Když novinář střílí naslepo

Autor článku o navrhovaných změnách v mysliveckém zákoně, Vladimír Ševela, novelu snad ani nečetl, a pokud ano, zcela jistě ji nepochopil. Když v jeho textu pomineme záměrně nevyváženou volbu respondentů, manipulativní formulace a skutečnost, že autor sám sobě protiřečí (například píše o morbiditě v souvislosti s počtem ročně ulovené zvěře a téměř vzápětí o škodách, které v lesích způsobuje přemnožená zvěř), dopouští se mnoha nepřesností a dokonce polopravd.

Ve svém článku naráží na zákaz vstupu do honitby s možností udělení pokuty až do výše 30 tisíc korun, při opakovaném prohřešku až 60 tisíc korun, a dramaticky popisuje, jak se tím lesy téměř uzavřou pro veřejnost. Skutečnost je přitom taková, že omezení vstupu do honitby, nebo její části, není v zákoně o myslivosti žádnou novinkou. Toto ustanovení platí již podle současného znění. Jedinou podstatnou změnou, která byla upravena, je výše finančního postihu. V novele se navrhuje zvýšit finanční sankci z důvodu ochrany zvěře jako takové a v době lovů kvůli bezpečnosti návštěvníků přírody. Výše pokuty by měla mít především odrazující účinek. Nařízení o zákazu vstupu do určité lokality vydávají obce s rozšířenou působností už mnoho let. Ročně jich vyhlásí jen několik desítek, přičemž v České republice je téměř 6 tisíc honiteb. Na této praxi se nic zásadního nemění a lidé mohou do lesů chodit stejně jako doposud.

Vladimírem Ševelou uváděná informace o zastřelení psa či kočky je významně manipulativní. Zákon již v současně úpravě zcela jasně stanoví, kdo a za jakých podmínek může usmrcovat toulavé psy a kočky, a v jaké vzdálenosti od nejbližšího obydlí. Usmrcovat toulavá zvířata může pouze myslivecká stráž a lesní hospodář, nikoliv každý myslivec. Toto ustanovení zůstává v novele nezměněno. Autor téma pouze mediálně využívá pro poškození novely zákona o myslivosti. Na vysvětlenou, ustanovení bylo do zákona v minulosti vloženo proto, že při volném pobíhání domácí zvířata plaší lesní zvěř, která se může zranit a uhynout. Často i při zdánlivě neškodném prohnání zvěře bez fyzického kontaktu dochází k pozdějším zápalům plic a smrti zvěře.

Chovatelé psů a koček často argumentují tím, že jejich domácí mazlíčci potřebují volný pohyb, aby se zdárně vyvíjeli.  Jenomže už nechtějí respektovat práva volně žijících živočichů na jejich přirozený životní prostor bez rušivých faktorů.

Autor zjevně nepochopil ani smysl dohledávky či dosledu zvěře. Hlavním důvodem je zamezení utrpení poraněné zvěře, která zbytečně strádá a umírá v bolestech například po střetu s autem. Najít zraněnou zvěř je už podle současného znění zákona povinností uživatele honitby (tedy myslivec). Pokud umírající zvíře vběhne na nehonební pozemek, nesmí za ním uživatel honitby vstoupit dřív, než mu to povolí vlastník daného pozemku.

Souhrnem lze říci, že hlavním posláním myslivosti je udržitelné hospodaření se zvěří, tedy povinnost zajistit dobře se vyvíjející populaci zvěře a zároveň rovnovážně regulovat její stav, aby nezpůsobovala škody v lese ani na majetcích veřejnosti. Zvěř nezná hranice pozemků a pohybuje se napříč celým územím. Zvěř tedy nelze v žádném případě slučovat s vlastnictvím pozemku, jak si to někteří vlastníci představují. Vždy ale mají možnost spolurozhodovat o mysliveckém hospodaření v honitbě, pokud se stanou členem honebního společenstva. Toto právo jim není upíráno ani v současné navrhované novele, naopak, jejich role je dokonce posílena.

Musíme také rozhodně odmítnout způsob, jakým autor nekorektně a opakovaně označuje konkrétního úředníka státní správy, který se podílel na přípravě novely jen jako jeden z mnoha, coby myslivce a to, jako by snad na tom bylo něco špatného. Autor článku vůbec nebere v úvahu, že pro státní službu je odbornost nezbytným předpokladem. Přál by si tedy pan Ševela, aby na ministerstvu zemědělství seděli lidé, kteří myslivosti nerozumí nebo ji znají jen z učebnic a nikdy nebyli v terénu? Při korektním informování například o novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích také jistě nebude nikdo psát, že novelu připravující úředníci mají řidičský průkaz a jsou aktivními řidiči.