Rostlinolékařský portál

Obecně se tento druh vyskytuje na listnatých dřevinách, především pak na topolech, lípách, dubech a také na ovocných dřevinách.

Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 24−40 mm v závislosti na pohlaví (pohlavní dimorfismus). Samec má dlouze hřebenitá tykadla a velikostně je menší než samice. Samice je v oblasti zadečku podstatně robustnější. Zbarvení jedinců je čistě bílé. Přítomná je také hnědá skvrna v zadním rohu předního páru křídel. Konec zadečku je hustě pokrytý světle žlutohnědými šupinkami a chloupky.

Tento druh je velmi podobný příbuznému druhu bekyni zlatořitné. Oproti tomuto druhu mají jedinci bekyně pižmové nižší hustotu chloupků a šupinek na zadečku. Larvy jsou jinak zbarvené. Larvy tohoto druhu mají téměř celou svrchní stranu těla sytě oranžové barvy, kdežto housenky bekyně zlatořitné, mají oranžové pouze linie na těle.

Žír housenek je znatelný především v období na jaře po zimování, kdy je potřeba potravy nejvyšší. Poškozením je tedy chybějící listová plocha. Velmi často se setkáváme s tzv. plýtvavým žírem.

Žír na listové ploše hostitelských dřevin je typický také pro jiné zástupce této čeledi. Žírem je na rozdíl od nejpříbuznějšího druhu E. chrysorrhoea poškozována celá koruna postupně. Bekyně zlatořitná má tendenci dělat žír v bezprostřední blízkosti tzv. hnízd, které housenky E. similis netvoří.

Zimující stádium je larva (většinou se jedná o III. instar). Housenky zimují samostatně, tudíž netvoří velká hnízda, jako některé příbuzné druhy (viz výše). V dubnu až květnu začíná aktivita housenek po zimování. Tito jedinci dokončující vývoj v červenci a především začátkem srpna. Dospělci kladou vajíčka na rub listů hostitelské dřeviny.

Výrazný úbytek asimilační plochy v průběhu jarních měsíců je zásadní především z hlediska úbytku fyziologické aktivity hostitelské dřeviny.

P. Martinek, MENDELU