Rostlinolékařský portál

Bílá hniloba je typicky polyfágní, tzn. že je schopna napadat prakticky všechny pěstované, plevelné i volně rostoucí rostliny, ze zeleniny především salát, polníček, mrkev, petržel, rajčata, papriku, okurky, zelí, čekanku, fazol a hrách.

Projevuje se jako měkká, rychle se rozšiřující hniloba, při které jsou napadená pletiva pokryta bílým vatovitým pletivem, v němž se vytvářejí různě veliká (až 1 cm), kulovitá černá sklerocia.
V případě paprik bývají napaden stonky i plody. Patogen může kolonizovat rány po řezu, starší listy či části rostlin, které přichází do kontaktu s půdou. Na sadbových porostech se mohou tvořit vlhké léze.

Původce bílé hniloby přetrvává v půdě ve formě sklerocií, která si v půdě zachovávají životaschopnost 10 a více let, popř. i mycelia na napadených rostlinných zbytcích. Za vhodných podmínek se na sklerociích vytvářejí plodničky (apothecia) s vřecky a askosporami, které jsou do prostředí roznášeny vzdušnými proudy. Tvorba apothecií a uvolňování askospor je podporováno teplotou vzduchu 20–25 °C a relativní vlhkostí 80–90 %.

Bílá hniloba způsobuje škody u řady druhů zeleniny a to jak v průběhu vegetace, tak v průběhu skladování.

Výskyt bílé hniloby podporuje vyšší vlhkost a střídání teplot.

• Osevní postup s minimálně pětiletým odstupem pěstování hostitelských rostlin. 
• Napadené rostliny je třeba včas odstraňovat. 
• Skladovat jen mechanicky neporušené a fyziologicky nepřezrálé produkty a to v čistých a vydesinfikovaných skladech s teplotou 0 až 2 °C a za optimální vlhkostí vzduchu (85 až 95 %).
• Optimální hnojení dusíkem.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky přípravků na bázi antagonistických hub Coniothyrium spp., Clonostachys spp. nebo Trichoderma spp. z bakterií např. rod Bacillus spp. nebo Pseudomonas spp.
Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic do půdy nebo namáčením kořenů do roztoku přípravku. Některé z nich lze použít i v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu několika dní.

Chemické ošetření v době výskytu bývá již neúčinné. Je nutné použít přípravků se systémovým účinkem.