Rostlinolékařský portál

Metodiky IOR - brukvovitá zelenina

2. Pěstební opatření
Osevní postupy
Střídání plodin
Doporučuje se, zařazovat na zelinářsky využívané ploše takový sortiment plodin (včetně meziplodin), který umožní jejich účelné střídání a dodržování minimálního časového odstupu mezi těmi plodinami, které jsou hostitelé obdobných chorob a škůdců (především půdou přenosných). Pro jednotlivé patogeny a škůdce, nebo jejich skupiny se doporučuje využívání následujících opatření:  
  • Pro omezení výskytu chorob brukvovité zeleniny (bakteriální černá žilkovitost brukvovitých, alternariová skvrnitost brukvovitých, rizoktoniová hniloba, fomová hniloba brukvovitých a černání kořenů ředkve) se doporučuje dodržovat minimální odstup v osevním postupu mezi brukvovitými plodinami minimálně 4 roky. Také cílená likvidace brukvovitých plevelů (např. plevelná ředkev ohnice) přispěje k omezení škodlivých organismů; 
  • s ohledem na omezení výskytu nádorovitosti kořenů brukvovitých, není vhodné pěstovat na plochách, na kterých se pěstuje brukvovitá zelenina, jako krmné plodiny, meziplodiny, nebo jako zelené hnojení rostliny brukvovité (řepka, řepice, hořčice aj.), ale využívat druhy (nebo jejich směsi) s brukvovitými plodinami nepříbuzné (svazenka, ozimé obilniny, luskoobilná směska apod.). Obdobně není vhodné na těchto plochách pěstovat řepku;
  • v případě výskytu nádorovitosti kořenů brukvovitých je vhodné vynechat na pozemku pěstování brukvovitých plodin na dobu minimálně 6–8 let, při výskytu háďátka zhoubného (Ditylenchus dipsaci) se doporučuje po dobu 4–6 let nepěstovat hostitelské rostliny (cibulová a brukvovitá zelenina, kukuřice, obilniny) a důsledně likvidovat brukvovité plevele na této ploše i při pěstování jiných kultur;
  • po sklizni raných odrůd, které umožňují pěstování následné plodiny v jednom vegetačním období, je účelné volit druhy s brukvovitými plodinami nepříbuzné.
Pěstitelské postupy
Volba pozemku
Je vhodné, aby se výběr půdně klimatických podmínek pro brukvovitou zeleninu řídil následujícími pravidly:
  • Při pěstování raných kultur využívat půdy lehčí, které jsou záhřevnější a ovlivní pozitivně rychlost zapojení a vývoje porostu, k čemuž přispěje mj. také pěstování v teplejších regionech;
  • pro pozdní odrůdy upřednostňovat půdy středně těžké až těžší, s dobrou schopností udržovat dostatečnou zásobu vody, která zajistí lepší a vyrovnanější zásobování rostlin vodou a tím přispěje k vyšší přirozené odolnosti rostlin vůči chorobám a škůdcům;
  • pozdní kultury prospívají lépe v lokalitách s mírnějším průběhem především letních teplot.
Zakládání porostu
Doporučuje se volit takový spon, při kterém nejsou porosty přehuštěny. Dojde tak k omezí jejich náchylnosti k napadení především houbovými chorobami (např. alternariová skvrnitost brukvovitých, plíseň brukvovitých, rizoktoniová hniloba). V souladu s nařízením vlády č. 79/2007 Sb. je však účelné dodržet minimální počet jedinců na hektar.

Druh zeleniny
Výsadba
[ks]
Výsev volně
[počet semen]
brukev zelná brokolice30 00060 000
brukev zelná hlávková kapusta30 00045 000
brukev zelná růžičková kapusta25 00050 000
brukev zelná kedluben80 000120 000
brukev zelná květák20 00030 000
ředkev setá ředkvička-1 000 000
brukev zelná zelí25 00035 000
brukev řepák pekingské zelí40 000-
Péče o porost
Stínění a zakrývání porostu
Lze doporučit využití netkané textilie pro zakrývání porostů brukvovité zeleniny, která zlepší jednak teplotní (snížení rizika poškození mrazem) a vlhkostní (omezení neproduktivního výparu) podmínky, je ale také velmi účinným prostředkem mechanické ochrany proti některým škůdcům brukvovité zeleniny. Je ale vhodné, aby byla netkaná textilie ke konci vegetace s dostatečným předstihem (1–2 týdny v závislosti na pěstovaném druhu a průběhu počasí) z porostů odstraněna, aby nedocházelo k přehřívání vzduchu pod netkanou textilií, což by mohlo negativně ovlivnit zdravotní stav zeleniny.
Agrotechnické zásahy v porostu
Organizace porostu brukvovité zeleniny by měla odpovídat používané kultivační technice, aby během pracovních operací nedocházelo k zbytečnému mechanickému poškozování pěstovaných rostlin, čímž se rostlina oslabuje a vytváří se tak vstupní brána pro infekci. Rozrušování půdního škraloupu je vhodným opatřením, které omezuje ztráty půdní vláhy neproduktivním výparem, omezuje ale také výskyt rizoktoniové hniloby na brukvovité zelenině. Vláčení likviduje vajíčka i dospělce plžů a podporuje vysýchání povrchu půdy, což jejich rozvoj ještě více omezí. 
Odrůda, osivo, sadba
Volba odrůdy
Při výběru odrůd košťálové zeleniny se doporučuje využívat výhradně registrované odrůdy s maximální možnou odolností vůči chorobám a škůdcům. Dalším důležitým kritériem při výběru vhodné odrůdy je dobrá adaptabilita vůči abiotickým stresorům (horší světelné, teplotní a vláhové podmínky). Pro jednotlivé choroby a škůdce, nebo jejich skupiny se doporučuje využívání následujících opatření:
  • U raných kultur (především kedlubny) vybírat odrůdy odolnější vůči horším světelným podmínkám a nižším teplotám a současně se zaměřit na odrůdy odolnější vůči praskání konzumních částí;
  • na pozemcích, které byly zamořeny nádorovitostí kořenů brukvovitých omezit pěstování těch druhů brukvovité zeleniny, které jsou výrazně citlivější vůči této chorobě (květák, brokolice, hlávkové zelí);
  • preferovat odrůdy zelí hlávkového s vyšší odolností vůči původci bakteriální černé žilkovitosti brukvovitých, rodu Fusarium a tolerantní k třásněnkám;
  • při pěstování ozimé kultury kapusty volit vhodnou odrůdu, která má vyšší odolnost vůči mrazovým teplotám;
  • pro omezení škod způsobených dřepčíky, krytonoscem čtyřzubým, volit ranější odrůdy brukvovité zeleniny, neboť tyto odrůdy mají rychlejší vývoj v počátečním stádiu, čímž zkracují dobu, během které mohou tito škůdci napadat rostliny;
  • věnovat pozornost těm odrůdám, které jsou méně náchylné na nekrózy způsobené relativním nedostatkem vápníku.
Výběr osiva a sadby
Osivo prosté zárodků chorob je předpokladem dobrého zdravotního stavu porostu brukvovité zeleniny a v konečném důsledku může omezit četnost nezbytných ošetření proti chorobám. Doporučuje se používat osivo s dobrou semenářskou hodnotou s absencí zárodků chorob přenosných osivem; optimální je vysoká vitalita osiva, resp. dobrá polní vzcházivost, která urychluje počáteční vývoj a zapojení porostů, omezuje počet abnormálně se vyvíjejících klíčních rostlin a eliminuje riziko infekce především půdními patogeny. Osvědčení prokazující kvalitu osiva by nemělo být starší než 24 měsíců od doby jeho vydání.
Hnojení, vápnění a vodní režim
Rozbory a úprava půdních vlastností před založením porostu
Doporučuje se pravidelně provádět agrochemický rozbor reprezentativního vzorku půdy na obsah živin (N, P, K, Ca, Mg) a stanovit hodnotu pH. Obsah dusíku minerálního je vhodné zjišťovat vždy před založením porostu brukvovité zeleniny z výsevu (výsadby) a zjištěné množství zohlednit při hnojení. Ze stanoveného množství obsahu dusíku minerálního obsaženého v půdě je množství 50 kg/ha považováno jako přirozený obsah dusíku v půdě, proto se toto množství neodečítá od maximálního doporučeného limitu pro hnojení daného druhu zeleniny. Množství dusíku minerálního, který převyšuje přirozený obsah dusíku (50 kg/ha) se odečte od maximálního doporučeného množství dusíku, který je vhodné použít pro pěstování dané brukvovité zeleniny.  
Př.: Pokud byl tedy agrochemickým rozborem zjištěn obsah dusíku 70 kg/ha, odečítá se od maximálního doporučeného množství dusíku na hektar pouze 20 kg dusíku.
Hnojení a vápnění
Harmonická výživa pěstované zeleniny přispívá k optimálnímu vývoji rostlin a přirozené schopnosti zeleniny odolávat infekčnímu tlaku patogena. Veškeré hnojení je vhodné provádět na základě aktuálního obsahu živin v půdě. Doporučuje se v dostatečné míře využívat statková a organominerální hnojiva a v maximální míře zařazovat zelené hnojení takovými druhy rostlin, které jsou botanicky s brukvovitými plodinami nepříbuzné. Pravidelným používáním organických hnojiv lze zajistit dostatečný přísun organické hmoty do půdy, což přispívá k udržení, případně zlepšení fyzikálně-chemických vlastností půdy a příznivě ovlivňuje kondici porostů a tedy i jejich zdravotní stav.
Vyrovnaná výživa (bez nadbytku draslíku a dusíku), vyrovnaná závlaha (kořeny nesmí přeschnout) a vhodné pH (neutrální až mírně zásadité) omezují riziko výskytu relativního nedostatku vápníku a snižuje tak jakost vypěstované zeleniny. Vyrovnaná výživa omezuje také alternariovou skvrnitost brukvovitých, rizoktoniovou hnilobu, černání kořenů ředkve a padlí brukvovitých. Pro lepší odolnost brukvovité zeleniny vůči černání kořenů ředkve, padlí brukvovitých, mšici zelné je vhodné, aby rostliny nebyly přehnojeny dusíkem, současně ale musí být dostatečně zásobeny draslíkem.

Maximální doporučené množství dusíku (N) k jednotlivým druhům zeleniny:
Druh zeleniny
Maximální doporučené 
množství dusíku [kg/ha]
brukev zelná brokolice170
brukev zelná hlávková kapusta155
brukev zelná růžičková kapusta130
brukev zelná kedluben125
brukev zelná květák195
brukev zelná zelí215
ředkev setá ředkvička50
brukev řepák pekingské zelí90

Pro omezení výskytu abionóz v důsledku nedostatku molybdenu a bóru je prospěšné zajistit brukvovitým druhům zeleniny (především květáku) dostatečný přísun těchto mikroelementů prostřednictvím komplexních hnojiv, která tyto prvky obsahují. Příjem těchto prvků pozitivně ovlivňuje neutrální až slabě zásaditá půdní reakce, kterou je účelné udržovat pravidelným vápněním a nepoužíváním fyziologicky kyselých hnojiv. 
Je vhodné pravidelně půdu vápnit a udržovat hodnotu pH v rozmezí optimálním pro daný druh brukvovité plodiny. Zejména s ohledem na snížení rizika výskytu původce nádorovitosti kořenů brukvovitých by se hodnota pH měla udržovat v rozmezí 6,5–7, přičemž k sanaci uvedeného patogena je účinná žíravá forma vápenatého hnojiva (pálené vápno).
Vodní režim
Závlahu košťálové zeleniny je vhodné provádět v souladu s průběhem počasí v konkrétním vegetačním období, s ohledem na požadavky jednotlivých druhů a odrůd a vývojovou fázi rostlin., neboť nedostatek, ale i nadbytek vláhy může u košťálové zeleniny zvyšovat intenzitu napadení chorobami. Dostatečná závlaha v počátečním období růstu v období sucha má rozhodující význam, neboť podporuje počáteční růst rostlin a urychluje odrůstání rostlin ze stádia kritického z hlediska napadení dřepčíky a krytonoscem čtyřzubým. Pokud je půda suchá, je účelné zavlažit ji před výsevem nebo výsadbou. Při pěstování zelí jsou prospěšné 1–2 závlahové dávky těsně po výsadbě, následně pak v době nárůstu hlávky závlaha dávkami 20–25 mm až do doby, kdy hlávka doroste do finální velikosti a začíná vyzrávat. U kruhárenského a skladovatelného zelí je vhodné závlahu ukončit 2–3 týdny před zamýšlenou sklizní. Především v sušším období omezuje závlaha postřikem výskyt osenice (v době líhnutí housenek), mšice zelné a třásněnky.

Doporučené závlahové množství za vegetaci [mm], zdroj: Malý a kol. (1998): Polní zelinářství.
Druh zeleniny
množství vody 
[mm]
Období s doporučenou 
závlahou
brukev zelná zelírané150 duben – červen
letní250 květen – srpen
pozdní300 květen – září
brukev zelná květákraný150duben – květen
letní250červen – srpen
pozdní  300červen – září
brukev zelná kapustaraná150duben – červen
letní250květen – srpen
pozdní300květen – září
brukev zelná kedlubenraná80duben – květen
letní130květen – červenec
pozdní100srpen – září
Hygienická opatření
Doporučuje se využívat taková opatření, která omezují šíření škodlivých organismů a minimalizují potřebu kurativních chemických ošetření při pěstování brukvovité zeleniny. Pro omezení šíření patogena je doporučena průběžná kontrola porostů a včasné odstraňování napadených rostlin, které jsou ohniskem pro další šíření nákazy v porostu. Pro omezení šíření půdou přenosných patogenů (např. nádorovitosti kořenů brukvovitých) je při přesunu nářadí a mechanizace používaného pro zpracování půdy a kultivaci během vegetace na další plochy účelná jejich důkladná očista a dezinfekce. Je vhodné dbát také na omezení přenosu obuví pracovníků, povrchovou nebo drenážní vodou, infikovaným kompostem nebo hnojem.
Tepelná dezinfekce (propařování) půdy při pěstování brukvovité zeleniny na krytých plochách (ve sklenících nebo fóliovnících) je vhodným nechemickým postupem pro omezení škodlivých organismů v půdě. Při nákupu substrátu pro předpěstování sadby je vhodné používat pouze dezinfikovaný substrát, při přípravě vlastního substrátu tento podrobit dostatečnému tepelnému ošetření propařením, které likviduje celou řadu chorob a škůdců, včetně semen plevelů.
Nakládání s posklizňovými zbytky rostlin
Odstranění nebo rozdrcení a následné dostatečně hluboké zaorání posklizňových zbytků omezuje rozvoj či výskyt některých škodlivých organismů. Napadené posklizňové zbytky není vhodné využívat pro výrobu kompostu.
Ochrana a podpora užitečných organismů
Doporučuje se využívat takové způsoby pěstování zeleniny, které umožňují zachování vyrovnané biodiverzity jak z hlediska přítomnosti druhové rozmanitosti rostlin, živočichů, ale i mikroorganismů (především půdních). Narušení rovnováhy v agroekosystému může znamenat omezení přirozených antagonistů škůdců pěstované zeleniny a s tím související zvýšený infekční tlak. Biodiverzita ekosystému přispívá k rozvoji parazitoidů a predátorů škodlivých organismů. K zachování rozmanitosti a rovnováhy v agroekosystému je účelné dodržovat následující zásady: 
  • Nerušit krajinné prvky (meze, terasy, skupiny dřevin, stromořadí a travnaté údolnice); 
  • vyloučit změnu zemědělské kultury travní porost na zemědělskou kulturu orná půda; 
  • nepálit bylinné zbytky na půdních blocích, popřípadě jejich dílech;  
  • nepoužívat neselektivní pesticidy; 
  • nejpozději do 31. května kalendářního roku oset příslušné biopásy směsí osiva složení uvedeného v tabulce níže alespoň v minimálním objemu výsevu na 1 ha uvedeném v této tabulce. Je doporučeno, aby osivo pro osetí biopásů mělo osvědčení prokazující jeho kvalitu ne starší než 24 měsíců.
PlodinaMinimální doporučené množství ve směsi [kg/ha]
Jarní obilovina (oves setý, pšenice jarní, ječmen jarní – možné i ve směsi)65
Pohanka obecná30
Proso15
Lupina bílá2
6. Regulace plevelů
Společenstva plevelů
Přestože se v porostech brukvovité zeleniny mohou prosazovat téměř všechny plevelné druhy, nejčastěji bývají problémy s plevely pozdně jarními a vytrvalými. Nejranější výsadby a výsevy mohou být zaplevelovány také časnými jarními (hořčice rolní, oves hluchý, opletka obecná, atd.), či ozimými druhy (heřmánkovité plevele, svízel přítula, violky, zemědým lékařský, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, atd.), z pozdních jarních plevelů pak zejména merlíkem bílým, rdesnem blešníkem a bažankou roční. 
Porosty zakládané od druhé poloviny dubna bývají zaplevelovány především teplomilnějšími pozdními jarními plevely, především ježatkou kuří nohou, laskavcem ohnutým a lilkem černým. Durman obecný a béry patří k nejteplomilnějším plevelům a uplatňují se proto především v porostech zakládaných v květnu a červnu. 
Pozdní výsadby brukvovité zeleniny (konec června a počátek července) bývají zaplevelovány druhy, které masově vzchází během celého roku, jde především o pěťoury, bažanku roční, durman obecný a laskavce. 
Vytrvalé plevele se mohou uplatňovat téměř ve všech termínech zakládání porostu. Hospodářsky nejvýznamnějšími vytrvalými plevely je pcháč oset a pýr plazivý, lokálně však mohou způsobovat velké problémy také další druhy, především mléč rolní, přeslička rolní, čistec bahenní, rdesno obojživelné, rukev rolní, kamyšníky, atd. Tyto druhy příznivě reagují na vyšší vlhkost půdy a vyskytují se proto především na pozemcích s vyšší hladinou podzemní vody nebo na intenzivně zavlažovaných pozemcích.
Prognóza výskytu plevelů
Klíčovým faktorem ovlivňující vzcházení plevelů je teplota půdy a její vlhkost. Mezi plevelnými druhy existují poměrně velké rozdíly v nárocích na teplotu při klíčení. Náročnost rostlinných druhů na teplotu při klíčení je obvykle vyjadřována tzv. minimální teplotou potřebnou pro klíčení, nebo sumou efektivních teplot (SET), která se od minimální teploty odpočítává. SET potřebné pro klíčení semen plevelů jsou sice u některých plevelných druhů k dispozici, nicméně vzhledem k tomu, že polní vzcházivost plevelů ovlivňuje mnoho dalších faktorů, nenalezly dosud širšího uplatnění, především kvůli jejich nedostatečné přesnosti a velmi širokému období vzcházení většiny plevelů.
Rozhodování o provedení ošetření
Rozhodování o provedení ošetření proti plevelům na základě prahů škodlivosti je u brukvovité zeleniny velmi obtížné. Navíc nejsou u nás ani v zahraničí zpracovány konkrétní hodnoty prahů škodlivosti jednotlivých plevelů v těchto plodinách. Při rozhodování o nutnosti regulačního zásahu proti plevelům je důležitější než hustota zaplevelení termín vzejití plevelů ve vztahu k plodině. Obecně platí, že čím plevele vzejdou oproti plodině později, tím se v porostu hůře prosazují a práh jejich škodlivosti proto nabývá vyšších hodnot. Hovoříme o tzv. kritickém období z pohledu konkurence plevelů. V tomto období by měla být plodina udržována v bezplevelném stavu. Pakliže dojde k zaplevelení plodiny až po tomto období, obvykle již plevele nezpůsobí škody, které by překračovaly náklady na jejich regulaci. U brukvovité zeleniny trvá toto kritické období 3–4 týdny po výsadbě, u setých porostů může být o něco delší.
Provádění ochranných opatření
Nechemická regulace plevelů
Mechanické metody
K mechanickým způsobům regulace plevelů řadíme většinu kultivačních zásahů v průběhu vegetace plodiny. Nejjednodušším a velice účinným opatřením je ruční pletí či okopávka. Vzhledem k pracovní náročnosti a tedy i ceně zásahu je možné ji využívat jen maloplošně, přednostně tam, kde hodnota produkce může tyto náklady pokrýt, a kde by v případě ponechání plevelů v porostu hrozily vysoké výnosové ztráty. U  brukvovité zeleniny lze ruční odstraňování doporučit především v případech počátečního výskytu nebezpečných druhů plevelů, které se na pozemek nově rozšířily a i malý počet rostlin by po vytvoření půdní zásoby představoval značné riziko do dalších let. 

Plečkování
Efektivnější způsob mechanické regulace plevelů je plečkování. Optimální vlhkost půdy je základním předpokladem vysoké účinnosti zásahu. Pokud je půda příliš vlhká, není plečkování technicky proveditelné a pokud ano, mohou plevele regenerovat. Pozitivním přínosem plečkování je porušení půdního škraloupu, který se vytváří především na nestrukturních půdách a je nežádoucí především u setých porostů (horší vzcházení a počáteční růst). Plečkováním však obvykle nejsme schopni regulovat všechny plevele na pozemku. Nastavení pleček musí být takové, aby sice účinně regulovaly plevele v meziřádku, ale zároveň aby nedocházelo k poškozování plodiny. Proto vždy část pozemku (řádky a prostor kolem nich) zůstane nezpracovaná a plevele zde mohou plodině konkurovat. To je možné řešit buď speciálními prstovými orgány pleček, které pracují uvnitř řádku, ovšem za cenu vyššího poškození plodiny, nebo po plečkování může být zařazena ruční okopávka. Podle potřeby je možné plečkování porostů opakovat několikrát během vegetace, případně ho vhodně kombinovat s herbicidním ošetřením. Vhodná je také pásová aplikace herbicidů v oblasti řádku, zatímco v meziřadí je prováděno plečkování.
Plečkování a okopávka příznivě působí také na růst plodiny, tím, že zvýší provzdušněnost půdy, čímž podpoří její biologickou aktivitu. Negativně však může být ovlivněna účinnost půdních herbicidů aplikovaných před výsadbou. Obvykle totiž dojde totiž k porušení herbicidního filmu, na povrch půdy jsou vynesena nová klíčivá semena plevelů a vytvoří se zároveň příznivé podmínky pro jejich klíčení. Po plečkování proto často plevele hromadně vzchází.

Ostatní mechanické metody
K regulaci plevelů v brukvovité zelenině lze využít nejrůznější neprůhledné mulčovací folie, textilie či recyklovaný papír. Při využívaní těchto technologií však dochází ke komplikacím s přihnojováním během vegetace, po sklizni se musí mulčovací materiály zpravidla likvidovat a také cena těchto technologií výrazně převyšuje náklady na herbicidy, či plečkování. Využití těchto technologií je proto účelné především při vysoké intenzitě produkce anebo na pozemcích intenzivně zaplevelených odolnými plevelnými druhy, které by byly herbicidně či mechanicky obtížně regulovatelné (např. vytrvalé plevele).
Průhledné zakrývací netkané textilie, které se primárně používají za účelem urychlení sklizně a ochraně proti hmyzím škůdcům, mají významný vliv na růst a vývoj plevelů, které pod netkanou textilii rostou mnohem rychleji než plodina, to platí především pro dubnové výsadby, kdy především teplomilné plevele využívající C4 metabolizmu (ježatka kuří noha, laskavce) se mohou velmi rychle vyvíjet a po sejmutí textilie jsou již obtížně regulovatelné. Na druhou stranu však lze použitím netkané textilie dosáhnou vyšší účinnosti herbicidů, přičemž se však snižuje jejich selektivita (herbicid se pomaleji rozkládá a odpařený herbicid může být snadněji přijímán listy zeleniny). Předpokládá-li se tedy zakrytí porostu netkanou textilií, je třeba snížit dávku půdního herbicidu o 30–50 % a to především u velmi raných výsadeb (březen), které jsou herbicidem nejčastěji poškozovány.
Fyzikální metody
Fyzikální metody regulace jsou obvykle energeticky či technicky velmi náročné.
Biologické metody
Biologické způsoby regulace plevelů jsou v polních zeleninách nedostatečně účinné a jejich použití proto nelze doporučit.
Chemická regulace plevelů
Perzistence a vliv na následné plodiny/Rezidua herbicidů v půdě
Rezidua některých herbicidů, především sulfonylmočovin, mohou způsobovat fytotoxicitu brukvovitých rostlin ještě několik měsíců po jejich aplikaci. Z hlediska řazení do osevního postupu je proto třeba brát v úvahu herbicidní ošetření předplodiny. Větší riziko perzistence herbicidů v půdě je v sušších letech a při použití minimalizačních technologií zpracování půdy. Na rizikových pozemcích (těžší půdy a půdy s vyšším pH) je proto vhodné používat k regulaci plevelů v předplodině raději herbicidy přijímané pouze listy případně herbicidy s krátkou perzistencí v půdě. 
Riziko poškození sousedních ploch úletem herbicidů lze výrazným způsobem eliminovat používáním vhodné aplikační techniky (důležitý je především výběr trysek). Aplikace herbicidů by se měla provádět za příznivých povětrnostních podmínek (důležitý je především směr a rychlost větru). Nejvhodnější jsou obvykle raní a podvečerní aplikace, kdy je obvykle síla větru nižší a navíc jsou příznivé podmínky pro příjem herbicidu (vyšší vlhkost vzduchu i povrchu půdy a nižší intenzita slunečního záření). Při silnějším větru je možné ošetřovat, pouze pokud jsou použity postřikovače s možností elektrodynamické aplikace, nebo kde je postřiková kapalina aktivně usměrňována proudem vzduchu. V případě, že pozemek sousedí s vodní plochou, je třeba dodržovat od těchto ploch ochranné pásy, které nejsou pesticidy ošetřovány, v takové šíři, která je uvedena na etiketě každého přípravku. Použitím vhodných trysek může být tato vzdálenost zkrácena.
Rezistence plevelů a antirezistentní strategie
V porostech zelenin je riziko vzniku rezistence plevelů vůči herbicidům velmi nízké, neboť nehrozí monokulturní pěstování těchto plodin několik let po sobě, používají se odlišné herbicidy a využívá se poměrně hojně mechanických způsobů regulace plevelů. V případě, že by došlo k vývoji rezistence plevelů v důsledku předchozího neuváženého používaní herbicidů v jiných plodinách (např. kukuřice, obilniny), lze považovat zařazení zeleniny na takovéto pozemky za antirezistentní opatření, které povede k ústupu rezistence.
Osevní postupy
S ohledem na maximální eliminaci plevelů v zelinářských osevních postupech je nutné střídání plodin s rozdílnou bionomií, tedy střídat plodiny, jejichž porosty se zakládají a sklízí ve různém období roku (např. ozimé plodiny střídat s plodinami vysévanými na jaře, eventuálně v létě). Doporučuje se střídat zeleniny s nízkou konkurenční schopností vůči plevelům (česnek, cibule) se zeleninami s vysokou konkurenční schopností (košťálová zelenina, celer). Vhodné je také zařazení obilniny, které nejenže vykazují velkou konkurenční schopnost proti plevelům, ale v jejich porostech lze použít vysoce účinné herbicidy, kterými lze potlačit mnoho vytrvalých dvouděložných plevelů, které jsou vůči většině herbicidů, registrovaných do zelenin, odolné. 
Agrotechnická opatření
Z hlediska regulace plevelů se doporučuje provádět taková agrotechnická opatření, která zvyšují konkurenční schopnost plodiny, která je pak schopná lépe se zaplevelením vyrovnat. Vysoká konkurenční schopnost plodiny rovněž podporuje účinnost většiny přímých metod regulace. Např. pokud herbicid, nebo plečka plevel jen poškodí, muže ve špatně zapojeném porostu s nízkou konkurenční schopností dojít k jeho regeneraci a konečná účinnost regulačního zásahu nemusí být dostatečná, naopak dobře zapojené porosty s dostatečně velkou listovou plochou neumožní poškozeným plevelům zregenerovat. 
Z agrotechnických opatření, které zásadním způsobem ovlivňují konkurenční schopnost plodiny vůči plevelům, je třeba klást důraz na kvalitu zakládání porostu (předseťová půdní příprava, setí, výsadba), výběr zdravého osiva (sadby), výběr vhodné odrůdy pro konkrétní podmínky pěstování, výběr vhodného sponu (hustota porostu), optimalizaci hnojení (především N). Velmi důležitým prvkem z hlediska vysoké konkurence plodiny vůči plevelům je její zdravotní stav, který je třeba udržovat po celou vegetační dobu v dobrém stavu, v opačném případě dochází k poklesu listové plochy plodiny, čímž se snižuje její konkurenční schopnost vůči plevelům. 
Výběr osiva a sadby
Při výběru osiva a sadby se doporučuje posuzovat rozdíly mezi odrůdami (hybridy) brukvovité zeleniny v jejich ranosti, habitu a dynamice nárůstu biomasy, což ovlivňuje jejich konkurenční schopnost vůči plevelům. Doporučuje se používat kvalitní osivo, které je základním předpokladem pro založení vyrovnaného porostu, který se bude dynamicky vyvíjet a dokáže plevelům konkurovat.
Hnojení a vápnění
Doporučuje se vyvážené hnojení brukvovité zeleniny, které pozitivně ovlivňuje růst a vývoj rostlin a podílí se tak na utváření konkurenčních vztahů mezi plodinou a plevely. Vyvážené hnojení je tedy z hlediska nepřímých metod regulace plevelů velmi důležité. Organická hnojiva (hnůj, kompost, kejda) mohou být zdrojem diaspor plevelů a kontrola jejich jakosti je proto nutnou součástí požadavků na IOR. Některá organická hnojiva (kejda) obsahují stimulační látky pro klíčení a růst plevelů, proto po jejich aplikaci dochází k vyššímu vzcházení plevelů, s čímž je třeba počítat.
Velmi důležitá je také péče o polní hnojiště či komposty, které mohou být v případě jejich zaplevelení zdrojem diaspor po několik let. Navíc plevele, jež se na hnojištích nejčastěji vyskytují (merlíky, lebedy, laskavce, atd.) tvoří velké množství semen (i několik set tisíc z jedné rostliny) a patří mezi hospodářsky nejvýznamnější plevele brukvovité zeleniny.
Vodní režim
Vliv závlahy na utváření konkurenčních vztahů mezi plevely a brukvovitou zeleninou je poměrně komplikovaný, neboť na dostatek vody v půdě reagují pozitivně jak plevele tak brukvovitá zelenina, přičemž záleží na dalších vnějších i vnitřních faktorech. Intenzivní výskyt některých plevelů je úzce vázán na vlhká stanoviště (rdesno obojživelné, rákos obecný, kamyšníky, čistec bahenní, atd.). Vhodným odvodněním takovýchto stanovišť lze dosáhnout ústupu těchto druhů, nebo alespoň jejich snadnější regulaci.
Rovněž je třeba kontrolovat kvalitu vody používané k závlaze, která může obsahovat klíčivá semena některých plevelů.
Hygienická opatření
K přenosu diaspor plevelů z pozemku na pozemek dochází mnoha cestami, z nichž řadu z nich lze eliminovat dodržováním nejrůznějších opatření a pracovních postupů. Důkladná očista zemědělské mechanizace (především stroje pro zpracování půdy a sklizeň) mezi přejezdy z pozemku na pozemek je důležitá, především pokud se na některém z obhospodařovaných pozemků vyskytuje invazní, expanzivně se šířící, či z hlediska regulace problematický druh.
Význam plevelů pro užitečné organismy
Pro zachování rozmanitosti v agroekosystému a pro podporu přirozených regulačních mechanismů se doporučuje plevele regulovat racionálně, ne je zcela eliminovat. Pestřejší floristické složení agrofytocenózy podporuje druhovou pestrost všech živých organizmů, tedy i přirozených nepřátel škodlivých organizmů a opylovačů. Na každý rostlinný druh (plevel) je navázán celý komplex organismů, které na něm závisejí. Rostliny plevelů, které do agroekosystémů lákají mnoho druhů živočichů, kdy se často jedná o predátory či parazity hmyzích škůdců, jsou oproti plodině déle zelené a mají širší období kvetení a lze je považovat za užitečné organismy ve vztahu k plodině. Ztrátou každého druhu ze společenstva tedy dojde i k vymizení dalších, existenčně na něm závislých. Druhově bohatá plevelná společenstva jsou navíc snadněji regulovatelná než společenstva ochuzená, ve kterých rychle převládnou škodlivé, konkurenčně silné druhy. 
Také pro zvěř představují plevele významné zpestření potravní nabídky. Nabídka potravy je v porostech monokultur pěstovaných plodin poměrně jednotvárná, u druhů s malým teritoriem (zajíc) je možnost vyhledávat plochy s jinými druhy v případě velkých půdních celků omezená. Následkem monodiet může docházet k poruchám trávení až úhynu. Plevele v tomto případě představují rostliny se zlepšujícími dietetickými účinky. Semena a plody plevelů, které dozrávají průběžně téměř v celém vegetačním období, jsou významným zdrojem potravy pro všechny zrnožravé živočichy včetně ptáků a tedy i pernaté zvěře. 
Monitoring plevelů
Plevele vykazují na stanovišti poměrně dlouhou časovou stálost a důkladná znalost plevelného spektra pozemku je proto klíčová z hlediska volby herbicidu a jeho dávky. Pěstitel by tedy měl vést evidenci výskytu plevelů na obhospodařovaných pozemcích. Na základě evidence druhového spektra plevelů pozemku je pak možné vhodně vybrat herbicid pro preemergentní, resp. předvýsadbové ošetření. Bez této evidence se ošetření provádí „naslepo“ neboť plevele ještě nejsou vzešlé. Monitorování vzcházení plevelů po výsevu, resp. výsadbě je velmi důležité z hlediska rozhodování o provedení dalšího ochranného zásahu, především postemergentního herbicidního ošetření. Většina plevelů je k postemergentním herbicidům používaných v brukvovité zelenině citlivá pouze v raných růstových fázích a načasování aplikace má proto klíčový vliv na jejich účinnost. Z tohoto pohledu je velmi důležitá včasná diagnostika plevelů již ve fázi dvou pravých listů a odhad vývoje dalšího vzcházení. Ošetření je nutné provést včas (dokud jsou plevele k herbicidu ještě citlivé), ale zároveň, až po jejich masovém vzejití.
7. Další prostředky na OR
Další prostředky na ochranu rostlin
Regulace růstu
Regulátory růstu rostlin jsou užívané pro redukci délky stonků rostlin (prodlužovací růst). Toho je primárně dosahováno nižším prodlužováním buněk, ale také snížením míry dělení buněk. V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.
Regulace dozrávání, desikace
V zemědělské výrobě znamená desikace chemické ošetření porostu přípravkem k tomu určeným, který vyvolává stav suchosti. Obecně způsobuje předčasné usychání nadzemních částí rostlin. Všeobecně se desikace tedy užívá k urychlení dozrávání, sladění zralosti celého porostu plodiny, ke zvýšení obsahu sušiny nebo k zabránění šíření infekčních chorob.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu