Odstavec předpisu 326/1999 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
§ 123b
§ 123b
Zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských
států Evropské unie
(1) Zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo
z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví,
Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem
vycestování“) je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat
se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené
době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných
nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému
je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince
může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo
trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené,
nebo
d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené
době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
(2) Zvláštní opatření lze uložit, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec
mohl mařit nebo ztěžovat průběh řízení, jehož předmětem je jeho vycestování, tím,
že neprokáže svou totožnost nebo adresu místa pobytu, odmítá tyto údaje uvést nebo
se nedostavil na předvolání policie.
(3) Zvláštní opatření za účelem vycestování lze dále uložit, je-li důvodné
nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí, jehož předmětem je jeho vycestování,
nevycestuje.
(4) O druhu a způsobu výkonu zvláštního opatření za účelem vycestování
rozhoduje policie. Při rozhodování o uložení zvláštního opatření policie zkoumá,
zda jeho uložením neohrozí výkon správního vyhoštění, a přihlíží k dopadům tohoto
rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
(5) Policie zvláštní opatření za účelem vycestování neuloží, jde-li o nezletilého
cizince bez doprovodu nebo o cizince, u nějž je zjevné, že má v úmyslu neoprávněně
vstoupit na území jiného smluvního státu.
(6) Výrok o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování je zpravidla
součástí rozhodnutí o správním vyhoštění nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území
nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského
knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Odvolání proti výroku o uložení
zvláštního opatření za účelem vycestování nemá odkladný účinek.
(7) Cizinec je povinen splnit povinnost uloženou mu v rozhodnutí o uložení
zvláštního opatření za účelem vycestování a vycestovat v době stanovené k vycestování.
(8) V případě, že cizinec závažným způsobem poruší povinnost uloženou mu
rozhodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nebo v době k vycestování
nevycestuje, policie takového cizince zajistí. V případě, že splnění povinnosti zabrání
důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec povinen povinnost splnit neprodleně
po zániku těchto důvodů.