Rostlinolékařský portál

Hlavní hostitelskou rostlinou je ořešák královský (Juglans regia), ale i jiné druhy rodu Juglans.

Na listech, letorostech a mladých plodech se objevují četné nekrotické skvrny. Na listových čepelích vznikají nejprve drobné hranaté skvrny, které jsou vodnaté, později hnědé a nekrotické. Skvrny jsou ohraničené nervaturou a postupně splývají ve velké hnědé plochy. Na okraji skvrn se za vhodných podmínek vytváří bakteriální sliz. Na zeleném oplodí se tvoří puchýřkovitě hnědé skvrny s mokvavým okrajem. Pletivo změkne, propadává se a postupující nekróza postihuje jádro. Napadené plody následně zčernají, scvrkávají se a mohou předčasně opadávat. Při pozdním napadení není jádro zasaženo a postižen je jen zelený obal.

Podobné příznaky může vyvolat i Pseudomonas syringae pv. syringae. Bakteriální spála se také může zaměnit s antraknózou ořešáku (původce: Gnomonia leptostylla, konidiové stádium Marssonina juglandis). Pro antraknózu jsou charakteristické větší skvrny a tvorba drobných tmavých útvarů (acervulí) na spodní straně listů.

Vhodnými podmínkami pro rozvoj a šíření choroby je vysoká vzdušná vlhkost, zejména během kvetení. Patogen přezimuje jako epifyt na pupenech, z nichž na jaře přechází na listy, v pletivech napadených letorostů, ne ovšem ve spadeném listí a půdě. Šíří se pylem, dešťovou vodou, ptactvem a hmyzem (vlnovník ořešákový, zdobnatka ořechová).

V porovnání s antraknózou se vyskytuje méně frekventovaně a je méně škodlivá.

H. Matoušková, ÚKZÚZ