Odstavec předpisu 316/2007 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 316/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění pozdějších předpisů
Čl.I
Čl. I
Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání
nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č.
356/2004 Sb., vyhlášky č. 389/2004 Sb., vyhlášky č. 214/2005 Sb. a
vyhlášky č. 36/2007 Sb., se mění takto:
1. V poznámce pod čarou č. 1 se za slova "Směrnice Rady 92/119/EHS
ze dne 17. 12. 1992 zavádějící všeobecná opatření společenství pro
tlumení určitých nákaz zvířat, jakož i specifická opatření ve vztahu
k vezikulární chorobě prasat" vkládají slova "Směrnice Komise 2007/10/ES
ze dne 21. 2. 2007, kterou se mění příloha II směrnice Rady 92/119/EHS,
pokud jde o opatření, která mají být přijata uvnitř ochranného pásma
v návaznosti na ohnisko vezikulární choroby prasat.".
2. V § 27 odst. 1 písmeno f) zní:
"f) maso pocházející z prasat uvedených pod písmenem e) bodem 1
1. se nesmí stát předmětem obchodování uvnitř Unie nebo mezinárodního
obchodu a musí být opatřeno označením zdravotní nezávadnosti stanoveným
předpisy o veterinárních požadavcích na živočišné produkty4),
2. musí být získáno, porcováno, přepravováno a skladováno odděleně
od masa určeného pro obchodování uvnitř Unie nebo mezinárodní obchod
a nesmí být použito k výrobě masných výrobků určených pro obchodování
uvnitř Unie nebo mezinárodní obchod, pokud nebylo podrobeno ošetření
podle předpisů o veterinárních požadavcích na živočišné produkty4).".
3. V § 27 se doplňuje odstavec 5, který zní:
"(5) V případě, že zákazy uvedené v odstavci 1 písm. e) jsou v platnosti
déle než 30 dnů z důvodu výskytu dalších případů nákazy, a vzniknou-li
v důsledku toho problémy s chovem zvířat, může příslušný orgán na základě
odůvodněné žádosti majitele a pokud úřední veterinární lékař ověřil
stav věcí, povolit přepravu zvířat z hospodářství nacházejícího se
v ochranném pásmu. Ustanovení odstavce 1 písm. e) platí obdobně.".
4. V § 143 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se
odstavec 2, který zní:
"(2) Výsledky provedených tuberkulinací se vyhodnocují v souladu s
přílohou č. 20 k této vyhlášce.".
5. Příloha č. 20 zní:
"Příloha č. 20 k vyhlášce č. 299/2003 Sb.
TUBERKULÓZA
1. IDENTIFIKACE PŮVODCE
Přítomnost Mycobacterium bovis (dále jen "M. bovis"), původce
tuberkulózy skotu, v klinických a pitevních vzorcích lze
prokázat vyšetřením obarvených nátěrů nebo imunoperoxidázovými
technikami a potvrdit kultivací mikroorganismu na primární
izolační půdě.
Pitevní materiál pro potvrzení M. bovis by se měl odebírat z
patomorfologicky změněných mízních uzlin a parenchymatózních
orgánů jako jsou plíce, játra, slezina, atd. Nevykazuje-li
zvíře patomorfologické změny, vzorky k vyšetření a kultivaci
by se měly brát ze zahltanových mízních uzlin, z mízních uzlin
průdušnico-průduškových, meziplicních, povrchových tříselných,
tj. nadvemenních, mízních uzlin spodní čelisti a některých
okružních mízních uzlin a jater.
Určování izolovaných mykobakterií může být obvykle prováděno
zjišťováním kultivačních a biochemických vlastností. Lze také
použít polymerázovou řetězovou reakci (PCR) k detekci komplexu
M. tuberculosis. Metody analýzy DNA mohou být rychlejší a
spolehlivější než biochemické metody pro odlišení M. bovis od
ostatních členů komplexu M. tuberculosis. Genetické stopy
umožňují rozlišování různých kmenů M. bovis a popsání vzorců
původu, přenosu a rozšíření M. bovis.
Použité metody a půdy, jejich standardizace a vyhodnocení
výsledků musí vyhovovat Příručce norem pro vyšetřovací metody
a očkovací látky OIE, čtvrtému vydání, 2000, kapitole 2.3.3.
(tuberkulóza skotu).
2. INTRADERMÁLNÍ TUBERKULINACE
Tuberkulín purifikovaný proteinový derivát (dále jen
"tuberkulín PDD"), bovinní nebo aviární, který splňuje normy
stanovené v odstavci 2.1, se používá k provádění úředně
stanovené intradermální tuberkulinace, a to podle postupů
uvedených v odstavci 2.2.
2.1 Normy pro bovinní a aviární tuberkulín
2.1.1 Definice
Tuberkulín PPD, bovinní nebo aviární, je preparát získaný z
teplem ošetřených produktů růstu a rozkladu Mycobacterium
bovis nebo Mycobacterium avium (podle potřeby), které jsou
schopny odhalit pozdní alergickou reakci u zvířete
senzibilizovaného k mikroorganismům stejného druhu.
2.1.2 Výroba
Získává se z frakcí rozpustných ve vodě, připravených záhřevem
ve volně proudící páře a následně filtrováním kultur M. bovis
nebo M. avium (podle potřeby) vyrostlých v tekuté syntetické
půdě. Aktivní frakce filtrátu, skládající se hlavně z
proteinu, se izoluje srážením, promyje se a znovu rozpustí.
Může se přidat antimikrobiální konzervační prostředek, který
nezpůsobuje falešné pozitivní reakce, jako je fenol. Konečný
sterilní preparát, prostý mykobakterií, se asepticky přenese
do sterilních kontejnerů ze skla odolného proti poškození,
které se poté uzavřou tak, aby se zabránilo kontaminaci.
Přípravek lze lyofilizovat.
2.1.3 Zkouška výrobku
Injekčně se aplikují řady po sobě jdoucích ředění
intradermálně na různá místa přiměřeně senzibilizovaným
morčatům albínům, z nichž každé váží nejméně 250 g. Po 24 až
28 hodinách se objeví reakce ve formě edémů se zarudnutím
kůže, též s nekrózou nebo bez nekrózy v místech vpichu.
Velikost a síla reakcí jsou různé podle dávky.
Nesenzibilizovaná morčata nevykazují na podobné aplikace žádné
reakce.
2.1.4 Testování
2.1.4.1 pH:pH je 6,5 až 7,5.
2.1.4.2 Fenol: Jestliže preparát k vyšetření obsahuje fenol,
jeho koncentrace není vyšší než 5 g/l.
2.1.4.3 Senzibilizační účinek: použije se skupina tří morčat,
která nebyla ošetřena žádným materiálem, jenž by zkresloval
výsledky vyšetření. Třikrát v intervalech pěti dní se injekčně
intradermálně aplikuje každému morčeti dávka testovaného
preparátu, která odpovídá 500 MJ v 0,1 ml. 15 až 21 dní po
třetí injekci se aplikuje stejná dávka, tj. 500 MJ,
intradermálně těmto zvířatům a kontrolní skupině tří morčat
stejné hmotnosti, která předtím nedostávala injekce
tuberkulínu. Za 24 až 28 hodin po posledních aplikacích by se
reakce těchto dvou skupin neměly nijak významně lišit.
2.1.4.4 Toxicita: použijí se dvě morčata, z nichž každé váží
alespoň 250 g, kterým nebyl podán žádný materiál, jenž by
zkresloval výsledky vyšetření. Podkožně se každému morčeti
aplikuje 0,5 ml testovaného preparátu. Zvířata se sledují po
dobu sedmi dnů. Během doby sledování by se neměly vyskytnout
žádné abnormální účinky.
2.1.4.5 Sterilita: shoduje se s testem sterility, který je
předepsaný v monografii o Očkovacích látkách k veterinárnímu
použití, 4. vydání Evropského lékopisu 2002.
2.1.5 Účinnost
Účinnost tuberkulínu PPD, bovinního nebo aviárního, se určuje
srovnáním reakcí senzibilizovaných morčat po intradermálních
injekcích řady roztoků testovaného preparátu s reakcemi
vzniklými na základě podání známých koncentrací referenčního
preparátu tuberkulínu PPD, bovinního nebo aviárního (podle
potřeby), kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
Za účelem testování účinnosti se senzibilizuje alespoň devět
morčat albínů, z nichž každé váží 400 až 600 g, a to
intramuskulární injekcí 0,0001 mg vlhké hmoty živého kmene M.
bovis AN5 rozptýleného v 0,5 ml 9 g/l roztoku chloridu sodného
R u bovinního tuberkulínu nebo přiměřenou dávkou
inaktivovaného nebo živého M. avium u aviárního tuberkulínu
hluboko do svalu. Nejdříve za čtyři týdny po senzibilizování
morčat se jejich boky oholí, aby bylo připraveno místo pro
maximálně čtyři místa vpichu na každé straně. Připraví se
ředění testovaného preparátu a referenčního preparátu v
izotonickém fyziologickém roztoku ve fosfátovém pufru (pH 6,5-
7,5) s obsahem 0,005 g/l polysorbátu 80 R. Použijí se
minimálně tři dávky referenčního preparátu a minimálně tři
dávky testovaného preparátu. Dávky se zvolí tak, aby vzniklé
změny měly v průměru alespoň 8 mm a maximálně 25 mm. Ředění se
rozdělí nahodile na místa s použitím latinského čtvercového
rozdělení. Každá dávka se vstříkne intradermálně ve stálém
objemu 0,1 až 0,2 ml. Průměry změn se změří po 24 až 28
hodinách a vypočítá se výsledek testu za použití obvyklých
statistických metod a za předpokladu, že průměry změn jsou
přímo úměrné logaritmu koncentrace tuberkulínů.
Test je platný pouze pokud předpokládané limity chyby (P =
0,95) jsou v rozmezí 50 % až 200 % odhadované účinnosti. U
bovinního tuberkulínu by odhadovaná účinnost neměla být menší
než 66 % a větší než 150 % stanovené účinnosti. U aviárního
tuberkulínu by odhadovaná účinnost neměla být menší než 75 % a
větší než 133 % stanovené účinnosti. U obou tuberkulínů,
bovinního i aviárního, by stanovená účinnost by neměla být
menší než 20000 MJ/ml.
2.1.6 Skladování
Skladujte při teplotě 5 +/- 3 °C a chraňte před světlem.
2.1.7 Označování
Označení uvádí:
- účinnost v mezinárodních jednotkách na mililitr,
- název a množství všech přidaných látek,
- u lyofilizovaných přípravků:
- název a objem rozpouštědla, které se má přidat,
- že výrobek má být použit ihned po rozpuštění.
2.2 Vyšetřovací metody
2.2.1 Za úředně stanovené intradermální tuberkulinace se
uznávají:
- jednoduchá intradermální tuberkulinace: toto vyšetření
vyžaduje jednu aplikaci bovinního tuberkulínu,
- simultánní intradermální tuberkulinace: toto vyšetření
vyžaduje jednu intradermální injekci bovinního tuberkulínu a
jednu intradermální injekci aviárního tuberkulínu, které jsou
podávány současně.
2.2.2 Dávky injekčně podaného tuberkulínu:
- nejméně 2000 MJ bovinního tuberkulínu,
- nejméně 2000 MJ aviárního tuberkulínu.
2.2.3 Objem každé injekčně podané dávky nepřesahuje 0,2 ml.
2.2.4 Tuberkulinace se provádí injekcemi tuberkulínu(ů) do
kůže na krku. Místa vpichů se nacházejí na hranici předních a
středních třetin krku. Pokud se aviární a bovinní tuberkulíny
podávají témuž zvířeti, místo pro injekce aviárních
tuberkulínů se nachází asi 10 cm od nejvyššího bodu krku a
místo pro injekce bovinního tuberkulínu je asi o 12,5 cm níže
na čáře, která je přibližně rovnoběžná s linií plece nebo na
různých stranách krku; u mláďat, kde není místo k tomu, aby se
místa na jedné straně krku dostatečně oddělila, se provede
injekce na každé straně krku ve stejných místech ve středu
střední třetiny krku.
2.2.5 Tuberkulinace a vyhodnocení reakcí se provádí takto:
2.2.5.1 Postup:
Místa vpichu se ostříhají a očistí. Kožní řasa v každé
ostříhané oblasti se uchopí mezi ukazováčkem a palcem, změří
se posuvným měřítkem a zaznamená se. Poté se injekčně aplikuje
dávka tuberkulínu postupem, který zajistí, aby byl tuberkulín
vpraven intradermálně. Lze použít krátkou sterilní jehlu,
jejíž zkosená hrana směřuje ven, s kalibrovanou injekční
stříkačkou naplněnou tuberkulínem, která se šikmo vpíchne do
hlubších vrstev kůže. Správná aplikace se potvrdí nahmatáním
zduření ve tvaru hrášku v každém místě vpichu. Tloušťka kožní
řasy v každém místě vpichu se opětovně změří po 72 hodinách (±
4 hodiny) po injekci a zaznamená se.
2.2.5.2 Vyhodnocení reakcí
Vyhodnocení reakcí se zakládá na klinických sledováních a
zaznamenaném zvýšení tloušťky kožní řasy v místech vpichu za
72 hodin po injekcích tuberkulínu(ů).
a) Negativní reakce: pokud je pozorováno pouze omezené
zduření se zvýšením tloušťky kožní řasy nejvýše 2 mm, bez
klinických příznaků, jako je difúzní nebo rozsáhlý otok,
výpotek, nekróza, bolestivost nebo zánět mízních cév v této
oblasti nebo mízních uzlin.
b) Dubiózní reakce: jestliže nejsou nalezeny žádné
klinické příznaky uvedené v písmenu a) a jestliže je zvýšení
tloušťky kožní řasy větší než 2 mm a menší než 4 mm.
c) Pozitivní reakce: jestliže jsou nalezeny klinické
známky uvedené v písmenu a) a jestliže je tloušťka kožní řasy
v místě vpichu vyšší o 4 mm nebo více.
2.2.5.3 Vyhodnocení úředně stanovené intradermální
tuberkulinace:
2.2.5.3.1 Jednoduchá intradermální tuberkulinace:
a) Pozitivní: pozitivní reakce skotu, jak je definována v
odst. 2.2.5.2 písm. c);
b) Dubiózní: dubiózní reakce, jak je definována v odst.
2.2.5.2 písm. b);
c) Negativní: negativní reakce skotu, jak je definována v
odst. 2.2.5.2 písm. a);
Zvířata, u nichž je jednoduchá intradermální tuberkulinace
dubiózní, jsou vyšetřena další intradermální tuberkulinací
nejméně po 42 dnech.
Zvířata, která nejsou v tomto druhém testu negativní, jsou v
tomto testu považována za pozitivní.
Pokud existuje podezření z falešné pozitivní reakce nebo
zkreslené reakce, lze zvířata, u nichž je jednoduchá
intradermální tuberkulinace pozitivní, vyšetřit simultánní
intradermální tuberkulinací.
2.2.5.3.2 Simultánní intradermální tuberkulinace pro
stanovení a zachování statutu stáda úředně
prostého tuberkulózy:
a) Pozitivní: pozitivní reakce na bovinní tuberkulin,
která je o více než 4 mm větší než reakce na aviární
tuberkulín, nebo přítomnost klinických příznaků;
b) Dubiózní: pozitivní nebo dubiózní reakce na bovinní
tuberkulin, která je o 1 až 4 mm větší než reakce na aviární
tuberkulín, a nepřítomnost klinických příznaků;
c) Negativní: negativní reakce na bovinní tuberkulin nebo
pozitivní nebo dubiózní reakce na bovinní tuberkulin, která se
rovná nebo je menší než pozitivní nebo dubiózní reakce na
aviární tuberkulín, a v obou případech nepřítomnost klinických
příznaků.
Zvířata, u nichž je simultánní intradermální tuberkulinace
dubiózní, jsou vyšetřena další intradermální tuberkulinací
nejméně po 42 dnech. Zvířata, která nejsou v tomto druhém
testu negativní, jsou v tomto testu považována za pozitivní.
2.2.5.3.3 Statut stáda úředně prostého tuberkulózy lze
dočasně pozastavit a obchodování uvnitř
Společenství se zvířaty ze stáda není povoleno do doby, než se
vyřeší statut těchto zvířat:
a) zvířat, u nichž byla jednoduchá intradermální
tuberkulinace považována za dubiózní;
b) zvířat, u nichž byla jednoduchá intradermální
tuberkulinace považována za pozitivní, ale mají být opětovně
vyšetřena simultánní intradermální tuberkulinací;
c) zvířat, u nichž byla simultánní intradermální
tuberkulinace považována za dubiózní.
2.2.5.3.4 Pokud právní předpisy Společenství vyžadují,
aby byla zvířata vyšetřena intradermální tuberkulinací před
přesunem, výsledek vyšetření se vyhodnotí tak, že se nepovolí
obchodování uvnitř Společenství se žádným zvířetem, které
vykazuje zvýšení tloušťky kožní řasy o více než 2 mm nebo
které vykazuje klinické příznaky.
2.2.5.3.5 Státní veterinární správa může za účelem
umožnění zjištění co nejvyššího počtu nakažených a nemocných
zvířat ve stádě nebo v regionu upravit kritéria pro hodnocení
výsledků vyšetření tak, aby se dosáhlo zvýšení jeho
citlivosti, přičemž se všechny dubiózní reakce uvedené v odst.
2.2.5.3.1 písm. b) a v odst. 2.2.5.3.2 písm. b) považují za
pozitivní.
3. DOPLŇKOVÉ TESTY
Státní veterinární správa může kromě tuberkulinace za účelem
umožnění zjištění co nejvyššího počtu nakažených a nemocných
zvířat ve stádě nebo v regionu schválit použití testu na
interferon gama uvedeného v Příručce norem pro vyšetřovací
metody a očkovací látky OIE, 4. vydání, 2000, kapitola 2.3.3
(bovinní tuberkulóza).".