Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

virová zakrslost obilnin
Wheat dwarf virus (WDV)

čeleď: Geminiviridae

Další české názvy: Wheat dwarf mastrevirus, Wheat dwarf geminivirus

EPPO kód: WDV000

Hostitelské spektrum
Hostitelskými rostlinami jsou všechny druhy obilnin a skoro všichni zástupci z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Virová zakrslost obilnin napadá pšenici, ječmen, tritikale, žito a oves. Významnými rezervoáry WDV v agroekosystému jsou obilní výdroly, plevelné jednoleté trávy (oves hluchý, chundelka metlice, sveřepy a lipnice roční). Dalšími rezervoáry jsou některé druhy trav vytrvalých travních společenstev.
Příznaky napadení
Hlavním příznakem virové zakrslosti obilnin u kulturních obilnin společným pro všechny odrůdy je zakrslost rostlin způsobená omezením dlouživého růstu. Nejvíce patrné jsou příznaky v době obvyklé pro počátek sloupkování. Další příznaky virové zakrslosti obilnin se již nevyskytují vždy, jsou rozdílné u jednotlivých druhů obilnin a mají menší diagnostický význam. Častými příznaky jsou odumření terminálního listu, po něm následuje odumření zbytku odnože, deformace, prohýbání listů. Tloustnutí starších listů, předcházející jejich odumření, začíná od špiček. Inkubační doba se pohybuje v polních podmínkách za příznivých vegetačních podmínek od 3 a 6 týdnů. V tomto období probíhá vývoj choroby latentně. Na velmi časných výsevech lze první symptomy zaznamenat již na podzim, jinak jsou symptomy choroby zaznamenatelné až po přezimování. Na přezimovaných rostlinách je prvním příznakem žloutnutí starších listů, což není pro virové zakrslosti specifický symptom, naopak specifické je, že nedochází k prodlužování a napřimování odnoží. Pro narušení normálního vývoje je nutná silná infestace rostliny virem, proto jsou intenzita i projev příznaků závislé na růstové fázi v době infekce a latentním období. U později napadených rostlin má choroba mírnější průběh. Nejčastějším příznakem je žloutnutí listů, hlavně od špiček a okrajů. U některých druhů dochází až k červenání. Listy jsou kratší a vzpřímené. Kořeny bývají méně rozvětvené. Intenzita příznaků je závislá na citlivosti druhů, odrůd obilnin, na druhu a kmeni viru, na povětrnostních podmínkách během roku, ale především na růstové fázi rostliny během infekce. Žloutnutí a červenání může přecházet v nekrózy, objevuje se zasychání listů a rostliny mohou odumírat. Virus zakrslosti pšenice se často hlavně u ozimých obilnin v porostech vyskytuje ve směsných infekcích.

Metodika IOR

Charakteristika patogenu
Hostitelské spektrum
Hostitelskými rostlinami jsou všechny druhy obilnin a skoro všichni zástupci z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Virus zakrslosti pšenice napadá pšenici, ječmen, tritikale, žito a oves. Významnými rezervoáry WDV v agroekosystému jsou obilní výdroly, plevelné jednoleté trávy (oves hluchý, chundelka metlice, sveřepy a lipnice roční). Dalšími rezervoáry jsou některé druhy trav vytrvalých travních společenstev.
Příznaky napadení
Hlavním příznakem virové zakrslosti pšenice u kulturních obilnin společným pro všechny odrůdy je zakrslost rostlin způsobená omezením dlouživého růstu. Nejvíce patrné jsou příznaky v době obvyklé pro počátek sloupkování. Další příznaky virové zakrslosti pšenice se již nevyskytují vždy, jsou rozdílné u jednotlivých druhů obilnin a mají menší diagnostický význam. Častými příznaky jsou odumření terminálního listu, po něm následuje odumření zbytku odnože, deformace, prohýbání listů. Tloustnutí starších listů, předcházející jejich odumření, začíná od špiček. Inkubační doba se pohybuje v polních podmínkách za příznivých vegetačních podmínek od 3 a 6 týdnů. V tomto období probíhá vývoj choroby latentně. Na velmi časných výsevech lze první symptomy zaznamenat již na podzim, jinak jsou symptomy choroby zaznamenatelné až po přezimování. Na přezimovaných rostlinách je prvním příznakem žloutnutí starších listů, což není pro virové zakrslosti specifický symptom, naopak specifické je, že nedochází k prodlužování a napřimování odnoží. Pro narušení normálního vývoje je nutná silná infestace rostliny virem, proto jsou intenzita i projev příznaků závislé na růstové fázi v době infekce a latentním období. U později napadených rostlin má choroba mírnější průběh. Nejčastějším příznakem je žloutnutí listů, hlavně od špiček a okrajů. U některých druhů dochází až k červenání. Listy jsou kratší a vzpřímené. Kořeny bývají méně rozvětvené. Intenzita příznaků je závislá na citlivosti druhů, odrůd obilnin, na druhu a kmeni viru, na povětrnostních podmínkách během roku, ale především na růstové fázi rostliny během infekce. Žloutnutí a červenání může přecházet v nekrózy, objevuje se zasychání listů a rostliny mohou odumírat. Virus zakrslosti pšenice se často hlavně u ozimých obilnin v porostech vyskytuje ve směsných infekcích.
Možnost záměny
Příznaky jsou velmi podobné a snadno zaměnitelné s virem žluté zakrslosti ječmene (Barley yellow dwarf virus – BYDV). Dále mohou být příznaky zaměnitelné s nedostatkem nebo nadbytkem živin, abiotickými vlivy nebo vlivy počasí.
Životní cyklus
Virus přenáší křísek polní (Psammotettix alienus). Virus se přenáší perzistentně nepropagativně (nemnoží se v těle přenašeče). Není přenosný transovariálně (přes vajíčko na potomstvo) ani mechanicky či osivem. Přenos viru začíná sáním floemové šťávy s částicemi viru z napadené rostliny, které jsou po průchodu trávicím traktem vektora transportovány do slinných žláz. Později při opětovném sání se virová inokula dostávají spolu se slinami do rostliny a tím dochází k infekci zdravých rostlin. Křísek polní je schopen získat virus již při 5-ti minutovém sání na infikované rostlině. Vironosní křísci mohou úspěšně přenést virus na zdravou rostlinu během 15-ti minutového sání. Preinfekční doba viru u křísků bývá obvykle 1 až 4 dny. Křísek polní uchovává WDV v těle a přenáší jej po dobu až 50 dní, což je prakticky celý život.
Hospodářský význam
Intenzita příznaků závisí především na době infekce. Čím dříve je rostlina infikována, tím silnější je symptomatický projev a tím větší jsou ztráty na výnosu zrna. Nejvýznamnějším opatřením proti šíření viróz obilnin je prevence, jejímž cílem je znemožnit vektorům přenést virus na zdravé rostliny a také zamezit namnožení zdrojů infekce. Virem infikovanou rostlinu již nelze léčit. Ztráty na výnosu se mohou pohybovat na úrovni 30-50 % u silně postižených porostů dochází k zaorávce a výsevu jarní obilniny nebo kukuřice.
Provádění ochranných opatření
Nechemické metody ochrany rostlin
Chemická ochrana rostlin
Povolené přípravky na ochranu rostlin