Rostlinolékařský portál

Fotogalerie

háďátko nažloutlé
Globodera pallida

třída: Secernentea řád: háďátka (Tylenchida) čeleď: háďátkovití (Heteroderidae)

další názvy: háďátko světlé

vědecká synonyma: Heterodera pallida

EPPO kód: HETDPA

Hostitelské spektrum
Hlavní hostitelskou rostlinou je lilek brambor (Solanum tuberosum). Dalšími hostiteli jsou lilek rajče (Solanum lycopersicum), lilek vejcoplodý (Solanum melongena), paprika (Capsicum spp.). Mezi hostitele patří i lilek černý (S. nigrum), lilek potměchuť (S. dulcamara), blín černý (Hyoscyamus niger), zástupci rodu durman (Datura spp.) a některé další planě rostoucí rostliny z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Háďátko nažloutlé má celou řadu patotypů (skupin virulence), které se liší schopností napadat jednotlivé rostlinné druhy i např. odrůdy brambor.
Situace v ČR
Status výskytu v ČR
Vyskytuje se jen na některých částech území, pod úředním dozorem, probíhá eradikace.
Na území ČR bylo háďátko nažloutlé zavlečeno patrně během 2. světové války z Německa. První nález háďátka nažloutlého na území ČR je z roku 1998. Za poslední období byl v odebraných vzorcích zeminy potvrzen výskyt háďátka nažloutlého v letech 2007 (2x) a 2010 (2x).
Výsledky detekčních průzkumů
Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu je od roku 2015 podpořen finančním příspěvkem EU.
Popis druhu
Cysty jsou oplodněné a odumřelé samičky, velké 0,5–0,9 mm. Mají kulovitý nebo hruškovitý tvar se zakulaceným zadním koncem. Bílá barva cysty se po smrti samičky mění ihned na skořicově hnědou, bez přechodné žluté barvy. Zralé cysty a samičky jsou viditelné pouhým okem a vypadají jako nepatrné bílé nebo skořicově hnědé kuličky ulpívající na povrchu kořenů. Volně žijící samci mají červovitý vzhled a jsou cca 1,5 mm dlouzí.
Možnost záměny druhu
Cysty háďátka nažloutlého lze zaměnit za cysty háďátka bramborového (G. rostochiensis) nebo za cysty jiných druhů háďátek. Rovněž samce háďátka nažloutlého lze zaměnit za samce háďátka bramborového či za samce jiných druhů háďátek.
Příznaky poškození
Napadené rostliny často nevykazují žádné zjevné příznaky přítomnosti háďátka nažloutlého nebo jen slabé. Na silně zamořeném pozemku lze již pozorovat rostliny slabšího růstu, často v ohniscích, která se s každým následným pěstováním brambor ve směru prováděných polních prací zvětšují. Rostliny žloutnou, tvoří málo stonků, kořenový systém je slabý, listy jsou malé, brzy žloutnou a ze spodních pater časem odpadávají. Proces barevných změn probíhá odspodu rostlin směrem vzhůru. Násada hlíz je malá a již při slabých příznacích na listech může být redukována velikost hlíz. Od poloviny června lze na kořenech náchylných odrůd brambor pozorovat přítomnost bělavých samiček, později pak hnědých cyst. Cysty se mohou vyvíjet i na hlízách.
Možnost záměny poškození
Příznaky přítomnosti háďátka nažloutlého jsou zaměnitelné za deficit ve výživě či špatný vodní režim.
Životní cyklus
Háďátko nažloutlé je přisedlý endoparazit s výrazným pohlavním dimorfismem. Líhnutí do 2. larválního stadia probíhá ve vaječném obalu (dormantní stadium životního cyklu). Líhnutí začíná na chemický podnět kořenového difuzátu hostitele. Larvy 2. stadia (tzv. invazní) pak vstupují do hostitele a pronikají až k buňkám primární kůry kořene. Zde se jejich chování změní. Styletem postupně napichují okolní buňky a ta, která neprojeví obranný mechanismus, se stane iniciální syncytiální buňkou. Rozpadem buněčných stěn a spojením protoplastů sousedních buněk se začne vytvářet mnohojaderná struktura, syncytium, které jim poskytuje výživu po zbytek jejich života. Přisedlé larvy procházejí dvěma dalšími vývojovými stadii a mění se v mladé samičky. Samičky postupně duří, až protrhnou zadní částí těla pokožku kořene, kde jsou oplodněny červovitými, aktivně se pohybujícími samečky, kteří následně hynou. Po kopulaci samičky zůstávají i nadále hlavovou částí v kořenu, postupně hynou a jejich těla se zpevňují, tmavnou (hnědnou) a vzniká tzv. cysta, která obsahuje většinou 200–500 vajíček a představuje velice účinný ochranný obal pro budoucí generaci. Cysty později opadávají z povrchu kořenů do půdy, kde se vajíčka mohou líhnout a larvy druhého stadia pak napadat kořeny hostitele. Uvolňování těchto juvenilních stadií probíhá v průběhu několika let, většina je však uvolněna v prvních šesti letech, tempo poklesu početnosti populace je ale pomalejší než u háďátka bramborového. Cysty však také mohou zůstat v dormanci a stát se tak zdrojem infekce pro budoucí plodiny. Při absenci lilkovitých rostlin mohou cysty zůstat životné po mnoho let. V podmínkách mírného pásma bývá zpravidla jedna generace za rok.
Způsoby šíření
Aktivní šíření háďátek vlastním pohybem je zanedbatelné (až na výjimky nejsou schopna za svůj život překonat vzdálenost delší než 1 m). Hlavním způsobem jejich šíření je šíření pasivní prostřednictvím cyst ulpěných spolu se zeminou na hlízách bramboru, školkařských výpěstcích, hlízách, oddencích a cibulích dalších rostlin, na rostlinách s kořeny, na strojích, nářadí, přepravních obalech, obuvi apod.
Hospodářský význam
Poškození se v plné šíři projevuje až po dosažení určité intenzity výskytu háďátek. Roční ztráty způsobené cystotvornými háďátky (háďátkem bramborovým a háďátkem nažloutlým) na bramborách se odhadují na 9 % celosvětové produkce brambor. Na silně zamořených pozemcích se snižují výnosy raných a středně raných odrůd o 50 až 80 %, výnosy pozdních odrůd o 30 %. Další ztráty nastávají v důsledku karantény a omezených možností obchodu.
Zeměpisné rozšíření
Za původní místo vzniku vazby háďátka nažloutlého na brambor je považováno území dnešní Argentiny. Obě háďátka se vyskytují na většině kontinentů ve více než 65 zemích a v rozmanitých teplotních oblastech. Patří mezi ně i země EU včetně ČR.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu