Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

stéblolam obilnin
Oculimacula yallundae (teleom.) - Helgardia herpotrichoides (anam.), Oculimacula acuformis (teleom.) - Pseudocercosporella herpotrichoides (anam.)

říše: houby (Fungi) třída: Leotiomycetes

Vědecká synonyma: Cercospora herpotrichoides, Pseudocercospora herpotrichoides, Pseudocercosporella herpotrichoides, Ramularia herpotrichoides, Tapesia yallundae var. yallundae (teleom.) - Ramulispora herpotrichoides (anam.)

EPPO kód: PSDCHE, PSDCHA

Metodika IOR - stéblolam a další choroby bází stébel obilnin

Charakteristika patogenu
Hostitelské spektrum
Nejzávažnější škody způsobené stéblolamem bývají na pšenici. Jarní ječmen nebývá výrazněji napaden v ranějších etapách svého vývoje. Jeho napadení se může projevit až po vymetání. Ozimý ječmen je ke stéblolamu relativně odolný. Žito bývá stéblolamem napadáno málo. Tritikale může být napadeno stejně silně jako pšenice.
Příznaky napadení
Příznaky stéblolamu se objevují na bázích stébel koncem odnožování až začátkem sloupkování. Rozhodující pro míru škodlivosti je množství a rozložení srážek a průměrné teploty v dubnu a květnu. Houba v tomto období prorůstá z napadených listových pochev na stéblo a vlhké a chladné počasí (4–10 °C) tento proces urychluje. Na pochvách spodních listů vznikají protáhlé, dohněda zabarvené skvrny. V některých letech je možno pozorovat napadení již na podzim. V pozdějších růstových fázích hostitele jsou charakteristické typické eliptické skvrny ve tvaru oka (odtud anglický název stéblolamu „eyespot“). Houba v místě svého růstu naruší cévní svazky dopravující vodu a živiny z kořenů do nadzemní části rostliny, čímž donutí klas nouzově dozrát. Také dochází k oslabení pevnosti paty stébla, přičemž v tomto místě může dojít ke snadnějšímu zlomení a polehnutí. 
Skvrny způsobené houbou C. cereale mají ostrý, tmavě hnědý okraj a mycelium prorůstá listovými pochvami pomaleji. Podle nové terminologie nese choroba název „lemovaná stébelná skvrnitost pšenice.“  
Napadení fuzáriemi se projevuje buď zahnědnutím listových pochev na bázi stébla či nepravidelnými skvrnami, které nahoru po stéble vybíhají v podélných proužcích.
Životní cyklus
Hlavním zdrojem infekce stéblolamu je mycelium na posklizňových zbytcích, a také konidie, které se na infikovaných rostlinných zbytcích tvoří. K napadení hostitele dochází na podzim a během jara. Infekce začíná na koleoptili nebo na listové pochvě, přičemž mycelium postupně prorůstá až do stébla. Houba se také množí pohlavně, prostřednictvím askospor tvořených v apoteciích. Tento pohlavní typ rozmnožování však není z hlediska intenzity infekce ve srovnání s infekcí konidiemi významný, hraje však důležitou roli např. při vzniku rezistence stéblolamu vůči fungicidům nebo přenosu askospor větrem na velké vzdálenosti. C. cereale přezimuje převážně jako mycelium na infikovaných posklizňových zbytcích. Kromě obilnin napadá i celou řadu jiných rostlinných druhů, které mohou být také zdrojem inokula. Houba tvoří sklerocia, jejichž prostřednictvím přežívá i několik let. Časné setí přispívá k rozvoji choroby. Zdrojem inokula fuzarióz jsou také převážně posklizňové zbytky, na nichž patogen přezimuje.
Hospodářský význam
Stéblolam je nejzávažnější onemocnění z komplexu chorob bází (pat) stébel. Vyskytuje se na celém území ČR a je způsobován dvěma druhy hub a to O. yallundae a O. acuformis; mezi nimiž je několik rozdílů. O. acuformis má pomalejší růst mycelia a je proto druhem pro pšenici méně škodlivým než O. yallundae. Rychlost růstu mycelia a schopnost pronikat tkáněmi hostitele ovlivňuje důsledky v podobě poléhání porostu, nouzového dozrávání klasů a snížení výnosu. Rozsah škod závisí na procentu napadených rostlin a na stupni napadení jednotlivých stébel. 
Dalšími patogeny, jež napadají paty stébel, jsou Ceratobasidium cereale (anam.: Rhizoctonia cerealis), Monographella nivalis (anam.: Microdochium nivale), Gibberella coronicola (anam.: Fusarium pseudograminearum), G. zeae (anam.: F. graminearum), F. culmorum, G. avenacea (anam.: F. avenaceum), F. poae a další druhy z rodu Fusarium. Škodlivost na patách stébel není tak velká jako u stéblolamu. K poškození nosných pletiv stébla a následnému polehnutí porostu dochází jen zřídka. Význam chorob pat stébel roste se stoupajícím podílem obilnin v osevním postupu.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Vizuální hodnocení rozsahu napadení v období prvního kolénka.
Nepřímé metody monitoringu
Vyhodnocení běloklasosti popř. poléhání (může mít jiné příčiny).
Systémy varování
Dle aktuálního výskytu.
Prognóza výskytu
Favorizující faktory - teplota, úhrny srážek v klíčovém období, vlhkost apod.
Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti
20 % rostlin s příznaky napadení listových pochev ve fázi 29–31 BBCH.
Signalizace ošetření podle jiných kritérií
Na základě výstupů predikčních modelů apod.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Velmi účinnou ochranou proti stéblolamu je snížení podílu ozimých obilnin v osevním postupu. Pšenice jako předplodina pro pšenici je zdrojem inokula, a proto je vhodnější volit předplodiny jiné např. řepka, okopaniny či mák. Doporučuje se přerušení setí obilnin v osevním postupu na tři roky. Dále je vhodné se vyhnout zbytečně časnému setí ozimů. Podporou rozkladu posklizňových zbytků se omezuje zdroj infekce.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Aplikací růstových regulátorů je možno redukovat ztráty případným polehnutím. Při aplikaci chemické ochrany je výhodnější použít kombinace fungicidů, které mají účinnost i na listové choroby. Pro účelnou aplikaci fungicidů musí předcházet průzkum napadení přímo v porostu a současně vyhodnocení dispozičních faktorů (termín setí, předplodina, lokalita, počasí). Aplikaci je nutno provést v růstové fázi BBCH 30–32 (tj. počátek sloupkování až fáze 2. kolénka) při napadení 15–25 % hlavních odnoží nebo když více než 15 % rostlin vykazuje příznaky napadení pod 1. sloupnutou pochvou. Kritická mez u ječmene je až při napadení více než 40 % rostlin. U žita a tritikale bude rentabilní použití fungicidu spíše výjimečné a to v případě silného napadení ve fázi BBCH 29–32. Fungicidní zásah proti C. cerealis a fuzariózám na patách stébel nebývá rentabilní.
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence patogenu a antirezistentní strategie
Mnoho let byly na stéblolam úspěšně používány MBC - fungicidy (methy-benzimidazole-carbamate) a to od uvedení carbendazimu na trh v sedmdesátých létech až do té doby, než se v jednotlivých zemích začala potvrzovat rezistence kmenů stéblolamu vůči těmto látkám. Kromě carbendazimu patří do skupiny MBC fungicidů také např. benomyl a thifanát-methyl. Izoláty rezistentní vůči prochlorazu byly nalezeny poprvé v roce 1990 ve Francii. Vzniku rezistentních populací O.yallundae a O. acuformis lze předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.
Hodnocení účinnosti ochrany
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.