Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

černání kořenů a báze stébel obilnin
Gaeumannomyces graminis (teleom.) - Phialophora sp.(anam.)

říše: houby (Fungi) třída: Ascomycetes čeleď: Magnaporthaceae

Další české názvy: černání pat stébel

Vědecká synonyma: Ophiobolus graminis (teleom.), Ophiobolus graminis var. graminis

EPPO kód: GAEUGR

Metodika IOR

Charakteristika patogenu
Hostitelské spektrum
Patogen se vyskytuje především na ozimé pšenici, ozimém ječmeni, žitu, tritikale, travách rodu Poaceae. Jarní pšenice a jarní ječmen jsou napadány jen výjimečně. Oves je napadán pouze varietou G. graminis var. avenae. Z trávovitých plevelů jsou nejdůležitějšími hostiteli pýr a sveřep.
Příznaky napadení
Napadené rostliny mají kořeny pokryté hnědým až černým myceliem. Báze stébel jsou černé. Na povrchu kořene a bází stébel jsou hnědé až tmavohnědé hyfy o šířce až 7 μm. Rostliny jsou zakrslé, slabě odnožují a předčasně dozrávají. Obilky zasychají a objevuje se běloklasost. Tyto posledně jmenované příznaky však mohou být způsobeny i jinými příčinami, např. stéblolamem či dalšími chorobami pat stébel. Silně napadené rostliny lze snadno vytáhnout z půdy. Kořeny a báze stébel jsou černé. Výskyt napadených rostlin v porostu má ohniskový charakter.
Životní cyklus
Houba přežívá v půdě jako mycelium na posklizňových zbytcích a na kořenech výdrolu a plevelů. Mycelium je považováno za hlavní zdroj infekce. Po dozrání hostitelské rostliny se na stéblech mohou tvořit tmavá hruškovitá či zploštělá peritecia, ze kterých se uvolňují štíhlé, vláknité, mírně ohnuté askospory s 2–8 přehrádkami. 
Houba napadá kořeny hostitelských rostlin ve dvou fázích. Primární infekce je způsobena kontaktem primárních kořenů s myceliem patogenu v půdě, které roste nejlépe při pH vyšším než 7 a při teplotě půdy 10–20 °C. Po této počáteční fázi dochází k sekundární infekci, která je způsobována přenosem mycelia mezi napadenými a zdravými kořeny. Teplý a vlhký podzim podporuje rané infekce. Nejvyšší růstovou rychlost dosahuje houba za teplých a vlhkých podmínek na jaře. Mírná zima zvyšuje možnost přežití původce. 
Významným faktorem je i předplodina. Čím vyšší je podíl obilnin v osevním postupu, tím je riziko výskytu choroby vyšší. Dlouholeté pěstování pšenice v monokultuře, kdy po několika letech, v nichž choroba v porostu narůstá, dochází následně k jejímu útlumu (tzv. take-all decline).
Hospodářský význam
Rozšíření černání kořenů a bází stébel obilnin je na celém území ČR. Největší škody vznikají na ozimé pšenici. Intenzita napadení závisí zejména na průběhu počasí během vegetační sezóny a na podílu obilnin v osevním postupu.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Vizuální hodnocení napadení rostlin v době voskově mléčné zralosti.
Nepřímé metody monitoringu
Vyhodnocení běloklasosti (příčinou mohou být i jiné choroby např. stéblolam).
Systémy varování
Podle aktuálního stavu.
Prognóza výskytu
Nejvyšší riziko výskytu je po předplodině pšenici a jiných obilninách.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Důležitou prevencí je zařazování nehostitelských plodin do sledu obilnin, jako je cukrovka, kukuřice, řepka, mák, brambory, luskoviny nebo oves. Součástí ochrany proti černání kořenů a pat stébel obilnin je likvidace výdrolu a trávovitých plevelů, které napomáhají přenosu a rozvoji choroby. Dalším preventivním opatřením je pozdější setí. Rané výsevy zvyšují napadení rostlin primární infekcí, ale vliv tohoto opatření na sekundární infekci je proměnlivý. Organická hnojiva snižují výskyt a závažnost choroby. Efekt je výraznější na lehkých písčitých půdách než na jílovitých. Vyšší mikrobiální aktivita v půdě hnojené organickými hnojivy pravděpodobně hraje roli v potlačení rozvoje černání kořenů a pat stébel.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Moření osiva, použití omezí primární, ale nezabrání sekundární infekci.
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence patogenu a antirezistentní strategie
Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.
Hodnocení účinnosti ochrany
Při využití agrotechnických opatření a chemické ochrany je možné dosáhnout míry účinnosti ochrany před touto chorobou na úrovni přes 90 %.
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.