Rostlinolékařský portál

Metodiky IOR - lilek brambor

1. Seznam plodin
2. Pěstební opatření
Osevní postupy
Střídání plodin
Doporučuje se zastoupení brambor v osevním sledu 25 %, což znamená zařazení brambor na stejném pozemku čtvrtým rokem. Při neúměrném zvýšení koncentrace brambor dochází ke zvyšování zaplevelení druhy plevelů v bramborách hůře hubitelnými (pýr plazivý, svízel přítula, pcháč oset, čistec bahenní apod.) a narůstá výskyt dalších škodlivých organizmů. Základní model osevního sledu, představující organicky hnojené brambory, jař (podsev), jetel, ozim, je v současné době málo dodržován. To platí zejména pro podmínky intenzivního pěstování, kde rozhoduje tržní využití dané plodiny. Z pohledu pěstování brambor je však nutné zásadně vyloučit jejich pěstování po sobě na stejném pozemku. Důvodem je snižování výnosů a ochrana před karanténními a ostatními chorobami a škůdci.
Vliv předplodiny
Brambory nemají vysoké nároky na předplodinu. Nejčastější předplodinou jsou obilniny. Naopak samy jsou z mnoha důvodů vynikající předplodinou. Po bramborách se zpravidla zařazují jařiny, u malopěstitelů je výhodné zařadit kořenovou zeleninu.
Pěstitelské postupy
Volba pozemku
Brambory nemají mimořádné nároky na půdní a klimatické podmínky. Vyhovují jim provzdušněné půdy, zejména v oblasti kořenové soustavy. I proto příznivě reagují na technologii odkameňování a pěstování na propustných, humózních, písčitohlinitých a hlinitopísčitých půdách bez zhutnělých vrstev. Při volbě pozemků se doporučují následující zásady:  
- sklonitost (svahovitost) pozemku by neměla překročit 7°; 
- výskyt kamene o velikosti nad 3,5 cm by neměl být vyšší než 20 t/ha ve svrchní, 10 cm vrstvě ornice. U specializovaných pěstitelů v bramborářské výrobní oblasti by pěstování, zejména konzumních brambor, mělo být podmíněno využitím „odkameňovací“ linky. Při vyšším výskytu kamene, než je dříve uvedené množství, je „odkamenění“ podmínkou. V opačném případě nelze na takovémto pozemku pěstování bramboru doporučit; 
- na zamokřených a nevhodně situovaných (uzavřené polohy, v blízkosti vodních ploch apod.) pozemcích brambory raději nepěstujeme; 
- v případě erozně ohrožených pozemků je nutné řídit se zásadami standardu GAEC 2, podle kterého se na plochách silně erozně ohrožených brambory pěstovat nesmí, na plochách mírně erozně ohrožených pak je možné pěstovat brambory pouze s využitím půdoochraných technologií konkrétně definovaných standardem GAEC 2.
Péče o porost
Agrotechnické zásahy v porostu
Cílem zpracování půdy je připravit optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin brambor, a tím i pro dosažení vysokého výnosu v odpovídající kvalitě. Přípravou půdy rozumíme v prvé řadě mechanické zpracování půdy, kterým se zasahuje do fyzikálního stavu (hospodaření s vodou, vzdušného režimu půdy), do biologického stavu (podmínky pro život půdních mikroorganizmů) i do chemického stavu (uvolňování živin z jílovito-humusového komplexu do půdního roztoku).
Příprava půdy následuje po sklizni předplodiny. Po předplodině zůstává slehlá, neurovnaná půda s nezužitkovatelnými rostlinnými zbytky nebo se strništěm. Ideální období, kdy předplodina opustí dané stanoviště je v bramborářských oblastech polovina srpna. Doporučuje se zasít meziplodinu a tu pak využít pro zelené hnojení. Tato alternativa by se měla využívat, při velmi intenzivním způsobu pěstování s velkými nároky na půdu jako způsob zlepšení půdních vlastností.
Nejprve se provede podmítka, tj. mělké zkypření půdy do hloubky 8–10 cm. Je velmi důležité, aby se podmítka provedla brzy a zejména kvalitně. Podmítkou se zapraví i posklizňové zbytky předplodin, které mohou být zdrojem organických látek pro tvorbu humusu. Podmítkou se ničí plevele. Odplevelující účinek vlastní podmítky je mnohostranný. 
Orba je základním opatřením klasického zpracování půdy s mnohostranným účinkem. Nakypřuje půdu a zvyšuje její pórovitost. Pro zapravení hnoje pří pravě půdy pod brambory je nutná alespoň střední orba. K podzimní orbě se musí přistoupit bezprostředně po aplikaci hnoje nebo jiných organických hnojiv, aby nemohlo dojít k úniku a ztrátám živin. Zelené hnojení zapravujeme buď přímo (při výšce rostlin do 25 cm) nebo po uválení či udusání. Posekání nebo rozdrcení nadzemní části snižuje účinek. Důležité je promísení hnoje, zelené hmoty a průmyslových hnojiv s půdou a důkladné zaklopení všech částí, aby mohlo dojít k rozkladu organické hmoty. Nejvhodnější termín pro provedení orby je ve většině oblastí kolem poloviny října. 
Jarní příprava půdy před výsadbou souvisí s využitím technologie pěstování brambor v odkameněných hrůbcích. V případě pěstitelů (zejména s menší výměrou brambor), kteří tuto technologii nemají k dispozici, se používá tradiční jarní prokypření půdy na hloubku 180–200 mm. Zařazení této operace jako první je však podmíněno podzimním provedením orby oboustrannými otočnými pluhy. Jsou-li na pozemku nerovnosti (sklady, rozory), musíme nejprve provést urovnání povrchu půdy šikmo na směr brázd. Pro kypření jsou nejvhodnější radličkové kypřiče s prutovými válci. Tyto práce provádíme v době, kdy dochází k „osychání hřebenů brázd“ a vesměs již nehrozí zhoršení fyzikálních vlastností půdy (utužení, tvorba hrud), tj. především se zřetelem na půdní druh a aktuální vlhkost půdy. 
Princip technologie odkameňování spočívá v jarní přípravě půdy a sázení pomocí tzv. odkameňovacích linek. První jarní operací je rýhování zpravidla dvouradličnými rýhovači, následuje separace hrud a kamenů pásovými, hvězdicovými nebo kombinovanými separátory a sázení dvouřádkovými sazeči do připraveného záhonu širokého 180 mm. Ke sklizni odkameněných záhonů by měly být použity vyorávací nakladače, které jsou součástí linek. Technologie odkameňování přináší vyšší výnosy a nižší mechanické poškození hlíz.
Další agrotechnické zásahy během vegetace souvisí se zvoleným systémem jarní přípravy půdy a sázení. 
I u klasického způsobu pěstování existuje více možností souvisejících především s použitím herbicidů. V jejich případě jsou kultivační práce soustředěny především v období do vzejití porostu (kombinace proorávek a vláčení) a v případě potřeby na provedení nahrnování v období před zapojením porostu v řádku. Tam kde pěstitel nepoužívá herbicidy je nutné po vzejití zařadit ještě dvě proorávky proto, aby se v porostu neprojevilo nadměrné zaplevelení. Je však nezbytné zdůraznit, že z hlediska odplevelení má rozhodující význam péče 
o půdní prostředí v průběhu celého osevního sledu, u brambor pak i kultivační práce mezi sázením a vzejitím porostu. 
U technologie záhonového odkameňování je ochrana proti zaplevelení soustředěna v období do vzejití porostu a souvisí výlučně s použitím účinných herbicidních přípravků. Základ tvoří preemergentní aplikace. Jejich účinnost nejvíce záleží na době a podmínkách aplikace. Velmi důležité je stadium plevelů v době aplikace přípravků. Dvouděložné plevele jsou nejcitlivější do fáze jednoho až tří pravých listů. Stále platí, že základem je preemergentní aplikace herbicidů, a to dokonce i ve zdánlivě nepříznivých podmínkách, tj. při nízké vlhkosti půdy. V takovém případě zvýšíme dávku vody nad obvyklých 400 l/ha a aplikaci provedeme podle možností časně ráno nebo navečer.
Odrůda, osivo, sadba
Volba odrůdy
Výběr odrůd závisí především na užitkovém směru pěstování, tj. brambory rané, brambory konzumní ostatní a brambory pro výrobu škrobu (viz „Seznam doporučených odrůd“ nebo „Evropský registr odrůd“). V každé skupině jsou odrůdy s rozdílnou náchylností ke škodlivým činitelům. Výběr vhodných odrůd je nutno dát do souladu s výběrem pozemků tak, aby citlivé odrůdy byly vysazovány do podmínek, které nepodporují výskyt jednotlivých chorob a škůdců. Spotřebitel nebo zpracovatel však často požaduje konkrétní odrůdu na základě její vnitřní a vnější kvality. V těch případech je pak nutné ochranu a její intenzitu přizpůsobit vlastnostem a citlivosti dané odrůdy ke konkrétnímu škodlivému činiteli.
Výběr osiva a sadby
Vhodným opatřením je využívání certifikované sadby, u které jsou nejvíce naplněny zdravotní předpoklady. Sadba brambor vyžaduje specifickou technologii, která je kontrolována podle příslušných předpisů. Především pozemky musí být prosté karanténních činitelů, musí být dodržovány předepsané izolační vzdálenosti od ostatních porostů a u většiny množitelských stupňů je povinné ukončení vegetace desikací. Její pěstování je vymezeno převážně do bramborářské výrobní oblasti. Základní sadba se pěstuje v uzavřených pěstebních oblastech, které jsou uvedeny v příloze 2 zákona č. 219/2003 Sb.
Hnojení, vápnění a vodní režim
Hnojení a vápnění
Brambory patří mezi rostliny pěstované obvykle v tzv. první trati, to znamená, že se k nim aplikují statková hnojiva, jejichž pozitivního působení využívají plodiny pěstované v rámci celého osevního sledu. Není to však pravidlo, brambory, stejně jako ostatní plodiny, nejlépe dokáží využít statková hnojiva v „druhé trati“. Statková hnojiva nabývají na významu i v oblasti dodávání živin. Hnojení brambor může mít různou podobu, i když standardem je vyzrálý chlévský hnůj. K statkovým hnojivům patří zelené hnojení, hnůj, močůvka, kejda a sláma. 
Lze využít další organická a organominerální hnojiva, kam patří zejména průmyslově vyráběné komposty a substráty, ale i digestát z bioplynových stanic nebo kaly z čistíren odpadních vod.
Při hnojení minerálními hnojivy je třeba se pečlivě připravit a brát v úvahu řadu okolností. Důvody jsou nejen ekonomické (náklady na hnojení představují v průměru 9,1 % úplných vlastních nákladů na pěstování brambor), ale dotýkají se i životního prostředí a v neposlední řadě i vlivu na výši výnosu a kvalitu hlíz jednotlivých užitkových směrů pěstování. Při volbě dávek minerálních hnojiv je nutné respektovat především zásobu živin v půdě (P, K, Mg), dávku použitého statkového hnojiva (N, P, K), užitkový směr pěstování a délku vegetační doby zvolené odrůdy (v obou případech zejména N). Z pohledu brambor je u specializovaných pěstitelů výhodou, když se zásoba živin v půdě (Mehlich III.) na pozemcích určených pro pěstování brambor pohybuje v rozmezí: P = 80–115 mg/kg, K = 170–310 mg/kg, Mg = 160–265 mg/kg. 
S ohledem na výše uvedené je účelné hnojení P, K a Mg hnojivy provést, a to důsledně s ohledem na jejich obsah v půdě v podzimním období a pro jaro ponechat pouze hnojení N hnojivy. Tento systém je efektivní především při spojení sázení s aplikací minerálních hnojiv. Úpravu výše dávky dusíkatých hnojiv lze provést i s ohledem na obsah anorganického dusíku zjištěného v půdě (NO3 + NH4) těsně před sázením. 
Při jarním hnojení před sázením je možné aplikovat minerální hnojiva (jednosložková, vícesložková) rozmetáním naširoko se zapravením do půdy. Výhodné je použití kapalných hnojiv (rovnoměrné rozmístění živin). Tento systém, především z hlediska N hnojení, nevyhovuje v případě, kdy po aplikaci minerálního hnojiva následuje odkamenění. V tomto případě je hnojivo při rýhování a následné separaci zapraveno do celého orničního profilu, značná část N se stává pro rostliny nedostupnou a zvyšuje se nebezpečí jeho ztrát vyplavením. Výhodná je lokální aplikace minerálních tuhých nebo kapalných hnojiv při sázení, případně i v průběhu vegetace. 
V jarním období může být na lehčích půdách provedeno i hnojení statkovými hnojivy, a to především kvalitním hnojem (30 t/ha), kejdou skotu (45–60 t/ha) nebo prasat (30–35 t/ha). Z organických (organominerálních) hnojiv přichází v úvahu kompost, a to především u pěstitelů raných konzumních brambor. Lze využít i digestát (20 t/ha). Základní podmínkou při využití jarního hnojení statkovými hnojivy je jistota, že tento zásah nezhorší fyzikální stav půdy (hrudovitost) a neoddálí sázení. Při všech výživářských opatřeních musí být dodržena platná ustanovení „nitrátové směrnice“ a „zákon o hnojivech“. Dávku kejdy, případně digestátu volíme s ohledem na obsah N v hnojivu tak, aby jeho množství nepřekročilo dávku N použitou při aplikaci 30 t/ha kvalitního hnoje. Jarní použití statkových hnojiv může být problematické v případě odkameňování, protože separátor může nerozloženou část hnojiva uložit do meziřádku spolu s kameny a hroudami.
V průběhu vegetace (do období tvorby poupat) je možné provést přihnojení dusíkem, případně hořčíkem, resp. speciálními listovými hnojivy s obsahem mikroelementů a vesměs s protistresovým účinkem. Přihnojení provádíme u porostů se zřejmým nedostatkem dusíku (hořčíku), poškozených např. krupobitím (listová hnojiva), případně na základě anorganických rozborů rostlin. K přihnojení dusíkem lze využít roztok granulované močoviny (do 9 %), v případě hořčíku roztok hořké soli (5 %) v kombinaci s postřikem proti plísni bramboru.
6. Regulace plevelů
Společenstva plevelů
Jednoděložné: Ježatka kuří noha, béry, oves hluchý.
Dvouděložné: Laskavec ohnutý, merlík bílý, mléč rolní, pěťour maloúborný, opletka obecná, rukev lesní, řepka olejka, svízel přítula, zemědým lékařský. 
Vytrvalé: Pcháč oset, pýr plazivý. 
Provádění ochranných opatření
V současné době jsou využívány 3 technologie, a to plná mechanická kultivace, omezená mechanická kultivace a samotná aplikace herbicidů.
Nechemická regulace plevelů
Mechanické metody
Plná mechanická kultivace zahrnuje proorávky naslepo, vláčení a plečkování. Tato technologie je doporučována při pěstování konzumních brambor a zejména u odrůd s kratší vegetační dobou, tj. u velmi raných a raných odrůd, kde nehrozí po ukončení kultivačních prací druhotné zaplevelení. Její použití je vhodné i u odrůd s rychlým počátečním vývojem a dobrým zápojem, protože takové rostliny mají vůči plevelům vyšší konkurenční schopnost. Půda by z hlediska mechanického zpracování měla být lehčí, písčitá. Intenzita zaplevelení má být nižší až střední, s výskytem druhů, které jsou snadno mechanicky hubitelné.
Omezená mechanická kultivace s využitím herbicidu má své opodstatnění zejména při množení sadby a na těžkých, hůře zpracovatelných půdách s výskytem obtížně hubitelných plevelů nebo na erozně ohrožených pozemcích. Princip omezené mechanické kultivace spočívá v provádění mechanických zásahů do vzejití brambor (stejně jako v případě plné mechanické kultivace) a použití herbicidu buď před vzejitím rostlin bramboru (preemergentní aplikace) nebo po vzejití (postemergentní aplikace).
Chemická regulace plevelů
Ochrana bez mechanické kultivace se využívá především při technologii odkameňování. Tato technologie podstatně změnila přímé regulační opatření proti plevelům. Po zasázení není totiž možný žádný kultivační zásah (vláčení, proorávka naslepo, nahrnování) a regulace plevelů se tak koncentruje pouze po aplikaci herbicidního přípravku. Intenzita zaplevelení bývá na odkameněných pozemcích vysoká a je třeba k aplikaci herbicidů přistoupit dříve, a to do 10 dní po zasázení, resp. řídit se intenzitou zaplevelení podle druhů plevelů a zejména růstovou fází obtížně hubitelných plevelů. V případech, že nebyl aplikován herbicid včas, je možné v období 7 dnů před předpokládaným vzejitím brambor kombinovat standardní přípravky s neselektivním kontaktním přípravkem. Výhodou této kombinace je možnost snížení dávek standardních přípravků. Porost na odkameněném pozemku je vždy nutné sledovat i po vzejití a v případě potřeby použít herbicid i postemergentně do doby, kdy rostliny bramboru mají 150 mm výšky. Výsledkem odkamenění jsou totiž často různé meziřádkové vzdálenosti (zpravidla 750 mm mezi dvěma řádky uvnitř záhonu, ale až 1050 mm mezi záhony), a to znamená nižší konkurenceschopnost porostu vůči plevelům.
Agrotechnická opatření
Střídání plodin v rámci osevních sledů a používání selektivních přípravků v ostatních kulturách je velmi významné opatření směřující k potlačení plevelů, které jsou v porostech brambor selektivními herbicidy velmi těžko hubitelné. Jedná se zejména o pcháč oset, na který v porostech obilnin jako nejčastější předplodiny brambor má dobrou účinnost řada přípravků. Týká se to dalších obtížně hubitelných druhů, jako jsou svízel přítula, pelyněk černobýl nebo dokonce pýr plazivý.
Významným preventivním opatřením je zpracování půdy po sklizni předplodiny. Prvním a základním předpokladem je kvalitní provedení podmítky, tj. mělké kypření půdy do hloubky 80–100 mm. Odplevelující účinek vlastní podmítky je mnohostranný. Podmítka plní funkci při regulaci zejména pýru plazivého a plevelné řepky.
Kvalitně provedená jarní příprava půdy je rovněž důležitým prvkem v regulaci plevelů. Týká se to opět zejména pýru plazivého, protože kypření porušuje jeho kořenový systém. 
7. Další prostředky na OR
Další prostředky na ochranu rostlin
Regulace růstu
Retardace klíčení hlíz brambor  
Retardace se využívá u odrůd brambor s krátkou dobou dormance, to je brzy a silně klíčících, určených ke konzumu a pro zpracování na výrobky v pozdějším období. Nesmí se provádět ve skladech, kde vedle konzumních brambor je skladována i sadba. Při plánování tohoto zásahu je nutné počítat s ochrannou lhůtou. Inhibitory klíčení se používají po sklizni brambor, a to ve formě zmlžení či teplého aerosolu. Ošetření proti klíčení nelze provádět u hlíz čerstvě mechanicky poraněných, nezahojených a vlhkých a u partií narušených skládkovými chorobami, případně škůdci. Doba aplikace závisí na dormanci dané odrůdy a stavu uložených hlíz. Obvykle se první ošetření provádí měsíc až dva po sklizni. Další ošetření následují v intervalu 1–3 měsíců podle dávky a zvoleného přípravku. Celkem lze provést maximálně 4 aplikace inhibitorem klíčení. Důležité je, aby retardace byla provedena ještě před klíčením hlíz. Porušení této zásady, případně dalších metodických pokynů, může způsobit tzv. prorůstání klíčků hlízou, a tím i vyšší ztráty při zpracování hlíz. Během skladování retardovaných hlíz se dodržuje doporučená teplota a relativní vlhkost se zřetelem na jednotlivé způsoby užití produkce. Retardace také výrazně snižuje skladovací ztráty výparem. 
Pro účely retardace klíčení hlíz je možno v závěru vegetace využít i postřik porostu regulátorem růstu s účinnou látkou maleinohydrazid.
Regulace dozrávání, desikace
Chemické ničení natě bramboru - desikace - je nejrozšířenější a nejúčinnější způsob likvidace natě. Využívá se u všech užitkových směrů pěstování brambor, vyjma velmi raných, které jsou určeny pro časný konzum. Při množení sadby brambor je využívána povinně s výjimkou posledního stupně. Termín předčasného ukončení vegetace desikací stanovuje dodavatel sadby, a to na základě náletu mšic, nebezpečí šíření virových chorob, výskytu a šíření plísně bramboru, výtěžnosti sadby a dalších ukazatelů. Semenářský inspektor ÚKZÚZ kontroluje dodržení termínu desikace, její účinnost a případné nové obrosty. Při množení sadby je možné využít i mechanické ničení natě, po kterém však ještě musí následovat chemická desikace. 
Chemická desikace se využívá i při pěstování konzumních brambor. Jejím cílem je:  
– ochrana proti napadení hlíz plísní bramboru, 
– snížení mechanického poškození hlíz a omezení výskytu skládkových chorob, 
– usnadnění sklizně a zvýšení výkonů sklizňových strojů
– získání vyššího podílu tržního zboží - regulace velikosti a vyrovnanosti hlíz
– ovlivnění půdních podmínek, vysoušení vlhké půdy,
– zničení plevelů a omezení jejich šíření,
– zpevnění slupky, snížení loupavosti, zajištění vyzrálosti hlíz a vhodnějších podmínek pro mytí hlíz,
– snížení výskytu abionóz.  
Při pěstování brambor na výrobu škrobu a brambor určených pro průmyslové zpracování na výrobky jsou cíle desikace obdobné jako u konzumních brambor, ovlivňován je také obsah sušiny a škrobu.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu