Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

křísek polní
Psammotettix alienus

třída: hmyz (Insecta) řád: polokřídlí (Hemiptera) čeleď: křískovití (Cicadellidae)

Vědecká synonyma: Psammotettix striatus

EPPO kód: PSAMAL

Metodika IOR

Charakteristika druhu
Hostitelské spektrum

Z obilnin nejvýznamněji pšenice a ječmen, plevelné a okrasné trávy a mnohé další druhy rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae).

Popis škůdce
Velikost dospělců se pohybuje okolo 3,8–4,3 mm. Základní zbarvení je tmavě hnědé, štítek je žlutohnědý se světle hnědými skvrnami, pronotum je tmavě hnědé, podélně proužkované. Na křídlech je patrno síťování, kdy žilky jsou spíše světlejší, tmavě hnědě ohraničené. Hlava je trojúhelníkovitého tvaru, s tykadly vkloubenými mezi složené oči. Křídla jsou v klidu střechovitě složena nad zadečkem. Tělo přibližně 3× delší než širší. 
Nymfy jsou bezkřídlé, tvarem podobné dospělcům. Zbarvení jejich těla je buď žlutavě, nebo tmavě hnědé, přičemž obě tyto barevné formy se mohou vyskytovat na témže stanovišti současně. Nemají vyvinuté pohlavní orgány. 
Přenašeč viru zakrslosti pšenice (Wheat dwarf virus – WDV).
Možnost záměny škůdce

Křísek polní je dominantním druhem křísů v obilninách. Spolu s křísky žijí v porostech obilnin ostruhovníci. Ti se odlišují od křísků tykadly vkloubenými pod složenýma očima. Křískové mají tykadla umístěna mezi složenýma očima. Z křísků se vedle kříska polního vyskytuje celá řada dalších druhů, nejčastěji: Psammotettix confinisPsammotettix helvolus, křísci rodu Jassargus, dále druhy Errastunus ocellaris, Euscelis incisus, Macrosteles laevis a Macrosteles cristatus.

Psammotettix confinis – je o něco málo menší (3,2–4,0 mm) s nepatrně delším temenem a ostřeji zakončenou hlavou.

Psammotettix helvolus – nejmenší z uváděných druhů (2,7–3,7 mm). Bezpečné rozlišení těchto druhů je možné na základě determinace podle samčích kopulačních orgánů. Křísek polní je ale v obilninách nejčastějším křískem z rodu.

Errastunus ocellaris – velký (2,7–4,0 mm) a rod Jassargus se vyznačují zavalitějším tělem s kratšími křídly, pestřejším temenem, výrazně tmavě lemovánými políčky křídel.

Euscelis incisus – velký (3,0–4,5 mm), tělo přibližně 2× delší než širší.

Macrosteles laevis a Macrosteles cristatus – velikostně 2,6–4,7 mm, žlutavě zelené zbarvení, na hlavě černé tečky.

Příznaky poškození
Přímé škody sáním jsou na obilninách nevýznamné a v porostu nejsou vidět. 
Škodí nepřímo přenosem viru WDV. Virem infikované rostliny zakrsají a jsou na nich patrné barevné změny (u pšenice žloutnutí i červenání, u ječmene žloutnutí). Odlišení od ostatních viróz, případně abionóz, je možné provést laboratorně. Přítomnost WDV lze v jedincích kříska polního rovněž zjistit laboratorními metodami.
Možnost záměny poškození
Odlišení WDV od ostatních viróz, případně abionóz, je možné provést laboratorně.
Životní cyklus
Přezimují vajíčka ukrytá v rostlinách ozimů a trav. V dubnu se líhnou první nymfy, které procházejí 5 instary. Již sedm dní po přeměně nymf v dospělce jsou samičky schopny klást první vajíčka další generace. Jedna samička vyklade 25–175 vajíček. Jejich vývoj trvá 9–14 dní. První dospělci se objevují od konce dubna či v květnu v závislosti na průběhu počasí. Sáním na přezimovaných napadených rostlinách se infikuje virem první generace kříska. Tito jedinci následně infekci roznáší v porostech ozimů, migrující imaga dále na jařiny a další hostitelské rostliny. 
Nymfy 2. generace se vyskytují od konce června a dospělci v době žní. Po sklizni obilnin se populace kříska polního koncentrují zejména na výdrolech, a na travách v okolí polí (příkopy, meze). Na výdrolech dochází k dokončení vývoje nymf a sání dospělců. Jsou-li jedinci kříska polního vironosní, infikují rostliny výdrolu. Na podzim dospělci migrují na vzcházející ozimé obilniny a mohou je infikovat. Délka života dospělců je dosti proměnlivá, může trvat jen několik dní, ale i 6 týdnů, v některých případech dokonce i 8–10 týdnů. Aktivita křísků klesá při teplotě nižší než 10 °C, letální jsou dvoudenní teploty pod 5 °C. Křísi jsou aktivní až do prvních mrazů.

Přenos viru začíná sáním kříska na napadené rostlině, odkud se po průchodu trávicím traktem jedince dostává do slinných žláz. Po přeletu kříska k jeho následovnému sání na dalších rostlinách dochází k infekci těchto rostlin slinami obsahující virus. Virus se do těla kříska dostává již po pětiminutovém sání na infikované rostlině. K přenosu viru na zdravou rostlinu je nutná doba sání alespoň 15 minut. Doba trvání možného přenosu viru přenašečem je v podstatě po celý život. Virus je přenášen nymfami i dospělci po nasátí na infekčních rostlinách. 

V roce s teplým, suchým a dlouhým létem se může vytvořit částečná 3. generace. Rizika plošného vysokého výskytu WDV na ozimech jsou v letech s teplým podzimem a pozdním nástupem zimy. Při vyšších teplotách má křísek polní vyšší pohybovou aktivitu a dochází k vyšší intenzitě přenosu viru. 

Křísek polní má 2–3 generace v roce, které se částečně prolínají. Nevyhovují mu husté porosty, které jsou vlhké a studené. Dává přednost osluněným, prořídlým porostům s posklizňovými zbytky po předchozí plodině na povrchu půdy.

Hospodářský význam
Křísek polní je vektorem viru zakrslosti pšenice (WDV), který v řadě regionů ČR způsobil v minulosti závažné ztráty na výnosech. Výnosové ztráty dosahují často ≥20 % v závislosti na podílu napadených rostlin v porostu. Při silném napadení ozimů, se uvádí 30–50 %, je vhodné, z důvodu snížení rizika šíření viróz v dalším roce, porosty zaorat. Virus je přenášen nymfami i dospělci po nasátí na infekčních rostlinách. 
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Monitoring výskytu imag se provádí smýkáním či pomocí žlutých (možno i průhledných) misek naplněných vodou s přídavkem smáčedla. Misky umisťujeme přibližně 30 m od okraje porostu, zachytí migraci křísků i v chladnějším počasí, kdy je smýkání neúčinné. Smýkání se provádí entomologickým smýkadlem (praktičtější trojúhelníkovitý rám) a sleduje se počet ulovených imag. Na stanovišti se provede 100 smyků (10 míst × 10 smyků = 100 smyků). Vybíráme stanoviště na řidších a prosvětlených místech v porostu ozimů i výdrolu. U ozimů se preferují okraje ze strany, kde byly ozimy v předchozím roce.

Pozorování dospělců se provádí na podzim a na jaře při teplotě alespoň 12–15 °C (optimálně nad 18 °C), pokud možno za slunného, bezvětrného počasí, nejlépe v pozdním odpoledni. První pozorování probíhá na vzešlých výdrolech, druhé na vzešlých ozimech, třetí na ozimech v pozdějším jaru.

Kontrola vzešlých výdrolů obilnin probíhá orientačně v září. Nevyskytují-li se výdroly, je nutné sledovat stav škůdce na jeho dalších rezervoárech (travnaté cesty, meze) v blízkosti budoucích ozimů. Kontrola vzešlých ozimů probíhá ve fázích 12–29 BBCH do prvních mrazů. Pozorování na jaře se provádí na ozimech ve fázích 33–59 BBCH. 

Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti
Doporučuje se provést při 5 a více nymf na 100 smyků při současném výskytu rostlin s příznaky viru nad 10 % v porostech ozimů na jaře.
Signalizace ošetření podle jiných kritérií

Zvláštní pozornost věnovat porostům výdrolu a ozimých obilnin v místech s výskytem WDV. Výskyt WDV není závislý na počtu křísků v porostu.

Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Preventivními opatřeními lze snížit výskyt WDV.

Patrně nejlepším způsobem je přerušení přenosu virů z výdrolu na vzešlé ozimy. Doporučuje se regulace výdrolu obilnin podmítkou či orbou. Důležitá je také prostorová izolace, která by vedla k dostatečné izolační vzdálenosti obilnin v jednotlivých letech. Dodržování osevních postupů. V oblastech se suchou zimou pozdní výsev ozimů (zejména ozimá pšenice), kdy je nižší aktivita křísků a tedy i jejich migrace. 

Pěstování optimálně hustých porostů, regulace trávovitých plevelů na orné půdě, optimální hnojení.

Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Podzimní ošetření insekticidy se provede podle intenzity výskytu WDV v předchozím roce, podle výskytu na výdrolech a v závislosti na průběhu počasí a termínu setí, respektive vzcházení. U časně setých porostů a za teplého, suchého podzimu je vyšší pravděpodobnost přenosu WDV. V letech s dlouhým, teplým podzimem je třeba u časně setých porostů ošetření opakovat. Ošetření postřikem se provádí na podzim ve fázi 1–3 listů.

Na lokalitách s každoročním škodlivým výskytem je možné provést insekticidní moření osiva ozimů nebo vyset mořené osivo pouze v pásu okolo okrajů pozemku o týden dříve před setím zbylé části pole. Toto ošetření může významně snížit šíření WDV, avšak neumožňuje dopředu odhadnout potřebu insekticidního ošetření po vzejití porostu. Na jaře se ošetřuje po vylíhnutí nymf z vajíček.

Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence škůdce a antirezistentní strategie
Rezistence vůči insekticidům není dosud známá. Přesto je vhodné střídat insekticidy s různým mechanizmem účinku a s různými účinnými látkami za účelem předejití vzniku rezistence.

Hodnocení účinnosti ochrany
Účinnost ochranných opatření se provádí na jaře podle stupně napadení porostů.