Odstavec předpisu 356/2008 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 356/2008 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů
Příl.13
Příloha 13
Základní biologické zkoušení krmiv
1. Biologická testace
1.1. Způsob provedení
1.1.1. Biologická testace je soubor minimálně pěti souběžně
opakovaných skupinových srovnávacích nebo tří periodicko-
skupinových srovnávacích pokusů. Pokusy se uspořádají tak,
aby se vyloučil vliv všech faktorů na sledovanou odezvu s
výjimkou faktoru samého.
1.1.2. Skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma nebo
více skupinami zvířat.
1.1.3. Periodicko-skupinový srovnávací pokus se provádí
se
dvěma skupinami zvířat, přičemž se zkoušené krmivo střídá
ve skupinách tak, aby každá skupina zvířat byla vždy
minimálně jednou jako kontrolní a jednou jako pokusná.
1.1.4. Opakování skupinových a periodicko-skupinových
srovnávacích pokusů, s výjimkou biologické testace na
rybách a nosnicích, se umísťují na více pracovištích,
minimálně však na třech.
1.2 Zajištění krmiv
Krmné směsi a krmné dávky se u kontrolní a pokusné skupiny
zvířat liší pouze ve zkoušeném krmivu.
Veškerá krmiva, včetně všech použitých krmných surovin,
doplňkových látek a premixů, se předem ověřují analyticky.
1.3. Výběr zvířat
1.3.1. Minimální počet zvířat v každé skupině skupinového
srovnávacího pokusu je:
- u selat - 20 ks,
- u skotu, prasat, ovcí - 10 ks,
- u drůbeže - odchov, výkrm - 100 ks,
- u nosnic chovných, hus, kachen, krůt - 25 ks,
- u nosnic užitkových - 60 ks,
- u králíků - 40 ks,
- u ryb: plůdek - 1000 ks, výkrm - 200 ks, generační ryby -
50 ks.
1.3.2. Požadovaný poměr pohlaví v kontrolních a pokusných
skupinách, pokud není stanoveno jinak, je vždy totožný.
1.3.3. Zvířata v kontrolních a pokusných skupinách jsou
stejné plemenné příslušnosti nebo typu křížení, vyrovnaného
stáří a živé hmotnosti, v dobrém zdravotním stavu
a kondici. Selata a prasata se odčervují. Zařazování zvířat
do skupinového srovnávacího pokusu probíhá jednorázově s
výjimkou prasnic, kde je možnost etapového výběru.
1.3.4. Zvířata vybraná do kontrolních a pokusných skupin
se
označují individuálně.
1.3.5. Provádí se statistické ověření vyrovnanosti živých
hmotností při výběru. Maximální hodnoty variačního
koeficientu živých hmotností, který se vypočte jako podíl
směrodatné odchylky k průměru vyjádřený v procentech, jsou
následující:
- odchov a výkrm telat a výkrm králíků - 15,
- odchov a výkrm skotu - 8,
- jehňata, selata, prasata - 10,
- u ostatních zvířat se neověřují.
Dále se statisticky ověřuje nevýznamnost rozdílu průměrných
živých hmotností nebo množství mléka (v kg FCM) mezi
skupinami.
1.3.6. Do pokusů na dojnicích se vybírají dojnice na 2.
a
další laktaci, s vyrovnanou užitkovostí v předchozí
laktaci, s vyrovnanou živou hmotností a plemennou
příslušností. V případě skupinových srovnávacích pokusů se
rozdělení dojnic do skupin provádí metodou analogických
dvojic tak, aby zařazení do dvojic splňovalo hlavní
kriteria vyrovnanosti, tj. dojivost a dobu po otelení.
1.3.7. Skupinové srovnávací pokusy na prasnicích
se
provádějí v analogických dvojicích a vyhodnocují se
skupinově. Ve dvojicích jsou zastoupeny prasnice na 2. až
4. vrhu, s vyrovnanou užitkovostí v předchozím vrhu,
zapuštěné plemeníky stejné plemenné příslušnosti.
1.4. Pracoviště a ustájovací
prostory
1.4.1. Zvířata kontrolních a pokusných skupin se umísťují
v
jednom ustájovacím prostoru, ve shodných mikroklimatických
a technologických podmínkách.
1.4.2. Pracoviště a ustájovací prostory, rovněž podmínky
ustájení, zejména prostor, vlhkost, koncentrace nežádoucích
činitelů (amoniak, sirovodík apod.), plocha na 1 kus,
odpovídají platnému standardu a zoohygienickým požadavkům
pro určitý druh a kategorii zvířat.
1.4.3. Průběžně se sleduje a zaznamenává teplota, vlhkost,
obsah amoniaku a obsah sirovodíku v ustájovacím prostoru.
1.5. Technika krmení
1.5.1. Zkoušené krmivo se zkrmuje podle navrženého krmného
návodu.
1.5.2. Pokud není krmný návod předložen, krmí se podle
krmných návodů pro krmiva podobného složení, účinku a
charakteristiky.
1.6. Sledované ukazatele
Hlavní sledované ukazatele biologické testace jsou užitkové
vlastnosti zvířat, zejména přírůstky živé hmotnosti,
dojivost, snáška, spotřeba krmiv a živin a jiné. Dále se
sleduje reakce zvířat na podávaná krmiva, příjem krmiva,
zdravotní stav zvířat. Vyžaduje-li to charakter zkoušeného
krmiva, doplňuje se sledování metabolického profilu zvířat,
kontroluje se obsah cizorodých látek v živočišných
produktech, biologických tekutinách, tkáních a výkalech.
1.6.1. Živá hmotnost se zjišťuje vážením na vahách,
na
kterých lze zvážit daný druh a kategorii zvířat s
požadovanou minimální přesností:
- pro rybí plůdek 1 g,
- pro ryby a drůbež 10 g,
- pro selata 0,1 kg,
- pro ostatní
kategorie 1 kg.
Vážení se provádí vždy ve stejném časovém období, a to
před podáním krmiva, navážené hodnoty se bezprostředně
uvedou do prvotní evidence o pokusu.
Průměrný denní přírůstek živé hmotnosti jednoho kusu
se vypočte z rozdílů hmotností za dané období dělením
počtem dní v období.
1.6.2. Z biologické testace se vyřazují pouze zvířata
nemocná a zakrslá. Dojde-li k hromadnému závažnému
onemocnění zvířat, nebo klesne-li ve skupinovém srovnávacím
pokusu z jakéhokoliv důvodu počet zvířat pod 70 % původního
stavu, pokus se nehodnotí. Pokud by došlo k vyloučení více
než 20 % skupinových srovnávacích pokusů, biologickou
testaci nelze hodnotit.
1.6.3. Hmotnost nadojeného mléka se zjišťuje individuálním
vážením večerního a ranního nádoje vždy v příslušných
sledovaných obdobích.
Při každém vážení mléka se provádí individuální odběr
vzorků podle přílohy č. 15 bod 2.1. této vyhlášky.
1.6.4. Snáška vajec se sleduje vždy jednou denně
ve
stejnou dobu ručním sběrem individuálně pro každou klec.
V každé skupině se eviduje:
- individuální snáška podle klecí,
- počet vajec
snesených za skupinu,
- hmotnost vajec zjištěná za skupinu,
- počet vyřazených
vajec včetně specifikace
důvodu
vyřazení,
- průměrná snáška na nosnici,
- intenzita snášky v %.
1.6.5. Spotřeba krmiva se eviduje odděleně pro každou
skupinu. Z celkové spotřeby směsí za skupinu po odečtu
spotřeby na uhynulá nebo vyřazená zvířata se vypočte:
- průměrná celková spotřeba krmiva na 1 kus ve skupině za
období,
- průměrná spotřeba krmiva na jednotku produkce, tj. na 1
kg přírůstku živé hmotnosti, na 1 kg FCM, na 100 vajec
apod..
1.7. Kontrola zdravotního stavu zvířat
Veškeré klinické projevy zdravotního stavu zvířat, zejména
malátnost, zhoršený příjem krmiva, průjmy, odlišné chování
sledované adspekcí, se uvedou do prvotní evidence
skupinového srovnávacího pokusu a v dílčí zprávě z tohoto
pokusu.
U uhynulých nebo nutně odporažených zvířat se vyžádá
provedení pitvy. V odůvodněných případech, kde příčina
úhynu zjevně nesouvisí se zkoušeným krmivem není nutné
odborné veterinární vyšetření.
1.8. Evidence
1.8.1. Prvotní evidence všech sledovaných ukazatelů
je
podkladem pro zpracování dílčí zprávy z každého skupinového
srovnávacího pokusu.
1.8.2. Výsledky dílčích zpráv se zpracují do souhrnné
dokumentace biologické testace. Průkaznost rozdílů
zjištěných souhrnných výsledků se ověřuje statisticky s
uvedením použité metody.
2. Bilanční zkouška
2.1. Bilanční zkouškou se zjišťuje stravitelnost živin
a energie krmiva nebo vliv krmiva na stravitelnost živin
krmné směsi a na bilanci živin.
2.2. Stravitelnost živin se stanovuje jako bilance
živin a energie trávicího traktu, měřená ve standardních
podmínkách. Stravitelnost se vyjadřuje v procentech.
2.3. Minimální počty zvířat v bilanční zkoušce
při
podílu zkoušeného krmiva v dávce:
- nad 50% - 3 kusy analogických zvířat nebo skupin zvířat s
výjimkou kuřat,
- 25 - 50%, u kuřat 25 - 100% - 6 ks analogických zvířat
nebo skupin zvířat,
- pod 25 % - 8 kusů analogických zvířat nebo skupin zvířat.
2.4. Výběr zvířat se řídí požadavky uvedenými v bodě
1.3 této přílohy.
2.5. Zvířata se ustájují v jednom ustájovacím
prostoru. Umísťují se buď v bilančních klecích nebo v
bilančních stáních tak, aby bylo umožněno přesné dávkování
krmiv, zjišťování jejich zbytků a bezeztrátový sběr výkalů
a moče. Mikroklimatické podmínky odpovídají fyziologickým
nárokům zvířat.
2.6. Zkouší-li se krmivo určené jako krmná surovina
do
krmných směsí a stanovuje-li se jeho vliv na stravitelnost
živin krmné směsi, použije se jako kontrolní krmivo rovněž
krmná směs. Krmné dávky pro bilanční zkoušku zajišťují
záchovnou potřebu živin, minerálních látek a vitamínů,
hladina jejich obsahu nesmí překročit 1,5 násobek záchovné
potřeby.
2.7. Krmná dávka se pro bilanční zkoušku stanoví tak,
aby při zkrmování byly zbytky krmiva minimální. Krmí se 2 x
denně, minimální interval mezi krmením je 7 hodin.
2.8. Veškerá krmiva včetně všech použitých krmných
surovin se předem ověřují analyticky.
2.9. Minimální doba trvání bilanční zkoušky je 5 dní
u
monogastrických zvířat a minimálně 7 dní u přežvýkavců.
Bezprostředně po umístění zvířat do bilančních klecí nebo
na bilanční stání musí proběhnout návykové období v délce
podle druhu zvířat 7 - 14 dní a poté přípravné období
minimálně 6 dní. Tato období se nezapočítávají
do vyhodnocení bilanční zkoušky.
2.10. V průběhu bilanční zkoušky se u jednotlivých
zvířat přesně podchycuje příjem a zbytky krmiv, množství
výkalů a moče, u skopců pouze výkalů. Odebraná moč se
konzervuje vhodnou konzervační přísadou nebo se zchlazuje,
výkaly se buď konzervují nebo zmrazují. Sušení výkalů se
provádí lyofilizací. Pokud není k dispozici lyofilizátor,
výkaly se před stanovením dusíku nesuší.
2.11. Kontrola živé hmotnosti zvířat se provádí
na
počátku a na konci bilanční zkoušky, vždy ve stejnou dobu,
a to před podáním krmiva.
2.12. Evidence se vede u každé bilanční zkoušky
samostatně.
2.13. Výsledky bilančních zkoušek se zpracovávají
do
souhrnné dokumentace biologického zkoušení. Rozdíly
stanovených koeficientů stravitelnosti, mezi kontrolním a
zkoušeným krmivem, se ověřují statisticky. Metody
statistického ověření se uvedou do dokumentace.
2.14. Z bilančních zkoušek se vyřazují zvířata,
u
kterých byly zjištěny klinicky zjevné poruchy zdraví a
zvířata, u nichž činily zbytky krmiva více než 5% sušiny,
nebo u nichž koeficient stravitelnosti jednotlivých živin
přesahuje hodnotu dvojnásobku směrodatné odchylky od
průměru ostatních zjištěných hodnot koeficientů
stravitelnosti krmiva.
3. Krmná zkouška
3.1. Krmné zkoušky se provádějí na druhu a kategorii
zvířat, pro které je zkoušené krmivo určeno, minimálně ve
třech dílčích skupinových srovnávacích pokusech.
3.2. Krmné zkoušky se provádějí vždy ve dvou skupinách
zvířat, kontrolní a pokusné. Zajištění krmiv je shodné s
bodem 1.2. této přílohy.
3.3. Minimální počet zvířat ve skupině jednoho
skupinového srovnávacího pokusu je u krmné zkoušky:
- u kuřat, housat, kachňat, krůťat - 25 ks,
- u dospělé drůbeže, králíků, selat, prasat, ovcí, koz - 10
ks,
- u telat, ostatního skotu, koní - 3 ks.
Počty zvířat jiných druhů se stanovují analogicky.
3.4. Do skupinového srovnávacího pokusu pro krmnou
zkoušku se vybírají zvířata podle kritérií uvedených v
bodech 1.3.2. až 1.3.7., ustájují se a krmí podle zásad
uvedených v bodě 1.4. a 1.5. této přílohy.
3.5. Doba trvání skupinového srovnávacího pokusu krmné
zkoušky je minimálně:
- při zkoušce chutnosti 2 týdny, včetně přípravného období,
- při zkoušce příjmu 3 týdny,
- při zkoušce dietetických vlastností krmiva 4 týdny,
- při jiných krmných zkouškách (např. při reklamaci, prošlé
době použitelnosti apod.) se postupuje podle krmného návodu
krmiva nebo podle krmného návodu pro krmiva podobného
složení, účinku a charakteristiky.
3.6. Při zkoušce chutnosti krmiva se hodnotí především
rychlost příjmu krmiv za určitý časový úsek. Dále se
sleduje živá hmotnost zvířat na počátku a na konci zkoušky
a reakce zvířat na podávaná krmiva. Při zkoušce příjmu
krmiva se hodnotí dynamika příjmu kontrolního a zkoušeného
krmiva ve vztahu k přijaté sušině.
3.7. Při zkouškách dietetických vlastností krmiva
se
hodnotí:
- hmotnost zvířat na počátku a na konci sledovaného období,
- přírůstek živé hmotnosti za sledované období,
- příjem a celková spotřeba krmiv, reakce zvířat na
zkoušené krmivo,
- zdravotní stav zvířat sledovaný adspekcí,
- veterinární vyšetření nutně odporažených a uhynulých
zvířat,
- chemické případně mikrobiologické vyšetření výkalů
zvířat.
3.8. Pro hodnocení ostatních krmných zkoušek platí
pravidla stanovená pro hodnocení biologické testace v bodě
1.6. této přílohy.
3.9. Evidence se vede u každého skupinového
srovnávacího pokusu krmné zkoušky samostatně. Výsledky se
zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení.