Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

hraboš polní
Microtus arvalis

třída: savci (Mammalia) řád: hlodavci (Rodentia) čeleď: myšovití (Muridae)

EPPO kód: MICRAR

Metodika IOR

Charakteristika druhu
Hostitelské spektrum
Působí škody téměř ve všech zemědělských plodinách, především v pícninách, trávníkových travách, ozimých obilninách, řepce, hořčici, polní zelenině, v některých speciálních plodinách, jako je kmín, v ovocných dřevinách, sadech i ovocných školkách.
Popis škůdce
Váha 15–40 g, délka 80–130 mm. Barva svrchu žlutošedá, šedohnědá nebo slabě narezavělá, naspodu obvykle šedobílá se žlutým nádechem. Důležitými určovacími znaky jsou: menší silný ušní boltec (obvykle pod 11 mm) s hustým porostem krátkých chlupů a světlá, nepigmentovaná chodidla zadních končetin, jen výjimečně délkou přesahují 18 mm (nejčastěji 14,5–17,5 mm). Ocas dosahuje 30–40 % délky těla, oko je v průměru větší než 3 mm.
Možnost záměny škůdce
Od myši domácí (Mus musculus) se liší především zavalitějším tělem, menšíma ušima a kratším ocáskem. Hryzec vodní (Arvicola terrestris) je oproti h. polnímu přibližně dvakrát větší a žije v místech poblíž vody nebo na místech s vysokou hladinou vody spodní.
Příznaky poškození
Porosty plodin okousané nebo celé spasené především v okolí nor. V porostu často uhlazené chodníčky, výhrabky ve tvaru mělkých krtin, ve východech z nor natahané části rostlin.
Životní cyklus
Hraboš polní žije v kulturní stepi, na orné půdě, v trvalých travních porostech a na ladem ležící půdě v nadmořské výšce od 200 do 600 m. Nejlépe přezimuje v ozimých plodinách, v silničních příkopech, travnatých náspech, zatravněných sadech a vinohradech. Žije v podzemních jednoduchých norách 5 až 30 cm pod povrchem půdy. Potrava je rostlinná, a to části rostlin, semena, kořeny, cibulky a oddenky, kůra stromů a semena plevelů. Často si tvoří zásobárny v hnízdním systému. Rozmnožování začíná nejčastěji v časném jaru v březnu a končí asi v říjnu. Samice je březí 19–21 dnů, velikost vrhu je v průměru 5–6 mláďat, za život má 3, výjimečně 4 vrhy. 
Hustota populace se od jara do podzimu zvyšuje, cyklická změna početnosti je charakteristická opakující se po 2–4 letech.
Hospodářský význam
Škodlivost hraboše spočívá v přímé konzumaci hospodářsky významných plodin (polní plodiny, krmné plodiny – vojtěška a jetel, trvalé kultury – ovocné sady, vinice). Hraboš denně zkonzumuje tolik potravy, jako sám váží, tj. 15–20 g. Ročně jeden hraboš zkonzumuje víc než 1 kg obilí a 5 kg zeleného krmiva. K této hodnotě je potřeba připočítat i jeho plýtvavý žír. 
Při výskytu 3000 hrabošů na ha je tak ztráta 3–6 t hmoty. Pokud tomuto škůdci nevěnujete pozornost v jarních a letních měsících, o to více pozornosti je nutno věnovat sledování jeho výskytu v říjnu a listopadu, kdy se kolonie hrabošů přesunují na produkční plochy i z okolních porostů a ze zaoraných ploch.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Populační hustotu hraboše polního sledujeme podle počtu užívaných nor na ha především na jaře a na podzim anebo kdykoliv, když potřebujeme ohodnotit početnost výskytu. Na pozemku uskutečníme 4 průchody (transekty nebo linie) o délce 100 m a šířce 2,5 m, na nichž zaznamenáme počet „živých“, užívaných nor.
Užívanou norou rozumíme noru s čerstvým výhrabkem nebo je do ústí nory zatažena potrava, je přítomen trus hraboše, vchod do nory je uhlazený, ochozený, vegetace v okolí nory je okousaná. Zjištěný počet užívaných nor na 4 průchodech vynásobíme 10. Tím obdržíme počet nor na ha.
Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti
200 užívaných nor na 1 ha v ozimech na podzim; 
50 užívaných nor na 1 ha v ozimech na jaře.
400 užívaných nor na 1 ha (dvouleté a starší porosty) na podzim.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Možnosti existují jak přímé, tak nepřímé. Mezi nepřímé metody ochrany patří soubor agrotechnických opatření včetně monitoringu, který umožňuje včasnou reakci na zvyšující se počty hrabošů. Mezi metody přímé pak ochrana chemická či nechemická (biologická). Mezi metody preventivního charakteru patří: 
  • redukce bezorebných technologií, které podporují výskyt hrabošů na obdělávaných polí. Pravidelnou orbou, případně hloubkovým kypřením se systém nor významně narušuje. Efekt se dá zvýšit následným upěchováním povrchu půdy. Je tedy doporučeno do běžných agrotechnických postupů zařadit hlubší zpracování půdy (nemusí se výhradně jednat o orbu). Co se však pojí s těmito opatřeními, je vyšší riziko nedostatku vláhy pro zakládané porosty, zvláště v sušších lokalitách.  
  • redukce půdopokryvných technologií, které zanechávají posklizňové zbytky, či umrtvený porost meziplodin. Takovéto prostředí skýtá hrabošům ideální úkryt před přirozenými nepřáteli. I toto opatření si však nese svůj protipól v podobě legislativního nastavení protierozních opatření, které jsou z velké části postaveny právě na půdopokryvných postupech.  
  • rozšíření osevních postupů a omezení pěstování monokultur na velkých plochách (řepka), které skýtají optimální podmínky pro přežívání a množení hraboše přes zimní měsíce.  
  • soustavný monitoring stavu populace hraboše polního na zemědělských plochách a mimo ně (rezervoáry) umožňuje včasnou reakci na zvyšující se počty hrabošů především v jarním období, kdy překročení prahu škodlivosti představuje hrozbu pro následné produkční období. 
  • podpora přirozených nepřátel hraboše polního mezi které patří nejen draví ptáci, ale také drobní savci. Mimo umisťování berliček pro dravé ptáky do krmných trvalých porostů, je možné též výskyt dravců podpořit tvorbou podmínek v blízkostí produkčních ploch, a to údržbou remízků a křovinných pásů, včetně stromořadí. V rámci tohoto opatření je však nutné si uvědomit, že remízky a stromořadí současně slouží jako rezervoár hraboše polního a v době, kdy po sklizni ztrácí hraboš vhodné podmínky, přesouvá se na tyto plochy, odkud se pak opětovně šíří do polí s nově vzešlými ozimy. 
Výčet predátorů hraboše polního: Mustela nivalis, Mustela erminea, Vulpes vulpes, Mustela putorius, Mustela eversmannii, Martes martes, Martes foina, Felis silvestris f. catus, Canis lupus f. familiaris, Sus scrofa, Falco tinnunculus, Buteo buteo, Buteo lagopus, Milvus migrans, Milvus milvus, Pernis apivorus, Circus aeruginosus, Falco vespertinus, Asio otus, Tyto alba, Athene nuctua, Strix aluco, Asio flammeus, Larus ridibundus, Corvus frugilegus, Ciconia ciconia, Ardea cinerea, Corvus monedula, Corvus corax, Phasianus colchicus, Corvus corone, Lanius collurio, Lanius excubitor.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Provádí se v případě zjištění středního výskytu, koresponduje s prahy škodlivosti, hraboše polního na příslušném pozemku.
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence škůdce a antirezistentní strategie
Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.