Rostlinolékařský portál

Hlavními hostitelskými rostlinami háďátka jsou borovice (Pinus spp.). Mezi zvlášť náchylné druhy patří borovice černá (Pinus nigra), b. hustokvětá (P. densiflora), b. ježatá (P. echinata). b. Lambertova (P. lambertiana), b. lesní (P. sylvestris), b. luchuenská (P. luchuensis), b. montereyská (P. radiata), b. přímořská (P. pinaster) a b. Thunbergova (P. thunbergii). Hostitelskými rostlinami háďátka jsou i jiné rody jehličnanů jako cedr (Cedrus), douglaska (Pseudotsuga), jedle (Abies), jedlovec (Tsuga), modřín (Larix) a smrk (Picea).

Nevyskytuje se, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Úřední detekční průzkum výskytu h. borovicového se provádí nepřetržitě od roku 2004, systematický průzkum výskytu kozlíčků rodu Monochamus od roku 2014. Dosavadní výsledky průzkumu prokazují nepřítomnost háďátka borovicového a neevropských druhů kozlíčků rodu Monochamus na území ČR.  
Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu je od roku 2015 podpořen finančním příspěvkem EU.

Háďátko borovicové je drobná, průsvitná, necelý milimetr dlouhá hlístice, typicky červovitého tvaru.

Háďátko borovicové lze zaměnit s jinými druhy hlístic, zejména s jinými druhy téhož rodu či z rodu Laimaphelenchus. Přesnou determinaci háďátka je možné provést laboratorně, např. porovnáním zjištěných morfometrických údajů se standardními hodnotami. K odlišení B. xylophilus od ostatních příbuzných druhů se v současnosti využívá též techniky PCR (ITS-RFLP).

Napadení háďátkem se může projevovat nebo může být doprovázeno jedním nebo více příznaky, mezi něž patří nepravidelně rozmístěné vadnutí, žloutnutí až hnědnutí jehlic v koruně, přičemž jehlice často neopadávají a zůstávají viset na větvičkách. Vadnutí se může zpočátku objevit jen na jedné větvi (tzv. „praporec“) a postupně zachvátit celou korunu. Podezřelé z napadení jsou stromy se známkami rychlého odumření (během několika týdnů až měsíců po napadení), za méně příznivých klimatických podmínek stromy chřadnou zpravidla mnohem déle (i více let). Podezření z napadení vzbuzují také stromy ve špatném zdravotním stavu (stromy s nízkou vitalitou, chřadnoucí a odumírající) a stromy nedávno odumřelé (stojící i ležící), které jsou vhodné pro vývoj přenašečů. Na dřevu se objevují příznaky následné infekce dřeva dřevokaznými houbami, projevující se nepřirozeným zabarvením dřeva (zvláště modráním), např. po infekci houbami rodu Ceratocystis.

Podle popsaných příznaků napadení, které mohou být pozorovány na rostlinách nebo dřevu jehličnanů, lze usuzovat pouze na podezření z výskytu háďátka. Podobné příznaky mohou být vyvolány jak abiotickými faktory, tak i původci některých chorob, popřípadě i napadením dřevokaznými druhy hmyzu.

Háďátko borovicové má dva různé typy životního cyklu – mykofágní a fytofágní. V obou případech jsou háďátka přenášena z jednoho hostitele na druhého kozlíčky rodu Monochamus. V mykofágním životním cyklu jsou přenášeny larvy 4. stadia háďátka na nedávno odumřelé nebo odumírající stromy během kladení vajíček samicemi kozlíčka. Uvnitř stromu se háďátka živí dřevem nebo hyfami přítomných hub. Po svlékání se mění v dospělce a samičky začínají klást vajíčka. Vývojový cyklus háďátka je poměrně rychlý – v závislosti na teplotě trvá při 15 °C 12 dnů, při 20 °C 6 dnů a při 30 °C pouhé 3 dny. Populace háďátek rychle vzrůstá a brzy se stává směsí všech vývojových stadií. Těsně před obdobím výletu dospělců kozlíčků, kteří se rovněž vyvíjejí v těchto stromech, vytváří háďátko zvláštní typ larvy 4. stadia. Tyto larvy jsou ve fytofágním životním cyklu přenášeny líhnoucími se brouky při jejich úživném žíru na mladé výhonky borovic, kde se háďátko množí ve smolných kanálcích. Samice začínají klást vajíčka od čtvrtého dne. Líhnutí larev nastává při 25 °C za 26–32 hodin. Spodní teplotní hranice vývoje je 9,5 °C.

V pletivech dřeva se mohou háďátka aktivně pohybovat, bylo prokázáno proniknutí z kořenů stromu napadeného do přiléhajících kořenů zdravého stromu. Podstatný pro šíření háďátek je ale pasivní způsob. Dospělci kozlíčků přeletují ve většině případů jen v okruhu několika stovek metrů, ale jsou schopni s pomocí větru překonat vzdálenost až tří a výjimečně i více kilometrů. Na velké vzdálenosti je nejvýznamnějším způsobem šíření doprava napadeného dřeva, dřevěných obalů a samostatné kůry jehličnanů, což dokládá řada záchytů háďátka v těchto materiálech z USA, Kanady a asijských států. Největší riziko představuje napadené dřevo, v němž se vyskytují i živí kozlíčci.

Háďátko borovicové je škodlivý organismus, který je schopný zničit napadené stromy jehličnanů, zejména borovic, ve velmi krátkém čase po napadení. Škody v nových územích mnohonásobně převyšují škody v oblasti původního výskytu háďátka. Po zavlečení háďátka do Japonska, kde bylo první poškození borovic pozorováno v roce 1913, dosahovaly každoroční ztráty na konci čtyřicátých let minulého století přes milion m^3 dřeva. Poté byly sice v důsledku těžby napadených stromů roční ztráty sníženy na polovinu, ale od sedmdesátých let, kdy byla těžba napadených stromů omezena, jsou každoroční ztráty odhadovány na dva miliony m^3 dřeva. V Japonsku tak bylo během 20. století v důsledku napadení háďátkem borovicovým zničeno 28 % rozlohy borových porostů. Pokud by se v Evropě neprováděla fytosanitární opatření proti šíření háďátka, odhaduje se, že kromě Portugalska by do roku 2030 byly napadeny jehličnaté porosty na celém území Španělska, v jižní části Francie a severozápadní části Itálie a ztráty na produkci dřeva by přesáhly celkem 20 miliard €. K významným škodám by velmi pravděpodobně docházelo i v teplejších oblastech střední Evropy, včetně teplejších oblastí ČR, zvláště v letech s horkými léty. Háďátko je schopno se usídlit i v chladnějších částech Evropy včetně Skandinávie.

Za původní oblast výskytu háďátka borovicového se považuje Severní Amerika, kde je tento druh široce rozšířen v USA a Kanadě; o výskytu v Mexiku existuje pouze jediný záznam. Začátkem 20. století bylo háďátko zavlečeno do Japonska a odtud se rozšířilo do dalších asijských zemí (Čína, Hong Kong, Korejská republika, Tchaj-wan). Výskyt háďátka byl zaznamenán i v Jihoafrické republice.
Z Asie se háďátko dostalo do Evropy, kde bylo poprvé potvrzeno v roce 1999 v Portugalsku. Přes značné úsilí o jeho eradikaci se postupně rozšířilo na většinu kontinentálního území Portugalska a také na ostrov Madeira. Od roku 2008 byla vymezená území s výskytem háďátka ustanovena i ve Španělsku, v oblastech poblíž portugalských hranic, a to v autonomních společenstvích Castilla y León, Extramadura a Galicie.

Háďátko borovicové se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt je na území EU znám. Háďátko borovicové je rovněž zařazeno v seznamu A2 (Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.  
Významným fytosanitárním opatřením k ochraně před zavlékáním háďátka je zákaz dovozu hostitelských rostlin háďátka určených k pěstování (kromě plodů a osiva) z neevropských zemí. Dřevo jehličnanů, dovážené ze zemí, v nichž se háďátko vyskytuje, musí být předepsaným způsobem ošetřeno k likvidaci případného výskytu háďátka i jeho přenašečů, kozlíčků rodu Monochamus. Předepsaným způsobem musí být ošetřeno i dřevo jehličnanů dovážené z neevropských zemí, v nichž není znám výskyt háďátka borovicového. Ošetření musí být podroben veškerý obalový materiál, dovážený ze třetích zemí kromě Švýcarska. Také samostatná kůra jehličnanů, dovážená ze třetích zemí, musí být podrobena předepsanému ošetření. 
Navíc byla po zavlečení háďátka do Portugalska přijímána další fytosanitární opatření proti šíření háďátka v EU formou prováděcích rozhodnutí Komise (míněno Evropské komise), zaměřená na opatření k eradikaci ohnisek výskytu háďátka borovicového v EU a opatření k zabránění šíření háďátka v EU. V ČR jsou přijímána odpovídající mimořádná rostlinolékařská opatření formou nařízení ÚKZÚZ. Dosavadní opatření však účinně nezabránila šíření háďátka v Portugalsku. Součástí prevence proti šíření háďátka je povinnost členských států EU každoročně provádět na svých územích úřední průzkumy výskytu háďátka. Při zjištění výskytu háďátka se vymezí území, které sestává ze zamořené zóny a z nárazníkové zóny; nárazníkovou zónu tvoří zpravidla 20 km široký pás obklopující zamořenou zónu. K eradikačním opatřením ve vymezeném území patří mimo jiné vykácení a likvidace všech napadených rostlin, vykácení všech hostitelských rostlin v okruhu 500 m od napadených rostlin a jejich vzorkování a testování na přítomnost háďátka.

Monitoring výskytu háďátka borovicového probíhá vizuální prohlídkou hostitelských dřevin a odběrem a laboratorním rozborem vzorků dřeva ze stromů podezřelých z napadení. Provádí se rovněž odchytem dospělců kozlíčků rodu Monochamus do feromonových lapačů a laboratorním vyšetřením kozlíčků na přítomnost háďátka borovicového.
ÚKZÚZ provádí každoročně úřední průzkum náchylných rostlin (volně rostoucích i pěstovaných) a dále prohlídky kůry a dřeva (skládkové dřevo, kulatina, dřevěné obaly), produkovaných nebo zpracovávaných na území ČR. Za rizikové lokality jsou považována místa v okolí celních skladů, dřevozpracujících podniků apod. Dále se provádí průzkum absence háďátka v dřevěném obalovém materiálu dodávaném z Portugalska, ze Španělska a ze třetích zemí s výskytem háďátka. Průzkum zahrnuje i odchyt kozlíčků rodu Monochamus a laboratorní vyšetření dospělců kozlíčků na přítomnost háďátka.

Účinná a jednoduchá ochrana proti háďátku borovicovému, již jednou přítomnému ve dřevě, dosud neexistuje. Ochrana v územích s rozšířením háďátka, v nichž nejsou uplatňována eradikační opatření, se proto soustřeďuje na kombinaci kultivačních praktik, důsledné a včasné odstraňování odumřelých či odumírajících stromů z lesa a preventivní odstraňování hostitelských rostlin v jejich okolí a na ochranu proti přenašečům pomocí insekticidů. Hledají se i způsoby biologické ochrany proti háďátku i kozlíčkům, např. rezistentní klony jednotlivých druhů borovice, popř. získání indukované rezistence inokulací stromů nepatogenními kmeny háďátka.

Jako preventivní opatření v mezinárodním obchodu se doporučuje úplný zákaz dovozu dřeva hostitelských rostlin ze zemí s výskytem tohoto háďátka. Další preventivní opatření jsou uvedena v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

K ochraně proti šíření háďátka borovicového dřevem se provádí chemická tlaková impregnace dřeva vhodným přípravkem, dále pak fumigace nebo jeho tepelné ošetření.

Informační leták: Háďátko borovicové Bursaphelenchus xylophilus 
Příručka ÚKZÚZ: Karanténní škodlivé organismy na lesních dřevinách 
Nařízení ÚKZÚZ: Nařízení ÚKZÚZ o mimořádných rostlinolékařských opatřeních proti šíření háďátka borovicového (Bursaphelenchus xylophilus)
Pohotovostní plán: pro postup v případě výskytu háďátka borovicového (Bursaphelenchus xylophilus ) v ČR