Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

zavíječ kukuřičný
Ostrinia nubilalis

třída: hmyz (Insecta) řád: motýli (Lepidoptera) čeleď: travaříkovití (Crambidae)

Vědecká synonyma: Botys silacealis, Pyrausta nubilalis

EPPO kód: PYRUNU

Metodika IOR

Charakteristika druhu
Hostitelské spektrum
Zavíječ kukuřičný má dva biotypy, které se liší spektrem hostitelských rostlin a strukturou sexuálního feromonu. Jeden z biotypů žije výhradně na kukuřici, druhý biotyp na dvouděložných rostlinách. Nejvýznamnější je na kukuřici. Dále: konopí, proso, slunečnice, chmel, paprika, jabloně, širokolisté plevele (lebedy, merlíky, pelyňky, rdesna a kopřivy).  
Je známo, že v mnoha případech se populace zavíječe napadajícího chmel líhne časově rozdílně než v případě kukuřice. Je to dáno genetickými a biochemickými rozdíly obou těchto populací. Některé populace z kukuřice nenapadají chmel, existují však také populace, které se přechodně i pravidelně mohou vyskytovat jak na chmelu, tak i na kukuřici. 
Hostitelským spektrem biotypu škodícího na slunečnici jsou dvouděložné rostliny.
Popis škůdce
Dospělec má rozpětí křídel 27–32 mm. Samec je menší, štíhlejší, tmavšího zbarvení. Jeho přední křídlo je až skořicově hnědé s příčnou žlutou páskou, při vnějším okraji s 5 až 6 čípkovitými skvrnkami. Zadní křídlo je šedé se světlou kresbou a širším středovým žlutým pruhem. Zadeček je hnědý, delší a štíhlejší, špičatě zakončený, vždy přesahuje křídla. Samičí přední křídlo je okrově žluté s dvěma příčnými tmavšími zubatými čarami. Zadní křídlo je slámově žluté s tmavším kořenem, střední čárou a páskou před lemem. Na rubu křídel je tmavší neostrá kresba jakoby rozmazaná. Zadeček, který je tupě zakončený, je světle šedavě hnědý a nepřesahuje křídla.
Vajíčka jsou 1,0×0,75 mm veliká, oválná, zploštělá, smetanové barvy. 
Housenka je řídce ochlupená, světle hnědého až načervenale šedého zbarvení. Dorůstá délky 20–25 mm. Hlava je hnědočerná, předohruď a anální štítek jsou hnědožluté. Středem hřbetu prochází typicky tmavý pruh. Každý tergit tělního článku má příčnou řadu 4 větších terčků opatřených štětinou a 2 menších tmavých terčíků.
Kukla je mahagonově hnědá, 13–17 mm dlouhá, zakončená čtyřmi háčky na kremasteru.
Možnost záměny škůdce
Imago zavíječe kukuřičného lze zaměnit s podobnými druhy zavíječů, jako je: z. kopřivový (Pleuroptya ruralis), z. slámový (Sitochroa verticalis), zavíječi Paratalanta hyalinalisMecyna flavalis. Záměna je pravděpodobnější u samice zavíječe kukuřičného. Všechny druhy jsou aktivní v noci a mohou přiletět na světlo.
Z. kopřivový (Pleuroptya ruralis) – rozpětí 26–40 mm, základní barva okrově žlutá až bělavá, na určitých světelných podmínek je na křídlech možno pozorovat perleťový odlesk, hlavní hostitelskou rostlinou je kopřiva.
Z. slámový (Sitochroa verticalis) – rozpětí kolem 24–28 mm, základní barva okrově žlutá, na předních křídlech jemné rozdíly oproti z. kukuřičnému, spodní křídla z. slámového výraznější.  
Zavíječ Paratalanta hyalinalis – rozpětí 28–35 mm, základní barva okrově žlutá, drobné rozdíly jsou v kresbě na předních křídlech motýlů. 
Zavíječ Mecyna flavalis – rozpětí 25–29 mm základní barva okrově žlutá, chybí tmavší skvrna při předním okraji předního křídla. 
Mimo housenek zavíječe kukuřičného lze na kukuřici nalézt housenky můry bavlníkové (Helicoverpa armigera). Jedná se o teplomilný druh škůdce, který migruje na území ČR pouze v některých letech, většinou pouze na území Moravy. Housenky mají základní zbarvení velmi variabilní, jsou žlutozelené až tmavofialové na hřbetě se 3 tmavšími podélnými páskami. Vyžírají zrna v palicích a nevžírají se dovnitř stébel jako housenky zavíječe. 
Na slunečnici lze nalézt i housenky z. slunečnicového (Homeosoma nebulellum). Jedná se o teplomilný druh škůdce. Housenky z. slunečnicového se odlišují od housenek z. kukuřičného nazelenalou barvou, se třemi podélnými tmavšími pásy na hřbetě a bocích.
Příznaky poškození
kukuřice
Housenky vyžírají dřeň lodyh, vřetena kukuřičných palic a zrna v palicích. Ve stéblech a v listenech palic jsou kruhovité otvory po žíru housenek, obvykle se shluky drti a trusu. Při silném poškození stébla dochází k jeho zlomení. Nejprve se lámou laty, později stébla nad nebo pod palicí. Před sklizní jsou na podélném řezu stéblem chodbičky o průměru 3,6–4 mm po žíru housenek, obvykle s housenkou v bazální části stébla. 
Místa poškozená housenkami jsou přednostně infikována houbovými patogeny, nejčastěji rodu Fusarium. Příznaky napadení patogeny rodu Fusarium jsou v okolí poškozených zrn, která kopírují požerovou cestičku housenky. 
chmel
Housenky vyžírají chodbičky uvnitř chmelové révy. Kruhovité otvory do chodeb se nachází převážně v místě úponu listů. Vstup do těchto chodeb je zpravidla na povrchu uzavřen drtí a trusem. Napadením se zpomaluje růst keře, listy žloutnou, zasychají a opadají, hlávky jsou drobnější, žloutnou a později mohou červenat. Předčasně dozrávají, nejsou uzavřené a za větru opadávají. Po sklizni chmele se housenky mohou nacházet rovněž ve zbytcích révy 0,5–0,7 m nad povrchem půdy. Může docházet i k lámání a spadávání napadených rostlin po zavěšování na vodící dráhu. 
slunečnice
Housenka se zpočátku prožírá stonkem a může způsobit jeho zlomení, a tím zvyšuje předsklizňové ztráty. V období kvetení poškozuje květ, později i nažky.
Životní cyklus
​Přezimují dorostlé housenky ukryté ve spodních částech stébel kukuřice tj. v posklizňových zbytcích a v lodyhách různých rostlin v dutinkách, jež před příchodem zimy izolují od ostatní chodbičky zátkou z jemné drtě. Na jaře, když průměrná teplota dosahuje 15–16 °C, se začínají kuklit. Bývá to zpravidla koncem května. Před zakuklením vyžírá housenka ve stěně lodyhy okrouhlé okénko, kterým později vylézá vylíhlý motýl. Vývoj kukly trvá průměrně 14 dní, v závislosti na podmínkách prostředí 10–25 dní. Na počátku líhnutí imag převládají samci, před maximem letu dojde zpravidla k vyrovnání pohlaví, případně začíná mírná převaha samic. Dospělci létají od června do začátku září a postupně kladou vajíčka. Hromadný let obvykle nastává od poslední dekády června do počátku srpna s jedním maximem v první polovině a druhým ve druhé polovině července. Oplodněné samice kladou vajíčka převážně na spodní stranu listů ve skupinkách, které jsou tvořeny průměrně 15–30 vajíčky. Jedna samička může vyklást za život 250–350 vajíček. Snůšky s čerstvě vykladenými vajíčky jsou bílé, opalizující a průsvitné. Vajíčka se ve snůšce částečně překrývají, podobně jako rybí šupiny. Ve vajíčkách krátce před líhnutím prosvítá černá hlavička housenky.
Čerstvě vylíhlé housenky se zprvu živí skořápkou vajíčka. Na kukuřici skeletují listy, později způsobují okénkování na listech. Následně se rozlézají po celé rostlině, napadají ještě nerozvinuté vrcholové listy, zalézají do listových pochev. Větší housenky vnikají do středního žebra listu a do stébla. Další vývojové stupně housenek se živí uvnitř stébla. Housenky vyšších vývojových stupňů poškozují palice. V polních podmínkách přežije na kukuřici jen asi 20 % vylíhlých housenek. U chmele se čerstvě vylíhlé housenky zprvu živí skořápkou vajíčka, později se vžírají do chmelových rév.  U slunečnice se vylíhlé housenky prožírají do všech částí rostliny. 
V našich podmínkách má zavíječ kukuřičný 1 generaci v roce. Od jižního Slovenska na jih se vyskytuje částečná druhá generace, dále na jih generace dvě.
Hospodářský význam
​Škodí pouze housenky. Přímé škody způsobují na kukuřici svým žírem, čímž snižují výnosy a kvalitu rostlinných produktů. Kromě snížení hmotnosti zrna z hektaru se na ztrátách podílí zvýšená lámavost stébel. Porosty silně poškozené urychleně dozrávají a mají obvykle nižší vlhkost sklizeného zrna než porosty bez napadení. V našich podmínkách dochází ke ztrátám na výnosu, které jsou ekonomicky významné již při napadení více než 50 % rostlin v porostu. Při průměrném stupni výskytu zavíječe dosahují ztráty na výnosu zrna bez ošetření proti zavíječi 10 až 15 %, výjimečně až 25 %. 
Nepřímé škody housenky způsobují vytvářením vstupních brán houbovým patogenům obzvláště rodu Fusarium, které produkují mykotoxiny. 
V posledních 10 letech se škodlivost zavíječe kukuřičného významně zvýšila na celém území ČR. Na rozšíření jeho škodlivosti do nových regionů a na zvýšení jeho hospodářského významu se podílí řada faktorů, mezi které patří: nárůst podílu plochy kukuřice na zrno, změny v technologii zpracování půdy, zejména minimalizace zpracování půdy, vysoký podíl kukuřice v osevních postupech a nové ranější hybridy kukuřice často s nižší polní odolností vůči zavíječi. V letech s vlhkým srpnem a zářím bývají ztráty způsobené zavíječem nižší vlivem vyšší schopnosti kompenzace než v letech suchých (pozitivní vliv zavlažování).
chmel
Minoritní škůdce chmele. V ČR jsou škody na chmelu známy již od roku 1850. Do konce 20. století byla jeho škodlivost na chmelu zaznamenávána pouze ojediněle. Na začátku nového milénia byly ale opakovaně zjištěny škodlivé výskyty v žatecké chmelařské oblasti a to ve chmelnicích v sousedství porostů kukuřice, jež byla opakovaně pěstována na jednom pozemku po dobu několika let. Škodlivost zavíječe lze pozorovat na česačce, kde může při silnějším výskytu docházet k lámání a spadávání napadených rostlin po zavěšování na vodící dráhu. Škodí pouze housenky. 
slunečnice
Ve slunečnici dosud málo rozšířený škůdce. Vyskytuje se pouze v místech velké koncentrace slunečnice, kde se používá minimální zpracování půdy.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Základní monitoring letové aktivity zavíječe kukuřičného se provádí pomocí světelných lapačů. Průběh letu zavíječe ze sítě světelných lapačů je pravidelně aktualizován na webových stránkách ÚKZÚZ. Mezi roky je značně proměnlivý kalendářní termín jak pro počátek, tak pro vrchol letu. 
kukuřice
Monitorování zavíječe kukuřičného pomocí komerčně dostupných feromonových lapáků je pro populace v ČR nespolehlivé a nelze je pro praxi doporučit.   
Sledování vajíček v porostech se provádí na základě výsledků monitoringu letové aktivity imag. Zjišťuje se počet snůšek vajíček v průměru na 10 rostlin za týden po zjištění prvního výskytu dospělců ve světelných lapačích v daném regionu.
chmel:  
Především na chmelnicích sousedících s kukuřičným polem doporučujeme monitorovat vizuálně ve výšce 1,8 a 2,0 m symptomy poškození. V 7 až 10 denních intervalech kontrolujeme výskyt chodbiček na místě úponu révových listů na 100 rostlinách v okrajových řadách sousedících s kukuřičným polem. S kontrolou začínáme od počátku květu.

Nepřímé metody monitoringu
Dříve doporučovaná suma efektivních teplot 500 °C pro počátek výskytu vajíček je pouze orientační a málo spolehlivá. 
Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti

kukuřice
Orientační práh škodlivosti pro zavíječe kukuřičného je 5 a více snůšek na 10 rostlin – pouze orientační. Vzhledem k tomu, že se snůšky vajíček v porostu špatně hledají a v rámci velkých pozemků mají značně nerovnoměrný výskyt je vhodnější o strategii ochrany vůči zavíječi rozhodovat podle stupně poškození porostů v podniku nebo v regionu v předchozím roce. 
chmel
Více než 10 chodbiček na 100 rostlinách.
slunečnice
Není stanoven. 
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Dodržování osevních postupů. Pěstování kukuřice po kukuřici, ale i pěstování kukuřice v bezprostředním sousedství ploch, kde byla kukuřice v minulém roce, vede k uchování stejné nebo vyšší populační hustoty zavíječe na dané lokalitě. Pokud nelze tuto první podmínku dodržet, je třeba počítat s komplexem dalších opatření proti zavíječi. Neponechávat nesklizenou slámu na poli přes zimu. Pro redukci výskytu je třeba místo minimalizace zpracování půdy provádět hlubokou orbu. Nejvýznamnější redukce populace zavíječe se dosáhne v kombinaci orby s dokonalým rozdrcením posklizňových zbytků. Zejména stébla je nutno rozřezat na malé kousky a rozdrtit je tak, aby v nich housenka nemohla vyhlodat komůrku pro přezimování. Při drcení posklizňových zbytků je současně převážná většina housenek mechanicky zničena. Drcení je nutno provést co nejdříve po sklizni, neboť po sklizni báze uříznuté rostliny vysychá a housenky se přesunují ve stéble blíže k povrchu půdy nebo až pod povrch půdy. Co nejnižší výška strniště je další významnou zásadou ochrany vůči zavíječi. Přes všechna doporučovaná agrotechnická opatření je zpravidla nutné pro zabránění škod používat další přímé metody ochrany vůči zavíječi. 
kukuřice
Jednou z dalších preventivních metod je i volba vhodné odrůdy (hybridu) s ohledem na lokalitu, účel pěstování, číslu FAO aj. Nové ranější hybridy kukuřice mají často nižší polní odolnost vůči zavíječi. 
Další alternativou v pěstování je využití geneticky modifikovaných hybridů kukuřice tzv. Bt-kukuřice, která je rezistentní vůči konkrétním škůdcům. Tyto rostliny mají do svého genomu vložen gen z bakterie Bacillus thuringiensis (Bt), díky kterému buňky kukuřice vytrvale syntetizují delta endotoxin. Hmyz, který pozře pletivo s tímto toxinem, postupně snižuje příjem potravy a během několika hodin až dnů hyne. Bt-kukuřice je dosud nejúčinnější metodou ochrany proti zavíječi kukuřičnému. Pěstování Bt-kukuřice umožňuje významně snížit narůstající spotřebu syntetických pesticidů. Delta endotoxin není toxický pro necílové skupiny škůdců a je zcela neškodný pro obratlovce, včetně člověka. Výsledky výzkumu prokázaly, že pěstování Bt-kukuřice nepřináší rizika pro biodiverzitu agroekosystémů, nemá negativní vliv na přirozené nepřátele škůdců, na včely nebo jejich produkty. Jisté komplikace při pěstování Bt-kukuřice mohou přinášet nezbytná prevence rizik selekce rezistentních populací zavíječe vůči Bt-toxinu (povinná opatření jako součást technologie pěstování Bt-plodin) a povinné dodržování zásad koexistence porostů Bt-plodin a ostatních porostů těchto plodin (netransgenních).
Z polyfágních predátorů se na regulaci vajíček a housenek zavíječe kukuřičného podílejí zejména slunéčka, zlatoočky a dravé ploštice. Ze specifických parazitoidů jsou nejvýznamnější přirozeně se vyskytující blanokřídlí vaječní parazitoidi drobněnky rodu Trichogramma, a zejména kuklice z řádu dvoukřídlých rodu Lydella (čeleď Tachinidae).
chmel
Úklid chmelnice po sklizni.
slunečnice
Pěstování tzv. panceřových odrůd slunečnice zabraňuje poškození nažek.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
Z polyfágních predátorů se na regulaci vajíček a housenek zavíječe kukuřičného podílejí zejména slunéčka, zlatoočky a dravé ploštice. Ze specifických parazitoidů jsou nejvýznamnější přirozeně se vyskytující blanokřídlí vaječní parazitoidi drobněnky rodu Trichogramma, a zejména kuklice z řádu dvoukřídlých rodu Lydella (čeleď Tachinidae).
Biologická ochrana je možná buď přípravky na bázi Bacillus thuringiensis spp. kurstaki nebo přípravky na bázi vaječných parazitoidů. Oba typy přípravků jsou selektivní k přirozeným nepřátelům škůdců.
Přípravky na bázi Bacillus thuringiensis spp. kurstaki  účinkují selektivně na housenky motýlů, aplikují se postřikem obdobně jako chemické prostředky. Vzhledem k rozvleklému líhnutí housenek zavíječe jsou obvykle nutné 2 aplikace. Aktivní složkou je parasporální bílkovinný krystal delta endotoxin. Ten se aktivuje ve střevě housenky a rozpojuje buňky střevního epitelu. Účinkuje na larvy citlivých druhů hmyzu jako požerový jed. K endotoxinu jsou nejcitlivější larvy 1. a 2. instaru. Endotoxin na vajíčka ani na dospělce neúčinkuje. 
Povoleno je použití vaječných parazitoidů rodu Trichogramma (drobněnky), samičky aktivně vyhledávají vajíčka zavíječe. Kapsle s kuklami parazitoidů se aplikují ručně v období počátku kladení vajíček zavíječe. Protože biologický materiál lze pouze krátkodobě (do 48 hodin) přeskladnit, je přípravek dodáván v termínu aplikace. Při výskytu prvních vykladených snůšek se signalizuje termín aplikace přípravků na bázi Trichogramma. Účinnost parazitace drobněnkami je dostatečná pouze na čerstvě vykladená vajíčka. Drobněnky kladou svá vajíčka do vajíček hostitelských druhů motýlů, kde probíhá celý jejich vývoj, čímž dochází k redukci líhnutí housenek. V jednom roce může dojít v porostu k vývoji několika generací drobněnek, takže ochrana pokrývá delší období kladení vajíček. Některé z preparátů je nutno aplikovat 2×. Distributor přípravku sleduje termíny líhnutí motýlů a podle toho dodává přípravek pěstitelům nebo zajišťuje aplikaci přípravku.
Chemická ochrana rostlin
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence škůdce a antirezistentní strategie
Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.