Rostlinolékařský portál

Metodiky IOR - chmel

1. Seznam plodin
2. Pěstební opatření
Pěstitelské postupy
Volba pozemku
Oblasti určené k pěstování chmele mají rozmanitou konfiguraci terénu včetně nadmořské výšky. Většina chmelnic je v nadmořské výšce od 260 do 300 m (min. 190, max. 435). Obecně by měla platit zásada, že odrůdy s delší vegetační dobou by měly být pěstovány v nižší nadmořské výšce. Vlivem vysokých letních teplot vykazují odrůdy chmele s kratší vegetační dobou lepší výsledky ve vyšších polohách. V nevhodných podmínkách (špatné půdní podmínky, sucho, návětrné polohy atd.) nadmořská výška neovlivní výkonnost produkce chmele. Naopak i ve vyšší nadmořské výšce v dobrých podmínkách jsou známé vysoké výkonnostní parametry hybridních odrůd chmele.
Poloha pozemku
Vzhledem k tomu, že hybridní odrůdy se vyznačují delší vegetační dobou (128-140 dní), která je do značné míry ovlivněna pozdním nástupem a pozvolným průběhem fáze růstu výhonů, opožděným nástupem a průběhem tvorby květu i chmelových hlávek, je nutné výběru stanoviště věnovat zvýšenou pozornost. 
Poloha terénu by měla být taková, aby umožňovala včasné oteplení půdy v jarním období, čímž se uspíší fáze rašení.
Půdní vlastnosti
Pro pěstování hybridních odrůd je zapotřebí volit polohy s půdami středně těžkými až těžkými, ale s nižším podílem jílovitých částí. Pro pěstování hybridních odrůd nejsou vhodné lehké písčité půdy a polohy polního typu.  
Za chmelové půdy jsou označovány takové, které mají značnou mocnost ornice, odpovídající podíl humusu, dobrou vodní i vzdušnou kapacitu a vyhovují mechanickým a chemickým složením. Převládajícím typem je hnědozem, která je rozšířena v permském útvaru Žatecké oblasti, v okrajové části Úštěcké oblasti a částečně na Tršicku, kde převládají černozemě a jím blízké typy.
Zakládání porostu
Pro nově zakládané chmelnice jsou pozemky vybírány podle hledisek maximální vhodnosti ekologických a provozních podmínek. Vzhledem k vytrvalosti kultury, správná volba pozemku často rozhoduje o úrovni výnosu i kvality.  
Pozemek je k výsadbě chmelnic připravován již biologickým působením předplodin. Chmelnice se zakládají na nezaplavelených pozemcích, zbavených zejména vytrvalých a oddenkatých plevelů. Na nově vybraných pozemcích, kde se chmel nikdy nepěstoval, je zapotřebí uplatňovat před založením alespoň pětiletý osevní postup, který by přispěl ke zlepšení půdní struktury. Pozemek musí být řádně odplevelen.
Výsadba
Organizace porostu je ve všech chmelařských oblastech až na malé výjimky jednotná. Volbu sponu výsadby musí respektovat půdně-klimatické podmínky lokality a odrůdové požadavky. 
Je nezbytné, aby v systému IPCH (integrované produkce chmele) pěstitel zajistil průměrný počet životaschopných rostlin chmele na 1 ha (např. při sponu 300 x 100/3333 kusů rostlin, 300 x 114/2924 kusů rostlin, 280 x 100/3571 kusů rostlin apod.). Je důležité udržet průměrný stav rostlin během celé doby pěstování chmele v systému IPCH, tzn., aby se pravidelně dosazovala a doplňovala místa chybějících rostlin.  
Založení nové chmelnice je investičně náročná pracovní operace, která do značné míry rozhoduje o produkci prakticky po celou dobu její životnosti. Je proto nutné vytvořit pro vysazovanou sadbu co nejpříznivější podmínky pro dobré zakořenění a růst již v prvním roce vegetace.
Péče o porost
Aby bylo možno správně a snadno provést na jaře řez chmele, musí se odkrýt chmelová babka. Na jaře se chmelnice nejdříve řádně uvláčí napříč, aby se vyčistily od vzešlých vytrvalých plevelů, rozruší se zimní škraloup půdy, a aby se hřebeny brázd urovnaly. Možností je odorávka chmelových řádů, nesmí se odorávat příliš brzy, zvláště v těžkých půdách. Hloubka odorání chmelových řádů by měla být provedena tak, aby vrchní část babky byla asi 5cm odkryta. Výsazy se odorávají mělčeji, aby se nepoškodily jemné kořeny rostlin. Po odorání vzniká asi 20-25 široký pruh půdy – podřádek, který se se snadno řeže spolu s novým dřevem chmele.  
V létě je rostlinám třeba rostlinám nejpříznivější prostředí přiorávkou, aby se vytvořilo kořání nezbytné k mohutnému vzrůstu nadzemní části rostliny. Před vlastním přioráním je dobré půdu v meziřadí prokypřit a tím i zbavit vysemeněných plevelů. Po prokypření následuje přiorávka chmele. Chmelové rostliny by měly být zahrnutou půdou do výšky 15 cm, aby se vytvořilo letní kořání a eliminoval růst plevelů v řadech chmelového porostu. 
Povrch neozeleněných řadů chmelnice v systému IPCH lze udržovat plečkováním. Plečkuje se podle potřeby, aby se plevelná společenstva udržena pod hladinou hospodářské škodlivosti. 
Defoliace spodních pater chmelových rostlin je v systému IPCH přípustná za předpokladu, že se použije látka šetrná k životnímu prostředí.
Řez
Mechanizovaný řez chmele je při pěstování v podmínkách českých chmelařských oblastí stále jedním z nezbytných jarních kultivačních zásahů a to ze dvou důvodů. 
  • Řezem chmele regulujeme dobu rašení výhonů, čímž ovlivňujeme délku vegetační doby jednotlivých orgánů a tím i průběh organogeneze v jednotlivých časových obdobích. 
  • Řez chmele omezuje rozrůstání podzemní části chmelových rostlin do stran, omezuje a zužuje se okruh vyrůstajících výhonů, babka je udržovaná pod povrchem půdy v požadované hloubce a rostliny zůstávají na stanovišti ve stejném sponu.
Řez chmele se provádí zásadně třemi způsoby a musí následovat co nejrychleji po odorání chmelové rostliny, neboť chmelová babka rychle vysychá. Používá se řez normální – provádí se u silných zdravých babek. Je to řez, kdy se nechá pahýl 2–3 mm dlouhý s jedním kruhem oček. Řez hladký – volí se u rostlin bujného vzrůstu, mimořádně silných v plné plodnosti. Všechny nové výhony se řežou těsně u babky. Řez s nadsazením – je vhodný u mladých rostlin, u zesláblých a slabých rostlin. U tohoto řezu se nechá na babce další čípek na novém dřevě, nejméně s dvěma kruhy oček. 
Zbrzdění růstu jarních výhonů, který se mezi chmelaři označuje jako „chemický řez“, se v systému IPCH nedoporučuje. Důvodem je snaha minimalizovat vstup chemických látek do půdy a dalších složek životního prostředí.
Agrotechnické zásahy v porostu
Půda se zpracovává podle zaběhlých technologických postupů, přičemž důraz je kladen na větší ozelenění chmelnic, na připomenutí důležitosti hnojení organickou hmotou, na hospodárné využití živin úhradou minerálními hnojivy, na uváženou aplikaci pomocných půdních látek a pomocných rostlinných přípravků, na podložené přihnojování během vegetace, na hospodárném využívání závlah. Ošetřování půdy je potřeba věnovat pozornost po celou dobu životnosti chmelnice s ohledem na zajištění potřebných výnosů chmelových hlávek a ochrany životního prostředí. 
Z hlediska omezení náročnosti kultivace půdy ve chmelnici, je v systému IPCH důležité ozelenění meziřadí v rozsahu blížícím se polovině obdělávané plochy druhově bohatou bylinnou vegetací. Ta se během sezóny 2 až 4krát sežíná nebo mulčuje tak, aby nebyla nikdy vyšší než 8-10 cm. Mulčování je vhodné provádět vždy ob jedno meziřadí tak, aby nebyla veškerá bylinná vegetace ve chmelnici mulčována či sežnuta najednou. V období krátce po odkvětu je vhodné drn mírně narušit a půdu mírně provzdušnit speciálním nářadím (hloubkový kypřič se dvěma nebo třemi pracovními orgány), čímž se dosáhne zvýšené mineralizace organické hmoty a tím výrazně zvýšené nabídky dusíku v půdě. 
Při podzimní kultivaci chmelnic se využívá: mělké kypření, hloubkové kypření dlátování, vláčení a orba. Mělké kypření v meziřadí chmelnic se provádí do hloubky 15 cm. Je vhodné pro formování podzemních orgánů rostliny, podporuje regeneraci kořenového systému chmele. Následuje hloubkové kypření dlátování do hloubky alespoň 50–60 cm, které usnadňuje vsakování srážkové vody a zlepší fyzikální vlastnosti podorniční a orniční vrstvy po utužení půdy při sklizni chmele. Při vláčení chmele se odstraňují z chmelnice posklizňové zbytky, velmi mělce se prokypřuje a urovnává vrchní část půdy. Základem zpracování půdy ve chmelnicích je orba, která se provádí každým rokem do hloubky 18–25 cm.
Odrůda, osivo, sadba
Volba odrůdy
V současné době jsou pro výsadbu doporučeny odrůdy Žatecký poloraný červeňák, Saaz Late, Sládek, Kazbek, Bohemie, Harmonie, Bor, Premiant, Rubín, Agnus a Vital.
Výběr výsadbového materiálu
K výsadbě nových chmelnic používáme uznanou sadbu podle aktuálně platné vyhlášky, o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu chmele, révy, ovocných rodů a druhů a okrasných druhů a jeho uvádění do oběhu. Sadbový materiál se získává ze zakořeněných řízků odebíraných ze zelených výhonů uznaných matečných rostlin, které byly ozdraveny od hospodářsky škodlivých virů a viroidů. 
Sadba musí být prostá chorob a škůdců. Nesmí být mechanicky poškozená a zavadlá. K výsazu se používají 2 typy sadby – prostokořenné kořenáče a balíčkovaná sadba.
Hnojení, vápnění a vodní režim
Základem je vyvážené hnojení preferující organická hnojiva (komposty, statková hnojiva, zelené hnojení, digestáty, fermentovaná rostlinná hnojiva) a další dohnojení minerálními hnojivy na základě výsledků analýz půdních vzorků. Racionální hnojení chmelových porostů je založeno na poznání, že chmelové rostliny přijímají potřebné živiny z vodných roztoků, zejména z půdního roztoku. Celková roční dávka živin se odvíjí od půdní zásoby živin a předpokládaného výnosu chmele v dané lokalitě, přičemž se přihlíží k meteorologickým podmínkám. Hnojení chmelnic se v systému IPCH zásadně provádí na základě výsledků analýz půdních vzorků odebíraných na chmelnicích v určených termínech a definovaným způsobem. 
Integrovaný systém produkce chmele usiluje o optimalizaci hnojení a dávek průmyslových hnojiv, které požaduje nahradit z živin rostlinného původu. V úvahu přichází tzv. zelené hnojení, což je způsob organického hnojení, při kterém zaoráváme do půdy vyprodukovanou biomasu rostlin, pěstovaných k tomuto účelu. Cílem je obohatit půdu o organickou hmotu a živiny. 
Hlavní význam zeleného hnojení ve chmelnicích: 
  • Je univerzální způsob, jak dodat do půdy snadno rozložitelnou organickou hmotu, 
  • zlepšuje podmínky pro využití živin z průmyslových hnojiv, 
  • má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půdy, na biologickou činnost a jiné vlastnosti,  
  • rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemisťuje živiny ze spodních vrstev ornice do horních, 
  • při využití bobovitých rostlin je obohacována půda o dusík, 
  • chrání půdu před větrnou a vodní erozí, 
  • omezuje rozmnožování a růst plevelů, 
  • nadzemní hmota rostlin zeleného hnojení snižuje zátěž přejezdy zemědělské techniky na povrch půdy a ničení půdní struktury. 
Významné druhy rostlin využitelné jako zelené hnojení do chmelnic: hořčice bílá (Sinapis alba), svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia), peluška – hrách rolní (Pisum sativum var. arvense), oves setý (Avena sativa), svatojánské žito (Secale cereale var. multicaule), mastňák habešský „mungo“ (Guizotia abyssinica), sléz krmný (Malva verticillata), vikev setá (Vicia sativa).
Hnojení a vápnění
V období vegetačního klidu aplikujeme hnojiva organická, vápenatá, draselná, hořečnatá či jejich kombinace. Nevyhovující skladba pěstovaných plodin z pohledu osevního postupu s návazností na živočišnou výrobu v současné tržní orientaci chmelařské podniky limituje v užívání dříve nejběžnějšího organického hnojiva, kterým je hnůj. U organických hnojiv se stanovuje pouze dávka hnoje na hektar v rozmezí 40–70 t.ha-1, přičemž pro půdy lehké se doporučuje dávka 70 t.ha-1, pro půdy střední 55 t.ha-1 a pro těžké půdy 40 t.ha-1. Organická hnojiva se aplikují zpravidla jedenkrát za tři roky, zapravují se v podzimním období. Nejvyšší roční množství na 1 ha je takové množství hnoje, které obsahují 170 kg dusíku. 
Používají se i ostatní organická hnojiva jako je kompost či podobné fermentované produkty. Hnojení minerálními hnojivy: 
Stanovení základní dávky živin v kilogramech živiny jako prvku na hektar vychází z plánovaného výnosu v kilogramech, přičemž: 
  • Dávka N v kg/ha = výnos suchého chmele v kg na 1 ha x 0,1 
  • dávka P v kg/ha = dávka N x 0,44, 
  • dávka K v kg/ha = dávka N, 
  • dávka Mg v kg/ha = dávka N x 0,3.
Vodní režim
Pěstování chmele v rozhodujících oblastech České republiky závisí na podmínkách zásobování přirozenými srážkami. Srážkové deficity posledních let vyvolávají potřebují využívat doplňkovou závlahu. Chmelová rostlina svým kořenovým systémem a vzhledem k uzpůsobení morfologické a anatomické stavby nadzemních orgánů dovede účelně využívat jak půdní, tak i vzdušnou vlhkost. Závlaha chmele představuje významný stabilizační faktor pro rentabilní pěstování chmele. Z pohledu IPCH je třeba využívat úsporné závlahové systémy. Ve chmelařských oblastech se úspěšně instalují tzv. kapkové závlahy, kde závlahové potrubí je umístěno na stropu konstrukce nebo v půdě meziřadí chmelnice. Systém IPCH doporučuje pořízení vlastní meteorologické stanice, jejíž údaje poslouží k výpočtu závlahových dávek.
3. Abiotické faktory
4. Ochrana proti chorobám
6. Regulace plevelů
7. Další prostředky na OR
Další prostředky na ochranu rostlin
Regulace růstu
V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.
8. Certifikované metodiky
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu