Rostlinolékařský portál

Metodiky IOR - kukuřice setá

1. Seznam plodin
2. Pěstební opatření
Osevní postupy
Úspěch v pěstování kukuřice na siláž i zrno závisí na mnoha agrotechnických, povětrnostních, ale také technicko-technologických faktorech, resp. jejich vzájemném působení, které vytvářejí často velmi složitý komplex nejrůznějších interakcí. Skupina agrotechnických faktorů tak do velké míry mnohdy dost významným způsobem ovlivní výslednou kvalitu silážní kukuřice a následně také siláže i kvalitu zrna. V našich podmínkách se kukuřice zpravidla pěstuje v rámci osevního postupu (mezi obilninami). Kukuřice je z pohledu následných plodin brána jako nevhodná předplodina. Sama o sobě je na předplodiny málo náročná.
Střídání plodin
Střídání plodin a zachování osevního postupu jsou jedny ze základních opatření, které vedou k redukci řady hmyzích škůdců a patogenů bez zásahu chemických přípravků. U kukuřice se jedná zejména o zavíječe kukuřičného a novějšího škůdce bázlivce kukuřičného. Dle získaných výsledků o výskytu těchto škůdců zcela jasně převládá poznatek, že početnost bázlivce kukuřičného je dvakrát až třikrát vyšší na lokalitách, kde se pěstuje kukuřice po kukuřici než v porostech kukuřice, která se pěstuje v osevním postupu. 
Obdobně je to u zavíječe kukuřičného, kde počet chodeb, počet napadených rostlin i počet zlomených rostlin před sklizní je nižší než na porostech kukuřice pěstované v osevním postupu. Také pěstování kukuřice v bezprostřední blízkosti lokalit, kde byla kukuřice v minulém roce, vede k výskytu zavíječe, případně i k jeho většímu namnožení na dané lokalitě. Bzunku ječnou, která je škůdcem na obilninách a v raných fázích významně škodí i na kukuřici, můžeme omezit, když omezíme opakované pěstování kukuřice v osevních postupech s obilninami a zařadíme přerušovací plodiny (např. řepka olejka).
Vliv předplodiny
Kukuřice je nevhodnou předplodinou jak pro pšenici, tak pro ječmen, protože zvyšuje u těchto plodin riziko napadení klasů fuzáriemi. Obráceně pro kukuřici nejsou obilniny tak špatnými předplodinami především proto, že nejsou hostiteli závažných živočišných škůdců zavíječe kukuřičného a bázlivce kukuřičného. Vhodnou předplodinou pro kukuřici z hlediska snížení populace bázlivce jsou zapojené plodiny, jako jsou obilniny, do kterých samičky nekladou vajíčka. Zařazování kukuřice po obilninách i okopaninách je vhodné. Nevhodné je pěstování kukuřice po kukuřici. Hrozí riziko zvýšeného výskytu především patogenů z rodu Fusarium a zvýšené nebezpečí tvorby mykotoxinů.
Pěstitelské postupy
Vliv ročníku na výnos a kvalitu produktů kukuřice je často přeceňován. Průběh počasí je jistě jedním z hlavních faktorů ovlivňujících vegetační sezonu, přesto z pohledu možností dnešní agrotechniky i z pohledu nároků na kvalitu produkce používané systémy pěstování vykazují řadu nedostatků. Mezi hlavní patří nevyvážená výživa, nezvládnutí regulace plevelů a neošetřování porostů na zrno i na siláž proti zavíječi kukuřičnému.
Volba pozemku
Již z faktu, že kukuřice je širokořádkovou kulturou plynou požadavky na výběr pozemku. Svažitost nad 5 stupňů je třeba pečlivě zvážit, pokud bude kukuřice pěstována na půdních blocích s vyšší sklonitostí, je nutné uplatňovat půdoochranné technologie (dodržovat GAEC). Na těchto erozně ohrožených půdách je vhodné použití technologie s výsevem kukuřice do vymrzající nebo i přezimující, chemicky likvidované, meziplodiny. Výsevy kukuřice do meziplodin se provádí nejčastěji při zařazování kukuřice po obilninách, při zařazování kukuřice po kukuřici či okopaninách. Při opožděné sklizni předplodiny mohou nastat problémy se založením porostu a vypěstováním dostatečného mulče meziplodiny. Výběr lokality může také omezit výskyt škůdců. Bzunka ječná dává přednost vlhčímu prostředí a její škodlivost na těchto lokalitách je významná v letech s teplým průběhem počasí. Při pěstování GM kukuřice je nutné dodržet řadu dalších opatření souvisejících s volbou pozemku. Ochranné vzdálenosti a další povinnosti jsou uvedeny v zásadách koexistence pěstování GM kukuřice s pěstováním kukuřice v konvenčním a v ekologickém systému pěstování.
Zakládání porostu
Výsev
Základním požadavkem je vytvoření rovnoměrného, dostatečně hlubokého seťového lůžka s přísunem vody, vzduchu, tepla a živin. Předseťová příprava rozhoduje o vodě a vzduchu v půdě. Proto v aridních oblastech platí pravidlo co nejméně hýbat s půdou a setí realizovat v ranějších termínech. 
Termín setí je závislý na teplotě půdy, která má být v hloubce setí minimálně 8 °C. Setí by mělo být realizováno přesným secím strojem, nejsou vhodné stroje pro setí obilí. Hloubka setí je doporučena 4–6 cm, ovšem ve velmi suchém jarním období se osvědčila hloubka i 8–10 cm.
Péče o porost
Agrotechnické zásahy v porostu
Pro kukuřici je v současné době široký výběr technologických postupů. Volbu je třeba přizpůsobit mj. zařazení kukuřice do osevního sledu. Při zařazení po obilninách jsou většinou používány tradiční technologie začínající podmítkou následována střední orbou. Při pěstování kukuřice po kukuřici nebo po okopaninách se provádí orba hlubší. Pro omezení výskytu zavíječe kukuřičného, bázlivce kukuřičného, ale i drátovců na ohrožených lokalitách je vhodné uplatňovat hlubší orbu, neboť redukované zpracování půdy vede ke zvýšení početnosti těchto škůdců. Nejvýznamnější redukce populace zavíječe se dosáhne v kombinaci orby s dokonalým rozdrcením posklizňových zbytků. Významným opatřením pro snížení početnosti housenek,které se stahují k přezimování do spodní části stébla, je co nejnižší strniště. Tyto technologie jsou využívány v teplejších a sušších podmínkách.  
Při minimalizačních technologiích převládají postupy s mělkým případně středně hlubokým zpracováním půdy kypřením radličkovým nebo talířovým nářadím. U tohoto způsobu je uváděn příznivý vliv na kvalitu půdního prostředí. Vlivy různé intenzity zpracování půdy a hospodaření s posklizňovými zbytky na výnosy kukuřice jsou do značné míry závislé na půdních a klimatických podmínkách.  
Založení porostu kukuřice do mulče vyžaduje vhodné secí stroje a rozhodnutí o regulaci zaplevelení, zpravidla plošnou chemickou likvidaci totálním herbicidem. 
Významným, i když málo využívaným opatřením, je plečkování. Nejen, že půdu kypří a zlepšuje její fyzikální vlastnosti (např. zasakování vody), umožňuje aplikaci hnojiva do půdy, a také redukuje plevele.
Odrůda, osivo, sadba
Volba odrůdy
Současný sortiment hybridů uváděných v „Seznamu doporučených odrůd“ je velmi rozsáhlý čítající několik stovek položek. Pěstitelé musí volit odrůdu, která je pro účel jejich pěstování a pro lokalitu vhodná jak vzhledem k FAO číslu, tak vzhledem k fyziologickému typu a způsobu využití. V „Seznamu doporučených odrůd“ jsou uvedeny doporučené hybridy pro silážování, pro sklizeň na semeno a nově i pro využití v bioplynové stanici. Při výběru hybridů by měl pěstitel akceptovat i informace o případné toleranci či rezistenci ke škůdcům a chorobám. U škůdců to bude především povolená transgenní kukuřice s konstruktem MON 810, u chorob to budou informace o polní odolnosti zjištěné v experimentech ÚKZÚZ. Využití geneticky modifikovaných hybridů je perspektivní i proti bázlivci kukuřičnému. Jsou již vyvinuty transgenní hybridy kukuřice, které zajišťují ochranu jak proti bázlivci, tak proti zavíječi. Další perspektivou je vývoj nových hybridů s rezistencí vůči neselektivním herbicidům, tzv. Roundup-ready kukuřice. Tato není dosud povolena k pěstování v Evropské unii. 
Výběr osiva a sadby
Zajištění zdravého a čistého osiva je důležité zejména z hlediska osivem přenosných patogenů. Napadení obilek patogeny snižuje jednak vlastní vitalitu osiva a jednak způsobuje následné poškození porostu vlivem rozvoje chorob osivem přenosných. Z toho důvodu je doporučováno vždy používat pro založení porostu certifikované osivo. Kukuřice má oproti dalším plodinám pěstovaným na orné půdě jedno specifikum. Pěstitelé kukuřice mají v současné době k dispozici pouze jeden povolený fungicid pro foliární aplikace a dále jsou k dispozici pouze přípravky na ošetření osiva. 
U škůdců, kteří napadají vzcházející kukuřici, je také velmi vhodné insekticidní moření osiva, jako preventivní opatření. Jedná se zejména o bzunku ječnou, larvy kovaříkovitých brouků, ale také proti larvám bázlivce kukuřičného.
Hnojení, vápnění a vodní režim
Hnojení a vápnění
Kukuřice v porovnání s ostatními zemědělskými plodinami vykazuje určité odlišnosti v požadavcích a v reakci na hnojení. Pro dosažení požadovaného výnosu a kvality je ale potřeba zajistit vyrovnanou bilanci všech makrobiogenních i mikrobiogenních prvků. Počátek vegetace je u kukuřice charakterizován velmi malým růstem, a také nízkým odběrem živin. Na tunu zrna a odpovídající množství slámy odčerpá kukuřice v průměru: 22–26 kg N, 4,4–6,6 kg P, 21–33 kg K, 4,3–7,1 kg Ca, 4–6 kg Mg. Dusík lze aplikovat v kejdě na podzim nebo na jaře. Při hnojení minerálními hnojivy je vhodné dávky dusíku dělit na základní hnojení před setím a na hnojení během vegetace za předpokladu, že se jedná o oblast vlhčí s vyšší hladinou podzemní vody. V oblastech aridnějších jsou dosahovány vyšší výnosy při jednorázovém zapravení dusíku nebo při kombinaci kejdy na podzim a minerálního hnojení na jaře.
Hygienická opatření
Nakládání s posklizňovými zbytky rostlin
Z hygienických opatření se jedná především o sklizeň na co nejnižší strniště, o důsledné rozdrcení a dokonalé zapravení posklizňových zbytků a v oblastech, kde se předpokládá nebezpečí vyššího výskytu zavíječe, upustit od minimalizačního zpracování půdy. Významným opatřením pro snížení početnosti housenek, které se stahují k přezimování do spodní části stébla, je co nejnižší strniště při sklizni kukuřice včetně následného rozdrcení.
Ochrana a podpora užitečných organismů
Při pěstování kukuřice především v oblastech s vyšším výskytem živočišných škůdců se doporučuje ponechat určitou část porostu neošetřenou nebo v případě pěstování Bt kukuřice zařadit non-Bt kukuřice jako refugium pro přirozené nepřátele.
6. Regulace plevelů
Společenstva plevelů
Jednoděložné: jednoleté - ježatka kuří noha, oves hluchý, bér sivý, bér zelený, proso seté - výdrol; méně významné rosička krvavá, lipnice roční; vytrvalé - pýr plazivý, čirok halebský, rákos. 
Dvouděložné: jednoleté - merlík bílý, merlík zvrhlý, laskavce - ohnutý, zelenovlasý, rdesno blešník, rdesno červivec, rdesno ptačí, opletka polní, heřmánkovité druhy - heřmánkovec nevonný, rmen rolní a další, svízel přítula, durman obecný, lilek černý, blín černý, mák vlčí, hořčice rolní, ředkev ohnice, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, výdrol řepky, mračňák Theofrastův, ambrozie peřenolistá, méně významné rozrazily, violky, hluchavky, penízek, kokoška, zemědým, kakosty a další vytrvalé: pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní, pelyněk černobýl, šťovík tupolistý a kadeřavý, kamyšník přímořský apod. 
Kukuřice je při současné technologii pěstování zpravidla širokořádkovou plodinou, proto je velmi náchylná k zaplevelení. Jako teplomilná plodina byla dříve při klasickém způsobu přípravy půdy a tradičně poněkud pozdějším setí zaplevelována hlavně tzv. pozdními jarními plevely (laskavce, merlíky, lebedy, ježatka apod.). Jsou velmi často doprovázeny vytrvalými, přezimujícími nebo stále vzcházejícími druhy. Na řadě pozemků jsou nejvýznamnějšími plevely vytrvalé druhy s velmi vysokou konkurenční schopností a odolností, na které se při rozhodování o způsobu regulace musíme zaměřit v první řadě. Jedná se hlavně o pýr plazivý a pcháč oset, ale někde i svlačec a pod, které je při velmi silném výskytu často vhodné regulovat preventivně již před založením porostu.
V současné době je snaha sít kukuřici dříve pro dosažení lepšího zakořenění a startu porostu - jednak kvůli tendenci oteplování, a také snaze o lepší využití jarní vláhy a příhodných půdních podmínek. Na druhé je převaha ozimých plodin (s nimi ozimých plevelů) a velmi rozsáhlé uplatňování minimalizačních, případně tzv. půdoochranných technologií, u kterých dochází k redukci zpracování půdy, případně až setí do nezpracované půdy, což často vede k vyššímu výskytu vytrvalých plevelů. Plevelné spektrum se tak stává variabilnějším a zahrnuje více možností vývoje. Často se situace díky těmto novým technologiím a jejich výhodnosti pouze pro určité plevelné druhy může relativně zjednodušit, když dochází k přemnožení pouze u několika málo druhů. Celkově je však třeba mít pro kukuřici připraveny různé variabilní strategie integrované regulace podle výskytu určitých skupin plevelů, které je třeba jednak uplatňovat preventivně a následně pomocí kultivace v porostu a řady různých možností herbicidní ochrany.
Rozhodování o provedení ošetření
Prvním předpokladem je určitá znalost pozemku z hlediska výskytu plevelů a posouzení jeho aktuálního stavu před setím, jak bylo uvedeno v rámci monitoringu.
Hlavní otázkou strategie regulace plevelů před zakládání porostu kukuřice je zejména posouzení výskytu a intenzity aktuálního zaplevelení vytrvalými plevely, nejčastěji pýrem plazivým a pcháčem rolním (osetem) a dále je třeba předběžně v rámci předplodin vyhledat z evidence zaplevelení nebo si vzpomenout také na výskyt dalších druhů, které mají velmi vysokou konkurenční schopnost (např. ježatka, oves hluchý, laskavce, merlíky, rdesna, svízel, heřmánkovité, durman apod.).
Provádění ochranných opatření
Nechemická regulace plevelů
Při regulaci plevelů lze významně využít nechemických způsobů, které jsou šířeji popsány v rámci pěstebních opatření. Mezi nejvýznamnější z nich patří systém zpracování půdy. V závislosti na výskytu plevelů v různých osevních sledech při současné technologii s různým stupněm minimalizace zpracování půdy je při plošně velmi výkonné mechanizaci řada možností mechanické regulace plevelů pomocí výkonných podmítačů a kombinátorů jako alternativ samotného důrazu na chemické ošetření. 
Ve vegetačním období je dobré zařadit přímé kultivační zásahy v porostu, přispívající i k lepšímu půdnímu vzdušnému a vodnímu režimu, i když v závislosti na charakteru, intenzitě zaplevelení a půdních a povětrnostních podmínkách jsou často méně spolehlivé a technicky náročnější, než aplikace herbicidů. Jedná se např. o vláčení (zejm. prutovými branami) a plečkování nebo meziřádkové kypření, které mohou být spojené s přihnojováním porostu apod.
Chemická regulace plevelů
Podmínky prostředí
V konvenčním zemědělství i při využití nechemických způsobů hlavně v rámci prevence nebo kultivace v porostu, zůstává zpravidla po založení porostu kukuřice rozhodující podíl regulace plevelů na chemickém ošetření, aplikaci různých druhů herbicidů, kterých existuje široká nabídka a je třeba se v ní zorientovat.
První možností je případně využití preventivního neselektivního chemického ošetření výdrolů a zaplevelení po předplodině, případně meziplodiny nebo jarního zaplevelení, což však přináší významná rizika pro další necílové mikroorganizmy i vyšší organizmy polí např. jen tím, že přijdou náhle o zdroj výživy. 
Preventivní neselektivní ošetření, provedené většinou přípravky na bázi glyfosátu, působícího na vzešlé plevele, je však někdy účelné, zejména v případě velmi silného výskytu vzešlých vytrvalých druhů plevelů nebo plevelů, vzcházejících z větších hloubek (např. oves hluchý na jaře), zejména pokud dojde k jejich zakořenění, kdy již odolávají kultivaci 
a předseťové přípravě.
U selektivních ošetření je třeba postupovat podle předpokládaného (podle evidence zaplevelení a zkušenosti agronoma) nebo při postemergentním ošetření předem zjištěného výskytu plevelných druhů na pozemku a jejich stupně škodlivosti a odolnosti. Podle termínu aplikace se v kukuřici rozlišují a dají uplatnit s určitými výhodami aplikace před vzejitím plodiny, preemergentní (někdy i předseťové), časně postemergentní a postemergentní aplikace.

Postup při výběru typu aplikace a přípravků
Selektivní ošetření porostu kukuřice se řídí podle aktuálního výskytu plevelů. Obvykle lze v závislosti na výskytu plevelů provést ošetření kukuřice buď jen na většinou všeobecně rozšířené jednoleté dvouděložné plevele, nebo na dvouděložné i včetně vytrvalých, což mohou být zejména u postemergentních ošetření někdy stejné přípravky. 
Na většině polí se však vyskytují i jednoděložné plevele. Jednak jde o prosovité - ježatku, béry, proso. Dále často bývají v porostech oves hluchý a vytrvalý pýr plazivý, na které některé přípravky na prosovité samostatně působí jen slabě (např. chloracetamidy bez terbuthylazinu či podobného partnera nebo samostatně aplikované látky typu mezotrionu, sulcotrionu, tembotrionu a topramezonu bez doplnění např. sulfonylmočovinami). 
Pozornost pak je třeba věnovat dalším velmi odolným vytrvalým travám, které představuje lokálně čirok halebský z rhizomů nebo na zamokřených lokalitách rákos nebo kamyšník přímořský, na které působí většinou jen vyšší dávky sulfonylmočovin. 
V praxi se obvykle postupuje spíše obráceně vylučovací metodou od vytrvalých druhů, hlavně pýru a dalších jednoděložných, ze dvouděložných pak od vytrvalých (hlavně pcháče či svlačce) se někdy lze dostat k možnosti použít levnější a někdy ekologicky šetrnější herbicidy např. jen na jednoleté dvouděložné. 
V kukuřici se herbicidní ošetření obvykle rozdělují primárně podle cíleného typu plevelů a dále podle termínu aplikace a charakteru herbicidů na neselektivní, selektivní preemergentní či postemergentní. 
Na jaře (případně i na podzim po předplodině) je někdy technologicky vhodné a při velmi silném výskytu vytrvalých i relativně levnější jejich plošné neselektivní ošetření zejména přípravky na bázi glyfosátu. Má uplatnění jako alternativa, když se eliminace vytrvalých plevelů nezvládá kultivací a ohrožuje plodinu vyčerpáním půdy, a také např. u vytrvalých plevelů výrazně zhoršuje kvalitu přípravy půdy a setí. Může to být např. při zpoždění jarních prací a silnějším zakořenění plevelů v důsledku mokrého počasí, kdy je efektivnější neselektivní ošetření před setím kukuřice, cílené na již vzešlé plevele. 
Odstup kultivace či setí po aplikaci není třeba příliš protahovat, podle podmínek (příznivé je vlhko a teplo) a charakteru přípravku u jednoletých plevelů lze kultivovat cca od 6 hod. do tří dnů, u vytrvalých cca za 3–6 dnů. 
Odolnější vůči glyfosátu jsou hlavně svlačec rolní, a také částečně opletka obecná, které mohou obrůstat. Neselektivní herbicidy lze aplikovat i po zasetí před vzejitím kukuřice (alespoň cca 1–2 dny před vzcházením, kdy klíčky nejsou těsně pod povrchem půdy). Aplikace těsně před vzejitím kukuřice, může za určitých podmínek zpomalit počáteční růst plodiny (např. za sucha, kdy je zpomalen rozklad glyfosátu) nebo při začínajícím vzcházení ji vážně poškodit. 
Na druhé straně aplikace po zasetí může být při vhodném načasování výhodnější oproti opoždění setí při čekání na vzcházení nebo nárůst dostatečné plochy listů vytrvalých plevelů. Při tomto postupu je však třeba vyprovokovat vzcházení plevelů dřívější kultivací a pokud možno vynechat předseťovou přípravu těsně před setím, aby plevele do vzejití kukuřice byly již vzešlé, jinak má velmi omezený účinek, protože hlavní vlna plevelů teprve vzejde.
Aplikace převážně na jednoleté plevele - Pokud nejsou vytrvalé druhy na pozemku ve významném zastoupení, je možné regulaci plevelů zjednodušit na herbicidy působící převážně na jednoleté plevele. Možnosti jsou zde jak preemergentní, tak časně postemergentní nebo postemergentní. Vychází se z důvodně předpokládaného nebo po vzejití stanoveného výskytu jednotlivých druhů. 
Při regulaci jednoletých plevelů je třeba při rozhodování o typu ošetření znát situaci na pozemku s jednoletými trávami - prosovitými ježatkou kuří nohou, béry, a také ovsem hluchým, které se nemusí na pozemku vyskytovat. Vyžadují speciální výběr přípravků, které často působí i na pýr, ale většinou i na řadu dvouděložných. Pokud se jednoděložné na pozemku nevyskytují, je možné u kukuřice jen ošetření na dvouděložné plevele. Často se však vyskytují společně, takže se pak aplikují směsi přípravků nebo hotové směsné přípravky. 
Preemergentní aplikace se provádí obvykle brzy po zasetí před vzejitím kukuřice a plevelů (u některých přípravků se hlavně za sucha doporučuje i předseťová aplikace se zapravením) tzv. půdními herbicidy, které zabraňují většinou již vzcházení plevelů a vyznačují se dlouhodobě i několik měsíců přetrvávajícím reziduálním působením (některé tyto přípravky jsou dostatečně selektivní ke vzešlé kukuřici a účinné i přes listy či hypokotyl plevelů a jsou určeny i pro časně postemergentní aplikaci). 
Preemergentní aplikace je výhodná při předpokládaném silném zaplevelení pozemku spíše jen jednoletými plevely jednoděložnými i dvouděložnými plevely, které je třeba brzy potlačit a porost udržovat proti novým vlnám jejich vzcházení pomocí reziduálního působení. Lze ji využít u pole bez většího výskytu vytrvalých druhů, které jsou proti půdním herbicidům obvykle poměrně odolné, za vlhčího počasí jsou však zejména některými kombinacemi rovněž významně omezovány. 
Preemergentní aplikace se může uplatnit s využitím vlhčího počasí především při včasném setí, hlavně ve vlhčích oblastech. Je třeba sledovat předpověď počasí poněkud dopředu, s ohledem na žádoucí déšť a dostatečnou půdní vlhkost. Používá se i při větších výměrách plodiny v podniku na rozložení pracovního vytížení. 
Hlavní výhody preemergentního, případně i v současnosti nejčastěji doporučovaného časně postemergentního ošetření, jsou v dřívější odstranění silné konkurence plevelů plodině, dlouhodobějším reziduálním působení proti nově vzcházejícím plevelům a často i v ceně, hlavně oproti postemergentním kombinacím přípravkům s účinností na jednoděložné i dvouděložné včetně pýru, na který se většinou aplikuje navíc vyšší dávka. 
Zejména na lehčích půdách a u některých širokospektrálních kombinací hrozí vyšší nebezpečí fytotoxicity. Na základě zkušeností z pokusů k ní někdy dochází, i když bývá většinou méně častá nebo méně nápadná, než např. u některých postemergentních přípravků a kombinací, např. u většiny sulfonylmočovin. 
Pro postemergentní ošetření je dnes dostatek přípravků na různé plevele, včetně vytrvalých. Ošetření může být cílené, relativně časově variabilnější a při správném výběru přípravků, načasování a dávkování je často účinnější, spolehlivější, a také ekologicky šetrnější. Za určitých podmínek (např. při absenci jednoděložných) může být i výrazně úspornější oproti preemergentní aplikaci. 
Nevýhodou je často krákodobý účinek nebo někdy opožděná eliminace plevelů, např. při opoždění aplikace z důvodu špatného počasí, což může silně a dlouhodobě brzdit růst plodiny v době, kdy je kukuřice na konkurenci plevelů nejcitlivější. Navíc je třeba počítat i s určitou prodlevou účinku např. u sulfonylmočovin i některých dalších systémově působících látek, které působí pomaleji, a proto je třeba je použít včas. Může se projevit i závislost účinku na počasí (nepříznivé je sucho, chladno).

Charakteristika působení jednotlivých skupin herbicidů pro kukuřici, rozčlenění podle termínu aplikace:
Přípravky působící hlavně přes půdu - pro preemergentní nebo časně postemergentní aplikaci: 
Na jednoleté prosovité trávy působí jednak tradiční přípravky převážně na bázi acetamidů: S-metolachlor, případně pethoxamid, které jsou účinné spíše jen na ježatku a béry, případně laskavce nebo citlivé dvouděložné, které se obvykle samostatně nevyužívají. Širší spektrum působení i mimo prosovitých trav na dvouděložné má dimethenamid-P, případně pendimethalin nebo na odlišném mechanizmu působící isoxaflutole. 
Na převážně jen dvouděložné druhy působí zase půdní přípravky na bázi terbuthylazinu, mesotrione v preemergentní aplikaci nebo i florasulamu s mesotrione. Jsou zde i herbicidy na bázi fluorochloridonu nebo linuronu. Tyto přípravky lze v případě výskytu samotných jednoletých dvouděložných aplikovat samostatně, častěji se přidávají k výše uvedeným jednodušším půdním herbicidům na jednoděložné do tank-mixů. 
K preemergentní aplikaci na jednoděložné i dvouděložné je kromě tank-mixů výše uvedených půdních herbicidů snadnější využít hotové širokospektrální přípravky, tzv. ready-mixy typu: S-metolachlor + terbuthylazin, případně pethoxamid + terbuthylazine, které někdy v selektivitě nebo účinnosti poněkud zaostávají. Spíše již k časně postemergentní aplikaci slouží další velmi komplexně působící směsné herbicidy na bázi isoxaflutolu a thiencarbazone-methylu. 
Výše uvedené půdní směsi a tank-mixy často působí synergicky, výrazně lépe než jednosložkové přípravky na problematické druhy plevelů. Jsou to z jednoděložných především oves hluchý a často je výrazně omezen i pýr, které nejsou samostatnými přípravky na jednoděložné na rozdíl od ježatky, případně bérů zasaženy. Na druhé straně je ve směsích často lepší účinek i na dvouděložné včetně uspokojivého omezení vytrvalých pcháče, svlačce a dalších. 
Půdní přípravky však obvykle při vyšším výskytu nepůsobí na vytrvalé druhy dostatečně, často dochází k jejich obrůstání. Za sucha působí kromě vytrvalých slabě i na jednoleté plevele, takže plevele je třeba potlačit opravným postemergentním ošetřením. Na druhé straně za vláhově příznivějších podmínek, a pokud je výskyt vytrvalých plevelů slabší nebo jsou ohniska na menší části pozemku, není třeba zvláštní cílená postemergentní aplikace na ně.

Možnosti výběru ošetření pro postemergentní aplikaci - Za základní postemergentní ošetření lze podobně jako u půdních přípravků považovat aplikaci proti jednoletým, zejména dvouděložným druhům, řada přípravků však působí i na vytrvalé. Při postemergentní ošetření je podle sortimentu přípravků celá řada možností, jak porost udržet bez významného zaplevelení a není třeba se vynechání preemergentní aplikace obávat. 
Z hlediska termínu aplikace je dnes upřednostňován spíše časně postemergentní termín (cca ve fázi od vzejití do 2–3, případně 4 listů kukuřice, časovaný ale hlavně podle fáze plevelů. Jde již o zásah cílený, přesto včas eliminující plevele, ale hlavně u půdních přípravků je stále závislý na vlhkosti půdy. 
Často se zde používá herbicid působící částečně nebo převážně přes půdu, takže je termín ošetření a účinek výrazně limitován velmi ranou fází růstu plevelů a vláhou, při jejich přerůstání nebo za sucha rovněž výrazně klesá účinnost. Platí to zejména pro ježatku a trávovité, které by měly být ošetřeny ve fázi vzcházení, děložních či 1–2, max. 3 pravých listů, ještě před začátkem odnožování. Takže zde není možné při nedostatečných srážkách příliš čekat na další výraznější vlnu zaplevelení. Pro časně postemergentní použití lze využít jednak většinu půdních přípravků a kombinací (kde je to doporučeno), uvedených i pro preemergentní aplikace, ale také další speciálně postemergentní. 
Významnou skupinou herbicidů do kukuřice a zřejmě nejdůležitější pro tyto aplikace jsou dnes tzv. HPPD inhibitory (blokují syntézu HPPD enzymu). Patří sem jednak již uvedený isoxaflutole se safenerem, používaný i preemergentně spíše v kombinaci s thiencarbazon-metylem, dále mesotrione, tembotrione a topramezone. 
Jedná se o novější přípravky, vyznačující se zpravidla velmi dobrou až výbornou selektivitou a poměrně rychlým účinkem např. oproti sulfonylmočovinám či tzv. růstovým herbicidům a nejsou již tak závislé na dostatku srážek. Působí dobře jak na jednoděložné, hlavně prosovité - ježatku, béry, neúčinkují však příliš dobře na oves hluchý a zejména pýr. Velmi dobře eliminují i většinu dvouděložných druhů, částečně i vytrvalé druhy pcháč a svlačec. Jejich působení se navzájem poněkud liší. 
Směsný herbivid na bázi: isoxaflutol + cyprosulfamid + thiencarbazon-methyl spojuje výhody preemergentního a postemergentního ošetření s dlouhodobým a poměrně komplexním reziduálním účinkem za dostatečných srážek. Mesotrione působí i reziduálně, avšak přes půdu (např. i preemergentně) je slabě účinný na jednoděložné a odolnější dvouděložné (svízel,opletka obecná, vytrvalé). Při postemergentní aplikaci je třeba jej aplikovat brzy, jinak dochází často k obrůstání, hlavně u ježatky, případně i novému vzcházení některých plevelů. Proto je jistější použití v kombinacích (např. s nicosulfuronem, dicambou apod.) nebo směsných přípravcích, jichž bývá významnou součástí. Ty lze aplikovat úspěšně i poněkud později, do 6. až 8. listu kukuřice. 
Tembotrione + safener isoxadifen-ethyl je účinnější hlavně na ježatku (i později v době odnožování), částečně i oves hluchý a pýr a některé dvouděložné, má však minimální reziduální působení. Hodí se použít i později a samostatně, i když na některé odolné druhy a pro dlouhodobější účinek jsou vhodné kombinace. Safener umožňuje zlepšit selektivitu v kombinacích. 
V PHO vodních zdrojů je povolen. Topramezon + dicamba je rovněž přípravkem s dobrým působením na prosovité trávy i na odolnější dvouděložné, včetně vytrvalých s krátkým reziduálním působením. Starší sulcotrione má z těchto látek samostatně poněkud slabší účinek zejména na ježatku, v pokusech s vhodným smáčedlem se však vyrovnal mesotrione a je i pro deklarovanou šetrnost i k osivové kukuřici potenciálně dobrým partnerem do tank-mixů. 
Postemergentní ošetření - Obvykle se aplikuje na maximum vzešlých plevelů, nejlépe v raných růstových fázích od děložních do několika pravých listů (dvouděložné do 4–8 listů). U přípravků (zejména sulfonylmočovin) i k potlačení jednoděložných tyto působí i na odnožující rostliny ježatky nebo prosovitých trav (fáze BBCH 21 až 25), u pýru, případně ovsa hluchého i na začátku sloupkování (BBCH 30–31). Kukuřice bývá ve fázi cca 4–8 listů, později klesá selektivita a je pozdě i na plevele. Hlavně s ohledem na včasné potlačení konkurence plodiny není dobré ošetření za vhodných podmínek příliš odkládat. 
Pouze na samotné dvouděložné bez významného výskytu jednoděložných lze postemergentně uplatnit samostatně některé zpravidla výrazně levnější jednodušší přípravky na bázi růstových regulátorů, případně sulfonylmočovin bez působení proti jednoděložným, či kontaktní herbicidy a jejich kombinace. Mívají často účinek i na vytrvalé dvouděložné a budou proto uvedeny podrobněji níže. Lze zde uvést např. přípravky na bázi dicamby, případně novější přípravek s tritosulfuronem a širokým spektrem působení, sulfonylmočovinu thifensulfuron, někdy poněkud méně selektivní 2,4-D nebo jeho kombinaci s florasulamem, případně z rychle působících kontaktních látek bentazone či bromoxynil. 
V případě silnějšího plošného výskytu jednoděložných a dvouděložných, včetně vytrvalých plevelů, je široký výběr vhodných postemergentních přípravků s dobrou účinností i na vytrvalé druhy. Přitom se využívají jednak přípravky, zaměřené speciálně proti pýru na bázi některých sulfonylmočovin (mechanizmem účinku tzv. ALS inhibitory), které však dobře působí i proti dalším jednoděložným a většině jednoletých dvouděložných. 
Na druhé straně jsou k dispozici přípravky speciálně proti pcháči (případně vytrvalým dvouděložným) druhům. Při výskytu obou je třeba oba typy přípravků kombinovat (využít tank-mixů) nebo využít zejména v poslední době vyvinutou řadu kombinovaných přípravků, tzv. ready-mixů. 
Pokud máme v porostu kukuřice vysoký výskyt pýru (platí to rovněž pro ježatku, oves hluchý, béry a další trávy), jsou vhodným řešením postemergentní přípravky na bázi sulfonylmočovin. Je možno využít buď staršího poněkud méně selektivního rimsulfuronu, lépe rimsulfuronu + nicosulfuronu. Alternativou je aplikace foramsulfuronu + iodosulfuron-methyl-Na. 
Při aplikaci na převážně na jednoleté trávy lze využít i samotného nicosulfuronu. U účinné látky nicosulfuronu byl zavedena snížená dávka přípravku na 40 g/ha (oproti dřívějším 60 g/ha), proto je nutno proti pýru tyto přípravky kombinovat např. s rimsulfuronem (rovněž výše uvedené hotové směsi zaručující pýrohubnou dávku). Uvedené sulfonylmočoviny, aplikované často se smáčedly, dokážou pýr vcelku spolehlivě potlačit, zejm. ve zvýšených, tzv. pýrohubných dávkách. Působí velmi dobře i na celou řadu dvouděložných a částečně i pcháč.
Na vytrvalé, dvouděložné: pcháč, případněsvlačec zase postemergentně působí nejlépe některé přípravky s obsahem systémových účinných látek často na bázi regulátorů růstu, jako je zejména clopyralid + picloram s jinak užším působení, 2,4-D, a také dicamba. Výrazně širší spektrum dvouděložných potlačují směsné přípravky bentazone + dicamba, tritosulfuron + dicamba, topramezone + dicamba nebo 2,4D + florasulam. 
Poměrně silnou omezující účinnost na pcháč mají i tembotrione, částečně i mesotrione, případně sulcotrione a jejich směsné přípravky či směsi se sulfonylmočovinami, s mesotrione nebo také směs dvou sulfonylmočovin (rimsulfuron s thifensulfuronem). Ještě účinnější na pcháč jsou směsi sulfonylmočovin s dicambou. Pcháč, případně svlačec omezují významně i kontaktní účinné látky, jako bromoxynil, případně bentazone, dochází však k jeho obrůstání. 
Uvedené postemergentní látky a přípravky působící na vytrvalé plevele účinkují zejména ve směsích obvykle spolehlivě i na jednoleté druhy.
Rezistence plevelů a antirezistentní strategie
K zabránění vzniku rezistence je třeba dodržovat dávkování přípravků a hlavně neaplikovat stejný přípravek, stejnou účinnou látku nebo látku se stejným mechanizmem účinku na stejném pozemku po sobě bez přerušení ošetřením jiným herbicidem s odlišným mechanizmem účinku. To lze dodržet spíše v rámci běžného střídání plodin a používaní účinných látek uváženě pouze v potřebném rozsahu a variabilně, ne pouze paušální aplikací obdobných přípravků po sobě, zejména u komplexních kombinací, kde by mohla nastoupit i vícenásobná rezistence a tlak na nové vzcházení plevelů ve „vyčištěných“ porostech je poměrně velký. To platí zejména při znovu nastupujícím pěstování kukuřice po sobě opakovaně.
Hodnocení účinnosti regulace plevelů
Účinnost ošetření se hodnotí pomocí srovnání ošetřené plochy s neošetřenou kontrolou, nejčastěji odhadem úbytku jednotlivých plevelných druhů (% jejich poškození) oproti kontrole (kde je účinnost 0 %) do 100 % (úplná likvidace plevelného druhu). V praxi se posuzuje i výsledná účinnost celkově na všechny plevelné druhy dohromady. Hodnotí se přitom nejen procentní úbytek počtu rostlin plevele, ale i stupeň a charakter poškození zbylých rostlin. 
Obvyklé termíny hodnocení jsou cca 1–2 týdny, 3–4 týdny a 6–8 týdnů po ošetření nebo u preemergentní aplikace po vzejití plevelů, podle charakteru přípravku (kontaktní a rychleji působící systémové a kombinované se hodnotí dříve, pomaleji působící systémové později (např. sulfonylmočoviny). 
Na druhé straně je důležité posoudit po aplikaci také podobně stav plodiny a vyhodnotit případnou fytotoxicitu ošetření (také v % poškození oproti neošetřené kontrole). U herbicidů k fytotoxicitě na plodinu často v různé míře dochází a někdy může být její negativní vliv na porost významnější, než pozitivní vliv účinnosti u slabšího zaplevelení.
Monitoring plevelů
Prvním krokem k přiměřené ekonomicky a ekologicky šetrné regulaci plevelů je včasné pozorování - monitoring, diagnostika - určení plevelných druhů a posouzení intenzity zaplevelení. Zaplevelení je třeba sledovat systematicky a zaznamenat si je už u předplodin a v meziporostním období na podzim a na jaře, hlavně co se týče silnějšího výskytu vytrvalých a významných jednoletých plevelných druhů. Ty je již nutné průběžně omezovat zejména kultivačními způsoby, než dojde k jejich zakořenění a množení vegetativními výběžky, případně k silnému nárůstu a pokročilému vývoji. Zejména pak je třeba zabránit jejich šíření a vysemenění. Na základě předběžného sledování se rozhoduje o strategii regulace plevelů v porostu, např. předseťovém, preemergentní či postemergentním ošetření. 
Při posuzování výskytu plevelů v porostu je důležité provést sledování a určení plevelů včas, brzy po jejich vzejítí podle děložních, případně prvních pravých listů. Je třeba si zpracovat přehled zaplevelení hlavními druhy plevelů v porostech na základě projití pozemků, pozorování a zaznamenání výskytu plevelných druhů, jeho intenzity na ploše a poměru mezi druhy. Zejména při hůře přehledném silnějším výskytu více druhů plevelů je vhodné zaplevelení hodnotit i na několika místech, zahrnujících situaci v různých částech pozemku. Postupuje se buď pomocí odpočtu rostlin jednotlivých plevelných druhů, či jednodušeji podle odhadu pokryvnosti, což je podíl zakrytí povrchu půdy listy plevelů v %.
7. Další prostředky na OR
Další prostředky na ochranu rostlin
Regulace růstu
Regulátory růstu rostlin jsou užívané pro redukci délky stonků rostlin (prodlužovací růst). Toho je primárně dosahováno nižším prodlužováním buněk, ale také snížením míry dělení buněk. V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.
Regulace dozrávání, desikace
V zemědělské výrobě znamená desikace chemické ošetření porostu přípravkem k tomu určeným, který vyvolává stav suchosti. Obecně způsobuje předčasné usychání nadzemních částí rostlin. Všeobecně se desikace tedy užívá k urychlení dozrávání, sladění zralosti celého porostu plodiny, ke zvýšení obsahu sušiny nebo k zabránění šíření infekčních chorob.
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu