Rostlinolékařský portál

Napadá všechny kulturní rostliny druhu Beta vulgaris (cukrovka, krmná řepa, červená řepa) a špenát (Spinacia oleracea). 
Přirozená infekce virem u plevelných druhů rostlin nebyla dosud známa, i když poslední výzkumy ukazují možnost přirozené infekce u řady polních plevelů především z čeledí Asteraceae a Chenopodiaceae.

Furovirus nekrotického žloutnutí žilek řepy (BNYVV) je v přírodě přenášen půdní houbou Polymyxa betae perzistentním způsobem pomocí pohyblivých zoospor. Tento houbový vektor může přenášet i další virus – půdní virus řepy (beet soil-borne virus, BSBV). Oba viry se často vyskytují ve směsné infekci.

Na listech cukrovky se u napadených rostlin vyskytují nespecifické příznaky žloutnutí, které se projevuje v ohniscích i pásech ve směru kultivace, tak jak je rozvlékána půdní houba Polymyxa betae. V případě sucha a vyšších teplot napadené rostliny rychle vadnou. U silně napadených rostlin dochází ke žloutnutí a nekrotizaci nervatury listů. Specifické příznaky se projevují na kořenech typickou vousatostí v důsledku nadměrné tvorby postranních kořínků a ulpíváním množství zeminy. 
Na podélném řezu kořenem cévní svazky nekrotizují, červenají až hnědnou a je patrné zmnožení kořínků a vrstva zvrásněného a nádorovitého pletiva na obvodu hlavního kořene. Může docházet k zaškrcování hlavního kořene a v případě mrcasatosti se zmnožení kořínků může objevit i na jednom z rozvětvených kořenů.
Přesná a spolehlivá diagnostika vyžaduje použití serologických ELISA testů, elektronovou mikroskopii, molekulárně-biologické testy PCR, popř. biologické testy na indikátorových rostlinách.

Vektor – houba Polymyxa betae patří do čeledi Plasmodiophoraceae a virus se uchovává uvnitř trvalých sporangií shlukujících se v cystosory. Polymyxa betae je vnitrobuněčný parazit a napadá drobné kořínky a vlášení hostitelských rostlin. Pro vývoj a množení houby je důležitá půdní vlhkost a teplota (optimum 25 °C). Virus může přetrvávat v trvalých sporách vektora a tedy i v půdě 15–20 let.

Z hlediska hospodářského je výše škod ovlivněna především povětrnostními podmínkami v roce pěstování, vlhkostí, teplotou a pH půdy. Vliv má i virulence houbového vektora, přičemž agresivní patotypy houby i bez přítomnosti virů mohou způsobit poškození rostlin a škodlivost až do 20 %. Za příznivých podmínek a v případě plošné infekce virem může dojít ke ztrátám na výnosu kořene o 50 – 70 %, snížení cukernatosti na 5 – 10 % a dochází ke snížení výtěžnosti cukru v důsledku zvýšení podílu melasotvorných látek.

Rizománie je v současné době rozšířena ve většině zemí Evropy a  na dalších kontinentech. 
V České republice byla poprvé zjištěna v roce 1982 a nové výskyty byly zaznamenány až v první polovině 90. let v oblasti centrální Hané a na Znojemsku. V současnosti lze říci, že její výskyt je i v řadě pěstitelských oblastí Čech. Podrobný monitoring výskytu choroby, poté co byla vyřazena ze seznamu karanténních organismů, se již ovšem neprovádí.

• Pěstování tolerantních odrůd.