Rostlinolékařský portál

Patogen není vázán jen na řepu, ale vyskytuje se i na příbuzných plevelech. Často je možné chorobu nalézt na zástupcích čeledi merlíkovitých.

Prvními příznaky napadení na listech jsou jednotlivé kruhové skvrny o průměru 3–5 mm s šedým středem a hnědým okrajem. Většinou jde o ohniskový počáteční výskyt na pozemku. Na nekrotizovaných skvrnách jsou vidět stromata jako malé černé tečky. Pokud trvá teplé a vlhké počasí, pokryjí se léze šedavým povlakem konidií. Malé skvrny se postupně slévají a posléze vytvářejí velké nekrotické plochy. Starší listy rychle odumírají a napadení pokračuje na mladších listech. Nejmladší listy nebývají nikdy napadeny.

Šíření onemocnění podporuje vlhké počasí a vyšší teploty, nejvhodnější podmínky pro šíření choroby jsou zpravidla v červenci a srpnu (průměr denních teplot pro optimální vývoj houby je asi 20–27 °C, ale houba může intenzivně růst již od 17 °C). Požadovanou vyšší vlhkost může zajistit i silnější ranní rosa, která pak v uzavřeném porostu ve spojení s půdní vlhkostí způsobí ovlhčení listů trvající až 16 hodin. Počátek napadení se předpokládá nejdříve za 5 týdnů po uzavření řádků u citlivých odrůd. U méně citlivých odrůd může být počátek napadení oddálen asi o 2 týdny. Průběh epidemie lze rozdělit na tři fáze. První stadium se týká horizontálního šíření v porostu z rostliny na rostlinu, které trvá za optimálních podmínek asi 2 až 4 týdny, než se houba rozšíří na všechny rostliny. Na horizontální šíření navazuje šíření vertikální z listu na list, přičemž míra poškození listové plochy v prvních dvou fázích epidemie zůstává pod 1 %. Třetí fáze, kdy dochází k plnému rozvoji epidemie a ničení listové plochy, se dá očekávat nejdříve za 4 až 5 týdnů od počátku epidemie.

Choroba se pravidelně vyskytuje na porostech cukrovky v teplejších oblastech pěstování. Šíření podporuje vlhké počasí a vyšší teploty. Nejvhodnější podmínky pro šíření choroby jsou zpravidla v červenci a srpnu. Rozsah zničení listové plochy může na konci vegetace dosáhnout až 60–70 %, přičemž se jedná výhradně o listy ze středního listového patra cukrovky. Ztráty na výnosu mohou dosahovat až 20–30 % a na cukernatosti 3–4 %.

V ČR jsou k usměrnění ochrany proti cerkosporové listové skvrnitosti řepy používán model Cer99 hodnotící průběh povětrnostních podmínek a stanovující na základě optimálních podmínek pro vývoj C. beticola potřebu ošetření nebo německý model IPS-Model Cercospora, který sleduje rozvoj napadení na listech v porostu a stanovuje prahy škodlivosti.

První prahová hodnota je míra napadení, kdy je na 5 listech ze 100 utržených z různých rostlin v porostu alespoň 1 skvrna (asi do 10. srpna). Tato hodnota odpovídá 5 % napadení porostu, což je nejvyšší akceptovatelná míra napadení. 
Druhá prahová hodnota je pak 40–50 listů ze 100 zjištěná po 15. srpnu. Pokud jsou tyto hodnoty dosaženy je potřeba aplikovat fungicid. Na základě vyhodnocení modelů založených na sledování příznivých podmínek pro rozvoj patogenu (např. Cer99) je vydána signalizace pokud se vyskytnou dva po sobě jdoucí příznivé dny.

Současné agrotechnické postupy používané pro pěstování a sklizeň cukrovky k šíření choroby spíše napomáhají. 
Je potřeba: 

• Neponechávat řepný chrást na povrchu pole, ale zapravit ho do půdy.
• Pěstovat cukrovku na stejném nebo blízkém poli až po několika letech. 
• V sortimentu odrůd před povolením jsou tolerantní odrůdy, které se dokáží s napadením vyrovnat samy, eventuálně za extrémně silného infekčního tlaku s minimální fungicidní ochranou. 

Důležitou prevencí je:

• Zařazování nehostitelských plodin do osevního sledu, jako je kukuřice, řepka, mák, brambory, luskoviny nebo oves.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

V 90. letech minulého století byla zjištěna rezistence C. beticola vůči účinné látce benomyl. Tato látka se ale v podmínkách ČR v cukrovce nepoužívá.

Agrotechnickými opatřeními je možné snížit nebezpečí vzniku epidemie, ale v současnosti v extrémně zúžených osevních sledech nestačí samy o sobě pro účinnou ochranu proti C. beticola obzvláště za podmínek pro silný výskyt choroby v sezoně. Chemická ochrana při správném použití vhodných fungicidů je schopná dosáhnout míry účinnosti okolo 80–90 %.