Stanovisko odboru 16230 rybářství, myslivostí a včelařství Ministerstva zemědělství k problematice definování trestného činu pytláctví

Nová právní úprava zachovala dosavadní přístup k řešení uvedeného protiprávního jednání, nicméně přinesla změny v samotném textu definice pytláctví. Nový trestní zákoník definuje trestný čin pytláctví v ustanovení § 304 zařazeném v hlavě VIII mezi trestními činy spáchanými proti životnímu prostředí, čímž došlo k posílení obecné ochrany zvěře.

Veřejnost zpravidla považuje pytláctví za průběžný děj, při kterém je neoprávněně lovena zvěř nebo ryby, tj, od samotné přípravy k neoprávněnému lovu, čekání, vlastního lovu a v konečné fázi až po přivlastnění si neoprávněně ulovené zvěře nebo ryb nebo případně až po nějaké jiné nakládání s takto získanou zvěří nebo rybami. Ve vztahu k definici trestného činu pytláctví je považováno za velkou změnu dosavadního vnímání pytláctví rozdělení tohoto časového děje na různé časové fáze. Dosavadní znění § 178a doslova uvádělo: „Kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby…“. Nové definování pytláctví v § 304 však používá výrazu odpovídajícímu již ději dokonanému, tzn., že pytláctvím je: „Kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby…“. Takovouto změnu však nelze považovat za zmírnění posuzování neoprávněného jednání nebo dokonce za zúžení celého problému pouze na čin dokonaný. Nové definování skutkové podstaty tohoto trestného činu jenom rozděluje celý děj na více časových fází. A to na fázi přípravnou a na fázi skutečného dokonání činu. Zatímco fáze skutečného dokonání činu je řešena v samotném ustanovení § 304 nazvaného „Pytláctví“, tak fáze přípravy pak upravuje jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat. Tuto fázi upravuje samostatně ustanovení § 21 trestního zákona, nazvaného „Pokus“. Takovéto rozdělení procesu děje však v žádném případě nelze považovat za chybné řešení.

Za druhý velký nedostatek definování pytláctví je pak veřejností považováno upřesnění hodnoty způsobené škody, od které je možno posuzovat protiprávní jednání, které ji způsobilo, jako čin trestný. Takovouto hranicí, při které je možno hodnotit neoprávněné jednání jako čin trestný, je hodnota nikoli nepatrná, která činí nejméně 5.000,- Kč.

Upřesněním způsobené škody oproti předchozí právní úpravě, která neobsahovala žádnou stanovenou hranici, na hodnotu nikoli nepatrnou, však bylo pouze zvýrazněno, že pytláctví, jako trestný čin, bude posuzováno již od té nejnižší možné hranice, kterou obecně stanoví trestní zákoník v § 138 pro posuzování výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věcí a jiné majetkové hodnoty. Takovýmto upřesněním se naopak pro myslivost a rybářství zvýhodnilo kvalifikování pytláctví jako trestného činu, neboť při posuzování, zda se jedná o trestný čin, je vždy nutno posoudit společenskou nebezpečnost. Ne vždy je totiž možno považovat protiprávní jednání za trestný čin. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Kdyby naopak nebyla stanovena škoda na té nejnižší možné úrovni jako hodnota nikoli nepatrná, tak v rámci posuzování dopadů neoprávněného jednání v individuálních případech by mohlo docházet k výkladu, že je možno považovat za pytláctví činy, které způsobí škodu např. až od druhého stupně, tj.od hodnoty nikoli malé, kterou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, případně ještě od hranice vyšší, což by pro myslivost bylo daleko nepříznivější.

Stanovením hranice od které bude posuzováno, zda protiprávní jednání bude považováno jako trestný čin, přineslo také vyjasnění rozdílu mezi trestním činem a přestupkem, který podle předchozí právní úpravy byl velmi nezřetelný. Skutková podstata přestupku na úseku myslivosti totiž tak, jak je stanovena v § 35 odst.1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je obdobná, tzn., že za přestupek je považováno zaviněné jednání při kterém je neoprávněně lovena zvěř nebo ryby. Za tento přestupek je, mimo jiné, možno uložit pokutu až do výše 8.000,- Kč. Ve svém důsledku tedy nová právní úprava umožňuje považovat některé protiprávní jednání, které by způsobilo nižší škodu charakterizovanou jako přestupek, i za trestný čin.

K problematice vlastního hodnocení způsobené škody je nutno ještě dále pro úplnost uvést, že jako podklad pro projednávání trestného činu je nutný posudek soudního znalce. Znalec vypracovává znalecký posudek pro každý projednávaný případ samostatně. Takovéto ohodnocování škod nelze přenechat jiným osobám, které svoji činnost vykonávají v myslivosti, jako jsou např. myslivecké stráže. Také stanovení právně závazného ceníku, kterým by bylo možno dopředu ohodnocoval způsobenou škodu, není účelné, neboť posuzování toho, zda-li je naplněna skutková podstata trestného činu náleží pouze osobám činným v trestním řízení, jako je policejní orgán, státní zástupce a soud. Uvedené osoby jsou oprávněny při posuzování povahy a závažnosti trestného činu hodnotit zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a jeho pohnutku, záměr nebo cíl.

Ministerstvo zemědělství na vytvoření zásad oceňování neoprávněně ulovené zvěře, které by se staly vodítkem pro ujednocení pohledu na oceňování neoprávněně ulovené zvěře, dlouhodobě spolupracuje s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, Českomoravskou mysliveckou jednotou a Ministerstvem spravedlnosti. Rozsah problematiky ocenění hodnoty zvěře, které by postihlo nejen jateční cenu masa, ale i chovnou, trofejovou a případně některou další hodnotu zvěře, však nedovoluje postihnout danou problematiku v celé šíři. Jen pro srovnání je nutno uvést, že obdobné tabulky pro oceňování se dosud nepodařilo definovat ani u hospodářských zvířat. Ministerstvo zemědělství s ohledem na výše uvedené skutečnosti v tuto chvíli ceník zvěře nevydá.