Rostlinolékařský portál

Živnými rostlinami jsou volně rostoucí leknín bílý (Nymphaea alba) a stulík žlutý (Nuphar lutea) a z okrasných rostlin hybridní kultivary leknínů (Nymphaea x hybrida).

Bázlivec leknínový je drobný brouk, délka těla 6–8 mm. Tělo je žlutohnědé až světle hnědé, krovky jsou tmavě hnědé až černé se světlejším okrajem. Nohy jsou světle hnědé s tmavými klouby. Tykadla jsou žlutočerná, dlouhá a tenká, tvořená 11 články. 
Vajíčka jsou kulovitého tvaru, zpočátku světle okrově až žlutě zbarvená, později smetanově bílá. Jsou kladena ve skupinách. 
Larvy dosahují velikosti přibližně 9,5–10,5 mm, břišní strana je okrově žlutá, na hřbetní straně jsou příčné černé pruhy, později hnědočerné až černé a lesklé zbarvení převládá na celé hřbetní straně. Nohy a hlava jsou rovněž černé. Tykadla jsou tvořená dvěma články. Bazální je velký a cylindrického tvaru, apikální je kónický. Během vývoje procházejí larvy třemi vývojovými stadii. 
Kukly jsou oranžovohnědé a asi 6–8 mm velké.

Existují dvě biologické rasy, americká – která je polyfágní. Brouci se živí také šťovíkem koňským (Rumex hydrolapathum) a rdesnem obojživelným (Polygonum amphibium) a kladou vajíčka na tu živnou rostlinu, na které se vyvíjeli jako larvy a evropská, monofágní, se živí pouze leknínem a stulíkem, tedy rostlinami z čeledi leknínovité (Nymphaeaceae). 
Dle jiných zdrojů existuje tzv. G. nymphaea – komplex, zahrnující morfologicky téměř stejné druhy. G. aquatica je polyfágní, G. sagittariae se živí šípatkaou střelolistou (Sagittaria sagittifolia) a G. kersrtensi se živí mochnou bahenní (Potentilla palustris) a příp. dalšími druhy.

Okénkování, hluboké a dlouhé chodbovité požerky nepravidelného tvaru na listech, někdy požerky i na poupatech a květech. Poškozené listy mohou být sekundárně napadány houbovými nebo bakteriálními patogeny a zahnívají.

Přezimují dospělci na chráněných místech, ve zbytcích rostlin nebo pod kůrou stromů na březích vodních ploch a na jaře po oteplení vylézají. Brouci se líhnou v polovině května až do konce června. Samičky kladou vajíčka ve skupinách po 6–15 kusech na horní stranu listů leknínů a stulíků. Období kladení trvá 10–20 dní, během kterého může naklást celkem až 120 vajíček a následně hynou. Larvy se z vajíček líhnou zpravidla do týdne po nakladení a žijí rovněž na horní straně listů, kde se i kuklí. Vajíčka a larvy jsou schopné krátkodobě přežít i ponoření listů. Larvy jsou schopné se udržet na povrchu hladiny, při ponoření pod hladinu hynou. Brouci se z kukel líhnou asi za tři týdny. Druhá generace brouků se na rostlinách objevuje v srpnu, někdy ještě počátkem září a páří se do konce září. Brouci druhé generace kladou vajíčka až v příštím roce. Dospělci obou generací, tj. jarní a letní generace v polovině září opouštějí živné rostliny, aby vyhledali místo k přezimování. Bázlivec leknínový má dvě generace ročně. Celý vývoj trvá asi 30–40 dnů.

Běžný, rozšířený druh. Škodlivé výskyty jsou vzácné.  
Pěstované rostliny s poškozenými listy mají sníženou estetickou hodnotu a nejsou tržně realizovatelné. V Severní Americe byl experimentálně testován jako bioagens proti vodním plevelným rostlinám kotvici plovoucí (Trapa natans) a kypreji vrbici (Lythrum salicaria).

Bázlivec leknínový je původně evropský druh. Byl uměle introdukován do Severní Ameriky jako potenciální bioagens.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu ke zjištění prvních příznaků poškození škůdci (poškozených listů). 
Vizuální monitoring výskytu dospělců na rostlinách.

Dle tendence výskytu v předchozím roce (letech).

Nejsou stanoveny.

Využití souboru dostupných preventivních (agrotechnických) i kurativních opatření (fyzikální, biologické a chemické metody ochrany): 

• Odstranění odumřelých částí rostlin v břehových porostech, kde brouci přezimují.
• Včasná detekce škůdce.
• Odstranění a následná likvidace napadených listů.
• Podpora predátorů a parazitoidů.

• Ruční sběr larev, kukel a brouků (proveditelné pouze na malých vodních plochách – okrasné nádrže, zahradní nádrže, koupací jezírka apod.), mechanické odstranění jedinců tlakovým vodním proudem.

Ochrana proti tomuto škůdci je problematická, protože použití chemických přípravků na vodních plochách je z ekotoxikologického hlediska nemožné, aby nedošlo k ohrožení vodních organismů. Ošetření je možné pouze v produkčních pěstírnách.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou. Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.