Rostlinolékařský portál

Fotogalerie

bakterie
Erwinia stewartii

doména: Bacteria třída: Gammaproteobacteria řád: Enterobacteriales čeleď: Enterobacteriaceae

vědecká synonyma: Pantoea stewartii, Xanthomonas stewartii

EPPO kód: ERWIST

Hostitelské spektrum
Hlavním hostitelem je kukuřice setá (Zea mays), hostiteli mohou být i další rostliny z čeledi lipnicovité (Poaceae).
Příznaky napadení
Existují dvě fáze příznaků napadení, a to vadnutí vzešlých rostlin a výskytu lézí na listech. Tyto fáze se liší podle doby vzniku infekce. Když jsou rostliny citlivých kultivarů infikovány po vzejití, mohou rychle vadnout. Na listech se objevují světle zelené až žluté pruhy s nepravidelnými nebo zvlněnými okraji. Pruhy jsou rovnoběžné se žilnatinou a mohou se rozšířit po celé délce listu. Systémová infekce se vyskytuje na náchylných a mírně citlivých odrůdách a zřetelné příznaky se vyskytují na nově se tvořících listech. U rezistentních odrůd jsou příznaky obvykle omezeny na plochu 2 až 3 cm okolo poškození způsobených dřepčíky a systémová infekce se vyskytuje zřídka, nebo vůbec. Dojde-li k infekci rostlin do týdne po vzejití, hlavní stébla mohou odumřít, což vede k hojnému odnožování. 
Systémově infikované rostliny mohou mít předčasně vyvinuté, bělavé a odumřelé laty. Ve stéblech, blízko půdy, se mohou tvořit dutiny. V takových rostlinách se bakterie šíří cévním systémem a někdy infikuje zrna. Při silné infekci se může tvořit bakteriální exsudát, a zrna pak mohou být pokryta bakteriálním slizem.  
Léze na listech se objevují po vytvoření laty. Příznaky na listech jsou podobné jako v případě vadnutí rostlin po vzejití, tzn. krátké až dlouhé, nepravidelné bledě zelené až žluté pruhy. Napadené pletivo odumírá a získává slámové až hnědé zbarvení. Příznaky na listech se začínají objevovat u poškození způsobených požerky dřepčíků. Nekrotické pletivo se může rozšířit po celé délce listů nebo mohou být příznaky omezeny na plochu několika centimetrů v závislosti na rezistenci nebo náchylnosti odrůdy. Oslabené rostliny jsou z důvodu předčasného odumření listů náchylné k hnilobě stonků a mají nižší výnosy.
Možnost záměny
Příznaky u vzcházejících rostlin i pozdější příznaky na listech mohou být zaměněny za příznaky obecné listové spály kukuřice (helmintosporiové spály kukuřice), působené patogenem Setosphaeria turcica (anamorfa Exserohilum turcicum, syn.: Helminthosporium turcicum).
Životní cyklus
Vzešlé rostliny mohou být infikovány bakterií přímo z osiva nebo, zvláště po mírné zimě, nakaženými hmyzími přenašeči. Sekundární šíření patogenu se pak vyskytuje během léta. 
U kukuřice cukrové (Z. mays conv. saccharata) se bakterie, která primárně kolonizuje cévní svazky, nachází v kořenech, stoncích, listových čepelích a pochvách a v celém klasu včetně zrn. Zrna kukuřice obecné (Z. mays conv. vulgaris) jsou infikována řidčeji, s výjimkou případů, kdy je infekční tlak vysoký a odrůda je náchylná.  
Minerální výživa ovlivňuje intenzitu choroby. Vysoké hladiny amonného dusíku a fosforu zvyšují náchylnost rostlin, vysoké hladiny vápníku a draslíku mají tendenci náchylnost rostlin snižovat. Vysoké teploty zhoršují závažnost choroby. Výskyt choroby v každé sezóně souvisí s teplotami během předchozí zimy (vliv na hmyzí přenašeče) a toto kritérium může být použito při prognóze úrovně infekce.
Způsoby šíření
Bakterie je přenosná osivem, největší význam pro šíření bakterie mají ale hmyzí přenašeči, (dospělci nebo i larvy, např. larvy květilky všežravé – Delia platura), kteří v průběhu vegetačního období přenášejí bakterii z jedné rostliny na druhou. Jakmile přenašeč nabyde bakterii, může ji přenášet po celý svůj život. Nejvýznamnějším přenašečem bakterie v Severní Americe je dřepčík Chaetocnema pulicaria, dalšími přenašeči jsou bázlivec Diabrotica undecempunctata howardi, dřepčík Chaetocnema denticulata, larvy květilky všežravé, kovařík Agriotes mancus, brouci z rodu Phyllophaga (čeleď vrubounovití) a larvy bázlivce Diabrotica longicornis.
Hospodářský význam
Napadení kukuřice bakterií může vést ke snížení výnosu a náchylnosti k hnilobě. U rezistentních odrůd kukuřice, které se v Severní Americe pěstují v oblastech výskytu tohoto patogenu, však k velkým ztrátám nedochází. V případě pěstování náchylných odrůd, které byly infikovány před růstovou fází pěti listů, se ztráty mohou pohybovat v rozmezí 40100 %.
Zeměpisné rozšíření
Patogen se vyskytuje v Asii (Indie, Korejská republika, Malajsie, Filipíny), Africe (Benin, Togo), Severní Americe (Kanada, Mexiko, USA), Střední Americe (Kostarika, Portoriko) a Jižní Americe (Argentina, Bolívie, Guyana, Peru). V Evropě se patogen vyskytuje v omezené míře v Itálii. V minulosti však byl jeho výskyt zjištěn také v Chorvatsku, Nizozemsku, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Řecku, Srbsku a v evropské části Ruska.
Situace v ČR
Status výskytu v ČR
E. stewartii se v ČR nevyskytuje, což je potvrzeno úředním průzkumem.
Výsledky detekčních průzkumů
Úřední detekční průzkum výskytu bakterie v porostech kukuřice se v ČR provádí formou vizuální prohlídky rostlin. V případě zjištění příznakových rostlin, resp. rostlin podezřelých z napadení patogenem se odebírají vzorky. Dále se odebírají vzorky osiva kukuřice dovezeného ze třetích zemí s výskytem bakterie. Výskyt bakterie v ČR při tomto průzkumu nebyl zjištěn. Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu se provádí od roku 2017 a je podpořen finančním příspěvkem EU.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu