Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

ječmen obecný
Hordeum vulgare

čeleď: lipnicovité (Poaceae)

Další české názvy: ječmen setý

Vědecká synonyma: Hordeum sativum, H. aegiceras, H. coeleste, H. irregulare, H. sativum var. coeleste, H. vulgare var. coeleste, H. vulgare var. trifurcatum

EPPO kód: HORVX, HORVS, HORVW

Popis
Ozimá nebo jarní obilnina. Stéblo je vysoké 80–130 cm se skládá ze 4–8 článků, které jsou odděleny kolénky. Čárkovité pravotočivé listy mají světle zelenou barvu. Na rozhraní listové pochvy a čepele se nachází krátký rovný blanitý jazýček. Dlouhá ouška obepínají celé stéblo a značně se překrývají. Květenstvím je lichoklas složený z jednokvětých klásků, který bývá čtyřřadý nebo šestiřadý, vzácně dvouřadý. Vřeteno lichoklasu je na uzlinách hustě krátce chlupaté, nečlánkované a za zralosti se nerozpadá. Z pluchy prostředních klásků vyrůstá 6–12 cm dlouhá osina. Osina bývá hladká nebo zubatá, avšak existují i formy bez osin. Plodem je obilka, která u pluchatých variet srůstá s pluchou a pluškou, zatímco u nahých variet plucha obilku volně objímá. Ječmen kvete v květnu a červnu.

Nároky na stanoviště
Požadavky na prostředí se u jarního ječmene odvíjejí od jednotlivých užitkových směrů (ječmen sladovnický, krmný, potravinářský apod.). Pěstování není vhodné ve velmi suchých a teplých oblastech, kde může docházet k zasychání porostů. Ozimý ječmen nemá rád utuženou půdu a kyselou půdní reakci. Hodnota půdního pH by neměla být nižší než 5,8.
Ozimý ječmen snáší méně úrodné půdy, půdy lehčí, hlinitopísčité. Je méně mrazuvzdorný a vyžaduje proto mírné zimy bez prudkých rozdílů teplot brzy na jaře. Lze pěstovat také v oblastech s menším úhrnem srážek. Ozimý ječmen snáší i kyselou půdní reakci (pH<5,5).
Možnost záměny
Ječmen myší (Hordeum murinum).
Časté choroby
Černání kořenů a báze stébel obilnin (Gaeumannomyces graminis), hnědá rzivost ječmene (Puccinia hordei), padlí ječmene (Blumeria graminis), prašná snětivost ječmene (Ustilago nuda), pruhovitost ječmene (Pyrenophora graminea), růžovění klasů ječmene (Gibberella zeae, Fusarium culmorum, Gibberella avenacea, Fusarium poae, Fusarium sporotrichioides), síťovitá skvrnitost ječmene (Pyrenophora teres), sněžná plísňovitost obilnin (Monographella nivalis var. nivalis), spála ječmene (Rhynchosporium secalis), stéblolam a další choroby bází stébel, tmavohnědá skvrnitost ječmene (Ramularia collo-cygni), tyfulová plísňovitost obilnin (Typhula incarnata), vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene (Cochliobolus sativus).
Častí škůdci
Bejlomorka sedlová (Haplodiplosis marginata), bodruška obilná (Cephus pygmaeus), bzunka ječná (Oscinella frit), háďátko ovesné (Heterodera avenae), hrbáč osenní (Zabrus tenebrioides), kohoutek černý (Oulema melanopus), kohoutek modrý (Oulema gallaeciana), křísek polní (Psammotettix alienus), květilka obilná (Delia coarctata), kyjatka osenní (Sitobion avenae), kyjatka travní (Metopolophium dirhodum), larvy kovaříkovitých (Elateridae), mšice střemchová (Rhopalosiphum padi), obaleč obilní (Cnephasia pumicana), plodomorka plevová (Sitodiplosis mosellana), plodomorka pšeničná (Contarinia tritici), třásnokřídlí (Thysanoptera), vrtalka ječná (Agromyza megalopsis), zelenuška žlutopásá (Chlorops pumilionis).
Zaplevelení
V porostech ječmenu se častěji vyskytují heřmánkovité plevele, merlíky (Chenopodium spp.), oves hluchý (Avena fatua), pcháč oset (Cirsium arvense), pýr plazivý (Elymus repens), svízel přítula (Galium aparine) aj.
Literatura
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds.) (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha.
Zimolka J. et al. (2006): Ječmen – formy a užitkové směry v České republice. Profi Press s. r. o., Praha.
Číhal L. & Sojneková M. (2012): Průzkum výskytu a rozšíření plevelů v České republice v roce 2011. Státní rostlinolékařská správa, Brno.

Metodika IOR - ječmen obecný

Pěstební opatření
Abiotické faktory
Ochrana proti chorobám
Ochrana proti škůdcům
Regulace plevelů
Společenstva plevelů
Dlouhodobým a opakovaným používáním herbicidů docházelo ke změnám plevelových společenstev. Ze zemědělských ploch byly - a stále jsou - významně potlačovány citlivé druhy plevelů, naopak se zvýšila početnost druhů tolerantnějším k herbicidům. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Některé rostliny nebyly schopné postupně se přizpůsobovat obdělávání půdy a z polí vymizely (kolenec rolní). Některé plevele zase byly tak svázané s technologií pěstování, že po změně technologie nebyly schopné se v nových podmínkách reprodukovat (koukol polní). Pěstování kulturních rostlin v monokulturách je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro kulturní rostliny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V minulosti byla plevelová společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých kulturních rostlinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. Byla tak zajištěna druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelových společenstev. Vývoj druhového složení plevelových společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který začal v minulém století a stále pokračuje, bylo v zemědělství aplikováno mnoho nových poznatků. Významně byla plevelová společenstva ovlivněna zavedením nových osevních sledů, rozvojem mechanizace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky, rozvojem využití minimalizačních technologií zpracování půdy, rostoucí intenzitou využívání statkových a minerálních hnojiv, nejvíce však používáním herbicidů v posledních padesáti letech. Další reakcí je pak vznik rezistence vůči herbicidům - například rezistentní populace chundelky vůči sulfonylmočovinám a dalším herbicidům ze skupiny ALS inhibitorů (v ČR jsou již desítky pozemků se silnou rezistencí). 
Plevele jednoleté - jedná se o plevelné druhy s výhradně generativním způsobem rozmnožování (prostřednictvím semen nebo plodů) v rámci jedné vegetační sezony. 
Efemérní plevele - druhy jednoletých plevelů vzcházející na podzim nebo v průběhu zimy a dozrávající v následujícím roce. Poměrně brzy na jaře velmi rychle obnovují růst, velmi rychle dosahují fáze kvetení a k tvorbě semen většinou dochází už koncem jara nebo počátkem léta. Jedná se většinou o drobnější druhy, které kulturní plodině výrazněji nekonkurují. Nejvýznamnějšími zástupci jsou: rozrazil břečťanolistý, huseníček rolní, osívka jarní, plevel okoličnatý, penízek prorostlý apod.
Časné jarní plevele - plevele časně setých jařin, řada těchto plevelů vzchází i později v průběhu vegetace. Klíčí při teplotách od 1°C. Mezi nejvýznamnější druhy jarních plevelů patří oves hluchý, hořčice polní, ředkev ohnice, konopice polní, opletka obecná, truskavec ptačí, drchnička rolní apod. 
Pozdní jarní plevele - jedná se o teplomilnější druhy plevelů, které začínají vzcházet až při teplotách půdy kolem 10 °C, obvykle vzcházejí i v průběhu vegetace. Jedná se o plevele, které se uplatňují zejména v širokořádkových plodinách, v porostech obilnin je jejich škodlivost omezená. Hlavními zástupci jsou merlíky bílý a zvrhlý, laskavce zelenoklasý a srstnatý, rdesno blešník, ježatka kuří noha, béry sivý a přeslenitý, bažanka roční a další. 
Ozimé plevele - tato skupina je druhově nejpočetnější. Patří sem jak typické ozimy, které vzcházejí převážně v podzimním období, tak druhy, které vzcházejí v průběhu celého vegetačního období a dokáží přečkat zimu ve formě listových růžic. Z velmi široké skupiny plevelů jsou z hlediska ochranných opatření významné zejména konkurenčně silné plevele svízel přítula, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, chundelka metlice, úhorník mnohodílný, chrpa modrá. Drobnějšími druhy spodního patra jsou violka rolní, rozrazil perský, ptačinec žabinec, hluchavka nachová. 
Plevele dvouleté a víceleté, rozmnožující se převážně generativně - nejedná se o typické plevele jednoletých kultur. Plevele této skupiny zaplevelují především trvalé kultury a víceleté porosty, často trvalé travní porosty. Mezi tyto druhy patří mrkev obecná, škarda dvouletá, pampeliška, širokolisté šťovíky, pelyněk černobýl apod. 
Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně - plevele se schopností intenzivního vegetativního šíření pomocí nadzemních nebo podzemních orgánů, výjimečně mohou být na orné půdě odkázány pouze na vegetativní rozmnožování (rdesno obojživelné). Obvykle mají schopnost vegetativního i generativního šíření. Tuto skupinu plevelů pak podle hloubky prokořenění dělíme na: plevele mělčeji kořenící (mochna husí a plazivá, pryskyřník plazivý, popenec břečťanolistý, pýr plazivý, čistec bahenní a další) a plevele hlouběji kořenící přeslička rolní, pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní a další).
Rozhodování o provedení ošetření
Plevele významně ovlivňují výnosy obilnin. Jejich škodlivost se projevuje nejen snížením výnosu, ale také zvýšenými náklady na sklizeň, čištění a sušení. Ochrana proti plevelům však dosahuje ekonomické efektivnosti teprve od určité úrovně zaplevelení. Tato úroveň je označována jako práh škodlivosti a je pro obilniny charakterizována u vybraných plevelů následujícími počty na 1 m2: svízel přítula 0,1–0,5 rostlin/m2, ostatní dvouděložné plevele 10–30 rostlin/m2, trávovité plevele 10–20 rostlin/m2. Vytrvalé plevele pcháč oset a pýr plazivý svým konkurenčním působením i několikanásobně převyšují jednoleté plevele a práh škodlivosti se pohybuje v rozsahu 0,1–0,2 rostlin/m2.
V jarních obilninách patří k nejvýznamnějším konkurentům oves hluchý, opletka obecná, konopice polní, merlík bílý a zvrhlý a pcháč oset. 
Významným konkurentem se mohou stát i ozimé plevele, jako heřmánkovec nevonný či svízel, pokud se jedná o rostliny vzešlé v průběhu podzimu či zimy a tyto nebyly zničeny jarní přípravou půdy.
Provádění ochranných opatření
Chemická regulace plevelů
Herbicidní regulace plevelů v porostech konkrétních plodin
Při rozhodování o konkrétním termínu ošetření je důležité zohlednit termín aplikace z hlediska růstové fáze plevelů (neprovádět aplikaci v nevhodném aplikačním termínu) a dodržet doporučenou aplikační dávku herbicidu. Výskyt plevelů dosahuje velmi často značné variability nejen mezi pozemky a oblastmi, ale rovněž v rámci jednoho pozemku. Vzhledem k tomu, že herbicidy se vyznačují v některých případech i zásadními odlišnostmi ve spektru účinnosti, mohou rozdíly v nákladech na ochranu proti plevelům dosahovat až násobků nejlevnějších variant. Proto je velmi významné provádět výběr herbicidu dle skutečné struktury a intenzity zaplevelení. Přitom není nezbytné posuzovat každý plevel samostatně, ale je možné vytvořit skupiny plevelů, proti nimž by měla být směřována ochrana. 
Tyto skupiny představují: 
a) chundelka metlice, 
b) svízel přítula, 
c) citlivé dvouděložné plevele, 
d) odolné dvouděložné plevele, 
e) pcháč oset,
f) oves hluchý,
g) pýr plazivý.

Chundelka metlice - Prakticky je možno volit od preemergentních aplikací přes časné postemergentní, podzimní postemergentní a jarní postemergentní aplikace. U preemergentních aplikací se jedná o přípravky na bázipendimethalinu, kombinace diflufenican + isoproturon a chlortoluronu, flufenacet, flumioxazin, prosulfocarb. Časně postemergentní aplikace využívají stejných účinných látek. Postemergentní aplikace na podzim a na jaře jsou reprezentovány v převážné míře herbicidy na bázi sulfonylmočovin, přičemž jen část sulfonylmočovin dosahuje spolehlivého účinku na chundelku v pokročilé fázi odnožování a sloupkování (iodosulfuron, sulfosulfuron, mesosulfuron-methyl). Pro postemergentní aplikace jsou rovněž využívány specifické přípravky určené téměř výhradně pro řešení trávovitých plevelů nebo přípravky na bázi chlorotoluronu a isoproturonu.

Svízel přítula - Proti svízeli účinkuje celá řada přípravků používaných na podzim preemergentně 
i postemergentně. Problémem podzimních aplikací je etapovité vzcházení svízele z větších hloubek, přičemž tato skutečnost výrazně omezuje reziduální působení herbicidů přes půdu. Pro jarní aplikace jsou pak využívány přípravky s širším spektrem účinnosti nebo přípravky speciální využívané do kombinací nebo pro opravná opatření po podzimních ošetřeních. Jedná se o přípravky na bázi fluroxypyru nebo MCPP.

Citlivé dvouděložné plevele - Jedná se především o skupinu brukvovitých plevelů, ptačinec, mák vlčí 
a heřmánkovité druhy. Obecně velmi dobrou účinností proti většině těchto druhů se vyznačují přípravky na bázi sulfonylmočovin a triazolpyrimidinů. Rozhodující část plevelů této skupiny je významně omezována působením růstových látek, jako je např. MCPA, 2,4 D, dicamba apod. 

Odolné dvouděložné plevele - Do této skupiny řadíme především violky, rozrazily, částečně také hluchavky. Tato skupina se v posledních letech rozšiřuje o některé druhy, které se v porostech obilnin rozšiřují, jako jsou zemědým, kakost maličký apod. Spolehlivých účinků je ve většině případů proti těmto druhům dosahováno pouze v časných růstových fázích. Ke spolehlivým variantám patří preemergentní a především časně postemergentní aplikace přípravků na bázi pendimethalinu nebo diflufenicanu. Velmi dobré účinnosti je obvykle dosahováno použitím kontaktních herbicidů (např. carfentrazone ethyl) v časných růstových fázích (do 2–4 listů). V pokročilejších růstových fázích se proti některým odolným druhům dobře uplatňují růstové látky typu MCPP, DP apod. v kombinacích s kontaktními herbicidy. Sulfonylmočoviny obecně vykazují nižší účinnost proti těmto druhům, avšak i zde se vyskytují výjimky, přičemž velmi dobrých výsledků je dosahováno s přípravky na bázi iodosulfuronu nebo metsulfuronu. 

Pcháč oset - Vzhledem k nutnosti dosažení hloubkového účinku na kořenové výběžky je nutné postupovat v ochraně systémově a ošetření provádět v době nejvyšší citlivosti, kterou je první polovina prodlužovacího růstu pcháče. Pro ochranu proti pcháči proto využíváme obvykle dvou zásahů, přičemž první je prováděn v době odnožování a řeší omezení konkurence časně vzcházejících rostlin pcháče. Druhý zásah je prováděn v době citlivé růstové fáze, která pak obvykle spadá do druhé poloviny sloupkování obilniny. Pro první termín ošetření se obvykle používají širokospektrální přípravky, které mimo jiné zajišťují účinnost i proti pcháči. Pro druhé speciální ošetření je vhodné využívat přípravky s vysokým hloubkovým účinkem na kořenové výběžky, přičemž nejlepších výsledků je dosahováno s růstovými látkami na bázi MCPA, 2,4 D, clopyralid a některými sulfonylmočovinami (např. metsulfuron-methyl).

Oves hluchý - Vysoké škodlivosti i rozšíření dosahuje oves hluchý především v jarních obilninách. V ochraně proti ovsu se v těchto případech využívají účinné látky fenoxaprop-ethyl, tralkoxydim a pinoxaden. V ozimých obilninách je výskyt obvykle nižší a nižší je také konkurenční schopnost ovsa. V takovém případě může být dobrých výsledků dosaženo i s použitím plných dávek přípravků na bázi iodosulfuronu nebo mesosulfuron-methylu. 

Pýr plazivý - Hloubkového účinku na vegetativní rozmnožovací orgány pýru je možné dosáhnout pouze aplikacemi neselektivních herbicidů (glyfosát, sulfosát) v meziporostním období nebo jejich předsklizňovými aplikacemi. Předsklizňové aplikace se provádějí 10–14 dní před očekávaným termínem sklizně, přičemž zrno by mělo mít vlhkost pod 30 %. Omezení konkurenčního působení pýru ještě v dané sezoně je pak možné u ozimé pšenice s použitím speciálních přípravků. 
Rezistence plevelů a antirezistentní strategie
Při opakovaném používání stejných přípravků existuje riziko vzniku rezistence, proto je třeba střídat přípravky s různým mechanizmem působení.
Monitoring plevelů
Vizuální hodnocení výskytu plevelných rostlin v období vzcházení a v průběhu vegetace.
Další prostředky na OR
Další prostředky na ochranu rostlin