Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

roztočík široký
Polyphagotarsonemus latus

třída: pavoukovci (Arachnida) řád: sametkovci (Prostigmata) čeleď: roztočíkovití (Tarsonemidae)

Vědecká synonyma: Hemitarsonemus latus

EPPO kód: HEMTLA

Metodika IOR

Charakteristika
Hostitelské spektrum
V současné době je roztoč široký P. latus rozšířený po celém světě. Je to široce polyfágní druh a byl nalezen na rostlinných druzích patřících do více než 60 různých čeledí rostlin. Především v tropech a subtropech má velký počet hostitelů. V mírném podnebném pásu je to závažný škůdce zejména plodové zeleniny (lilkovité, tykvovité) a okrasných rostlin ve sklenících.
Popis
Fáze dospělce je charakteristická sexuálním dimorfismem, samci a samice se liší Dospělé samice P. latus jsou malé, ca (160–)200 µm velké a ve srovnání se samci jej jejich tělo oválnější. Obecně lze rozlišit čtyři části těla. Na hřbetní straně samic se na rozdíl od samců nachází 9 párů štětin, zatímco na břišní straně pouze 7 párů. Podobně jako samci mají samice 4 páry nohou. Samci jsou rovněž velmi malí, měří (110–)140(–175) ×75( –95) μm. Tělo dospělce tvoří pět částí. Na hřbetní straně samců se nachází 10 párů štětin, zatímco na břišní straně pouze 6 párů. Dospělci – samci roztočíka mají 4 páry nohou. První tři páry jsou tvořeny z 5 článků, čtvrtý pár tvoří pouze 4 články. 
Vajíčka Jsou oválná, podlouhlá a vyvýšená, pokrytá asi 30 bílými tečkami ve tvaru malých výčnělků, což je charakteristický poznávací znak. Rozměry vajíček jsou (90–)100 × 60(–70) μm. 
Larvy jsou velké (120–)140 ×70 μm. U larev neexistuje pohlavní dimorfismus, samci samice jsou stejně velcí. Tělo larvy tvoří tři části. Na hřbetní straně mají 8 párů štětin a na břišní straně 7 párů, larvy mají tři páry noh, dva páry více méně vpředu a jeden vzadu. Na hřbetní straně mají charakteristické tři tmavé čáry. 
Nymfy Jsou posledním vývojovým stádiem, než se z roztočíků stanou dospělci. Nymfy jsou eliptické, v průměru 120(–165) × 75(–85) μm velké. Oba konce těla jsou víceméně zašpičatělé. Podobně jako u larev tělo nymfy tvoří tři dobře definované části. Na břišní straně těla se nachází pět párů štětin. Nymf mají čtyři páry nohou, které jsou pevně přitisknuté k tělu a uzavřeny v kutikule do doby, než roztočík dosáhne fáze dospělce. Tmavé linie rozdělující hřbetní kutikulu zmizí na začátku svlékání při roztažení kutikuly.
Příznaky poškození
Na spodní straně listů jsou drobní roztoči, kteří si nepředou pavučinky. 
Příznaky napadení se u různých rostlin liší. K poškození rostlin dochází během krátké doby. Po napadení dochází k barevným změnám rostlin. Napadené plody jsou zdeformované nebo se nevyvíjejí. Silně napadené plody opadávají. Listy napadených rostlin jsou zakrslé a zdeformované, žloutnou, hnědnou a později bronzovatí. Vrcholové listy se svinují, napadené starší listy svinují okraje, listy jsou tuhé a křehké. Napadené květy jsou zkroucené a nevybarvené. Výnos napadených rostlin je výrazně snížen. Příznaky napadení zůstávají na rostlinách viditelné po dlouhou dobu.
Životní cyklus
Generační doba roztočíka je krátká, vývoj od vajíčka po dospělce je velmi rychlý. Délka vývoje závisí na teplotě, při teplotě 25 °C trvá vývoj samců i samic v průměru 4,1 dne. Délka života dospělých samic je v průměru 11,4 a samců 15,3 dní. Každá samice naklade během života asi 25–40 vajíček. Vajíčka jsou kladena většinou vedle listových žilek na horní stranu listů, něžných stonků, plodů, květních stopek a květů.  
Z vajíček se líhnou larvy, které prochází třemi klidovými stadii (instary) a nakonec se z nich stávají dospělci. Poměr samců a samic je nejčastěji 1:4, ale může se měnit, v suchých podmínkách mnoho samic nedosáhne dospělosti a samci jsou potom hojnější. Rozmnožování je parthenogenetické, oplozené samice kladou celkem asi 40 vajíček, ze kterých se líhnou samci i samice. Neoplozené samice jsou méně plodné (kladou průměrně pouze 8 vajíček), z vajíček neoplozených samic se líhnou pouze samci. K zachování populace se však mohou pářit s vlastními potomky a produkovat opět samičí potomstvo.
Způsoby šíření
Roztočík široký se šíří různými způsoby. Na krátké vzdálenosti se šíří aktivně rozlézáním, na větší vzdálenosti pasivně větrem nebo lidmi, na oděvu nebo pomocí infikované sadby, Dále se šíří také pomocí hmyzu žijícího na rostlinách (např. molic Bemisia tabaci, B. argentifoliiTrialeurodes vaporariorum), vzácněji i jiných druhů, jako jsou třásněnky nebo mšice Myzus persicae.
Hospodářský význam
Roztočík široký patří mezi nejvýznamnější škůdce hospodářských i okrasných rostlin na polích a ve sklenících. Jedná se o kosmopolitně rozšířený druh, napadající široké spektrum rostlin.
Díky vysokému reprodukčnímu potenciálu může ve velmi krátké době dosáhnout škodlivých hustot.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Pravidelné a časté vizuální sledování přítomnosti dospělců prohlídkou vrcholů rostlin, poupat, květů a mladých plodů, úžlabí a horní strany listů.
Prognóza výskytu
Dle tendence výskytu a vývojového stadia škůdce.
Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti
Nejsou v ČR stanoveny. 
Ošetřuje se neprodleně při zjištění výskytu.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Využití souboru dostupných preventivních i kurativních opatření: 
  • likvidace posklizňových rostlinných zbytků a plevelných živných rostlin v okolí produkce (ve kterých mohou přežívat vývojová stadia roztočíka) zapravením, odlklizením a spálením,  
  • desinsekce skleníků/foliovníků po ukončení /před zahájením sezóny (dle možnosti) nebo vymrznutí skleníků/fóliovníků (dle možnosti), 
  • pečlivá kontrola nakoupené sadby (optimálně dočasná „karanténa“),  
  • výsadba zdravé sadby prosté škůdců a chorob, 
  • včasná detekce škůdce pravidelně prováděnými vizuálními kontrolami (barevné a tvarové změny),  
  • průběžná likvidace napadených rostlinných částí (listy, květy a plody) a rostlin, 
  • vytváření optimálních podmínek zvýhodňujících užitečné organismy (optimální teplota a relativní vlhkost vzduchu).
Podpora predátorů a parazitoidů. Přirozenými nepřáteli jsou ploštice rodu Orius a zlatoočka Chrysoperla carnea.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství. 
K biologické ochraně se v zahraničí používají jiné druhy dravých roztočů jako Neoseiulus cucumeris, Neoseiulus barkeriAmblyseius ovalis.
Chemická ochrana rostlin
Z důvodu obsahu reziduí pesticidů a nutného dodržení ochranných lhůt je aplikace chemických přípravků na ochranu rostlin ve sklenících a fóliovnících problematická.  
K chemické ochraně se v zahraničí používány přípravky na bázi síry a chinomethionatu..
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence škůdce a antirezistentní strategie
Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.
Hodnocení účinnosti ochrany
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.