Odstavec předpisu 273/1998 Sb.
Vyhláška č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv
Příl.2
Příl.2
Postupy chemických rozborů
1.
Příprava vzorků k analýze
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled
operací, nejčastěji prosévání, rozmělňování a homogenizace, který
se provádí tak, aby
a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla
reprezentativní pro konečný vzorek,
b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím
byla znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích
činidlech.
2.
Dusík
2.1. Stanovení amonného dusíku
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se
a váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž
nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou
na prakticky neutrální hexamethylentetramin, při čemž se uvolní
ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví
titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.2. Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém
prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí
Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu
s původně přítomným vydestiluje a váže ve známém objemu odměrného
roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací
odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.3. Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky
vázaného dusíku)
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou
za přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu
amonného se amoniak vytěsní hydroxidem sodným a vydestiluje se do
známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek
se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
Nejprve se kovovým železem (v prášku) a chloridem cínatým
zredukují dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží
Kjeldahlovou metodou jako v odst. 2.3.1.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na
amonný, ten se z alkalického prostředí vydestiluje do známého
objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a její nadbytek se
stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.4. Stanovení kyanamidového dusíku
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží
Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1.
2.5. Stanovení biuretu v močovině
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu
sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný
komplex, jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.
2.6. Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem.
2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma)
Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem
dusíku přítomen též kyanamid.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje
Kjeldahlovým rozkladem.
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje
Kjeldahlovým rozkladem až po redukci práškovým železem
a chloridem cínatým.
Poznámka:
Z hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný,
dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý
se hydrolýzuje (na Ca(HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají
močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah
nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze soudit na přítomnost
močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného
dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav
nevhodný.
2.6.2 Rozpustné formy dusíku
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.2.1 rozpustný celkový dusík
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle
Kjeldahla
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku
předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem
v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla. V obou
případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou
2.1.1.
2.6.2.2 rozpustný celkový dusík bez dusičnanového dusíku
Kjeldahlovým rozkladem po odstranění dusičnanů síranem
železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví
destilační metodou 2.1.1.
2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu:
2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi
2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný
celkový dusík) a sumou amonného a močovinového dusíku
(2.6.2.4 + 2.6.2.5),
2.6.2.3.2 za přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi
2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou
(2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6).
2.6.2.4 amonný dusík
2.6.2.4.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného
a dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1.
2.6.2.4.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku
vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického
prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém
objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako
při destilační metodě 2.1.1.
2.6.2.5 močovinový dusík
buď
2.6.2.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se
titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.2.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může
se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem,
protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech
je zpravidla malý,
nebo
2.6.2.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
---------------------------------------------------------------------------------- - + 2- případ N - NO3 N - NH4 N - CN2 N - CO(NH2)2 ---------------------------------------------------------------------------------- 1 nepřítomen přítomen přítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) ---------------------------------------------------------------------------------- 2 přítomen přítomen přítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) ---------------------------------------------------------------------------------- 3 nepřítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2) ---------------------------------------------------------------------------------- 4 přítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2) ----------------------------------------------------------------------------------
2.6.2.6 kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením
dusíku ve sraženině podle Kjeldahla.
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech
s amonným, dusičnanovým a močovinovým dusíkem
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.3.1 celkový dusík:
2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle
Kjeldahla,
2.6.3.1.2. za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku
předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem
v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou
2.1.1.
2.6.3.2 celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým
rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým
v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační
metodou 2.1.1.
2.6.3.3 dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo
mezi 2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového
dusíku (2.6.3.4 + 2.6.3.5).
2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě
alkalického prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže
ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové
a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.
2.6.3.5 močovinový dusík
buď
2.6.3.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se
titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.3.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může
se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem,
protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech
je zpravidla malý,
nebo
2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
------------------------------------------------------------------ - + případ N - NO3 N - NH4 N - CO(NH2)2 ------------------------------------------------------------------ 1 nepřítomen přítomen (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4) ------------------------------------------------------------------ 2 přítomen přítomen (2.6.3.2) - (2.6.3.4) ------------------------------------------------------------------
2.7. Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou
metodou
Močovina reaguje v kyselém prostředí
s 4-dimethylaminobenzaldehydem za vzniku žlutě zbarveného
kondenzačního produktu, jehož absorbance se měří při vlnové délce
420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení močovinového
(amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových hnojivech.
Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující látky,
které rovněž tvoří barevné sloučeniny
s 4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina,
primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty
s jednou volnou aminoskupinou, semikarbazidy.
2.8. Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na
p-nitrofenol, který se následně pomocí zinku redukuje na
p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou vzorku rozloží
vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se
organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se
spolu s původně přítomným amonným dusíkem po alkalizaci
vydestiluje jako amoniak do známého objemu odměrného roztoku
kyseliny sírové. Její nadbytek se zjistí titrací odměrným roztokem
hydroxidu sodného.
3.
Fosfor
3.1. Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů
3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné
a veškerá kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je
určena pro rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem
fosforu, pokud neobsahují větší množství organických látek.
3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí
(2%). Při tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých
zemitých surových fosfátů, zatímco "tvrdé" surové fosfáty se
nevyluhují.
3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové
(2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny
citronové (2%). Metoda je určena především pro hnojiva typu
Thomasovy moučky nebo směsi, které ji obsahují.
3.1.4 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku
citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek
při 65 st. C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku
citronanu amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 st. C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 st. C zásaditým
roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených
podmínek. Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogen
- fosforečnanu vápenatého (CaHPO4.2H2O).
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým
roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených
podmínek. Metoda je určena především pro termofosfáty resp.
termicky zpracované fosfáty.
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým
roztokem citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem
8-hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně
stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu
vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého.
3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 st. C za
přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková
i vícesložková hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.
3.2. Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu
Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy,
získané podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých
fosforečnanů. Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem
hydrolyzovat. Z roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se
činidlem, obsahujícím molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou
citronovou, chinolin, kyselinu dusičnou a aceton, za předepsaných
podmínek vysráží žlutý molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina
se odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při
250 st. C a váží. Při dodržení všech podmínek obsahuje 3,207 %
P2O5. Stanovení neruší látky obvykle přítomné v roztoku, jako
minerální a organické kyseliny, rozpustné křemičitany aj.
3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů
fosforu v organických hnojivech popř. i v jiných produktech.
Zbytek vzorku po spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou
chlorovodíkovou a filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina
křemičitá. Ve filtrátu se fotometricky stanoví fosforečnan po
převedení na molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného
molybdenu na molybdenovou modř metolem v siřičitanovém prostředí,
jejíž absorbance se měří.
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným
roztokem hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do
žlutého zbarvení. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu
fosforečnou titrovanou do prvního stupně a vyjadřuje se jako volná
kyselina fosforečná. Ke zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného
roztoku srovnává se zbarvením roztoku dihydrogenfosforečnanu
sodného se stejným množstvím indikátoru. Metoda je určena pro
stanovení volné kyseliny fosforečné v superfosfátech.
4.
Draslík
4.1. Metody vyluhování draslíku
4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině
Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík.
Metoda je určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem
uvolnitelným minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné
látky převážně anorganického charakteru.
4.1.2 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku
s destilovanou vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík.
Metoda je určena pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní
hnojiva.
4.2. Metody stanovení draslíku ve výluzích
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní
rušivý vliv příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou,
organických látek aktivním uhlím, nadbytku amonných solí
vytěsněním amoniaku varem zalkalizovaného roztoku, vázáním
rušivých kationtů dihydrátem disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů formaldehydem.
Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí sráží
roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení
odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120
st. C a váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud
neobsahují nadměrné množství organických látek, neodstranitelných
aktivním uhlím.
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku
v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových).
Vzorek se spálí při 450 st. C a popel se rozloží zředěnou
kyselinou chlorovodíkovou. Po oddělení nerozpustného zbytku
a kyseliny křemičité se v roztoku stanoví draslík metodou atomové
absorpční spektrometrie. Připouští se též stanovení metodou
atomové emisní spektrometrie (plamenové fotometrie nebo ICP).
5.
Vápník a hořčík
5.1. Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku
5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou
chlorovodíkovou k suchu a případnou oxidací organických látek
několika kapkami kyseliny dusičné a nerozpustný zbytek
s vyloučenou kyselinou křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se po
oddělení seskvioxidů stanoví vápník a hořčík komplexometrickou
titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak na eriochromovou
čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím přírodních
hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním (vápna
všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo
oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se
silikátovou vazbou typu hutnických strusek.
5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou
chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1+1) kyselinou
chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se
roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je
určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů
v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku
a síranů ve vzorku.
5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po
zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý
filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva,
u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku
nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu
vápníku a síranů.
5.2. Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2.
nebo 5.1.3. se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein)
v silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při
pH 10,5 +/- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku
a hořčíku). Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného
roztoku EDTA na hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem
draselným.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční
spektrometrie
Vápník nebo hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10 % CaO
nebo MgO ve vzorku, po příslušném zředění do rozpětí kalibrační
křivky pro použitý přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS
nebo též ICP-AES.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan
vápenatý. Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem
a promytí rozpustí ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina
šťavelová se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
Metoda je vhodná pro obsahy CaO ve vzorku vyšší než 10 %.
6.
Sodík
6.1. Metody vyluhování sodíku
6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou stejným způsobem, jako při metodě 5.1.2. Čirý
filtrát se použije ke stanovení.
6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou
stejným způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije
ke stanovení.
6.2. Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie
Sodík se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu
6.1.1. nebo 6.1.2. do rozpětí kalibrační křivky pro použitý
přístroj a podmínky měření stanoví atomovou emisní spektrometrií,
popř. ICP-AES. Připouští se stanovení metodou atomové absorpční
spektrometrie.
7.
Síra
7.1. Metody vyluhování síry v různých formách
7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou
(1+1) kyselinou chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého
filtrátu se stanoví sírany. Navážka vzorku se řídí podle obsahu
síranů a vápníku.
7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě
elementární, thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem
vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně alkalickém
prostředí elementární síra převede na polysulfidickou
a thiosíranovou, která se s případně přítomným siřičitanem
v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na síran. V celém
čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany.
7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem
s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku
se roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví
sírany.
7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru
ve formě thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu
třepe 30 minut s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého
filtrátu se po alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje
thiosíran a siřičitan na síran, který se po okyselení spolu
s původně přítomným síranem stanoví.
7.2. Vážkové stanovení síry ve výluzích
Ve výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se
buď v celém objemu nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí
chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá
a váží.
7.3. Stanovení elementární síry
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru
sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby
se kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením
zbytku.
8.
Chlor
8.1. Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda.
Srážejí se přebytkem odměrného roztoku dusičnanu stříbrného
v kyselém prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem
thiokyanatanu amonného v přítomnosti síranu železito-amonného.
9.
Stopové prvky
9.1. Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 %
9.1.1 Vyluhování:
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou
za přesně stanovených podmínek.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku a železa metodou
atomové absorpční spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů
v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.1.2.2 Stanovení bóru spektrofotometricky
3-
Ionty BO3 - tvoří s Azomethinem H při hodnotě pH (5,2 +/-
0,2) žlutý komplex. Absorbance roztoku se měří při vlnové délce
410 nm.
9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky
V kyselém prostředí tvoří Mo(V) s ionty SCN - žlutooranžový
komplex (MoO(SCN)5). Komplex se extrahuje do n-butylacetátu.
Rušivé ionty zůstávají ve vodní fázi. Absorbance žlutooranžového
komplexu se měří při vlnové délce 470 nm.
9.2. Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 %
9.2.1 Vyluhování:
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou
za přesně stanovených podmínek.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.2.2.1 Stanovení zinku a železa metodou atomové absorpční
spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů
v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako
s ostatními org. látkami s větším obsahem OH skupin) silnější
manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem
hydroxidu sodného do pH = 6,3.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2 naftolem červenou sraženinu
Co(C10H6ONO)3.2H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové
roztokem 1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí,
suší do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem
draselným na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem
thiosíranu sodného v přítomnosti škrobu jako indikátoru.
9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem
s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí
kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu
železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem
manganistanu draselného.
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě
kyselém prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá
sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako
MoO2(C9H6NO)2.
10.
Rizikové prvky
10.1. Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech
a surovinách pro jejich výrobu
10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné
a chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.1 Stanovení chromu, kadmia a olova metodou atomové
absorpční spektrometrie
Výluhy se po případné eliminaci rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů
v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As
(III). Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové.
V aparatuře na kontinuální generování hydridů se arsenovodík
vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem
inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické
atomizaci.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA,
AMA), ve kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku.
Rtuť se zachytí na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní
zahřátím a měří se její absorbance.
10.2. Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech
a surovinách pro jejich výrobu
10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné
a chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených
podmínek.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.2.2.1 Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu,
olova a zinku metodou absorpční spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů
v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2.
10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3.
11.
Stanovení volné kyseliny sírové
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným
roztokem hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita
se považuje za kyselinu sírovou.
12.
Stanovení spalitelných látek
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje
z hmotnostního úbytku (po předběžném vysušení vzorku při
105 st. C) po spálení vzorku při 450 st. C do konstantní
hmotnosti.
13.
Stanovení vlhkosti
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po
vysušení vzorku za předepsané teploty a času.
14.
Stanovení hodnoty pH
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku
na pH metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou
tlumivých roztoků při daných podmínkách měření předepsaným
způsobem.
15.
Stanovení vodivosti
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou
elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem
předepsaným pro daný typ hnojiva.
16.
Stanovení velikosti částic
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí
otvorů a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za
mokra) se dělí na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných
podmínkách. Vážením jednotlivých frakcí se zjistí jejich
procentické zastoupení.