Odstavec předpisu 140/1961 Sb.
Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
§ 72
§ 72
Ochranné léčení
(1) Soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 odst. 1 a § 32
odst. 2, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně
odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
(2) Soud může uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže
a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou
a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo
b) pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod
jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží,
je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.
(3) Ochranné léčení může soud uložit i vedle trestu anebo při upuštění
od potrestání.
(4) Podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení
ústavní nebo ambulantní. Byl-li vedle ústavního ochranného léčení uložen trest odnětí
svobody, ochranné léčení se vykonává zpravidla po nástupu výkonu trestu odnětí svobody
ve věznici. Jestliže ochranné léčení nelze vykonat po nástupu výkonu trestu ve věznici,
vykoná se ústavní ochranné léčení ve zdravotnickém zařízení před nástupem výkonu
trestu odnětí svobody, pokud se tím lépe zajistí splnění účelu léčení, jinak se vykoná
ve zdravotnickém zařízení po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody. Ambulantní
ochranné léčení se vykoná zpravidla po nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici;
jestliže výkon ambulantního ochranného léčení ve věznici nelze uskutečnit, vykoná
se až po výkonu trestu odnětí svobody. Nepostačí-li délka výkonu trestu odnětí svobody
ve věznici ke splnění účelu ochranného léčení, soud může rozhodnout o jeho pokračování
ve zdravotnickém zařízení poskytujícím ústavní nebo ambulantní péči.
(5) Ústavní ochranné léčení může soud změnit dodatečně na ochranné léčení
ambulantní a naopak. Ústavní ochranné léčení může soud změnit i na zabezpečovací
detenci za podmínek § 72a odst. 1 nebo 2.
(6) Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě
léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby
o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak
rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Trvání ochranného léčení uloženého podle
odstavce 2 písm. b) může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho
účelu nelze dosáhnout; je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud
v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním
až na dobu pěti let; na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 26a a 26b. O
propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
(7) Od výkonu ochranného léčení soud upustí, pominou-li před jeho započetím
okolnosti, pro něž bylo uloženo.