Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

Metodika IOR - bakteriální černá žilkovitost brukvovitých

Charakteristika patogenu
Hostitelské spektrum
Patogen napadá všechny rostliny z čeledi brukvovité (Brassicaceae), tzn. brukvovité zeleniny (hlávkové zelí, květák, brokolici, kedluben, kapustu hlávkovou, kapustu růžičkovou, kadeřávek, pekingské zelí, čínské zelí, tuřín, vodnici, ředkvičky, ředkev), brukvovité olejniny (řepku, řepici, hořčici), brukvovité plodiny používané na zelené hnojení, brukvovité plevele a okrasné rostliny.
Příznaky napadení
U mladých vzcházejících rostlin se projevuje deformacemi a následným zasycháním a opadem děložních listů. Silněji napadené rostliny hynou. 
U starších silně napadených rostlin jsou především na příčných řezech košťály, stonky, řapíky a silnějšími nervy zřejmá zčernalá vodivá pletiva. Takto napadené nejstarší listy vadnou a opadávají. Velmi typické jsou chlorotické nebo až nekrotické výseče na okrajích listových čepelí ve tvaru písmene „V“. Ve všech  těchto případech se jedná o systémovou infekci. Při lokální infekci se na listech objevují zaschlé a později vypadlé kruhovité skvrny. Napadány mohou být i šešule a tím i semena. 
U květáku dochází v případě infekci i ke změně chuťových vlastností.
Životní cyklus
Hlavním zdrojem choroby je infikované osivo pocházející z napadených semenných porostů a to i v případech, že semenné rostliny byly bez viditelných příznaků. V rostlinách se infekce šíří vodivými pletivy. Patogen může přežívat i v rostlinných zbytcích. Na rostliny se pak bakterie dostávají kapkami vody, které odstřikují od země a do rostlin pronikají hydatodami, v místech poranění a částečně i průduchy. Bakterie mohou přezimovat i v ozimých brukvovitých plodinách (především v ozimé řepce). 
Chorobu podporuje deštivé počasí nebo alespoň vysoká vzdušná vlhkost a vyšší teploty (nad 25 °C). Za méně příznivých podmínek patogen přetrvává v rostlinách bez viditelných příznaků. 
Hospodářský význam
Choroba se vyskytuje všude, kde se pěstují brukvovité plodiny, největší škody ale způsobuje v teplejších oblastech. Nejvíce poškozován je květák a hlávkové zelí. Z plevelů je nejčastěji napadána kokoška pastuší tobolka.
Provádění ochranných opatření
Nechemické metody ochrany rostlin
Mechanická a fyzikální ochrana
Tepelná desinfekce semen (50 °C po dobu 15–30 minut) je velmi riskantní (často dochází k poškozování klíčivosti) a nelze ji proto jednoznačně doporučovat.
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Používání osiva pocházejícího ze zdravých semenných porostů, likvidace napadených rostlinných zbytků (nekompostovat!), minimálně tříletý odstup brukvovitých plodin v osevním postupu, důsledná likvidace brukvovitých plevelných rostlin, upřednostňování závlahy podmokem před závlahou postřikem, používání zdravých substrátů pro předpěstování sadby a dostatečná prostorová izolace od porostů s přezimujícími brukvovitými plodinami. Některé odrůdy hlávkového zelí jsou výrazně odolnější.  Chorobu částečně omezují přípravky na bázi mědi.
Povolené přípravky na ochranu rostlin