Odstavec předpisu 201/2012 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Příl.4
Příloha 4
Výčet typů stacionárních zdrojů, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících
látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity, a stacionárních zdrojů,
které provádějí kontinuální měření emisí, a rozsah měřených znečišťujících látek
a provozních parametrů
Část A - Jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou
stanoveny specifické emisní limity
U stacionárních zdrojů
a) spalovací stacionární zdroj, jehož jmenovitý tepelný
příkon je 50 MW a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivo,
b) spékací pás aglomerace
pro pražení nebo slinování kovových rud včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní
kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t
aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování
rud zlata a rtuti,
c) nístějová pec s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory
nebo elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní kapacitou
nad 2,5 t/hod,
d) slévárna železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20
t/den,
e) výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad
20 t/den,
f) výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou výrobní
kapacitou nad 500 t/den
zjišťuje provozovatel úroveň znečišťování jednorázovým měřením emisí pro
a) kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium, rtuť a její sloučeniny vyjádřené
jako rtuť, olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako olovo, arsen a jeho sloučeniny
vyjádřené jako arsen,
b) PCDD a PCDF v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vyjádřených jako
součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtený jako součin stanovené
koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu
toxicity stanoveného v prováděcím právním předpisu,
c) polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu stanoveném prováděcím
právním předpisem; emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených kongenerů,
d) benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-c,d)pyren, benzo(k)fluoranten.
Část B - Kontinuální měření emisí
1. Kontinuální měření emisí provádí
1.1. spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW
a vyšším pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako
oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
1.2. spalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný
příkon stanovený podle § 4 odst. 7 nebo 8 je 100 MW a vyšší pro tuhé znečišťující
látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
1.3. stacionární zdroj ve kterém probíhá výroba vápna a výroba cementu
(kód 5.1.1. až 5.1.6. v příloze č. 2 k tomuto zákonu) a zpracování magnezitu pro
tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý
pokud jejich hmotnostní tok překračuje 15 kg/h,
1.4. stacionární zdroj, ve kterém probíhají činnosti používající organická
rozpouštědla (kód 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu), pro celkový organický
uhlík v případě, že se dodržení emisního limitu dosahuje zařízením ke snižování emisí
a hodinový hmotnostní tok celkového organického uhlíku překračuje při projektovaných
parametrech 10 kg,
1.5. stacionární zdroj na výrobu oxidu titaničitého pro tuhé znečišťující
látky na hlavním výduchu zdroje, a dále pro oxidy síry z procesu rozkladu a kalcinace
u sulfátového procesu a pro chlór z chloridového procesu,
1.6. stacionární zdroj, ve kterém je tepelně zpracován odpad, pro oxidy
dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý, oxid uhelnatý, tuhé znečišťující látky, celkový
organický uhlík, plynné anorganické sloučeniny chloru vyjádřené jako chlorovodík,
plynné anorganické sloučeniny fluoru vyjádřené jako fluorovodík a oxid siřičitý nebo
1.7 stacionární zdroj výše neuvedený v případě, že se dodržení emisního
limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení
k čištění odpadního plynu pro znečišťující látky, jejichž roční hmotnostní tok překračuje
při maximálním projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující
látky odpovídající specifickému emisnímu limitu hodnoty
a) 200 t tuhých znečišťujících
látek,
b) 1000 t oxidu siřičitého,
c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin
chloru vyjádřených jako chlor,
d) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených
jako fluor,
e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,
f) 10 t těkavých
organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,
g) 1 t sulfanu,
h) 50
t oxidu uhelnatého.
2. Kontinuální měření emisí podle bodu 1.1. se nevztahuje na spalovací stacionární
zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, jejichž celkový jmenovitý tepelný
příkon nedosahuje 100 MW, a které slouží jako záložní zdroje energie, a jejichž provozní
hodiny, stanovené postupem podle prováděcího právního předpisu, v daném kalendářním
roce nepřekročí 300 hodin.
3. Kontinuální měření emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého
podle bodů 1.1. a 1.2. se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje spalující výlučně
zemní plyn a v případě bodu 1.1. také na spalovací stacionární zdroje o celkovém
jmenovitém tepelném příkonu nižším než 100 MW spalující plynná paliva, jejichž spálením
nemohou být do ovzduší vneseny vyšší koncentrace znečišťujících látek než spálením
odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu, a dále v případě
emisí oxidu siřičitého na spalovací stacionární zdroje spalující výlučně kapalné
palivo, u kterého dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni,
aby při spalování nebyl překročen emisní limit a pokud není spalovací stacionární
zdroj vybaven odsiřovacím zařízením. Kontinuální měření emisí podle bodu 1.2. se
dále nevztahuje na spalovací stacionární zdroje, u nichž krajský úřad posoudí, že
jsou umístěny tak, že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich
odpadní plyny nemohly být odváděny společným komínem, bez ohledu na počet komínových
průduchů. V těchto případech se provádí jednorázové měření emisí.
4. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených
jako fluorovodík podle bodu 1.6. této přílohy je možné upustit, jestliže se provádí
čištění od anorganických sloučenin chloru nebo probíhá technologický proces, který
zajišťuje, že nejsou překračovány specifické emisní limity plynných anorganických
sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík. V takovém případě se emise plynných
anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík ověřují jednorázovým
měřením emisí.
5. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených
jako chlorovodík, plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík
a oxidu siřičitého podle bodu 1.6. této přílohy je možné v povolení provozu stacionárního
zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, upustit, pokud provozovatel prokáže,
že úroveň znečišťování těmito znečišťujícími látkami nemůže přesáhnout specifické
emisní limity. V takovém případě se emise těchto znečišťujících látek ověřují jednorázovým
měřením emisí.
6. Vedle zjišťování úrovně znečišťování se kontinuálně měří stavové a vztažné
veličiny a v případě tepelného zpracování odpadu provozní parametry procesu, a to
teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací
komory schváleném v rámci povolení provozu a koncentrace kyslíku, tlaku, teploty
a vlhkosti v odváděném vyčištěném odpadním plynu. Kontinuální měření obsahu vodních
par se nevyžaduje v případech, kdy je vzorek odpadního plynu před vlastní analýzou
vysušen.