Rostlinolékařský portál

Ovocné dřeviny, réva vinná (Vitis vinifera), dřeviny – topol (Populus spp.), vrba (Salix spp.), lípa (Tilia spp.) a další. Larvy sají na bylinách, především čeledi bobovitých (Fabaceae) a merlíkovitých (Chenopodiaceae).

Dospělá ostnohřbetka ovocná je barvy světle zelené až žlutozelené s bělavými skvrnami, konce trnů předohrudi jsou rezavě hnědé až černé. Tělo má robustní a nápadné, sameček dosahuje velikosti 8,5 mm a samička mezi 10 až 10,5 mm. Výrůstek předohrudi kryje hlavu, hruď i celý zadeček shora a velikostí se rovná velikosti celého zbytku těla. Boční trnovité bodce výrůstku jsou velmi ostré a sklerotizované. Při uchopení citelně píchají do rukou. Hlava je trojúhelníková, skrytá, bodací ústrojí je mohutné, očka jsou červená, složené oči šedavé, oválné. Nohy jsou silné, zadní skákavé. Druh dobře létá. Samička má kladélko obzvlášť robustní, šavlovité, kterým nařezává kůru nejvíce tříletého, ale i mladšího dřeva. Klade vajíčka pod lýko a do prostoru mezi kambiem a dřevem.  
Larvy ostnohřbetky jsou zcela nezaměnitelné. Jsou zelené barvy, někdy přecházející až v hnědou, jsou ze stran zploštělé. Na hřbetě jim ve dvou řadách vybíhají poměrně dlouhé větvené ostny, končící chlupem. Na zadečku jsou zakroucené dozadu, na hrudi dopředu. Tělo je dosti hustě vlasovitě ochlupené, zejména hlava a všechny páry nohou. Na konci zadečku je nápadná dlouhá anální rourka. Larev má pět vývojových stupňů - instarů.

Na 1–3letém dřevě je větší množství 5–10 (12) mm dlouhých, úzce rozchlípených, čárkovitých, podélně orientovaných řezných ran, které jsou uprostřed nejširší. Tyto rány způsobují na podzim samice, které do nich kladou 5–12 poměrně velkých vajíček. Vajíčka jsou kladena po obou stranách vpichu, v místech uložených vajíček je kůra nepatrně vyboulená. Pletivo v okolí řezných ran korkovatí a dřevo nad těmito ranami často odumírá.  
Vajíčka jsou maximálně 2 mm dlouhá, dlouze oválná a zcela ukrytá pod vrstvou kůry. Kůra je poněkud přesahuje. Samička klade průměrně 200 vajíček, může poškodit až 20 réví. Nejvíce jsou vajíčka kladena ve výšce 1,5–2,5 m nad povrchem půdy.  
Dospělci rovněž škodí sáním na zelených letorostech, řapících listů apod. Při sání nabodávají letorosty po obvodu. V místě napadení odumírá lýko i kambium a napadené místo se zaškrcuje. Listy se nad místem napadení zbarvují do žluta až karmínově červena.

Podobné poškození působí vzácně i původně evropský druh ostnohřbetka lísková (Centrotus cornutus).

Přezimují vajíčka. V květnu se líhnou larvy. Larvy sají především na bylinách a jen vzácně i na nedřevnatých částech stromů a keřů. V polovině srpna se objevují první dospělci. 
Druh má pouze jednu generaci.

Životní cyklus ostnohřbetky ovocné 
Schéma je orientační, tj. jednotlivá vývojová stadia se mohou prolínat, jejich nástup a délka trvání mohou být, mimo jiné, ovlivněny ročníkem.

Ostnohřbetka ovocná je teplomilný druh. Do Evropy byla zavlečena z jihovýchodu USA. U nás má severní hranici rozšíření a k intenzivnějšímu namnožení může dojít pouze v letech s delším a teplejším podzimem.  
Druhotně jsou poškozené části rostlin napadány houbovými chorobami a zasychající větvičky napadají kůrovci.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků poškození rostlin škůdcem – poškozených letorostů.

• Dle výskytu v předchozím roce.

• Důkladné provádění fytokarantenních kontrol (vajíčka) při dovozech množitelského materiálu z jižních oblastí.  
• Škůdce nemá v Evropě mnoho parazitů. Ve vajíčcích parazituje vosička Polynema striaticorne z čeledi Mymaridae. 
• Minimalizace výskytu plevelů z čeledi merlíkovitých v podrostu sadů a vinic.

Vzhledem k nízkým populačním hustotám ostnohřbetky nebývá přímá ochrana nutná. Vajíčka částečně hubí předjarní ošetření. V případě potřeby by bylo možné v srpnu proti dospělcům použít ekologicky přijatelné insekticidy.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.