pomyslnou brzdou, tedy tím, kdo spotřební daň na tiché víno nechtěl. Ke které variantě se přikloníte nyní?

Poctivě říkám, že nemám žádnou preferenci. K tomu rozhodování je důležité, abychom věděli, jaká by byla administrativní i technická zátěž pro malé moravské i české vinaře při vytváření daňových skladů a jak by celní správa přistupovala ke kontrolám. Máme tu základní přehled z minulého jednání od celní správy. Je namístě nějakým způsobem regulovat sektor tichého vína. Byl bych velmi rád, abychom se dohodli na sektorové i politické úrovni na řešení, které příští rok představíme. Vnímám jasná slova vinařů, že i pro ně je současná situace nepříznivá a má to dopady na spotřebu vína, snižuje se plocha vinohradů a i oni jasně deklarovali, že ten problém se nějak řešit musí.

Jaký problém teď máte na mysli?

První cíl je přispět k potírání alkoholismu. Také mě netěší, jak se v parcích popíjí krabicové víno z dovozu za 30 i méně korun. Až druhá věc je otázka příjmového benefitu na příjmové straně, tedy jestli by to byly čtyři nebo 1,5 miliardy. Pravda bude asi někde uprostřed. Třetí důležitá věc je, že na evropské úrovni žádné společné řešení nebude a my bychom měli hledat cestu, jak podpořit v tomto smyslu naše malé a střední vinaře na Moravě a v Čechách. Na Slovensku, v Itálii, v Rakousku a v Německu je totiž spotřební daň nulová. Pokud bychom k ní v Česku přistoupili, musíme systém nastavit tak, abychom to znevýhodnění vyvážili.