Rostlinolékařský portál

Slivoň švestka (Prunus domestica), slivoň obecná (slíva; P. insititia) a slivoň mirabelka (P. domestica subsp. syriaca). K preferovaným druhům patří také slivoň myrobalán (P. cerasifera), meruňka obecná (P. armeniaca). Trnka obecná (P. spinosa) je napadána méně.  
Přírodním rezervoárem tmavky mohou být zplanělé švestky a myrobalány, případně trnky. Z pěstovaných odrůd švestky jsou silně napadány odrůdy ´Stanley´  a ´Durancia´. 
V zahraničí jsou uváděny mezi hostitelskými rostlinami též višeň obecná Prunus cerasus a třešeň obecná Prunus avium, ne však broskvoň obecná Prunus persica.

Dospělci tmavky švestkové mají černé zbarvení. Křídla jsou průhledná, přední mírně zakouřená. Hlava a hruď jsou matné, výrazně důlkovité, oči jsou červené a poměrně velké. Zadeček je lesklý, nohy mají hnědavá chodidla, konce stehen a holení. Samci jsou štíhlejší a dorůstají délky 4–6 mm, samice jsou zavalitější a větší, dorůstají délky 7–7,5 mm. Zadeček je zakončen krátkým, zatažitelným žihadlovitým kladélkem. Tykadla jsou jedenácti článková, zalomená, bazální článek je podlouhlý, první článek bičíku je krátký, skoro kulovitý. Tykadla samců mají odstálé ochmýření, články bičíku jednostranně rozšířené a nejsou zakončená paličkou, zatímco tykadla samic mají krátké, dopředu směřující ochmýření a jsou zakončená nevýraznou dvoučlánkovou paličkou. 
Vajíčka jsou mléčně bílá, podlouhlá, zakončená krátkým zoubkovitým výstupkem a zavěšená na osemení pecky dlouhou spirálovitě stočenou stopkou.
Larvy jsou špinavě až mléčně bílé s nažloutlou hlavovou kapsulí a hnědými kusadly, zavalité, beznohé, zahnuté do tvaru písmene C, poslední instar je dlouhý  7–9 mm. Povrch těla larev před prvním přezimováním je lepkavý. 
Kukla je volná, zpočátku průsvitná, později bílá, během vývoje postupně ztmavne u medově žlutohnědé s červenýma očima na antracitově černou před vylíhnutím.

Charakteristickým příznakem napadení je masový opad plodů. Napadené plody ukončují růst, předčasně se vybarvují do fialova, mumifikují a většinou opadnou.

Tmavka švestková má jednu generaci ročně. Dospělci se objevují v období od konce kvetení švestek do druhého opadu plodů (fenologické fáze 67–73 BBCH). Dospělci žijí poměrně krátce, samci 8–22 dní a samice 11–22 dní. Dospělci létají při teplotách vyšších než 16 °C, maximální aktivita je dopoledne a potom podvečer. Začátek letové aktivity (Biofix1) odpovídá přibližně období konce první dekády května nebo nastane 1–3 dny po opadu většiny korunních plátků švestek. Maximum letové aktivity nastává za 12–18 dní. Začátek kladení vajíček nastává 10–12 dní po odkvětu švestek (opadu většiny korunních plátků), období kladení trvá 2–3 týdny. Oplodněné samice propichují kladélkem vyvíjející se plody a kladou vajíčka do jader ještě nezdřevnatělých pecek. Samice naklade průměrně 30–40 vajíček, někdy i více vajíček do jednoho plodu.  
Larvy se líhnou po 16–20 dnech. V každé pecce se vyvíjí pouze jedna larva, která vyžírá zárodek semene (jádro pecky). Osemení (pecka) zůstává z větší části zachováno. Napadené plody předčasně vybarvují, zavadají a na počátku července začínají opadávat. Žír posledního instaru pokračuje i v opadaných plodech do začátku září, kdy larvy vstupují do diapauzy. Plně vyvinutá larva přezimuje v pecce opadlého plodu, přičemž v diapauze může přetrvat i dvě následující vegetační období. Vývoj je tedy dvouletý, ale kvůli přeležení larev může trvat až 4 roky. Larvy se kuklí na jaře, když průměrné denní teploty překročí 10 °C (tj. cca od poloviny dubna, orientačně v období rozkvétání zlatice převislé Forsythia suspensa) nebo když průměrné denní teploty vzduchu dosáhnou 10–12 °C. Období, v němž dochází ke kuklení, trvá více než 4 týdny.  
Dospělci se líhnou 13–27 dní po zakuklení, v závislosti na meteorologických podmínkách, většinou od konce dubna do začátku, nejpozději však do konce, května. 
Dospělci setrvávají ještě 4–7 dní po vylíhnutí uvnitř pecek. Vylíhlí dospělci opouštějí pecku po dosažení teploty 15,6 °C a to vykousaným kruhovým otvorem o průměru 1,0–1,5 mm. Nejdříve se líhnou samci, potom samice.

Nepůvodní druh, zavlečený na území ČR pravděpodobně dovozem napadeného ovoce. V roce 2012 byl výskyt zjištěn na Moravě a v roce 2013 v Čechách. 
Napadení tmavkou může způsobit až 90% opad plodů.  
Tmavka švestková není zařazena mezi regulované škodlivé organismy ani v EU, ani v jiných zemích.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění příznaků napadení škůdcem – předčasného opadu plodů. 
Kontrola opadaných seschlých plodů, u nichž je nutno rozlousknout pecky a hledat larvy tmavky. (Pecky se rozlupují nejlépe pomocí svěráku jejich příčným stlačením). 
Orientačně je možno zjistit výskyt tmavky i na peckách z předcházejících let, a to důkladnou prohlídkou těchto pecek a hledáním výletových otvorů dospělců tmavky. 
Kontrola se provádí na jaře hodnocením 100 mumifikovaných plodů a pecek pod kontrolovanými stromy.  
Let dospělců je možné monitorovat pomocí Malaiseho pastí.

Sledování průběhu vývoje škůdce pomocí teplotních modelů (sum efektivních teplot) s využitím automatických meteorologických stanic.

Dle vyhodnocení teplotních modelů (sum efektivních teplot). 
Dle výskytu v předchozím roce.

Proti tmavce švestkové se ošetřuje při zjištění škodlivého výskytu. 
Práh hospodářské škodlivosti je výskyt 1,2 larvy v průměru na jeden strom.

První ošetření proti dospělcům tmavky v období 5–6 dní od začátku významného letu, resp. 6–8 dní po odkvětu švestek (opadu kališních lístků = svlékání čepiček, fenologická fáze 72 BBCH).  
Druhé, případně další ošetření by mělo následovat vždy po 10–14 dnech.

• Podpora predátorů a parazitoidů. 
• Známým parazitoidem tmavky v oblastech jejího původního výskytu je chalcidka Torymus eurytomae z čeledi krásenkovitých, stupeň parazitace je však většinou nízký. 
• Omezit skladování pecek po odpeckování určených k prodeji na topivo v místech zpracování plodů.

• Sběr a likvidace opadlých napadených plodů pod stromy.

• Použití přípravků se selektivní účinností a s co nejmenšími vedlejšími účinky na užitečné organismy. 
• Ošetřuje se proti imagům, dříve než nakladou vajíčka. 
• Ochrana proti larvám není účinná.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací. 
Při podezření na snížení účinnosti je vhodné přípravek vyřadit ze systému ochrany a nahradit jej jiným, doposud nepoužívaným s odlišným mechanismem působení.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou. 
Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.

J. Juroch, ÚKZÚZ