Rostlinolékařský portál

Fotogalerie

křísek polní
Psammotettix alienus

třída: hmyz (Insecta) řád: polokřídlí (Hemiptera) čeleď: křískovití (Cicadellidae)

vědecká synonyma: Psammotettix striatus

EPPO kód: PSAMAL

Hostitelské spektrum

Z obilnin nejvýznamněji pšenice a ječmen, plevelné a okrasné trávy a mnohé další druhy rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae).

Popis škůdce
Velikost dospělců se pohybuje okolo 3,8–4,3 mm. Základní zbarvení je tmavě hnědé, štítek je žlutohnědý se světle hnědými skvrnami, pronotum je tmavě hnědé, podélně proužkované. Na křídlech je patrno síťování, kdy žilky jsou spíše světlejší, tmavě hnědě ohraničené. Hlava je trojúhelníkovitého tvaru, s tykadly vkloubenými mezi složené oči. Křídla jsou v klidu střechovitě složena nad zadečkem. Tělo přibližně 3× delší než širší. 
Nymfy jsou bezkřídlé, tvarem podobné dospělcům. Zbarvení jejich těla je buď žlutavě, nebo tmavě hnědé, přičemž obě tyto barevné formy se mohou vyskytovat na témže stanovišti současně. Nemají vyvinuté pohlavní orgány. 
Přenašeč viru zakrslosti pšenice (Wheat dwarf virus – WDV).
Možnost záměny škůdce

Křísek polní je dominantním druhem křísů v obilninách. Spolu s křísky žijí v porostech obilnin ostruhovníci. Ti se odlišují od křísků tykadly vkloubenými pod složenýma očima. Křískové mají tykadla umístěna mezi složenýma očima. Z křísků se vedle kříska polního vyskytuje celá řada dalších druhů, nejčastěji: Psammotettix confinisPsammotettix helvolus, křísci rodu Jassargus, dále druhy Errastunus ocellaris, Euscelis incisus, Macrosteles laevis a Macrosteles cristatus.

Psammotettix confinis – je o něco málo menší (3,2–4,0 mm) s nepatrně delším temenem a ostřeji zakončenou hlavou.

Psammotettix helvolus – nejmenší z uváděných druhů (2,7–3,7 mm). Bezpečné rozlišení těchto druhů je možné na základě determinace podle samčích kopulačních orgánů. Křísek polní je ale v obilninách nejčastějším křískem z rodu.

Errastunus ocellaris – velký (2,7–4,0 mm) a rod Jassargus se vyznačují zavalitějším tělem s kratšími křídly, pestřejším temenem, výrazně tmavě lemovánými políčky křídel.

Euscelis incisus – velký (3,0–4,5 mm), tělo přibližně 2× delší než širší.

Macrosteles laevis a Macrosteles cristatus – velikostně 2,6–4,7 mm, žlutavě zelené zbarvení, na hlavě černé tečky.

Příznaky poškození
Přímé škody sáním jsou na obilninách nevýznamné a v porostu nejsou vidět. 
Škodí nepřímo přenosem viru WDV. Virem infikované rostliny zakrsají a jsou na nich patrné barevné změny (u pšenice žloutnutí i červenání, u ječmene žloutnutí). Odlišení od ostatních viróz, případně abionóz, je možné provést laboratorně. Přítomnost WDV lze v jedincích kříska polního rovněž zjistit laboratorními metodami.
Možnost záměny poškození
Odlišení WDV od ostatních viróz, případně abionóz, je možné provést laboratorně.
Životní cyklus
Přezimují vajíčka ukrytá v rostlinách ozimů a trav. V dubnu se líhnou první nymfy, které procházejí 5 instary. Již sedm dní po přeměně nymf v dospělce jsou samičky schopny klást první vajíčka další generace. Jedna samička vyklade 25–175 vajíček. Jejich vývoj trvá 9–14 dní. První dospělci se objevují od konce dubna či v květnu v závislosti na průběhu počasí. Sáním na přezimovaných napadených rostlinách se infikuje virem první generace kříska. Tito jedinci následně infekci roznáší v porostech ozimů, migrující imaga dále na jařiny a další hostitelské rostliny. 
Nymfy 2. generace se vyskytují od konce června a dospělci v době žní. Po sklizni obilnin se populace kříska polního koncentrují zejména na výdrolech, a na travách v okolí polí (příkopy, meze). Na výdrolech dochází k dokončení vývoje nymf a sání dospělců. Jsou-li jedinci kříska polního vironosní, infikují rostliny výdrolu. Na podzim dospělci migrují na vzcházející ozimé obilniny a mohou je infikovat. Délka života dospělců je dosti proměnlivá, může trvat jen několik dní, ale i 6 týdnů, v některých případech dokonce i 8–10 týdnů. Aktivita křísků klesá při teplotě nižší než 10 °C, letální jsou dvoudenní teploty pod 5 °C. Křísi jsou aktivní až do prvních mrazů.

Přenos viru začíná sáním kříska na napadené rostlině, odkud se po průchodu trávicím traktem jedince dostává do slinných žláz. Po přeletu kříska k jeho následovnému sání na dalších rostlinách dochází k infekci těchto rostlin slinami obsahující virus. Virus se do těla kříska dostává již po pětiminutovém sání na infikované rostlině. K přenosu viru na zdravou rostlinu je nutná doba sání alespoň 15 minut. Doba trvání možného přenosu viru přenašečem je v podstatě po celý život. Virus je přenášen nymfami i dospělci po nasátí na infekčních rostlinách. 

V roce s teplým, suchým a dlouhým létem se může vytvořit částečná 3. generace. Rizika plošného vysokého výskytu WDV na ozimech jsou v letech s teplým podzimem a pozdním nástupem zimy. Při vyšších teplotách má křísek polní vyšší pohybovou aktivitu a dochází k vyšší intenzitě přenosu viru. 

Křísek polní má 2–3 generace v roce, které se částečně prolínají. Nevyhovují mu husté porosty, které jsou vlhké a studené. Dává přednost osluněným, prořídlým porostům s posklizňovými zbytky po předchozí plodině na povrchu půdy.

Hospodářský význam
Křísek polní je vektorem viru zakrslosti pšenice (WDV), který v řadě regionů ČR způsobil v minulosti závažné ztráty na výnosech. Výnosové ztráty dosahují často ≥20 % v závislosti na podílu napadených rostlin v porostu. Při silném napadení ozimů, se uvádí 30–50 %, je vhodné, z důvodu snížení rizika šíření viróz v dalším roce, porosty zaorat. Virus je přenášen nymfami i dospělci po nasátí na infekčních rostlinách. 
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu