Publikace OECD - Teritoriální pohled na klimatické politiky
OECD v prosinci zveřejnila zprávu týkající se politických řešení problematiky globálního oteplování, kde zdůrazňuje význam lokálního kontextu a specifických potřeb jednotlivých regionů vzhledem ke klimatické výzvě.
V roce 2019 pocházelo ze zemědělství, lesnictví a land-use přibližně 22 % (13 Gt ekvivalentu CO2) celosvětových čistých antropogenních emisí skleníkových plynů. Největší potenciál při snižování těchto emisí mají opatření v lesním hospodářství následovaná změnami v zemědělském hospodaření a obecně změnami v zaměření poptávky. Samotné zemědělství představovalo v zemích OECD v roce 2018 cca 9 % celkových emisí založených na produkci. Z toho bylo 65 % způsobeno emisemi metanu (živočišná výroba, produkce rýže) a 33 % emisemi oxidu dusného (intenzivní hnojení půd). Většina regionů v zemích OECD má k dosažení klimatické neutrality daleko – pouze 61 ze 431 velkých regionů (v ČR jde o úroveň regionů soudržnosti) vykazovalo nižší emise na obyvatele založené na produkci, než je požadovaný globální cíl 4,7 t CO2/obyv. Přitom emisní objemy, zdroje a trendy se v různých regionech významně liší (např. v Chile, Izraeli, Koreji nebo Turecku se za posledních 30 let emise založené na výrobě ztrojnásobily, naopak v Pobaltí nebo ve Velké Británii se snížily o více než 40 %). Je tedy zřejmé, že i transformační postupy budou teritoriálně odlišné (70 % emisí ze zemědělství je v zemích OECD koncentrováno do čtvrtiny regionů – zejm. Nový Jižní Wales, Iowa, Texas, Montana). Proto je doporučováno začlenit teritoriální přístup do širších vnitrostátních a mezinárodních politik a současně integrovat klimatické cíle do politik rozvoje měst a venkova.
Mgr. Radek Stránský
Oddělení zahraničně obchodní spolupráce, MZe