Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

stolbur bramboru
Potato stolbur phytoplasma

třída: Mollicutes řád: Acholeplasmatales čeleď: Acholeplasmataceae

Vědecká synonyma: Candidatus Phytoplasma solani, Grapevine bois noir phytoplasma, Maize redness phytoplasma, Potato stolbur phytoplasma, Stolbur phytoplasma

EPPO kód: PHYPSO, PHYP10

Hostitelské spektrum
Potato stolbur phytoplasma napadá rostliny čeledi lilkovitých (45 druhů). Hlavními hospodářsky významnými hostiteli jsou brambor, rajče, paprika a lilek. Stolbur má však širší okruh hostitelů, přinejmenším 16 dalších dru­hů v šesti rodech je náchylných, včetně plevelů ze složnokvětých a svlačcovitých (svlačec rolní), bobovitých (jetel), kokoticovitých (kokotice), lilkovitých (durman, rulík zlomocný) aj. Nověji jsou zde řazeny rostliny z čeledi miříkovitých (mrkev, celer), cukrovka a vinná réva.
Provádění ochranných opatření
Rizika škodlivého výskytu stolburu vznikají hlavně v teplých nížinných oblastech pěstování jeho hostitelských plodin. Zvláště zde je důležité dodržovat následující zásady ochrany proti této chorobě : 
  • Hubit svlačec rolní jako hlavní rezervoárovou rostlinu, tvořící přirozená ohniska nákazy, a jiné plevele, na nichž se tato fytoplazma vyskytuje. Důležitá je rovněž likvidace posklizňových zbytků napadených porostů. 
  • Hubit křísy jako přenašeče stolburu, a to insekticidními postřiky pokud možno okamžitě po každém náletu na porosty rajčete a papriky. K prvním masovým náletům křísů obyčejně dochází po první seči vojtěšky, popř. dalších jetelovin, které bývají častým místem výskytu křísů. V blízkosti těchto porostů se rovněž rajče ani papriku nedoporučuje pěstovat. 
  • Dodržovat správné agrotechnické zásady při pěstování rostlin (struktura půdy, výživa, porosty bez plevelů, optimální vláhový režim), aby období od případného napadení rostlin fytoplazmou stolburu do projevu příznaků choroby (inkubační doba) bylo co nejdelší a nedocházelo k druhotným infekcím. 
  • Vysazovat úředně uznanou sadbu bramboru a při výsadbě se vyhnout blízkosti porostů hostitelských rostlin fytoplazmy stolburu.
Příznaky napadení
První příznaky onemocnění se objevují obyčejně až v druhé polovině léta. Při napadení v raných vývojových fázích dojde k velkým ztrátám na výnosech. Na počátku infekce dochází k barevným změnám horních listů, které se zbarvují do žluta, fialova, případně červena a lžícovitě se svinují podél hlavní žilky, podobně jako je tomu u virové svinutky. Z úžlabí listů vyrůstají výhonky v ostrém úhlu proti hlavnímu stonku, mohou se zde tvořit vzdušné hlízky a stolony. V krčkové části stonku dochází k nekrotizaci parenchymu a lýka. Rostliny jsou zakrslé, mají zkrácená internodia a metlovatí. Silně napadené rostliny postupně vadnou a odumírají. Korunní plátky zelenají a jednotlivé květní části se redukují. Hlízy jsou malé, gumovité a zavadlé, při skladování jsou náchylné k hnilobám. Napadené hlízy vytvářejí mnoho slabých, tenkých (nitkovitých ) klíčků. 
Příznaky na rajčeti 
U rostlin rajčete dochází k zkracování internodií a redukci všech orgánů, je potlačený růst vegetačního vrcholu, projevuje se zvýšené vyrůstání výhonků v úžlabí listů, čímž vzniká metlovitost a růžicovité nahromadění listů. Listy se podél střední žilky stáčejí nahoru, mají antokyanové zbarvení, jsou malé a předčasně vadnou. Ve zvýšené míře se vytvářejí adventivní kořínky. Květy zůstávají abnormálně vzpřímené, okvětní plátky jsou zelené, kalich může být slabě fialový, kališní lístky srostlé a kalich zvětšený. Jednotlivé květy mohou být sterilní. Plody dozrávají pomalu, špatně se vybarvují, jsou drobné, zasychají a jsou bez chuti. Obsahují méně semen než plody zdravé. Stopky plodů jsou tenké. Při časném napadení dochází k silné redukci úrody. 
Příznaky na paprice 
První symptomy se ukazují na vrcholku rostliny, listy se stáčejí, okraje nabývají chlorotického zbarvení, mezi nervy se tvoří nažloutlé skvrny. Chlo­róza se rozšiřuje po celé rostlině a  rostlina nabývá vzpřímeného keřovitého tvaru. Tvar květů zůstává beze změny, ale značná část květů je sterilní, květy přitom opadávají. Pokud se vytvoří plody, pak jsou znetvořené, drobné a tvrdé. Za 10–15 dnů po projevení se prvních symptomů začíná rostlina vadnout od spodních partií, část listů opadává, někdy i celá rostlina zůstává bez listů. Kořen odumírá. První známky vadnutí se projevují v polovině července, maximální ochuravění se projevuje v polovině srpna. 
Příznaky na celeru 
Dochází k postupnému žloutnutí listů, odumírání starších listů až celých rostlin. Rostliny jsou zakrslé.
Možnost záměny
Stáčení listů může působit také virus – svinutka bramboru, zde však dochází k stáčení spodních listů, kdežto u stolburu postupuje stáčení listů od vrcholku k bázi rostliny. Stáčení listů může mít vlivem povětrnostních podmínek i fyziologický původ. Některé podobné příznaky může vyvolat i žloutenka aster a patogenní houby (Rhizoctonia spp., Verticillium spp., Fusarium spp.).
Způsoby šíření
Přenašečmi stolburu jsou některé druhy křísů, nejvýznamnější pro střední a východní Evropu je žilnatka virusonosná (Hyalesthes ob­soletus) z čeledě žilnatkovi­tých (Cixiidae). Tato žilnatka není schopna přenést fyto­plazmu ihned po sání, ale až po uplynutí určité inkubační doby, přibližně 2–7 dnů. První příznaky onemocnění se na rostlinách projeví průměrně za 14 dní po osídlení rostlin infikovanou žilnatkou. Přenos stolburu je možný také vegetativním množením a parazitickou plevelnou rostlinou – kokoticí. Pravděpodobnost přenosu stolburu mechanicky je velmi malá, hlízami bramboru se přenáší sporadicky a přenos semenem není prokázán.
Zeměpisné rozšíření
Stolbur je rozšířen v Bulharsku, České republice, na jihu bývalého SSSR a v bývalé Jugoslávii. Lokálně se nachází v Belgii, Francii, Maďarsku, Itálii, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Slovensku, Španělsku, Švýcarsku. Zprávy o jeho výskytu jsou také z Austrálie, Číny, Indie, Izraele, Kypru, Li­banonu, Turecka a dalších asijských států, jižní Afriky a USA.