Rostlinolékařský portál

Metodiky IOR - jabloň

1. Seznam plodin
2. Pěstební opatření
Osevní postupy
Střídání plodin
Provádění opatření v oblasti střídání plodin má pro trvalé kultury význam pouze v případě bezprostřední obnovy výsadeb, kdy se využívají stejné pozemky. U ovoce se projevuje, stejně jako v případě jiných rostlinných kultur, únava půdy, pokud je na tentýž pozemek opakovaně vysázen stejný ovocný druh. Příznakem je celkové zeslabení růstu ovocných rostlin, výhony jsou krátké a slabé, listy jsou malé, někdy i chlorotické. Kořeny jsou tmavší, mírně ztlustlé a vytvářejí méně kořenového vlášení. Někdy mohou i odumírat. Zeslabené stromy jsou náchylnější k napadení chorobami. 
Celková retardace růstu je nejsilnější první rok po výsadbě. Nejcitlivější jsou na únavu půdy peckoviny – broskvoně, třešně, višně, k citlivým plodinám patří též jabloně. Vliv únavy půdy se liší i v závislosti na použitých podnožích. Ochrana proti únavě půdy je založena na preventivních opatřeních – odstranit po vyklučení staré výsadby co nejvíce kořenů, nechat pokud to okolnosti dovolují, půdu 3–5 let odpočinout a na pozemku pěstovat vhodné meziplodiny – např. bobovité rostliny nebo hořčici. Únava půdy je zcela eliminována, pokud je na pozemek vysazen jiný ovocný druh (např. po jabloních peckoviny apod.). Není-li to z organizačních nebo jiných důvodů možné, je vhodné zapravit v rámci přípravy půdy před výsadbou větší množství organické hmoty, případně využít systém výsadby do původního meziřadí apod. 
Vzhledem k tomu, že k obnově výsadeb dochází v dlouhodobém časovém horizontu, nikoliv pravidelně a u všech pěstitelských subjektů paušálně, nemělo by být toto opatření v případě trvalých ovocných kultur součástí kontrolního systému dodržování zásad IOR.
Pěstitelské postupy
Volba pozemku
Poloha pozemku
Poloha pozemku pro výběr sadů je činitelem, který trvale ovlivňuje konečné výsledky a rentabilitu produkce a který je současně jen velmi obtížné a finančně nákladné ovlivnit následně zavedením dalších pěstebních opatření (např. vybudování protimrazových systémů v inverzních lokalitách). Pro správný výběr polohy je třeba brát v úvahu požadavky jednotlivých komodit na klimatickou charkteristiku stanoviště (průměrná teplota, srážky, frekvence výskytu pozdních jarních mrazíků), maximální výšku podzemní vody apod. 
Tolerance k méně příznivým vlastnostem polohy pozemku je významným způsobem ovlivněna odrůdou, případně podnoží nebo způsobem pěstování. Tyto faktory tak mohou do jisté míry i eliminovat nebo omezit vliv méně vhodné lokality. 
Jabloně vyžadují optimální průměrnou roční teplotu nad 6,5 °C (na slabě vzrůstných podnožích nad 7 °C), průměrné roční srážky 500 – 800 mm, nejvyšší hladinu podzemní vody cca 1,5 m (slabě vzrůstné podnože 1 m), na půdní reakci jsou poměrně tolerantní (pH 5,0–7,5). Vhodné pěstební oblasti se dělí na tři zóny – teplá s nadm. výškou do 350 m, střední (do 500 m) a chladná (600 m). Vždy je třeba vyloučit mrazové kotliny a zamokřené pozemky.
Hnojení, vápnění a vodní režim
Hnojení a vápnění
V současné praxi lze použít tyto systémy hnojení ovocných sadů: 
  1. Pevná minerální hnojiva kombinovaná s listovými hnojivy. 
  2. Fertigace – doplňování živin společně se závlahou. 
  3. Fertigace + listová hnojiva v době vegetace. 
Pevná minerální hnojiva v sadech musíme aplikovat včas na jaře, abychom využili k jejich transportu ke kořenům zimní a předjarní vláhy. Dojde-li v době kvetení k pomrznutí květů, potom těmito hnojivy podporujeme růst dřevní hmoty. Listová hnojiva na porost s nízkou násadou plodů potom neaplikujeme. V některých sadech je půdní zásoba hlavních živin dle půdních rozborů vysoká, potom je ekonomicky výhodné od hnojení pevnými hnojivy odstoupit a použít pouze listová hnojiva na základě agrochemického rozboru rostlin. 
V poslední době se používání listových hnojiv v ovocnářské praxi značně rozšířilo. K tomuto faktu přispěla i filosofie firem dodávajících listová hnojiva v tom, že nabízí v rámci poradenství bezplatný rozbor listů a doporučení hnojení příslušnými hnojivy. Je to prověřený systém, který je šetrný k životnímu prostředí a zajišťuje rychlý přísun chybějících živin. Mnozí pěstitelé mají již dostatečné časové řady výsledků listových rozborů ze svých sadů i ve vazbě na počasí. Potom tyto rozbory jsou dobrým vodítkem pro použití příslušných hnojiv. 
Z listových hnojiv známe v podstatě dvě formy: 
  • soli a cheláty - jsou dobře rozpustné, účinkují okamžitě, představují okamžitý zdroj živin;  
  • oxidy, hydroxidy a uhličitany – jsou ve vodě nerozpustné, vytvářejí suspenzi, účinek a příjem je pozvolnější. 
Listová hnojiva lze aplikovat společně s přípravky na ochranu rostlin (fungicidy, zoocidy). 
Základní zásobní vyhnojení sadu pevnými hnojivy musí být provedeno na základě rozborů a doporučených dávek pro ovocný druh a výnosovou úroveň. 
Kapková závlaha spojená s hnojením (fertigace) může rychle reagovat na potřeby ovocných dřevin. Samozřejmě, že tento systém je náročný na investice (pořízení vlastní závlahy) a jsou i dražší kapalná hnojiva, která musí splňovat náročná kritéria na čistotu, aby nedocházelo k ucpávání rozvodů.  
  1. Před výsadbou musí být půda vzorkována a chemicky analyzována. Dle metodiky (KM) se provede úprava půdní reakce (pH) a zásobení živinami před výsadbou. 
  2. Po výsadbě by měla být prováděna kontrola agrochemických vlastností půdy jednotlivých ovocných sadů. Půdní vzorky se odebírají ze stálých odběrných stanovišť (OS), jejichž výměra je do 3 ha, na pozemcích s vyrovnanými vlastnostmi až 5 ha. Každá ucelená výměra menší než 5 ha je samostatným odběrným stanovištěm. Vzorkování se provádí podle KM. 
  3. V půdních vzorcích z OS se stanovuje kationtová výměnná kapacita (KVK) a podíly (%) jejího nasycení vápníkem, hořčíkem a draslíkem, výměnná kyselost (pHKCl) a obsah přístupného fosforu (podle Mehlicha II). 
  4. K analýze vzorků půdy a listů na obsah živin je požadovaná akreditovaná laboratoř, protokoly o analýze musí být zachovány pro potřeby kontrolních orgánů po dobu minimálně 5 let a za správnost výsledků zodpovídá pěstitel.  
  5. Draslíkem se půda nehnojí, má-li KVK nasycenou tímto prvkem (kationtem) na více než 4 %. Hnůj a kompost lze užívat i nad touto hranicí (jako zdroj dusíku a fosforu a dalších živin a zejména humusu), ale jen do výše dávek uhrazujících přibližný roční odběr draslíku, tj. 90 kg K (108 kg K2O) na 1 ha. Celková roční dávka draslíku nesmí přesáhnout 1 % KVK dané půdy. Dávky draslíku stanovené podle KM představují závazné horní limity. Ovocnář se může rozhodnout podle vlastní úvahy, ale neměl by nechat klesnout zásoby draslíku pod 3 % KVK. 
  6. Fosforem se hnojí jen v sadech s obsahem fosforu v půdě zařazeným do kategorie nízký nebo velmi nízký. Dosycovací hnojení fosforem se usměrňuje jen na příkmenné pásy. Nejvhodnějším hnojivem je kompost, obohacený již při založení fosfáty. Minerální fosforečná hnojiva lze použít i k přímému hnojení. Pro zlepšení účinnosti je vhodné na pohnojené pásy aplikovat hnůj, kompost či jiný mulč. Vhodná je i injektáž do kořenové zóny dřevin. Obsah dostupného fosforu určený analýzou půdy nebo rostlin nesmí přesáhnout o více než o 10 %. 
  7. Pro dosycování půdy hořčíkem se používá jemně mletý dolomitický vápenec. Jen na půdách s obsahem uhličitanů nad 0,3 % (pro plodiny citlivé k vápnění na všech pů-dách) lze použít i síran hořečnatý nebo jiné hnojivo. Pozor na doprovodný draslík, je-li v půdě již této živiny nadbytek. V jednom roce je přípustné dosytit deficit hořčíku v síranové formě maximálně v rozsahu 2 % KVK. 
  8. Roční normativy dusíku se dělí na tři aplikační termíny: 40 % na začátku rašení, 40 % po odkvětu, 20 % po červencovém opadu. Obsah dusíku lze pro všechny výsadby stejného charakteru stanovit u jednoho OS, není povinností odebírat vzorky z každé výsadby. V sadech se závlahou se doporučuje brát v úvahu i dusík v závlahové vodě (na základě rozborů). 
  9. Listová hnojiva lze použít v povolených hektarových dávkách a počtu ošetření, při kterém obsah jednotlivých prvků nepřekročí povolené limity.
Jiná péče o půdu
Protierozní opatření
K zavedení protierozních opatření se přistupuje u pozemků nad 5 % svažitosti. K základním protierozním opatřením patří zatravněné nebo jinými bylinami oseté meziřadí (minimálně ob řadu). Z tohoto opatření jsou vyjmuty mladé výsadby do 3 let po založení.
K zatravnění meziřadí se doporučují slabě rostoucí odrůdy kostřavy červené, např. ALICE, BARBORKA, BARUSTIC, ELLIOTT, FEROTA, MAXIMA 1, PERNILLE, REVEREND, TÁBORSKÁ, TAGERA, WALDORF aj. Tyto odrůdy vytváří v sadech pevný drn a dobře snášejí časté sežínání. Vhodné pro sady jsou kombinace odrůd kostřavy červené s některými jinými travami, např. psinečkem tenkým GOLF, TENO aj., lipnicí luční BALIN, DELFT, MORAVANKA, PANDURO, SLEZANKA aj., jílkem vytrvalým AHOJ, BRAVO, ESQUARE, OLAF, SAKINI aj. a lipnicí smáčknutou RAZULA. Výška trávy by neměla přesáhnout 15 cm a jejím pravidelným sežínáním zabráníme neproduktivním ztrátám vody ze sadu. 
V příkmenných pásech pod stromy je pak udržován bezplevelný stav. 
Systém obdělávání půdy 
Ošetřování půdy je potřeba věnovat pozornost po celou dobu životnosti sadu s ohledem na zajištění potřebných výnosů zdravého ovoce a ochrany životního prostředí. Úkolem péče o půdu ve výsadbách je především hubit plevele, zajistit dostatek vláhy v půdě a zlepšit výživu ovocných plodin. Půda ve výsadbách může být udržována jako úhor (herbicidní nebo kultivovaný), dále kombinace úhoru s výsevem letních nebo podzimních směsek na zelené hnojení, nebo sežínané zatravnění. Herbicidní úhor je nepříznivý z pohledu zajištění biodiverzity ve výsadbách i okolním prostředí, stejně jako z pohledu ochrany půdy, zabezpečení vhodných podmínek pro půdní mikro a makro organizmy, ochrany vodních zdrojů, zabránění erozi půdy, je nákladný, zhoršuje vsakování srážkové vody apod. Tam, kde se úhor využívá (aridní oblasti, kde roční úhrn srážek nedosahuje 600 mm), je proto třeba upřednostnit kultivovaný černý úhor, případně kombinaci černého úhoru a výsevů letních nebo podzimních směsek v meziřadích nebo ob řadu, případně kombinaci kultivovaného úhoru v meziřadí a herbicidního pásu v příkmenné oblasti. V ostatních oblastech se využívá sežínané zatravněné meziřadí. 
Kultivace černého úhoru musí být mělká, 6–8 cm, aby nebyly poškozovány kořeny ovocných rostlin. Na jaře je vhodnější kultivaci posunout až po přechodu jarních mrazíků, neboť nakypřený povrch brání radiaci tepla, což může ovlivnit poškození generativních orgánů pozdními mrazíky. Výsevy směsek pro zelené hnojení je možné tam, kde jsou dobré vláhové podmínky. pro zelené hnojení se volí plodiny s rychlým růstem, které vytváří dostatek zelené hmoty. Směsky je vhodné střídat (hořčice bílá, luskoobilní směska, svazenka aj.).
6. Regulace plevelů
Rezistence plevelů a antirezistentní strategie
Rezistence plevelů 
Rezistence je vzniklá absolutní tolerance vůči takové dávce herbicidů, která daný druh plevelné rostliny normálně v porostu kulturní rostliny hubí. Vzniká bez ohledu na používání pesticidů jako spontánní mutace, ale šíří se především v důsledku nevhodného používání pesticidů. Rezistenci plevelů vyvolává dlouhodobé používání herbicidů. Častější výskyt rezistentních populací je především v monokulturním pěstování a při dlouhodobém používání herbicidů se stejným místem účinku. Poměrně častá je křížová rezistence, kde dochází k rezistenci u různých účinným látkám se stejným nebo podobným mechanismem účinku. K nejnebezpečnějším rezistencím patří mnohonásobná (mnohočetná, multiplikativní) rezistence, kdy jsou plevele rezistentní k herbicidům s různým mechanismem účinku. Může zahrnovat dva a více rozdílných mechanismů rezistence. Ve světě (ale i v ČR) byla např. prokázána rezistence plevelů vůči triazinovým herbicidům, sulfonylmočovinám, paraquatu aj. U některých druhů plevelů byla prokázána rezistence vůči glyphosátu, což je jasný signál pro uvážené používání herbicidů s účinnou látkou glyphosate v našich podmínkách. 
Antirezistentní strategie
Při pěstování polních plodin se jako antirezistentní strategií může přiřadit například i střídání plodin na daném pozemku. U trvalých kultur jako je ovocný sad, je problém s použitím např. osevního postupu, nechemické metody regulace plevelů (předseťová příprava půdy, hluboká orba, apod.). K důležitým bodům patří sledování účinnosti používaných herbicidních aplikací. Výběr herbicidů by měl být volen cíleně a především by mělo docházet ke střídání herbicidů s odlišným mechanismem účinku během vegetace. Nesnižovat stanovené dávky u daných přípravků. Lze použít adjutanty, kterými docílíme lepší účinnosti aplikovaného pesticidu, a tím snížíme riziko vzniku rezistentních populací. Je vhodné aplikovat herbicidy ve fázi, kdy je plevel nejcitlivější.
7. Další prostředky na OR
Regulace růstu
V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.
8. Certifikované metodiky
Agritec ZVT Mendelova univerzita Brno OSEVA Agrotest fyto
Mapa webu