Rostlinolékařský portál

Rybízy, především rybíz červený, angrešt, meruzalka a kříženci rybízu a angreštu (’Josta’). 
U červeného rybízu jsou významné rozdíly v náchylnosti odrůd. Většina v současné době pěstovaných odrůd je k antraknóze odolná.

Na čepelích především starších listů, okrouhlé, 1–1,5 mm velké žlutozelené skvrny. Skvrny od středu nekrotizují. Samostatné skvrny jsou lemovány světlým dvůrkem. Počet skvrn narůstá, spojují se, dochází ke žloutnutí, svinování a opadu listů. K opadu listů může dojít za příznivých podmínek pro šíření choroby již v období před sklizní. Výjimečně vznikají drobné okrouhlé šedohnědé skvrny i na řapících listů, stopkách hroznů a na letorostech.

Parazit přezimuje na napadených opadlých listech, kde se vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodnice apotecia s vřecky a askosporami. Askospory jsou obvykle zralé v období kvetení rybízu. Postupně se uvolňují po dobu několika týdnů. Na stejných listech přezimuje i konidiové stadium houby. V průběhu vegetace se onemocnění šíří konidiemi, které se diferencují v acervulích na napadených listech.  
Choroba se šíří především za vlhkého deštivého počasí. Na teplotu nemá vyhraněné nároky. Askospory se uvolňují po zvlhčení plodnic a k vyklíčení a infekci je zapotřebí ovlhčení listů. V období bez dešťových srážek, resp. ovlhčení listů, k infekcím nedochází.

Velmi škodlivé onemocnění, které za příznivých podmínek může u náchylných odrůd způsobovat předčasný opad listů a snížení až znehodnocení sklizně. Současně dochází k oslabení keřů, které mohou být poškozeny při přezimování a napadeny především dřevokaznými houbami.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků napadení chorobami.

Sledování vhodnosti podmínek pro infekci a šíření choroby pomocí automatických meteorologických stanic.

Ošetření na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby.

Významná jsou preventivní pěstební opatření, která omezují vhodnost podmínek pro šíření onemocnění:

• Výběr stanoviště.
• Vhodný spon,
• Vzdušnost porostu a keřů. 
• Na rizikové lokality nevysazovat náchylné odrůdy.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Ohrožené výsadby se ošetřují poprvé v období před květem, nejpozději při zjištění výskytu. Ošetření 1–2x opakujeme s přihlédnutím k vhodnosti podmínek pro šíření onemocnění. Za trvale suchého počasí neošetřujeme, ošetříme až při předpokládané změně počasí. Počet postřiků a interval mezi postřiky musí zohlednit skutečné ohrožení porostů.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.