Rostlinolékařský portál

Fotogalerie

štítenka morušová
Pseudaulacaspis pentagona

třída: hmyz (Insecta) řád: polokřídlí (Hemiptera) čeleď: štítenkovití (Diaspididae)

další názvy: štítenka katalpová

vědecká synonyma: Aulacaspis pentagona, Diaspis pentagona, Sasakiaspis pentagona

EPPO kód: PSEAPE

Hostitelské spektrum
Tento druh je polyfágní, napadá celou řadu ovocných a okrasných dřevin a bylin. Hostitelské druhy jsou např. aktinidie čínská (Actinidia chinensis), broskvoň obecná (Prunus persica), ibišek syrský (Hibiscus syriacus), jerlín japonský (Sophora japonica), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides), mandloň obecná (Prunus dulcis), morušovník bílý (Morus alba), oleandr obecný (Nerium oleander), papája melounová (Carica papaya), paprika roční (Capsicum anuum), rybíz červený (Ribes rubrum), šeřík obecný (Syringa vulgaris).
Situace v ČR
Poprvé byl výskyt štítenky morušové v ČR prokázán v březnu 2005 v Pardubicích na katalpě trubačovité. V roce 2006 byly zjištěny další dvě lokality s napadenými katalpami, a to na území Prahy. V roce 2007 byl výskyt štítenky morušové na katalpách zjištěn na další lokalitě, u Hostivic na okrese Praha. V dalších letech byl její výskyt potvrzen v dalších okresech: Brno-venkov, České Budějovice, Frýdek-Místek, Litoměřice, Opava, Ostrava a Plzeň-sever. V roce 2018 byl zjištěn výskyt štítenky morušové v ČR i na rybízu červeném.
Status výskytu v ČR
Vyskytuje se omezeně v teplejších oblastech.
Výsledky detekčních průzkumů
Detekční průzkum výskytu štítenky morušové probíhal v ČR nepřetržitě v letech 2008–2011. Na základě tohoto průzkumu byl stanoven výše uvedený status výskytu.
Popis druhu
Dospělé samičky jsou bezkřídlé a žijí přisedle na povrchu kmenů nebo větví. Chrání se okrouhlým voskovým štítkem (2–2,5 mm) béžovo-šedavé barvy. Mladé samičky pod štítkem jsou oranžovožluté, hruškovitého tvaru, kladoucí samičky mají kruhovitý tvar. Štítky samců jsou menší, úzké, s rovnoběžnými stranami a s třemi rovnoběžnými podélnými rýhami. Jsou bílé s oranžovou skvrnkou na jednom konci. Dospělí samci mají jeden pár bílých křídel, dlouhá tykadla a dlouhé nohy. 
Vajíčka, z nichž se líhnou samci, jsou bílá, u samiček oranžová.
Možnost záměny druhu
Záměna štítenky morušové je možná s jinými druhy štítenek, např. štítenkou šípkovou (Aulacaspis rosae).
Příznaky poškození
Při hustém osídlení mohou štítky a voskové výpotky zcela pokrýt kůru kmene a větví. Při přemnožení jsou napadány i listy a plody. Silné napadení má za následek diskoloraci listů a jejich předčasný opad, znehodnocení plodů, usychání větví a případně i odumírání celých stromů.
Možnost záměny poškození
Napadení může být zaměněno s příznaky působenými jinými štítenkami.
Životní cyklus
Dospělé samičky a larvy starších instarů žijí přisedle na kůře kmenů a silných větví. Dospělí samečci žijí pouze jeden den. Přezimují oplodněné samičky, které v dubnu kladou 100–150 vajíček; po vykladení žijí samičky jen několik dní. Larvy se líhnou přibližně po 3–5 dnech od vykladení vajíček. Samičí larvy vytvářejí dva larvální instary, samčí larvy pět instarů. V evropských podmínkách má tento druh dvě až tři generace, v chladnějších oblastech jednu generaci. V chladnějších oblastech (např. ve střední a západní Evropě) mohou přezimující dospělé samičky přežít teplotu až –20 °C, i když je jejich mortalita při takové teplotě vysoká.
Způsoby šíření
Aktivní šíření je v podstatě omezeno jen na larvy prvního instaru, které se po vylíhnutí rozlézají po hostitelské rostlině a jsou schopny dolézt do vzdálenosti přibližně 1 m. Samci jsou sice okřídlení, ale létají velmi špatně a jsou hlavně přenášeni větrem. Larvy prvního instaru i vajíčka štítenky mohou být přenášeny na delší vzdálenosti větrem a také živočichy, hlavně létajícím hmyzem a ptáky, a to jak na další rostliny téhož hostitele, tak jiné druhy hostitelů. Nejpravděpodobnější je přenos z napadených rostlin na rostliny pěstované v blízkém okolí, např. ve školce, zahradě nebo veřejné zeleni. Na delší vzdálenosti se může štítenka šířit s napadenými rostlinami při mezinárodním obchodu.
Hospodářský význam
Štítenka morušová je nebezpečným škůdcem řady ovocných a okrasných rostlin, zejména dřevin v teplejších oblastech. V USA způsobuje škody převážně na broskvoních, vinné révě a kiwi. V Evropě způsobila značné škody na broskvoních ve Francii a na moruších v Maďarsku. Štítenky poškozují rostliny sáním a znečišťováním povrchu rostliny lepkavou medovicí, kde mohou následně vznikat černě a omezovat jednotlivé buňky v tvorbě chlorofylu. Vzhledem k postupnému rozšiřování štítenky v ČR se vzrůstajícím oteplováním lze očekávat nárůst její škodlivosti v ČR.
Zeměpisné rozšíření
Štítenka morušová pochází ze subtropických oblastí východní Asie. V 19. století byla zavlečena do Itálie. Následovalo šíření do dalších oblastí a kontinentů. V posledních 20 letech se šíří v Evropě na sever. V zemích s chladnějším klimatem, např. ve Švédsku, žije štítenka pouze ve sklenících a jiných chráněných prostorách.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu